| |||
Jedáleň Aryania “Nie je za čo...toto je iba maličkosť...“ Trochu sa usmejem a zas je vidieť moje kovové zuby. “Kde som k tomu prišiel ? Vyrobil mi ju jeden priateľ, ale cítim k nemu skôr taký otcovský vzťah. A ani človek zas tak docela nie som. Som anomaloid. Bytosť stvorená z anomálie. Nejakej trhliny v časopriestore, alebo tak mi to hovoril aspoň profesor Metallo...“ Trochu mi následne klesne úsmev a ja sa pozerám na stôl, pomaly si vzdychnem a pokračujem: “Vieš... ja som väčšinu života bol zavretý v laboratóriu a tam ma všelijako skúmali. Prakticky som tam žil. Mal som tam izbu, alebo ako to oni volali: Zabezpečovacia miestnosť pre humanoidné subjekty, ale bol tam aspoň profesor Metallo. Ten sa o mňa staral a nakoniec aj vďaka nemu som následne začal pre tú firmu pracovať a potom som prišiel na túto školu, aby som sa naučil niečo nové, niečo čo je za hranicami firmy. Tak to bude asi všetko. A čo ty ? Chce sa ti rozprávať o sebe ?“ Následne sa pozriem na Aryaniu s otázkou visiacou vo vzduchu. |
| |||
Jídelna Grimgull, Alyssa, Lilith, ostatní okolo Odfrknu si, poté zatnu zuby a v růžkách mi zapulzuje energie. Z jeho slov odkapává posměch a urážka a od mých kopyt začne jemně stoupat v točitých kudrlinkách tmavý dým. Udělám krok jeho směrem a musím držet všechny své nervy a sebeovládání, abych neponičila uniformu svým zvětšením. Když promluví Lilith, je to jako hojivý balzám. Trávit čas jsme spolu začali náhodou a je to někdo, kdo mi opravdu hodně sedne. Očividně si... jak je to slovo... přátelé? Ano, přátele budu muset hledat mezi démony. "Máš pravdu. Vždyť už se věnuje něčemu jinému..." promluvím tedy nakonec a založím luk abych se mohla věnovat své snídani. "Nějaké nápady, co by fungovalo jako větší varování? Děs s ní ani nehnul... A ani se tomu nesnažila bránit..." Cukne mi ocas, když se vedle odehrává rozhovor o zranění v první hodině. Jeden zraněný za hodinu? To je ještě slušné skóre. Někdy může být i celá škola mrtvá. Hodlám je ale nadále ignorovat, když neumí poslouchat. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Max, Sukui, Ysea, Aine, Shae, Kimero Kráčím směrem ke skupině před ošetřovnou a trochu se mi ulevilo, když si všimnu Maxe. Jak ale postupuji dopředu, všímám si, že se schovává za dívkou. Vypadá to, že mezi sebou mají nějaký spor. Tedy ty dívky samozřejmě. Zastavím se tak daleko, abych jim nenarušil hovor, ale dost blízko, abych dal Maxovi najevo, že jsem tady. Čekám jestli se ke mě připojí, abychom se mohli vrátit do jídelny. |
| |||
Chodba před ošetřovnou Sukui, Aine, Max Stačíme prohodit sotva pár slov a přidává se k nám další okřídlená se svojí všetečnou otázkou směrovanou na Sukui. Znovu si ji začnu zvědavě prohlížet. Teď si však povšimnu i detailů, které mi předtím unikly. Třeba jako jsou její rudé oči. To se mi nezdá tak úplně typické. Pak ale, co já vlastně vím. Jsou to první andělé se kterými jsem se setkala, kdo ví jak to u nich vlastně funguje. Na to se přidává ještě kocourek s další přihlouplou otázkou. Otázkou na kterou ale neodpovídám, namísto toho ho pobaveně pozoruji jak se schovává za Sukui. "Tohle ti stejně nepomůže" prohodím k chlupáčovi s úsměvem. Když chci však použít andělské pero jako ukazovátko a ukázat na celý ten jeho směšný pokus o ukrytí se za sukni je mi vytrženo z ruky. Někým od koho bych to skutečně nečekala. Překvapeně mrknu na dívku která se tak drze zmocnila mojí "kořisti". Překvapení se změní ve zmatení s její prví otázkou a je nahrazeno zamračením po druhé otázce. Pomalu povolím pevně sevřenou čelist a dlouze vydechnu. Pro uklidnění. "Nechceš snad dávat jeho hloupost za vinu mě že ne?" odpovím k mému vzletu. Má slova doprovází tiché, varovné vrčení. Opravdu se mi nelíbí kam svými slovy míří. A ač nesnáším vidět jí v slzách, nehodlám ustoupit. Při pohledu do mých očí si může všimnout jak se moje zornice zúží jen do tenounkých čárek na ohnivě zářivém pozadí. Nemusím se tady nikomu za nic ospravedlňovat, avšak Sukui považuji za výjimku. A jestli mi to přijde v pořádku? Rozhodně tady nevidím žádný problém. Nejraději bych jí na její vpálila