| |||
přesun do mé ložnice Poté co smím odejít s ošetřovny jsem ráda, že jsem už v pořádku. Zamířim rovnou do své ložnice jsem stále ještě proměněna s toho mého nemylého probuzení z bezvědomí jen doufám, že cestou nepotkám nikoho nepotřebuji aby mne půl školy vydělo jak zmoklou slepici. Musím se hlavně převleknout než začne vyučování. Na to aby se šla najíst nemám ani myšlenky. A pokud na někoho v chodbě narazím cestou dl svého pokoje jen ho pozdravím a jdu dál. Poté co dojdu dl svého pokoje hned ze sebe sundám mokrou uniformu. Pak se jen osuším a obléknu do něčeho suchého. |
| |||
Jídelna Hlavně Kristy, Yqi, Aliana, Mersi, Laudi “Upřímně, mohlo by to být o dost horší.” Odpovím Kristinimu poznatku o ranní atmosféře. Společně s Kristy se otočím za zvukem vystřelených šípů, které se právě zabodly do dřeva. S Kristyným vzdechem naprosto soucítím. “Ano.” Pak se otočím zpátky na Kristy. “Prosím omluvte mě.” Ani nečekám na její odpověď a vyjdu ke skupině, kde se právě navzájem vyhrožují. “Nemyslíte že to by stačilo? Nevím proč jste na sebe agresivní a se vší úctou je mi to jedno. Už teď máme příliš raněných a já se odmítám starat o někoho dalšího, kvůli nějaké malichernosti. Takže se všichni v klidu najíme a vy se zatím můžete zamyslet, jestli vám kvůli čemukoliv oč se jedná, stojí za to vyzívat jeden druhého na duel.” To celé řeknu jasným a pevným hlasem. Je na mě vidět že teď vážně nejsem v nejlepší náladě. |
| |||
Ošetřovna - Před ošetřovnou Ysea, Sukui Samozřejmě, že jsem věděl, že ho spíš máme přinést, ale já ho sem sotva donesu... Když se otáčím zpět ke dveřím, zarazím se pohledem na dvojici dívek, které sem donesly anděla. Oklepu se nad pohledem na jeho křídlo. Celkem soucítím se slečnou, která to vše napjatě sleduje, je to fakt nepříjemný pohled. Už se chystám vrátit se do jídelny, když sem začnou vcházet další. Radši se nehýbu, abych nepřekážel. Jak se to děje hrozně rychle, stihne se nejspíš profesor vydat i pro zraněného do jídelny. Aspoň že tak... Bude to rychlejší. Před očima mi proletí pero z andělových křídel a když se na ní podívám, vidím jen krutost. V očich se mi mihne vyděšení. Následně jsme vyhnaní ven a andělka, co byla na ošetřovně, položí svou otázku. Dodatek si navzdory svému strachu z ní ale neodpustím. "Ploč jste mu to udělala?!" Sotva si uvědomím možné následky, nečekám, jestli se na mě podívá, schovám se za tu dívku, co přišla s ní a tlapkama se chytím za lem její sukně. Vykukuju zpoza ní a jen doufám, že se tady neodváží něco mi udělat. I když nikdo z nich jí tu nevadil, když mu trhala to pero... |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně “Velice mě těší.” Pozorně si Grimgulla prohlédnu, když v tom slyším cizí rozhovor. Neměla bych poslouchat. Nevěnuji tomu tedy velkou pozornost. “Docela živo takhle po ránu, nemyslíš?” Koukám na něho, když mě z našeho rozhovoru vytrhne zvuk šípů, jak se zabodnou do stolu. Rychle otočím hlavu tím směrem a slyším jak Yqi na někoho křičí. Silně si povzdychnu, až je to slyšet a vrátím pohled na Grimgulla. “Mohl by tady být trochu klid. Nechceme přece tuto školu zničit...” Řeknu to klidným hlasem. Můj úsměv je nyní posmutnělý. |
| |||
Jídelna hlavně ork, Aliana a Alyssa Pan daněk poslechne a tak jsou plameny úspěšně uhašeny. Zamračím se na šíp, který neudělal, co jsem chtěla a krapet skloním luk. Když zaslechnu slova díků, ukloním se jeho směrem, abych mu vyjádřila úctu a uznání k tomu, co se přihodilo. Když však promluví ta holka... Ta... slepice! Zůstanu na ní dobrou chvíli jen hledět s polootevřenou pusou, jako bych chtěla něco říct. Neslyšela nikdy o tom, že když hoří strom, může shořet les pokud si nedáte pozor? Zavřu pusu a zamyšleně nakloním hlavu na stranu. Nebo je možná slepá nebo spadla ze stromu a neviděla, že se tu všichni neválíme v agonii v plamenech jen díky odvážnému zásahu zeleného muže. Pokývnu si