| |||
Jídelna Nikdo určitý Vděčně kývnu na Luise poté co mi pomůže na nohy. Nevím co dál. Oheň je zatím můj nepřítel a ještě jsem si k němu nenašel cestu a poté co jsem viděl, jak byla moje schopnost spálena s ním já sám nechci přijít do kontaktu a je mi jednu jakou má bravu. Pohled na Grimgulla jak dává ruku do plamene je opravdu nečekaný a zajímavý. Bolest, kterou cítí a zároveň klid, s kterým hovoří k Dollymu. Opravdu fascinující. Dolly se o něco pokouší, ale končí to tím, že padá k zemi. Chci jít za ním, ale pak si uvědomím co dělá Luis. Někdo do cisteren následně vystřelí a následuje sprška, která plameny uhasí. Minimálně mi tímto bylo názorně ukázáno, že s ohněm by se opravdu nemělo hrát. Nějak si nejsem jist co by jsem měl nyní dělat. V takové situaci jsem se ještě nenacházel. Nebezpečí jsem už zažil, ale tohle bylo jiné. Poté co jsou ranění odneseni na ošetřovnu se jednoduše usadím u stolu a zamyšleně hledím před sebe. Moje mysl potřebuje zpracovat co se právě stalo. Vnímání několika vědomí najednou v takové situaci mi v hlavě udělalo celkem guláš, na který si budu muset zvyknout. |
| |||
Jídelna Hlavně Kristy, Kimero, Dolly Jen jak řeknu chlupáčovy co má dělat, vyběhne pryč z jídelny. Snad opravdu hledat pomoc. Mezitím co čekám než dojde léčitel, pravidelně kontroluji Dollyho dýchání a bití srdce. Zanedlouho mi někdo dá ruku na rameno. Otočím se podívám se na něho. Jeho vzhled se dá jenom popsat jakožto vlk chodící na zadních, i když na vlka je trochu malý. “Ano, samozřejmě.” Přikývnu a uhnu mu z cesty, aby mohl vzít Dollyho. “Nikdo další by zraněný být neměl.” Konečně se postavím a zhluboka vydechnu. S vlkem nejdu, vím že bych jen překážel. Shlédnu dolů na fialovou, co mě před chvílý oslovila. “Jen jsem mu dal první pomoc. Už předtím byl relativně stabilní.” Na tváři se mi objeví malý smutný úsměv. “Předtím jsem neměl příležitost vám poděkovat. Děkuji mockrát za vaši pomoc.” |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně Stojím na svém místě a pozoruji chlapce, jak si trhá rukáv košile a ošetřuje popáleniny. Dál ho pozoruji a čekám, kdyby potřeboval nějak pomoci, abych byla po ruce. Poté ork promluví někam pod stůl a já zahlédnu mrňouse, jak zmizí ve dveřích. Měli bychom ho odnést na ošetřovnu, ale na jednu stranu bude lepší s ním moc nehýbat. Dál stojím a trpělivě očekávám příchod někoho z ošetřovny. Po nějaké době vejde do jídelny velmi zajímavě vypadající bytost a jde rovnou k nám. Zvedne chlapce opatrně do náručí a vybídne zraněné, aby šli za ním. No já naštěstí nejsem. Uleví se mi, když vím, že je chlapec v dobrých rukou. Skopím pohled na orka. “Velmi dobrá práce, nejspíš jsi mu zachránil život.” Pronesu mile a zdvořile. |
| |||
Chodba dívčí koleje – Jídelna hlavně Yqi Rozhodnu se nečekat na odpověď té vlčí dívky a co se týká toho profesora nevím co se tu stalo, zachytila jsem silné nenávistné myšlenky které možná patřily tomu vlkodlakovi protože zde asi nebude nikdo jiný kdo by cítil tak silné emoce nebo měl důvod někoho nenávidět. A pak jsem zachránila situaci tak jsem to popsala, jistě ten vlkodlak si lehl,ale to neznamená že by se nechtěl zase zvednout. Pochybuju že by se rozhodl uklidnit nějak sám od sebe a ano zasáhla jsem celou chodbu ovšem s tím jsem počítala. A pak se profesor vyjádří k hádce těch dvou jediným možným způsobem, radši někoho potrestat za něco co neprovedl než riskovat že by k tomu skutečně mohlo dojít. On si to pak moc dobře