| |||
Dívčí koupelna Hlavně Nybe, rozhodně ne ksicht, okrajově Aliana a Aryania "Nemám ráda zimu. A oni taky ne," kývnu bradou směrem vzhůru, abych poukázala na hadí hlavu. Když mi nabídne ruku, využiju to k tomu, abych se k ní přitulila, hezky do teplíčka co vydává její tělo. V tu chvíli ale má rozverná nálada padne na bod mrazu, protože cítím ji. Celou dobu co tu je ji okázale ignoruji. A mým tělem prochází všechny možné emoce a ani jedna z jich není pěkná. Ta proradná mrcha nevděčná. "No každopádně se musím oblíct, počkáš na mě nebo se sejdeme v jídelně?" Optám se opět uvolněně když ksicht zmizí. |
| |||
Jídelna - Knihovna okrajově Vesa, Grim, Dolly, slečna Sukui a její doprovod Vrhnu na šikanátora ještě více podmračený výraz, když to vypadá, že buď je to skutečně brute nebo jeho vlašský ořech nedokázal zpracovat, co tu dělám. Každopádně konečně udělá něco rozumného a vyklidí scénu. Postoupím opět o něco blížeji, abych mohl nabídnout svou hruď, ale zmatená dívka se vydává za odchozím. Že by to byl jeho promyšlený tah, jak ji dostat stranou, aby ji mohl ublížit? Proběhne mi hlavou, to už se ale za ní vydává její ochránkyně. A také si nikdo nevšiml, že se chudinka nestačila najíst. S tím se rozhodnu, že přišel můj čas se do toho vložit. Vydám se k pultům s jídlem a jen velmi okrajově zaznamenám, že mé místo velmi nezdvořile zabrala ohyzdka. Takové věci by měli schovávat v klecích než je obětují. Každopádně dojdu ke speciálnímu pultu a najdu velmi rychle poklop s mým jménem. Přeliji obsah do dvou pohárů a prostě zmizím z místa kde stojím. Po vstupu do andělské sféry, po které ve vzduchu zůstane cítit trochu svaté moci, se soustředím na šepot duše mě drahé nebeské víly. Jdu po něm a projdu dveřmi knihovny, stále neviděn nebo neslyšen. S úlevou zjistím, že tu není ten, co jí ublížil. Nicméně tu je ta druhá dívka. Zhodnotím tedy jejich situaci, abych usoudil, zda je již čas se zjevit jako velký zachránce situace. |
| |||
Posun Dění v jídelně bylo extrémně nudné a unavující. Jen hromada blbých keců o tom a tamtom. Jediná zajímavá událost přišla když už postavičky kolem začali pomalu odcházet a jedna z nich se začala mrzačit. Jistě že jsem zůstala na celou podívanou, jak by taky ne, v jídelně se tolik zajímavých věcí neděje. Potom už jsem se i já odebrala z jídelny. Jen jsem zastavila v chodbě pro svoje věci a pak už se zavřela na pokoji. Po vybalení a důkladném zktrolování jestli mám vše jsem se pustila do čarování. Ale ze všeho nejdřív... skončila židle na chodbě. Předtím bych to možná i pochopila, přeci jen nás bylo na pokoji víc, je pochopitelné že tam byly židle, ale tohle už byla čistá provokace. Postel přesunu namísto stolku aby byla ve středu stěny. Tak budu mít dostatek prostoru pro runy. Kolem celé postele jsem pak v vlastní krve utvořila kruh se čtvercovými a trojúhelníkovými ornamenty uvnitř a pronesla kouzlo. Stejné runy vznikly i po stěnách nebo ve dveřích. I dveře jsem očarovala krví aby mi sem nikdo nelezl. Trochu jsem se při tom divila že jsem to samé neudělala s předchozím pokojem. Někdy během toho odpoledne se mi taky konečně vrátila ženská podoba (47?). Bylo na čase. Taky mi přinesli uniformu a rozvrh. Jako první sahnu po školní uniformě. U které už předem předpoklám že nebudou boty a podkolenky, které z očividných důvodů nenosím. A jestli součástí mojí uniformy náhodou bude sukně, tak ty taky na mě taky nikdo neuvidí. Z uniformy tak využiju nejspíš jen košili nebo ten pláštík přes ramena. A jen to bych tady taky měla mít, jestli tady teda umí někdo zapojit mozek. Po tak velkém výdeji svojí krve na očarování celé místnosti jsem strávila zbytek volných dnů načerpávaním sil. Pokoj - koupelna - jídelna Tím vyřváváním po chodbách chvilku po budíku se vůbec trápit nebudu, ať se pro mě za mě třeba povraždí, škoda jich nebude. Tím spíš