hlavou a pohodím ocasem. To bude ono. Chudinka s kaší místo mozku. Ani řádně nezaregistruju cupitajícího kocourka, ale všimnu si velkého kocoura, který si přijde pro zraněného. Sleduji ho po jídelně pohledem, protože nevěřím, že jsem ho už viděla. Nadskočím a Alysse se ocitne hrot mého šípu milimetr od nosu. Mohutně vydechnu vzduch z plic. "Ahoj Alysso. Radši se kolem mě takto nepliž... Mohla bych ti jednou omylem prostřelit hlavu..." Poznamenám, zatímco sklopím luk a vracím šíp do toulce. "Jsou nám šité na míru," odpovím jí a pak se zarazím. Podívám se mezi ní a tou dívkou s uzeninami. Ukážu na ní. "Nejste sestry?" Zeptám se docela se zájmem. Díky tomu mám ale svou pozornost směřovanou tím směrem a zaposlouchám se, když slyším své jméno. Krev ve mně začne bublat ale vzpomínám na učení profesora Svena. A všechno, co jsem se tady naučila. Mé rozpoložení lze poznat jen podle kmitající špičky ocasu a lehounkému podupávání levým předním kopytem. Pak to ale zopakuje. A ještě hanlivěji. Má ta slepice snad skvrny na mozku? Myslí si, že se tady bavím nebo jsem tu kvůli převádění se? V ten moment se mi v hlavě zrodí plán, který uskutečním, vzhledem k tomu, že její slova byla poslední kapka do poháru mé trpělivosti. Následující události se dějí ve zlomcích vteřin. Poposkočím směrem k desce stolu, založím dva šípy do tětivy. Tentokrát si dám pozor, abych pečlivě zamířila. (82% a 75%). Mířím co nejblíže její ruce, tělu nebo poklopu (dle toho co je dostupné) tak, aby se šípy zarazily do desky stolu nepříjemně blízko. Oba dva šípy jsou detailně vypracované a černé. Hned jak se zaboří do desky stolu, tak Alianu zasáhne napřed vlna nejhoršího strachu (75%) a potom vlna největší euforie (77%). "Kdybych se chtěla předvádět, tak to poznáš! Ber toto jako tvé jediné varování. Příště tě za takovou urážku potáhnu do souboje dle zákonů temné džungle." Křiknu na ni přes jídelnu. |
| |||
Jídelna Mersi,Laudi Mersi potom vyjádří až přehnanou starostlivost a tak se rozhodnu že se k tomu také vyjádřím. „Jistě by se tu objevil nějaký profesor aby zabránil tomu aby k nějakému ohrožení došlo a to nemluvím o hasícím systému který by se o to postaral kdyby se oheň moc rozšířil. Jsme přece v budoucnosti,navíc tady bylo spousta jiných kteří by se mohli přetrhnout aby ho uhasili.“ Neříkám že kdyby někde hořelo a já bych byla jediná kdo by mohl ten oheň uhasit tak bych si na něm opékala klobásy. Pak Mersi popisuje co se zde stalo, zřejmě to byla náhoda, Grimgull je asi ta zelená bytost ovšem u něj jsem si žádného zranění nevšimla. „Počkat, ale popálenou ruku měl Dolly.“pokusím se to uvést na pravou míru. |
| |||
Ošetřovna - chodba Mám už napůl vykročeno ke dveřím když se ke mě Rubus otočí. Vyplašeně se podívám po ostatních, jako bych v nich snad hledala oporu než se podívám zpátky na něj a začnu horlivě přikyvovat že mě slyšel správně. O zraněných bych si opravdu nedovolila žertovat. Než stačím říct něco dalšího otevřou se dveře a vejde dvojice a vznášející se anděl. Rychle se klidím stranou aby mohly projít dál. Jen si všimnu jeho zranění instinktivně skloním křídla jako bych je chtěla schovat za svoje tělo. Krve by se ve mě nedořezal. Bylo to otřesné zranění samo o sobě, ale bylo to ještě o tolik horší že měl zlámané křídlo. Musím rychle odvrátit pohled, nemůžu se na to dívat. I tak se mi to vryje do paměti, jako všechno ostatní. Křídla byla vždy citlivé téma, i když ta moje byla černá a často jsem se za ně styděla. I když vlastně ani nevím kdo to je a vidím ho poprvé, mám o něj obavy. Ačkoli mám z jeho přítomnosti poněkud rozporuplné pocity, pořád je mi to příjemnější než být v blízkosti démonů. Aby toho pak nebylo málo donesou sem jak ty z chodby, tak taky i z jídelny. Snažím se na nikoho nekoukat a nikomu ani nepřekážet. A víc než ochotně zmizím když nám, nejspíš profesor, řekne ať jdeme pryč. Proč jsem tady vůbec zůstávala tak dlouho? Měla jsem odejít pryč hned. Když vyjdu ven, trochu nesměle oslovím dívku která přišla předtím se zraněným andělem: "P-promiň, ale můžu se zeptat? Jak...co se mu s-stalo?". Byla bych jim takhle neskákala do řeči ale nějak to musím vědět. Její opravdu vysoké společnici se pohledem raději vyhýbám, nemám z ní právě dobrý pocit. |