rozmyslí pokud by ho to příště skutečně napadlo, tedy pokud ho to potom vůbec napadne. Jinak to vypadá že zde to končí, škoda pokud by se ty dvě skutečně porvali mohla by tu být další zábava. Podle mně by stačilo počkat až se proberou ovšem pokud se s nimi chtějí zbytečně tahat na ošetřovnu tak to je jejich věc. Navíc se profesor z nějakého nepochopitelného důvodu chce tahat s tím vlkodlakem, no věřím že on k tomu rozhodně důvod má. Ustoupím mu a pak se za ním dívám s udiveným výrazem, ale nakonec se rozhodnu že se vydám do jídelny. Během cesty a hlavně když sestupujeme se profesor rozhlíží jako kdybychom byli na frontové linii a on odnášel raněného v plné palbě. ale nakonec dorazíme před jídelnu. Zde se rozdělíme a já si všimnu spáleného stolu. Když se k němu vydám uvidím i kluka který je na tom docela špatně, vypadá to že i zde byla zábava. Ale dál se s tím nezdržuju,jenom se podívám na cisternu která je na stole, zavrtím hlavou a pak pokračuju původním směrem, vezmu si nějakou zmrzlinu, případně palačinky a kávu a pak si všimnu Yqi. Co to má na sobě? Vydám se tedy k ní a oslovím ji: „Ahoj Yqi,neříkej že i pro tebe platí ten nesmysl s uniformou.“ |
| |||
Chodba dívčí koleje - Ošetřovna - Jídelna - Ošetřovna Především Alyssa, Kelly, Shae, Leonor, Rubus, Grimgull Uchechtnu se. "Jo, to jsem pochopil už předtím..." Nemá smysl se teď zdržovat, že mi vlastně jen zopakovala, to co už říkala a vůbec neodpověděla na otázku. No vlastně jo, vím, že tu stěnu nevytvořila... Dobrá, takže je tam budeme muset odnést. Než stihnu zareagovat nebo to začít promýšlet víc, zvedá se slečna ze země. Jak jsem se obával. Každý tu má svůj pohled na věc. Budu si je muset všechny po jednom zavolat, abych se dozvěděl, co se tu doopravdy stalo. No, radši to teď nebudu komentovat, než se uklidní. Když se to ale zvrtne v jakousi dívčí odvetu, musím zasáhnout. "Tak dámy... Uklidníme se. Nechcete ještě vyváznout s nějakým trestem, že?" Co jsem tak pochopil, tak tyhle dvě se k tomu nejspíš jen přimotaly. A tady horká hlava má nejspíš i na svědomí tu ledovou stěnu. Jsem docela zvědavý na její pohled na věc. Dřív něž stihne tady háklivá odpovědět, vstoupím do toho. "To může počkat. Teď je potřebujeme dostat dolů." Každopádně i tak s omluvou odběhne do jednoho z pokojů. Když se podívám tím směrem, je vidět, že on je na tom hůř, takže nic nenamítám. Obrátím se tedy na horkou hlavu. Dostanu se k odpovědi na její otázku. "No jestli je vzduchový polštář pro krajní případ, tak ji jen odneste. Já vezmu vlka, vy zvládnete jít s námi po svých." Nenechávám prostor na odmluvy, hodím vajgl do svého váčku na opasku a opatrně zvednu vlka do náruče (33%), každopádně je větší než se zdá, tak to není zrovna jednoduchý... No, snad mu není nic vážného. Rozejdu se a zastavím před pokojem 4. Už jen proto, že mi v cestě stojí stále ta dívka, jen je o něco blíž. Zkouknu ty dva ve dveřích. Klučina už vypadá líp. S tím, jak starostlivě na něj hledí, se nebojím, že by se o něj nepostarala. I tak to k nim ale prohodím. "Jestli je to potřeba, doražte za námi na ošetřovnu. Ustupte prosím, slečno." Počkám až popojde nebo se namačkne na zeď a pokračuju s vlkem dál. Trochu jsem se bál protáhnutí dveřmi a sestupu po schodech, ale nakonec jsem to bravurně zmáknul (116%). Co bych to jinak byl za profesora, že jo... Celou cestu si hlídám děvčata, jak si vedou a jestli jsou stále v pořádku. Jakmile by to vypadalo, že někomu není dobře, nebo snad by