zpátky její vlastní slova "co tady není zvláštní" "Beru to jako... symbolickou připomínku toho že jsem ho nenechala vykrvácet" odpovím nakonec o poznání klidněji, však stále neústupně. Snad bych měla dodat "jako prase na porážce", protože kolik asi tak mohl mít času? Jistě ne dost na to aby jsem šla hledat někoho kdo by mu dokázal pomoci. Nebo snad měl efektivnější způsob přenosu. To jí zřejmě tak úplně nedošlo. "Ale proč se nezeptáme tady" pokynu k bělovlasé dívce s černými křídly "Co říkáš ty? Bolí to jako kdyby ti někdo strhnul nehet? A všimla by jsi si toho vůbec kdyby ti právě rovnaly otevřenou zlomeninu hned vedle?" zeptám se jí se zájmem, protože opravdu nevěřím tomu že je to jak drastické jak popisuji Sukui. Pochopitelně mě jako první napadlo hned přejít k názornému představení, ale od toho prozatím upustím. Odpovědi na otázku co by chtěla dělat se nedočkám, namísto toho se mi dostalo výčitek na účet anděla kterému jsem, jen mimochodem proti svému přesvědčení, zachránila život. |
| |||
Ošetřovna - Před ošetřovnou Ysea, Max, Aine Po tváři mi steče slza, když mu srovnávají křídla. I když je to nepříjemný pohled, nedokáži ho odtrhnout. Jsem k tomu ale donucena, když je potřeba uvolnit cestu dalším zraněným. Zmačknu se mezi Ys a lůžko, abych se nedotkla nikoho ani nepřekážela léčiteli. Když máme opustit ošetřovnu, ještě jednou se ohlédnu za Rellielem. Uzdrav se prosím... Venku na chodbě se mě Ys snaží uklidnit. Já ale ani pořádně nevím, jak se cítím. Je toho nějak moc... "Doufám, že ano." odpovím téměř šeptem. Než stihnu odpovědět na další otázku, padne dotaz od... dalšího anděla? Jaká je to šance potkat hned dva anděly? I když, tahle narozdíl od Relliela působí víc ostýchavě a vyhýbá se Ys. Asi se jí ani nedivím. Ještě dnes ráno bych to nechápala. Do toho přihodí otázku ještě malý kočičák, který se okamžitě schová za mě. Strnu na místě. Hned dvakrát. Nejdřív, protože si všimnu brka, se kterým si Ys pohrává mezi prsty a pak kvůli tlapkám na sukni. Naštěstí se nic neděje. Musím si na něj dávat pozor. I když by to nemuselo mít fatální následky, jemu rozhodně nechci přidělávat starosti. Vytrhnu Ys pero z ruky s nakrabaceným čelem (38% vs 12%). "To by mě také zajímalo." Automaticky začnu uhlazovat roztřepená peříčka brku. Upustím další slzu, když si uvědomím, že je pokryté jeho krví. "Bylo tohle opravdu potřeba? To nestačí, že si zlomil křídla, když neustál tvůj vzlet? Vždyť je to jako kdyby mi někdo urval nehet jen proto, že přijdu ve špatný moment. To ti přijde v pořádku?" Mám co dělat, aby se mi nezlomil hlas pláčem, ale stojím vzpřímeně a odhodlaně jí hledím do očí. |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně “Ale jistě.” Pozoruji Grimgulla, jak odchází směrem ke skupince a vyhodnocuji situaci. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Raději budu zde, kdyby náhodou potřeboval pomoc. Stojím na místě a poslouchám Grimgulla, jak se baví z děvčaty. Má pravdu. Pro dnešek bylo zraněných už dost. Nemusí tu být další. Jestli mě požádá o pomoc, tak mu pomohu, jak to jen bude situace požadovat, i kdybych je měla svázat pavučinou. Lehce se uchechtnu nad tou myšlenkou a představou, jak by vypadala Yqi zamotaná v pavučině. Přední pavoučí nohy si dám blíže k ramenům a vytáhnu si trochu pavučinky, s kterou si hraju v lidských rukách. Natahuji ji a zase uvolňuji, abych se trochu zabavila při poslechu té hádky. |
| |||
Jídelna Grimgull Jak jsem říkala proslov to byl hezký a pokud by ho pronášel profesor tak by jistě měl svůj efekt takto to bude spíš více, méně ignorovaný no spíš více než méně. I když jsem také překvapená když mu potom Yqi odpoví, vypadá to že mluví o cti, ale co má to že jí někdo nepoděkoval společné s její ctí? Co má tak potřebu bránit? Nebo čím to ta dívka tak moc překročila? Jistě Yqi mohla počkat protože tato škola sice není magická, ale má určitě prostředky jak se vypořádat s hořícím stolem. Na druhou stranu ta dívka také neměla úplně pravdu, Yqi se nepředváděla lesní požáry můžou napáchat velké škody. To sice není tento případ, ale Yqi to tak vnímat nemusí. A pak tu začne