| |||
Ošetřovna - chodba před ošetřovnou Uložím anděla na lůžko a k němu se rovnou vrhne mužíček. Jen upustím sevření jeho těla i křídla, začne z jeho rány nesjpíš opět srčet krev a křídlo se asi nepěkně prověsí když ho už nebude nic držet ve vzduchu. To mu však jen přinese další bolest. Klučík hned žádá o pomoc s narovnáním kosti bělovlasého. Poněkud překvapená že se obrací právě na něj zvednu obočí. "Stačilo jen slušně požádat..." neodpustím si připomínku k narovnávání, možná až překvapivě ochotná pomáhat dál. Nestačil by ani mrknout a bylo by vyřešeno. Jak si asi myslí že jsem ho dostala sem? Telekinezí. No, možná ne úplně rychle, abych se v tom mohla trochu vyžít. A navíc preciznosti si přeci žádá čas, není snad pravda? Haha. Chvíli po nás do ošetřovny nakráčí zástup se zraněnými. Ale panečku, tady je vážně veselo. Není to tak dlouho co byl budíček a už je plná ošetřovna. Z místa kde právě stojím Rellielovi vyškubnu jedno z jeho delších bílích per zmáčených jeho krví. Přes bolest svého zranění si toho jistě ani nepovšimne. V očích mi zaplane stejná krutost jako předtím v knihovně. Ať mám taky něco na památku já od něj. Potom už nás všechny neomaleně vyhání ten dobytek co sem přinesl kouli chlupů. Jen si pohrdavě odfrknu a bezespěchu vyjdu z místnosti. Stejně jsem začínala mít až příliš dobrou náladu. Cestou si dlouze přičichnu ke svému "úlovku". Tedy ne že bych nějak potřebovala znát jeho pach, jeho energie bohatě postačí, je to však přeci jen je to užitečný bonus. Vyjdu ven na chodbu kde se obrátím k Sukui, už s o trochu vážnějším výrazem. Jistě má o opeřence starost, jak by taky ne je to přeci Sukui. "Neměj strach, určitě je v dobrých rukou...a bude v pořádku" ujistím ji povzbudivě. "Chtěla by jsi ještě něco podniknout?" zeptám se potom, protože sama nemám zatím žádný plán. |
| |||
Jídelna Aliana, Laudi "Těší mě." Povím Laudi poté co se nám představí. Poté svou pozornost obrátím opět na Alianu. "To je možné, ale i tak by jistě nebyl dobrý nápad si na něm něco opékat. Především, když ohrožuje životy jedinců v okolí." Pokusím se šetrně vysvětlit, že její konání byla jednoduše blbost. "Grimgull předváděl svou moc nad ohněm. Dolly se pokusil nejspíše schopnost napodobit a poté co jí použil, tak se mu vymkla z kontroly. Tak vzplál stůl. Grimgull si ošklivě popálil ruku, zatím co se pokoušel zastavit plameny. Zjevně to byla velká bolest. No a tady Aliana během toho přišla s tím, že by si šla opékat nad tím ohněm špekáčky." Naznačím už o něco méně šetrněji, že udělala blbost a navíc Laudi vysvětlím co se zde odehrálo. |
| |||
Jídelna Merci, Laudi „Tohle vypadalo spíš jako magický oheň, protože nečekám že by ti kteří to vyvolali věděli něco o technologii nebo vědě, nebo chemikáliích o kterých si mluvil.“ No u Dollyho si nejsem tak úplně jistá, co se týká mého rozladění jistě by se o ten oheň dokázali postarat profesoři, v NŠÚ věděli o každém škytnutí. Jistě tohle není NŠÚ, ale proč by se měli určité věci měnit. Navíc Tarney říkal že jsme v budoucnosti tak by se o to určitě postaral hasící systém, když mi položí otázku ta dívka která se představí jako Laudi přestanu sledovat ten divný klobouk co má na hlavě. „Ne já ho nezapálila když jsem přišla tak už hořel zřejmě někdo pocítil touhu zapálit stůl tak jsem si řekla že si opeču klobásy. A po tom co následovalo jsem už nepovažovala za vhodné je požádat jestli by ten stůl nemohli znovu zapálit. Kdyby se Yqi nepředváděla tak bych ani nemusela.“ |
doba vygenerování stránky: 1.3160469532013 sekund