se měly zase začít hádat, okamžitě zakročím. Když sejdeme dolů, okamžitě mě nafackuje zápach spáleného dřeva z jídelny. Hodím tam očkem a všimnu si hloučku za stolem. Povzdechnu si. Zrychlím krok a když konečně dojdeme na ošetřovnu, je v ní krapet plno. "Ty jo, tady je živo... Zdravíčko, Rubusi. Z cesty prosím!" Jakmile mi slečny uvolní cestu, dojdu k lůžku a uložím vlka. Převezmu si uhlík od horké hlavy a uložím jí na lůžko na druhé straně místnosti. Nedělalo by dobrotu nechat ty dva se probrat vedle sebe. "Počkejte tady," pronesu k háklivce a pokynu jí k jednomu lůžku. "Vy můžete jít, díky," propustím horkou hlavu. "Jdu čeknout tu jídelnu!" Zavolám na Rubuse přes dav. Kromě tady chlupáče, tu z nikoho necítím kouř, takže předpokládám, že kdokoliv je zraněný, tak zůstal v jídelně. Dorazím do jídelny a protože na stole nic není, tak to vezmu přes. Položím orkovi ruku na rameno. "Ukažte, odnesu ho na ošetřovnu." Počkám, až ustoupí a pak opět opatrně kloučka zvednu do náručí (95%). Než odejdu, ještě se do davu zeptám: "Je ještě někdo zraněný? Pokud ano, pojďte se mnou." Donesu malého na ošetřovnu a položím ho na lůžko. "Tak. Kdo tu nemá co dělat, mazejte ven, ať má tady pan doktor prostor a klid k ošetření vašich spolužáků." Rukama naznačím pohyb ven z místnosti. Jakmile to vypadá, že zůstali jen zranění, otočím se na Rubuse. "Budete potřebovat s něčím pomoct, pane kolego?" Ať už v chodbě, v jídelně nebo na ošetřovně, stále jsem pokyny rozdával autoritativním tónem, ideálně tak, aby nevznikly žádné námitky. Pokud by vznikly, buď jsem je vyvrátil, nebo jsem je prostě ignoroval a zopakoval pokyn znovu, o něco důrazněji. |
| |||
Pozemky - Ošetřovna Ysea Zamračím se. Prostě si tu poznámku nemohla odpustit. Kam se poděla ta Ys, kterou znám? Jakmile nejsme osamotě, je jak vyměněná… Kousíček poodstoupím a zatímco ho fixuje telekinezí, otřu si obličej od proudu slz. “Děkuji.” Jakmile vyrazí, jdu před nimi a otevírám dveře, aby ho mohla bezpečně pronést. Než se za ní stihnu protáhnout, proběhne na ošetřovnu malý kočičák. Další zraněný? Napjatě sleduji situaci na ošetřovně. |
| |||
Dívčí koupelna - dívčí koleje Setkání na chodbě Místo odpovědi na mou otázku se vymaní z mého objetí a beze slova, s poněkud fanatickým výrazem, vyběhne ven. Jen za ní vyhlédnu na chodbu, jak mizí ve dveřích. "Ooooouukey... Tak asi v jídelně..." povytáhnu jedno obočí až nad brýle a vydám se zabalená v osušce a s trikem v ruce zpět na pokoj. Tentokrát zaregistruju židli na chodbě a po krátké úvaze ji zvednu za opěrku a táhnu za sebou. Ve dveřích pokoje se však zastavím a zabrejlím do chodby, co že to se tam děje. Neříkám, že mě to nezaujalo, především protože černého neznám a leží tam vlk... Pokud mě však nikdo neosloví, tak po pár minutách vejdu i s židlí do svého pokoje, abych se oblékla do uniformy. |
| |||
Jídelna - Ošetřovna Především Grimgull a Rubus "Dobše..." Na nic nečekám a s odhodlaným výrazem upaluju na ošetřovnu. Naběhnu do ošetřovny, div že jsem nenaboural do té okřídlené růžové paní. "Plosím, v jídelně je kluk v bezvědomí, klvácí z hlavy a má zelené žíly a popálenou luku. A byl zelený a najednou je zase zpátky bledý jako pšedtím. Myslím, že nějak zachlánil toho vedle, ten šahal do ohně, ne ten omdlelej. Mám pšivést léčitele. Oheň uš nehoží." Shrnu podstatné informace. Kdybych znal jeho jméno, tak ho nahlásím. Snad ten stručný popis bude stačit. |
| |||