se spokojeně pousměju. Žízeň však nakonec stejně poručí že je čas se zvednout. Vylezu tak z pokoje a nejprve se rozhlédnu kolem. Ve vzduchu je pěkně cítit krev. Pochybuju ale že by snad byl někdo tak ochotný a přinesl mi snídani do pokoje. Škoda jen že patří blecháčovi. Po zemi se tady válí hned několik těl. Takže i tady bude veselo. Ještě sbalím osušku a odplazím se do koupelny. Akorát mi zkazí náladu když mezi prvními uvidím zrovna její ksicht. Jasně že tahle tady bude taky. Jen stručně pozdravím přítomné a zalezu do sprchy. Mezi přítomnými je i Miko a ano můj pozdrav tedy patřil i jí. V koupelně tak nestrávím tak dlouho jak bych chtěla. Jen rychlá horká sprcha, pak se krátce zastavím v pokoji pro ty hadry kterým tady chtěj říkat školní uniforma a vyrazím do jídelny. Rovnou k nádobě s krví. Jen otočím kohoutkem a nechám krev téct. Ani kapka ale neskončí na zemi ale všechna se vznese do vzduchu kde postupně vytvoří krvavou kouli o průměru zhruba třiceti centimetrů. Dokonale symetrickou a dokonale lesklou. Z pultů seberu jeden z poháru který ledabylím pohybem hodím do koule. Asi jako kdybych házela kousky chleba kachnám na jezeře. Takovou zbytečností jsem se samozřejmě nikdy nezabývala. To bylo hluboko pod mojí úroveň. Zmizí v něm jako nic a jeho povrch se při tom jen trochu zavlní. Jako obvykle pak zaberu místa v čele stolu na jeho protější straně. Židle z okolních míst odsunu ocasem stranou abych měla dost místa pro sebe. Ocas smotám částečně pod stolem a okolních míst. Jestli tady předtím někdo seděl je mi jak jinak než jedno. Koule se přenese jen kousek nad stůl a jak se začne zase zvedat pohár z něj zůstane stát na stole, rovnou plný. Už se mi sbíhají sliny tak se hned napiju. |
| |||
Jídelna Grimgull, Dolly, všichni ostatní I na mé tváři se usadí po jeho první otázce poněkud překvapený výraz. O to víc se prohloubí, když se přese mne nakloní ke karafě. To se skoro přišpendlím k opěrce židle a vydechnu až v okamžiku, kdy se opět usadí. Roztržitý pohled široce otevřených očí teď - asi z šoku toho, jak se na pár chvil zrušil osobní prostor - nechávám v jeho tváři. Haló?! Peklo volá Qhesoth! Co blázníš?! Je to jenom tělo, takových si viděla... tohle je možná zelené, ale co?! Prostě je to také jenom maso a kosti! Znovu nasucho polknu a pevně svírám opěrky židle. Ani po jeho druhé větě a ujištění se můj postoj ještě chvíli nemění. Napětí ve tváři, i tonusu svalů, by se dalo využít jako slušně připravená tětiva luku. Nechce krev... nechce krev!! Zamrkám a vypustím z plic i jakýsi velmi tichý povzdech, zatímco se mi uvolní ramena a poprvé se mi do tváře dostane cosi jako polovičatý úsměv - asi jako když mi pravý koutek chytne křeč. "Měl podobné..." A prstem nestydatě ukážu na jeho kly/tesáky: "... zuby. Jen shora. Marcos... Dovysvětlím mu svůj pochod mysli a pak ruku stáhnu, jak se k němu pomalu i natočím tělem a bradou ještě kývnu k té karafě. A pak prsty zabubnuji jakousi rozpačitou melodii na opěrku židle. "Takže...." Zatěknu k němu pohledem a pokývám si u toho hlavou v onom gestu: to máme dnes ale krásné počasí, že? "... otázky... myslím tím, že jsi... jste? Že jste měl otázky?" Oči mi semtam ujedou k těm jeho, mnohem častěji však přejíždějí po jeho těle - u krku, klícní kosti, sem tam na ruce. Podobná stavba těla. Humanoid. Na první pohled prostě jen vetší člověk se zelenou kůží, Qhesoth. Dokonce se zaměřím i na pulsování tepny, která vbíhá po straně krku a přivádí kyslík do mozku a porovnám s klasickým tempem lidské tepové frekvence, či potřebu nádechu - dle toho jak se zvedá jeho hruď. (54%) |
| |||
