| |||
Jídelna Hlavně Kristy “I tahle pro vás možná drobnost mu hodně pomohla. Co se týče Dollyho, mám důvěru v místního léčitele že se o něho postará.” Když se mi představí dám si pěst k srdci, místo běžného úderu. “Grimgull.” |
| |||
Jídelna Mersi, Laudi Jím a rozhlížím se kolem, potom se rozhodnu že si dojdu pro kávu a tác pod který nakouknu a ozve se kvákání. „Skvělé žáby.“nadšeně poskočím a zatleskám. Potom svůj podnos s žábami odnesu ke stolu a když ho potom odklopím první žába uteče, ovšem já podnos přiklopím dost rychle zatímco druhou rukou žábu přibiju ke stolu .Je vidět červené světlo stejně jako jak žába vysychá, jsem při chuti vytáhnu další žábu a chvíli si jí prohlížím než nastane podobný efekt i s touto žábou. Napadne mně že bych se mohla přidat k některým studentům třeba k těm které jsem ještě nepoznala a tak vezmu vše a vydám se ke stolu kde sedí Mersi a nějaká dívka s kloboukem na hlavě. „Ahoj Mersi“usměju se na něj a potom položím vše co mám v ruce zatím na stůl a oslovím tu dívku. „Ahoj já jsem Aliana. Vidím že zde může být zábava, jen Yqi mohla počkat až si opeču ty klobásy než se rozhodla ukázat jak umí střílet.“ |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně Podívám se orkovi do očí. “Není vůbec zač, jen jsem přinesla vodu. Hlavní věc jsi udělal ty. Věřím, že o něho bude dobře postaráno. Jo… Jmenuji se Kristy. A ty?” Po celou dobu se na orka velice mile usmívám. Zadní pavoučí nohy se pro jistotu lehce dotýkají podlahy. |
| |||
Jídelna hlavně Mersi Rozhlížím se po jídelně a hledám místo kam bych si mohla sednout a taky někoho kdo by mi dokázal vysvětlit proč se dneska všichni rozhodli že to tady podpálí. Nakonec se rozhodnu zeptat kluka s obvazy na hlavě který vypadá že by to mohl vědět. "Ahoj, můžu si přisednout?" Zeptám se ho opatrně a ukážu na kývnu hlavou k místu vedle něj. Nechci ho nijak vyrušovat, ale vážně by mě zajímalo jestli tu je normální něco jen tak zapalovat. |
| |||
Jídelna Nikdo určitý Vděčně kývnu na Luise poté co mi pomůže na nohy. Nevím co dál. Oheň je zatím můj nepřítel a ještě jsem si k němu nenašel cestu a poté co jsem viděl, jak byla moje schopnost spálena s ním já sám nechci přijít do kontaktu a je mi jednu jakou má bravu. Pohled na Grimgulla jak dává ruku do plamene je opravdu nečekaný a zajímavý. Bolest, kterou cítí a zároveň klid, s kterým hovoří k Dollymu. Opravdu fascinující. Dolly se o něco pokouší, ale končí to tím, že padá k zemi. Chci jít za ním, ale pak si uvědomím co dělá Luis. Někdo do cisteren následně vystřelí a následuje sprška, která plameny uhasí. Minimálně mi tímto bylo názorně ukázáno, že s ohněm by se opravdu nemělo hrát. Nějak si nejsem jist co by jsem měl nyní dělat. V takové situaci jsem se ještě nenacházel. Nebezpečí jsem už zažil, ale tohle bylo jiné. Poté co jsou ranění odneseni na ošetřovnu se jednoduše usadím u stolu a zamyšleně hledím před sebe. Moje mysl potřebuje zpracovat co se právě stalo. Vnímání několika vědomí najednou v takové situaci mi v hlavě udělalo celkem guláš, na který si budu muset zvyknout. |
| |||
