| |||
Chodba Tarney, Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika, Kimero Než odejde, poděkuju černobílému za to že mi řekl kde bude probíhat hodina. Mezitím dvojice na mě nereaguje a místo toho se políbí. Tady? Teď? Nevím jaký mají mezi sebou vztah, tak se jim do toho nepletu. Vlk někoho nese a jak prochází kolem, řekne že bych měl už jít. Co se stalo? Stejně jsem to už měl v plánu, a tak se rozejdu tam kam mi řekl černobílí. Jenže v tu chvíli přijde další dvojice. Ten větší zrovna jedl a začal se dusit. Žádost té menší o pomoc jsem ani nepotřeboval a okamžitě běžím k němu. Když jsem u něj, hned ho pořádně praštím do zad mezi lopatky (5%). Pokud to nestačí, tak ho vezmu, zezadu obejmu a několikrát ho v podbřišku zmáčknu (6%). |
| |||
Před Jídelnou , Grimgull, Ulgge, Sharika Neucukla, ani mi jednu nevrazila, což mé podvědomí tak nějak očekávalo. Ten krátký moment, kdy neoplácí mi hlavou mihne vzdálená myšlenka, zda jsem to nepřehnal, i když mé city jsou jaké jsou. Jsem ale zvyklý a učený jednat na základě svých emocí, především, protože jsou mou hlavní náplní života. Jakmile se polibku poddá, v břiše mi exploduje teplo. Čichem mi prostupuje její příjemná omamná vůně. Každá buňka mého těla v ten moment chce, aby byl tento moment nekonečný a tak skrze každý milimetr spojení našich těl prostoupí teplo, jenž způsobuje má moc a umocňuje její pocity jenž z polibku má, stejně tak jako cestou umocňuje pocity mé. (98%) Ještě víc to podpoří neexistenci okolního světa a plné oddání se jeden druhému. Mám pocit, že mé tělo momentálně tvoří jen štěstí a láska. Kdyby to šlo, natiskl bych si ji na sebe ještě těsněji. |
| |||
Dívčí kolej - Ošetřovna - Učebna 1 z těch při vědomí Rubus, Kimero, Lee, zbytek v učebně Ani nemusím být moc pobízen, abych pro Mayli udělal úplně všechno, co je v mých silách. Nesu ji i pokládám co nejněžněji co mohu. Nevypadá to, že by se jí mohl ošetřovatel věnovat hned a tak mi jen tichounce nesouhlasně brumlá v hrdle. "To vidím..." odtuším nespokojeně a zabodnu do ošetřovatele pohled, "nehnu se od ní, dokud nebudu vědět, že bude v pořádku," zavrtím nesouhlasně hlavou. Když mne však ošetřovatel tak nevybíravě vyhodí, celý se napružím a zavrčím. Když po mne však hodí ten pohled zmlknu a uraženě uhnu pohledem. "O přestávce přijdu," informuju oba a bouchnu za sebou dveřmi, když odcházím. Nasupeně dokráčím do učebny a zřítím se na židli vedle bílýho kluka. Jestli má něco proti, jen na něj zavrčím. Ruce mám složené na hrudi a působím všelijak, jen ne přátelsky. |
| |||
Chodba Přízemí Ulgge, Kelly, Hillaris, Grimgull Na chvíli zaváhám, ale pak si plaše s cuknutím, že mu ho spíše vyškubnu a odskočím, převezmu. Stáhnu si kapucu pláštíku více do obličeje a začnu sendvič drobně ukusovat. Když na mne čeká na patě schodiště, pátravě a podezřívavě se na něj podívám. Za tím určitě něco bude. Jsi směšná víš to? Škubnu sebou a rozejdu se za ním. Věnuji se svému jídlu, že mne překvapí, jak se zničehonic zastaví. Protáhnu se kolem něj a podívám se, co ho tak rozhodilo. Přejedu pohledem od dvojice k němu a zase zpátky. Že by nějaké romantické zklamání? Nicméně jeho zhoršující se kašel a stav nevypadá, že je jen od romantického zklamání. Popojdu blíž a vytáhnu se na špičky, až z toho zacinkají mohutné náramky na mých kotnících, abych ho poplácala po zádech. S mou muší silou mu ale ani trochu nepomohu. Podívám se trochu zoufale na velkého, a silně vypadajícího, orka. "Pomoc!" pípnu směrem k němu s očima navrch hlavy. |