hřímat někdo jiný, z poněkud nevinné poznámky mu na čele vystoupí žíly. Myslela jsem že takhle citliví jsou jen profesoři zvláště když se tahal s tím vlkem a protože mu to nejspíš nepřipadalo dostatečně dramatické tak se během cesty choval tak jako by na nás měl zaútočit minimálně další vzteklý vlkodlak. Ale zpátky k té zelené bytosti nejdřív pravděpodobně seřval tu dívku že si na tom ohni chtěla opékat klobásy místo aby pomáhala s hašením (to by se ještě dalo pochopit) a teď jsem na řadě já proč vlastně? „Byla bych ráda kdyby jste na mně nekřičel a ano přijde mi to normální v předchozí škole to normální bylo a proč by se to mělo měnit jen proto že jsme teď někde jinde.“ Složím ruce na hrudi a čekám co mi na to řekne případně jestli mně znovu neseřve. |
| |||
Jídelna hlavně Yqi, Grimgull "Když ty sám žádnou nemáš tak je jasný že to nepochopíš" odvětím orkovi který se rozhodl že mě bude ignorovat a bude si dál plácat svoje. A to by si jeden myslel že někdo jako on bude otázku cti respektovat...namísto toho aby se rozhodl dělat jako kdyby ani neslyšel co přesně Yqi vadí. Přešel to úplně stejně jako zrzka přešla varovný výstřel, ještě se tvářila ublíženě. Nechci mluvit úplně za ní, ale už řekla svoje a to zelí mi vážně začíná lézt na nervy. Hraje si tady na zastánce nějaký tý jeho pomatený spravedlnosti. Takoví jsou nejhorší. Otráveně si povzdechnu a otočím se zpět k Yqi "Vždyť je to palice dubová, tomu nemá smysl nic vysvětlovat. Ten má v hlavě i v uších bahno...vážně ho chceš řešit? A ona ať si z tvého varování vezme co chce" prohodím k Yqi. Vrhnu pak pohrdaví pohled po orkovi. Přišoupnu jí tác s její snídaní pod nos. "Dej si radši něco...a příště. Příště prostě použij šípy které budou mít větší účinnost" poradím jí s úsměvem a pokývnu na její luk. |
| |||
Jídelna Hlavně Lilith, Yqi, Aliana, Alysa, Mersi, Laudi Bledá s jedním rohem vyjádří svůj názor na mé zapojení do situace. Beru ho v potaz, jen na něho zrovna nereaguju. Pak už na mě promluví ta s tělem talbuka a je jasné že se mnou není spokojená. Popravdě jsem ani nečekal, že by se situace hned jen tak vyřešila tím že přijdu. “Tak mi teda vysvětlete co příšerného udělala že to nenávratně pošpinilo vaši čest?” Když mě osloví Mersi, na chvilku se k němu otočím a ukážu mu svoji před chvílí spálenou ruku. “Už je naprosto v pořádku.” Během toho si všimnu malé osůbky s velkým kloboukem jak je nejspíš ze mě a z celé téhle situace vystrašená. “Moc se omlouvám jestli vás děsím. Prosím věřte mi že nemám v úmyslu komukoliv jakkoliv ublížit.” Pak se opět otočím k probíhající konverzaci. Ta která prý dívku urazila se nijak nevyjádří, místo ní se do rozhovoru zapojí další malá osoba. Potom co řekne o Dollym se mi objeví pár žilek na čele. “Jen jednoho? Jen jednoho!? Už to je příliš! To vám snad připadá normální, že je někdo vážně zraněný během prvních pár hodin dne!?” |
| |||
Dveře dívčího pokoje č. 3 Ulgge, Miko Jak já jsem ráda, že příšel a drží to tu celkem pod kontrolou... Já chápu, že je celkem trendem děkovat božstvu za své zdraví, vyléčení a tak něco, ale kdybychom jí neprobrali, byť takto nepříjemně, tak by byla v bezvědomí kdo ví jak dlouho. Každopádně by si nemusely vjíždět do vlasů od začátku a byl by klid. Pokývnu mu, že rozumím. Hmm.. Že by obě byly stejné rasy? Budu to muset zkonzultovat s profesorem Rubusem, co má vliv na moje léčení. Na Leonor se jen mile usměji, protože nic jiného pro ni stejně nemůžu udělat. Ještěže se musím soustředit na léčení, jinak bych nedokázala odolat polibku, jak má zavřené oči a svojí dlaň přes mojí. Když mi odpoví a spojí naše pohledy a dlaně, jemně si skousnu spodní ret a s úlevou se mi pozvednou koutky do úsměvu. Z nohou se mi stává želé a existujeme teď jen my dva. Díky tomu ani pořádně nepostřehnu, že na mě ta ječivka mluví. Postřehnu až když se u nás zastaví skupinka. Přikývnu mu na jeho slova. Naštěstí to vypadá, že to nebude nutné. Všichni odejdou a my tady zůstáváme sami. Teda ještě s Miko před jejím pokojem. Pokývnu jí na pozdrav a pak už se opět věnuji jen jemu. |
doba vygenerování stránky: 1.3247020244598 sekund