Jídelna Hlavně Kristy, Kimero, Dolly Jen jak řeknu chlupáčovy co má dělat, vyběhne pryč z jídelny. Snad opravdu hledat pomoc. Mezitím co čekám než dojde léčitel, pravidelně kontroluji Dollyho dýchání a bití srdce. Zanedlouho mi někdo dá ruku na rameno. Otočím se podívám se na něho. Jeho vzhled se dá jenom popsat jakožto vlk chodící na zadních, i když na vlka je trochu malý. “Ano, samozřejmě.” Přikývnu a uhnu mu z cesty, aby mohl vzít Dollyho. “Nikdo další by zraněný být neměl.” Konečně se postavím a zhluboka vydechnu. S vlkem nejdu, vím že bych jen překážel. Shlédnu dolů na fialovou, co mě před chvílý oslovila. “Jen jsem mu dal první pomoc. Už předtím byl relativně stabilní.” Na tváři se mi objeví malý smutný úsměv. “Předtím jsem neměl příležitost vám poděkovat. Děkuji mockrát za vaši pomoc.” |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně Stojím na svém místě a pozoruji chlapce, jak si trhá rukáv košile a ošetřuje popáleniny. Dál ho pozoruji a čekám, kdyby potřeboval nějak pomoci, abych byla po ruce. Poté ork promluví někam pod stůl a já zahlédnu mrňouse, jak zmizí ve dveřích. Měli bychom ho odnést na ošetřovnu, ale na jednu stranu bude lepší s ním moc nehýbat. Dál stojím a trpělivě očekávám příchod někoho z ošetřovny. Po nějaké době vejde do jídelny velmi zajímavě vypadající bytost a jde rovnou k nám. Zvedne chlapce opatrně do náručí a vybídne zraněné, aby šli za ním. No já naštěstí nejsem. Uleví se mi, když vím, že je chlapec v dobrých rukou. Skopím pohled na orka. “Velmi dobrá práce, nejspíš jsi mu zachránil život.” Pronesu mile a zdvořile. |
| |||
Chodba dívčí koleje – Jídelna hlavně Yqi Rozhodnu se nečekat na odpověď té vlčí dívky a co se týká toho profesora nevím co se tu stalo, zachytila jsem silné nenávistné myšlenky které možná patřily tomu vlkodlakovi protože zde asi nebude nikdo jiný kdo by cítil tak silné emoce nebo měl důvod někoho nenávidět. A pak jsem zachránila situaci tak jsem to popsala, jistě ten vlkodlak si lehl,ale to neznamená že by se nechtěl zase zvednout. Pochybuju že by se rozhodl uklidnit nějak sám od sebe a ano zasáhla jsem celou chodbu ovšem s tím jsem počítala. A pak se profesor vyjádří k hádce těch dvou jediným možným způsobem, radši někoho potrestat za něco co neprovedl než riskovat že by k tomu skutečně mohlo dojít. On si to pak moc dobře rozmyslí pokud by ho to příště skutečně napadlo, tedy pokud ho to potom vůbec napadne. Jinak to vypadá že zde to končí, škoda pokud by se ty dvě skutečně porvali mohla by tu být další zábava. Podle mně by stačilo počkat až se proberou ovšem pokud se s nimi chtějí zbytečně tahat na ošetřovnu tak to je jejich věc. Navíc se profesor z nějakého nepochopitelného důvodu chce tahat s tím vlkodlakem, no věřím že on k tomu rozhodně důvod má. Ustoupím mu a pak se za ním dívám s udiveným výrazem, ale nakonec se rozhodnu že se vydám do jídelny. Během cesty a hlavně když sestupujeme se profesor rozhlíží jako kdybychom byli na frontové linii a on odnášel raněného v plné palbě. ale nakonec dorazíme před jídelnu. Zde se rozdělíme a já si všimnu spáleného stolu. Když se k němu vydám uvidím i kluka který je na tom docela špatně, vypadá to že i zde byla zábava. Ale dál se s tím nezdržuju,jenom se podívám na cisternu která je na stole, zavrtím hlavou a pak pokračuju původním směrem, vezmu si nějakou zmrzlinu, případně palačinky a kávu a pak si všimnu Yqi. Co to má na sobě? Vydám se tedy k ní a oslovím ji: „Ahoj Yqi,neříkej že i pro tebe platí ten nesmysl s uniformou.“ |
| |||
