| |||
Jídelna Aryania, Jack Trpělivě ji sleduji pohledem, jak bojuje sama se sebou, aby se zeptala. Vždy je lepší se zeptat, než to v sobě dusit. Nejistota živé bytosti užírá skoro stejně, jako vinna. Usměji se na ni chápavým, trochu chlácholivým úsměvem. "Ještě ne. Je to jen vzhled. Jsem člověk, čaroděj," odpovím jí. To se do hovoru pustí její společník. Vyslechnu si celý jeho monolog a on se začne zvedat na hodinu. Rychle do sebe hodím zbytek z talíře a také se zvedám. Jak se ho snažím spěšně dohnat, nějak ani nezaznamenám, že na něj vílička nadále reaguje. "Počkej, měli bychom se přesunout všichni," ohlédnu se i k Aryanie, zda jde. Bez ohledu na to jestli půjde s Jackem srovnám krok. "Na to abych souhlasil s něčím takovým potřebuji trochu více informací. Především proti komu? Protože některé pomyslné aliance již byly vytvořeny," začnu a automatickým pohybem složím ruce na kříži. Nevypadá to zdaleka tak působivě, když na sobě nemám své brnění, "také záleží na tom, zda jsi schopen na místě vytvořit katanu," dodám ještě. |
| |||
Před jídelnou Hill, Ulgge, Grimgull, Sharika Křik z chodby ke mně nedolehne (62%), stejně jako nic jiného co se na chodbě dělo. Teda kromě Hilla... Ten se po pro mě nekonečné době trochu odtáhne a zvedne mě do stoje. Jeho ruku stále cítím kolem pasu a koutky se mi roztáhnou do úsměvu v odpověď na ten jeho. Podívám se směrem, kam otočí hlavu a okamžitě mě poleje mráz. Na nic nečekám a vymaním se z jeho objetí. Se slzami v očích přeběhnu k Ulggemu. "C-co se stalo?" zeptám se těch dvou, kdo u něj jsou. "Položte ho prosím na zem," a už zjišťuji, jak je na tom. Pootočím si ho na bok, otevřu mu pusu dokořán a povytáhnu jazyk. Opatrně mu masíruju hrdlo odspodu, dokud se zaseknutý kousek neuvolní, aby mohl vypadnout ven. Vzhledem k jeho ptačí fyziologii by to neměl být problém. Jakmile je kousek venku, položím ho na záda a s podporou mé magie mu z úst do úst vdechnu vzduch do plic. Začne opět dýchat. Jen velmi těžce, vzhledem ke zlomeným žebrům. Na nic dalšího nečekám a okamžitě ho začnu léčit. "Prosím, prosím... Vydrž..." hlesnu tiše. Už ubývají jen ty čtyři zlomená žebra. Vzhledem k jeho zranění se odhodlám k něčemu, co se mi zatím ještě úplně nepovedlo. (100%) Ladným a plynulým pohybem ruky nad ním jakoby zachytávám ulomené kousky žeber a druhou rukou je zahladím k sobě. Jako když se pracuje se sochařskou hlínou. Kdo se dívá pozorně, může si všimnout jak mám zatnuté zuby a s každým dalším žebrem jsou moje pohyby malinko méně ladné a pomalejší. Také ale může vidět v mých očích odhodlání. Slzy bolesti se ztrácí v slzách strachu o jeho život. Když je plně vyléčen, vyčerpaně se svezu na zem vedle něj, nedávajíc najevo svou bolest. Naštěstí mi zbylo ještě trochu energie z vlka, kterou pošlu do svých čtyř zlomených žeber. Díky tomu nejsem v ohrožení života, jen to ukrutně bolí. (86%) Jakmile se postarám i o tohle a ujistím se, že je Ulgge v pořádku, vyčerpaně omdlím. |
| |||
Před jídelnou Kelly, Ulgge, Sharika, Grimgull Z opojení mne vyruší podivný zvuk praskání. Trvá mi ještě několik okamžiků, než si uvědomím, že u nás někdo byl a pravděpodobně také je. Tedy, když se o několik okamžiků po praskání proberu z opojení, dojde mi zpětně, že jsem něco takového slyšel. Velmi ale opravdu velmi neochotně se kousíček odtáhnu od Kelly. Pomalým pohybem, který také vypadá jako taneční, ji postavím do vzpřímené pozice a usměji se na ni. Teprve potom natočím hlavu směrem ke dveřím. V náručí orka visí čahounek, kterého se letmo dotýká dívka, jenž zrovna piští jak o život. Ne že by to se mnou něco udělalo, kromě toho, že docela pomalu uvažuji, s čím že to vlastně potřebují pomoci. (91%) Připadám si jak v mlze, nebo ve vatě a mé reakce jsou mnohem zpomalenější, než bych chtěl. Dokud se Kelly nevyvlíkne, svírám ji kolem pasu. |
| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris Ork neváhá a spěchá mu na pomoc. Kousek poodstoupím a napjatě s obavami je pozoruji. Když však zaslechnu lámání žeber, zalapám vyděšeně po dechu. Přistoupím blíž a sesbírám tu trochu magické síly co mám a pokusím se ho vyléčit, nebo alespoň rozpustit ten kousek jídla. (25%) Možná jsem mu získala minutu než začne strádat nedostatkem vzduchu, ale rozhodně cítím, že jsem ho ani trošičku nevyléčila. V tu chvíli se mi spustí záplava slz. Mezi vzlyky naberu co nejvíce vzduchu do plic. "Pomozte nám prosím někdo!" zapištím a nechtěně do svých slov vložím i magii, jenž strhává pozornost. (59%) |
| |||