| |||
Dívčí kolej - Přízemí Sharika, Kelly, Hillaris, okrajově Grimgull Když se ke mne nakonec připojí, spokojeně se usmívám a ohlížím se po ní. Všimnu si díky tomu, že ač neverbálně, nakonec mi přeci jen odpověděla na jídelnu. Když se objevím ve dveřích Kelly pokoje, nabízím jí jeden sendvič. "Není to moc, ale lepší, než být do oběda úplně bez hladu ne?" mrknu na ni a čekám, jestli si vezme. Ať už ho přijme nebo ne, vyrazím ze schodů dolů. Ukusuju u toho další část své snídaně. Jdu volným trochu rozevlátým krokem se spokojeným výrazem Na patě schodiště počkám, až se mi Shar ukáže v zorném poli, než si loktem otevřu dveře do chodby před jídelnu a vkročím. Hned za dveřmi se však zarazím a momentální sousto mi zaskočí v krku. To, že se dusím, ale není to, co mne málem dostane do kolen. Pohled mi neomylně padne na dvojici v romantickém objetí, protahující vášnivý polibek. Mám pocit, jako kdyby mi právě tělem, přesně skrze srdce, projelo kopí a přišpendlilo mne k zemi. V tento moment se do popředí vyvalí všechny potlačované city a málem mi roztrhají tělo na kusy. I tak se mi ale kolena rozklepou a nejsem schopen pohybu. Vlastně jediný zvuk a pohyb ode mne je stále zoufalejší pokašlávání, kterým si snažím uvolnit krk. |
| |||
Dívčí kolej - Přízemí Ulgge Bosky přejdu ke dveřím a otevřu jen na škvíru, abych viděla kdo to je. "Ahoj," zamumlám sotva slyšitelně a sklopím pohled někam na jeho břicho, "už jdu," zamumlám stále velmi potichu a poodstoupím ode dveří, abych si vzala věci. Potom už vystoupím na chodbu a jdu v dostatečné vzdálenosti od něj. Poočku ho sleduji. Vypadá to, že si předepsané oblékání nevzal moc k srdci. Nakonec po zamyšlení na jeho poslední otázku zavrtím hlavou, že jsem v jídelně nebyla. I dolů capkám za ním dost daleko. |
| |||
Dívčí kolej Sharika Kývnu na souhlas na profesora a uklidím Hope židli zpět na původní místo. Projdu v rychlosti zbylé pokoje, dokud se po mém zaklepání dveře sami nepootevřou a neobjeví se v něm modré oko. Podívám se na cedulku na dveřích. Jak jinak. "Ahoj Shar. Je čas na hodinu. Asi bys měla jít do učebny. Bylas vůbec na snídani?" zeptám se jí a ustoupím zpět do chodby, abych nebyl ohrožení. Ač už mi odpoví či ne, ať už se ke mne přidá či ne, vracím se zpět k pokoji Kelly, abych dolů snesl zbytek toho, co je tam připraveno a posléze se ke Kelly připojil v učebně. Mám dojem, že se v přízemí děje něco zajímavého, takže cestou dolů potom trochu přidám do kroku. |
| |||
Tu jsem myslím zahlédl v jídelně... "Dobrá tedy, zkontrolujte zbytek pokojů, my zatím vyrazíme na ošetřovnu." Vezmu si Hope a kývnu na vlčka s Mayli v náručí, že může vyrazit. "Kdyby něco, tak pro mě zaběhněte." Pokud kvůli tomu nestihne včas dorazit na hodinu, omluvím ho. I když věřím tomu, že to stihne. Když sejdeme dolů, kolega už tam není. Zaculím se nad dvojicí, která tam stojí v romantickém polibku a nevyrušuji je. Směrem k orkovi jen poznamenám, že by se měl vydat na hodinu. Otevřu dveře na ošetřovnu. Stihlo se to tady docela vypráznit. Na Rubuse hodím odevzdaný pohled a odložím Hope na jedno z čistých lůžek. Vlčkovi asi ani nic říkat nemusím. "Nejspíš je semlelo něco při tom povyku nahoře..." poznamenám k Rubusovi. Pokud to vypadá, že vlček nebude chtít odejít, zkusím ho přesvědčit. "Běžte na hodinu, Rubus se o ni postará, jak můžete sám vědět. Můžete se za ní zastavit o přestávce. Takhle tady budete jen překážet." |
doba vygenerování stránky: 1.4576799869537 sekund