Dívčí koupelna hlavně Miko "Hmm...S tou energií sama nevím, ale povídám že jsem si to dělala celý den" zopakuju pořád nadšeně. Má pravdu že s tou energií je to trochu divný ale asi se mi v tom nechce zase tak nimrat. Ať už jsem ji vzala kdekoli, jsem si jistá že neni nic jiného k čemu bych ji využila raději. Tohle byla určitě ta nejlepší možnost...ani mě vlastně nenapadaj žádný další. A se Shrey pokračujeme dál. "Fakt? Kvůli ní? Hmmm. Já už ani nevím, vím jen že si zmínila rohy a já nevěděla proč když plán byl co nejvíc se přiblížit lidem" takhle nějak to myslím bylo. Ani Miko si koukám není úplně jistá jak jsme se k tomu předtím dostaly. Její smích se Shrey číslo dvě okomentuju jen mumlavím "fakt pecka". Druhá Shrey se ale taky zdekuje a Miko pak taky souhlasí se snídaní. Skoro jako po másle jak říkají člověci. Vystřelím z vody hned za Miko. Ta se hned začne klepat jako osyka. "Tak co ti je?" zeptám se nechápavě. Nastavím jí ruku abych jí mohla kdyžtak chytit kdyby se rozhodla sebou seknout. "Zase taková zima tady není..." vlastně není zima vůbec. Snad správně odhadnu že to je tím že se musela vzdát teplíčka. |
| |||
Jídelna Qhesoth, Dolly Rohatá je stále stejně vyděšená jako předtím. Už silně uvažuju nad tím, že odejdu, aby měla klid, ale pořád se jí potřebuju na pár věcí zeptat. Cosi mi zamumle o společnosti, jenže jí pořádně nerozumím nebo jsem ji jen nepochopil. Zase není moc ochotná se mi podívat do očí, až nakonec se naše pohledy konečně zase střetnou a ona vyhrkne že neví kde jsou zásoby krve. Rozšíří se mi oči překvapením a chvíli jen na ni koukám. “... cože? Proč by mě měla zajímat krev?” Podívám se směrem kam jí ucukla hlava a všimnu si nádoby. Nahnu se abych se do ní podíval a pak si k ní čuchnu. Ano, to je krev. Potom se otočím zpátky na rohatou a něco ve mě prostě klikne. “Počkat, nemyslíte si snad že jsem sem přišel abych vypil vaši krev, že ne? Pokud ano, tak se moc omlouvám. Nevím sice proč vás to napadlo, ale pokusím se aby se to už nestalo.” |
| |||
Jídelna Grimgull, všichni ostatní Když se posun talíře zastaví, nebo lépe řečeno když narazím na odpor, vyšlu k němu tázavý pohled a když je mi objasněna situace, tak začnu svou nabídku opět až bolestivě pomalu stahovat zpět k sobě a lehce u toho kývnu. Takže krev nevypadává ze hry... Situace jak z animované grotesky, jak u toho mám otevřenou pusu, kterou se snažím chytit vidličku s vajíčkem, které odpadne cestou, takže už sklapnu rty jen kolem prázdného příboru. Což odkvituji zmateným pohledem nejdřív na vidličku a pak ho zaseknu na tom kusu míchaného zlata na desce stolu. Skvěle, Qhesoth.. skvěle! Imaginární ďábel na rameni se určitě za břicho popadá. Už natahuji prsty k odklizení kusu jídla, když padne další věta, jen kolem vaječného žmolku sevřu články a odkašlu si, jak ho odklidím na lem talíře a odložím vidličku způsobně vedle. Tak teď jsi to vážně zachránila. V duchu si pogratuluji k antré vhodné šlechty, než pohled odklidím kamsi k jeho krku. A ještě chvíli mlčím, než trhaně přikývnu a pak rychle zavrtím hlavou. "Myslím tím, že mi nevadí... společnost?" Ruce stáhnu do klína, kde si je začnu žmoulat. Čím dál lepší! Co to s tebou je, holka?! Hlubší nádech a už si to i moje oči míří k těm jeho, odvaha sama! "A netuším kde jsou tu zásoby krve, tohle si přinesl... Marcos!" Vypadne ze mě to co mě tíží - tedy můj zajisté naprosto správný úsudek, že jde zelený po krvi, nedejsatan po té mé, že ano! Bradou i cuknu ke karafě s pohárem, která po upírovi z rodu Ortegů na stole zůstala. |
| |||
Jídelna Qhesoth Nejdřív se mi rohatá vyhýbá pohledem, ale nakonec se stejně na mě otočí. Z jejího výrazu je jasné, že ji moje přítomnost není moc příjemná. I přesto si sednu vedle ní na židli, kterou mi nabídne. “Moc se omlouvám jestli vás děsím. Opravdu jsem to neměl v úmyslu.” Řeknu ji s lehkým úsměvem. Zastavím ji talíř když ho ke mě sune. “Děkuji, ale mám vlastní.” A kývnu na svou mísu s jídlem. “Pokud vám tady vadím, klidně okamžitě odejdu. Jen jsem se vás chtěl zeptat na pár věcí.” |
doba vygenerování stránky: 1.3923308849335 sekund