Před jídelnou Grimgull, Sharika, Kelly, Hillaris Shar pokus skoro ani nezaznamenám, jak je lehoučká. Snažím se z hlavy vyhnat obraz, který mne potkal před jídelnou, abych dokázal racionálně uvažovat. Má mysl se ale pořád vrací k myšlenkám, že to celé skončilo. Zkouším nepropadat zoufalství, ale panika z nedostatku vzduchu to jen zhoršuje. Před očima se mi začínají dělat mžitky a při vědomí jsem jen silou vůle. Kroky Grimgulla ani nezaznamenám, ale jeho herda do zad mne donutí udělat několik kroků vpřed a málem to zabořím do podlahy. Jen beze zvuku heknu a potřesu hlavou, jak mne momentálně drží při vědomí jen neuvěřitelně velká kapacita mých plic. Okolí se rozmazává a v uších mi hučí, že nic neslyším. Když cítím, že se mne chytá, povolím se jak to jen jde, ale už tak mám hrudník v křeči z nedostatku čerstvého vzduchu. V podstatě mu ležím na hrudníku, když se mnou škubne. Místo však očekávané úlevy mi tělem projede ostrá palčivá bolest. Výhodu to má, že mne na zlomek vteřiny probere bolest z otupělosti. Jen abych zaostřil na Kelly stále v náručí oranžového. Nevím, jestli bolest zlámaných žeber je horší nebo bledne v porovnání s bolestí mého srdce. Trvá to však jen kratičký moment, než se mi celý obličej zkřiví bolestí, zachrčím a plnou vahou visím Grimgullovi v náručí. Při vědomí, jestli se tomu tak dá říkat, se držím jen zázrakem. |
| |||
Před jídelnou Především Hill Tak teď nemám pocit, že mi roztekl čumák, ale že jsem roztekla celá v jeho polibku. Nikdy jsem si nemyslela, že by moje první pusa mohla být tak... magická. A tak brzy. Když se mi v hlavě mihne myšlenka, že se vlastně vůbec neznáme, přebije jí ten pocit správnosti, který v jeho přítomnosti mám. Nic kolem nás není, jsme jen my dva a ten hřejivý pocit mezi námi. (86%) |
| |||
Jídelna Jigme, Jack Jigme mi položí otázku jestli jsem se ho chtěla na něco zeptat, ani ne protože nevím jak začít, ale když už na to přišla řeč ... jenom jak začít. Vypadám poněkud zaraženě protože se mu podařilo mně zaskočit ovšem nakonec přece jenom odpovím. „No nejdřív ne, ale ... jak to jenom říct ... ty jsi démon?“ Ano opravdu chytrá otázka, ale vzhledem k tomu že jsem ho předtím viděla v jeho lidské podobě nevím která z nich je pravá, nejspíš tato. Vím že tu jsou i jiní démoni minimálně dva ovšem ... no uvidím jak se k té otázce postaví Jigme. No a potom je tu Jack který chce tu s někým bojovat, nevím sice proč tu chce s někým bojovat, ale ona nám nedá moc prostoru na odpověď protože hned na to pospíchá na hodinu. To už je tolik? Navíc mám pocit že brnění Jigme nevyužije protože má vlastní, jistě slyšela jsem že předtím měli někteří studenti pocit že den promarnily pokud se nikoho nepokusili zabít, ale myslela jsem že vzhledem k tomu co jsme prožili se zde aspoň něco změní. „Ty tu chceš s někým bojovat?I když mám pocit že má Jigme vlastní brnění.“ A pak od Jacka oslovím Jigmeho. „Možná by jsi měl zkusit si u profesorů vyjednat výjimku ohledně jeho nošení, jsem si jistá že pokud by jsi to správně podal určitě by souhlasily.“ A potom bych byla ráda kdyby mně zastupoval nebo mi aspoň napsal řeč ohledně výjimky pro mně.. |
| |||
Před jídelnou, chodba přízemí[ Grimgull, Kelly, Hillaris, Sharika, Ulgge Okolnosti dění přízemí nakonec uvrhli Ulgge do záchvatu dušení, po zaskočení kousku jídla. Sharika se svou muší silou, mu bohužel i přesto, že by chtěla, nemůže pomoci a tak požádá o pomoc statného orka. Grimgull hned přispěchá na pomoc a pořádně praští Ulgge do zad. Během několika málo okamžiků Ulgge ztratí barvu, vzhledem k tomu, že mu toto mocné plácnutí vyrazilo dech a zamezilo úplně přísunu vzduchu. Grimgullova verze heimlichova chvatu by zabrala, kdyby ovšem věděl, že je Ulgge tvor velmi křehký a i v této podobě jsou jeho kosti stejně křehké, jako kosti ptačí. A že by tedy neměl používat tolik síly kolik použil. Místo uvolnění kousku jídla se ozve jen nepěkné praskání, jak Ulggovi zláme spodní žebra. Jen čirou náhodou mu neublížil víc. |
| |||
Jídelna, Učebna hlavně Aliana "Když si jí ženy nevážou tak si jí nandavat nemám? A co je to deprese?" Aliana zná tolik zvláštních slov, že už si začírán říkat jestli je náhodou nevimýšlí. Aha, takže je to tu poměrně nové. Ředitel je už ve své škole nechtěl? Moc nechápu proč, ale nechám to být. Pohledem zavadím o hodiny a zdědí se. "Proboha, kozino kolik už je, měli bychom vyrazit na hodinu." Řeknu Alianě a bez ohledu na to, zda se mnou půjde či ne vyrazím do učebny. |
doba vygenerování stránky: 1.5125529766083 sekund