Pozemky - Ošetřovna Jistě že také vidím jak anděl nakonec dopadl, na zem mám přeci jen lepší výhled než ona. Vlastně by se dalo říct že o jeho osudu vím od samotného začátku. Přesto nehodlám hnout jediným svalem abych mu snad letěla na pomoc, tedy dokud si nevšimne i Sukui a nepožádá o přistání. Otráveně zamručím a zaletím kam ukazuje. Že chce zpátky mi ani tak nevadí, jako spíš ten důvod. Na zem ji však nespustím dokud sama nejsem na pevné zemi. Samozřejmě že bych jí mohla spustit dřív, ale nechci aby mi překážela v přistání. O větru jako takovém ani nemluvím. Jen se dostane na zem utíká k němu jako kdyby mu snad dokázala nějak pomoc. Krátce ji sleduji než se proměním zase zpátky. Další povzdechnutí, tentokrát nad zjištěním že nemám nic na sobě. Kromě diadému na hlavě a náhrdelníků kolem krku jsem po proměně zůstala úplně nahá. Tak už vím že školní uniforma je ještě absolutně nepoužitelná, kromě toho že je nevkusná. Cáry které z ní nejspíš zbyly při proměně nemá smysl ani hledat. Většinu trupu a intimních částí tak rychle zakryjí růžové šupiny namísto oblečení. Zakroutím hlavou nad situací kolem Relliela. "On nám prostě nedopřeje ani jedinou chvilku klidu" proklínám ho cestou k nim. Nejdřív v knihovně a teď ani tady. Zrovna k nim docházím když se na mě Sukui otočí s prosbou o lékaře. Jen povytáhnu jedno obočí a zakroutím hlavou. "Zbytečná ztráta času" odpovím bezstarostně. "S takovým zraněním stejně bude muset na ošetřovnu, tady v trávě by mu těžko dokázal pomoc" dodám ještě. Mohla bych mu pomoci a vyléčit jeho rány, ale nechci plýtvat svojí mocí na někoho jako je on. Nakloním se k němu, nebo spíš k jeho křídlu blíž abych si mohla lépe prohlédnout jeho zranění. Koutky mi cuknou do úsměvu a musím se držet abych abych dílo nedokončila. Chybí přeci jen tak málo. Raději se zase odtáhnu. "A to jsem mu nechtěla ani ublížit" prohodím mimoděk. S tím se nabízí otázka jak by asi dopadl kdybych skutečně chtěla. A někdo takový si na mě bude něco zkoušet. Jeho prohlášení o tom že je andělem strážným a kdesi cosi tímhle právě dostalo novou úroveň směšnosti. Ani jsem netušila že to může být ještě více směšné. Položím dlaň na rameno znovu plačící dívky. "Udělej místo, pomůžu mu na ošetřovnu" vyzvu Sukui, ale vlastně mi stačí aby ho pustila. Jen se od něj odstoupí vznesu ho jen několik palců nad zem, jako zmrazeného v čase aby se nehýbal. Ono by mu to teď stejně nešlo. Co možná nejšetrněji (82). Na to však ani tolik nezáleží. Bolest nebolest stáhnu mu křídlo telekinezí kousek před ohybem. Bolest přežije ale ztrátu krve těžko. Nemám ale absolutně ponětí o tom jak funguje andělská anatomie. Předpokládám však že někde tepnu mít musí (94). Pokud tedy krvácení neustoupí, stisk opět povolím. Z železného sevření ho však nepouštím. Když se bude chtít bránit a hýbat se jen se pousměji a sladkým hlasem ho napomenu: "Když se budeš snažit hýbat bude to horší". Ano, jeho utrpení si pochopitelně užívám. Jen ho mám ve spárech pokývnu Sukui a s nehybným Rellielem vznášejícím se předemnou vyrazím rychlými kroky na ošetřovnu. Do dveří vejdu jako první a bez okolků anděla položím na jedno z lůžek. "Někdo by se na něj měl podívat" doporučím přítomným. Nevím kdo z nich je lékař jestli andělice nebo zelený klouček...nebo oba. Můj zamýšlený pohled zůstane u ní a její svatozáře. Tak kdo je tady potom skutečně anděl? Nebo je to snad tak že je mocnější než on? Po tom co předvedl bych se tomu snad ani nedivila. |
doba vygenerování stránky: 1.5736169815063 sekund