Chodba dívčí koleje - Ošetřovna - Jídelna - Ošetřovna Především Alyssa, Kelly, Shae, Leonor, Rubus, Grimgull Uchechtnu se. "Jo, to jsem pochopil už předtím..." Nemá smysl se teď zdržovat, že mi vlastně jen zopakovala, to co už říkala a vůbec neodpověděla na otázku. No vlastně jo, vím, že tu stěnu nevytvořila... Dobrá, takže je tam budeme muset odnést. Než stihnu zareagovat nebo to začít promýšlet víc, zvedá se slečna ze země. Jak jsem se obával. Každý tu má svůj pohled na věc. Budu si je muset všechny po jednom zavolat, abych se dozvěděl, co se tu doopravdy stalo. No, radši to teď nebudu komentovat, než se uklidní. Když se to ale zvrtne v jakousi dívčí odvetu, musím zasáhnout. "Tak dámy... Uklidníme se. Nechcete ještě vyváznout s nějakým trestem, že?" Co jsem tak pochopil, tak tyhle dvě se k tomu nejspíš jen přimotaly. A tady horká hlava má nejspíš i na svědomí tu ledovou stěnu. Jsem docela zvědavý na její pohled na věc. Dřív něž stihne tady háklivá odpovědět, vstoupím do toho. "To může počkat. Teď je potřebujeme dostat dolů." Každopádně i tak s omluvou odběhne do jednoho z pokojů. Když se podívám tím směrem, je vidět, že on je na tom hůř, takže nic nenamítám. Obrátím se tedy na horkou hlavu. Dostanu se k odpovědi na její otázku. "No jestli je vzduchový polštář pro krajní případ, tak ji jen odneste. Já vezmu vlka, vy zvládnete jít s námi po svých." Nenechávám prostor na odmluvy, hodím vajgl do svého váčku na opasku a opatrně zvednu vlka do náruče (33%), každopádně je větší než se zdá, tak to není zrovna jednoduchý... No, snad mu není nic vážného. Rozejdu se a zastavím před pokojem 4. Už jen proto, že mi v cestě stojí stále ta dívka, jen je o něco blíž. Zkouknu ty dva ve dveřích. Klučina už vypadá líp. S tím, jak starostlivě na něj hledí, se nebojím, že by se o něj nepostarala. I tak to k nim ale prohodím. "Jestli je to potřeba, doražte za námi na ošetřovnu. Ustupte prosím, slečno." Počkám až popojde nebo se namačkne na zeď a pokračuju s vlkem dál. Trochu jsem se bál protáhnutí dveřmi a sestupu po schodech, ale nakonec jsem to bravurně zmáknul (116%). Co bych to jinak byl za profesora, že jo... Celou cestu si hlídám děvčata, jak si vedou a jestli jsou stále v pořádku. Jakmile by to vypadalo, že někomu není dobře, nebo snad by se měly zase začít hádat, okamžitě zakročím. Když sejdeme dolů, okamžitě mě nafackuje zápach spáleného dřeva z jídelny. Hodím tam očkem a všimnu si hloučku za stolem. Povzdechnu si. Zrychlím krok a když konečně dojdeme na ošetřovnu, je v ní krapet plno. "Ty jo, tady je živo... Zdravíčko, Rubusi. Z cesty prosím!" Jakmile mi slečny uvolní cestu, dojdu k lůžku a uložím vlka. Převezmu si uhlík od horké hlavy a uložím jí na lůžko na druhé straně místnosti. Nedělalo by dobrotu nechat ty dva se probrat vedle sebe. "Počkejte tady," pronesu k háklivce a pokynu jí k jednomu lůžku. "Vy můžete jít, díky," propustím horkou hlavu. "Jdu čeknout tu jídelnu!" Zavolám na Rubuse přes dav. Kromě tady chlupáče, tu z nikoho necítím kouř, takže předpokládám, že kdokoliv je zraněný, tak zůstal v jídelně. Dorazím do jídelny a protože na stole nic není, tak to vezmu přes. Položím orkovi ruku na rameno. "Ukažte, odnesu ho na ošetřovnu." Počkám, až ustoupí a pak opět opatrně kloučka zvednu do náručí (95%). Než odejdu, ještě se do davu zeptám: "Je ještě někdo zraněný? Pokud ano, pojďte se mnou." Donesu malého na ošetřovnu a položím ho na lůžko. "Tak. Kdo tu nemá co dělat, mazejte ven, ať má tady pan doktor prostor a klid k ošetření vašich spolužáků." Rukama naznačím pohyb ven z místnosti. Jakmile to vypadá, že zůstali jen zranění, otočím se na Rubuse. "Budete potřebovat s něčím pomoct, pane kolego?" Ať už v chodbě, v jídelně nebo na ošetřovně, stále jsem pokyny rozdával autoritativním tónem, ideálně tak, aby nevznikly žádné námitky. Pokud by vznikly, buď jsem je vyvrátil, nebo jsem je prostě ignoroval a zopakoval pokyn znovu, o něco důrazněji. |
doba vygenerování stránky: 1.5415978431702 sekund