| |||
Pozemky Kdo mne sleduje V okamžiku, kdy dopadnu na zem, vzduch prořízne můj nezvykle vysoko položený výkřik. Několikrát prudce zalapám po dechu a zaskřípu zuby. Já si snad to křídlo zlámal! Opatrně, velmi polehounku srovnám končetiny, mimo křídel, do nějaké inteligentní polohy. Každý maličkatý pohyb bolí, jak kdyby měl můj trénink na starosti Scharden. Hlavně, aby z toho nebyly trvalé následky! To bych asi nebeský hněv využil úplně jinak! S dalším zatnutím zubů se mi z očí vyderou slzy bolesti, ač velmi nechci. Z výšky může být vidět jak se má šedá křídla a zelená zem barví bílou svatou krví. Skoro to vypadá, jako kdyby slabě světélkovala. Zlehka se nadzvednu, abych se dopravil na ošetřovnu. Zorničky se děsem rozšíří, když si všimnu, že křídlo je velmi nepřirozeně v mém zorném poli a trčí z něj dutá kost. Ale ne, ne, ne, ne, ne,... S přerývavým dechem se pokusím přetočit, abych mohl vstát. Hned jak se však křídla pohnou, vystříkne z tkáně nová krůpěj krve, tělem zavibruje bolest a má vyděšená mysl se odporoučí do slastné náruče bezvědomí. |
| |||
Chodba 1. patro Kimero, Leonor, Wayne, Kelly, Monique Moje další nabídka pomoci se hned setká s nějakými podmínkami. Nezaujatě tak na to pokrčím rameny, jak jsem už řekla, většina se mi tady nezdá zraněná natolik aby snad potřebovali nějaký speciální přesun. "Nebyl by problém je tam prostě odnést". On mezitím pokračuje k jedné z dívek která se přece probrala. To její slepičí hudrování co se jí chuděrce přihodilo je mi ukradené, když mě však na konci svého výlevu nazve cvokem získá si mojí plnou pozornost. O kom si myslí že mluví? Děvka nevděčná. "Dej si pozor na jazyk!" zavrčím jejím směrem. Voda na její tváři zchladne ještě více a změní s v droboučké ledové krystalky. Jako při jarním mrazíku. Zatím jí nechci úplně ublížit takže dál nezacházím. Být to za jiných okolností a na jiném místě už jí táhnou do kobky, ale není a já se tak musím smířit s tím že zůstane bez úhony... zatím. "Je mi jedno jak moc ti tady bylo ublíženo" dodám ještě zatímco jí chlupatec pomáhá na nohy. Led se pak změní opět ve vodu, která z dívky zteče. "Takže jak to chceš udělat? " Oslovím chlupáče. Když už se tak ochotně ujal režie zachraňování zdejších nebožáků předpokládám že má nějaký plán. Moje přelétavá touha tady někomu pomáhat už sice značně opadla, ale když už jsem ji nabídla hodlám ji tedy poskytnout pokud o ni bude zájem. "V krajním případě se můžu pokusit vyčarovat...jakýsi vzduchový polštář a nechat ji tam odletět" navrhnu ještě neochotně protože k magii bych se skutečně raději neuchylovala. Ostatní vyzval ať si jdou po svých a mě skutečně láká vyhlídka jídla, při nejhorším si udělám snídani už tady. S tím by zase takový problém nebyl. Nebo bych mohla navštívit Shariku. Ta myšlenka mě lákala ještě víc než jídelna. |
| |||
Chodba, koupelna, jídelna všichni v chodbě potom nikdo konkrétní Jsem ráda že se situace alespoň trochu vysvětlila. Nevím jak bych mohla pomoci a tak se jen rychle rozloučím a odejdu do umývárny. Provedu raní očistu a učešu si z vlasů drdol na který použiji jednu ze svích červených gumiček. Trochu mě štve že oblečení co tu máme nosit není červené. Bylo by v červené verzi tisíckrát hezčí i když tohle taky ujde. Zajdu do jídelny, protože se chci najíst. Jaké je však moje překvapení když uvidím ohořelí stůl a asi mrtvého kluka. Ano teď nevím jak bych mohla pomoci a tak si jen dojdu pro další nálož kuliček. |
| |||
Pozemky především Sukui, okrajově Relliel, Nybe Oči se mi zaleknou nadšením při pohledu na uchvácený výraz Sukui. Není mnoho věcí které by mi udělaly takovou radost jako vidět ji šťastnou. Po tom co byla pohodlně usazená nadešel čas vzlétnout. Pobaveně zamručím, jako taková dračí podoba smíchu, když sleduji jak se anděl usilovně snaží udržet se na místě. Ale marná snaha, vítr od mých křídel ho nemilosrdně posouvá vzad a nakonec posílá k zemi. Měl více dbát mého varování, namísto toho svého civění. A to jsem k nemu byla tak hodná. Ani na dračici, nebo spíš dráče v tomhle případě, poletující kolem nějak nedbám. Když už léta tak je i dost stará na to aby věděla že si má ve držet odstup od větších. Vyletím podél zdi kolem celého pozemku. Celá se nakloním více doprava takže křídla na pravé straně jsou tak skloněná více k zemi. Celkově tak v úhlu 30°. Kdybych Sukui nedržela mohlo by hrozit že sklouzne. Bez toho bych se o něco podobného ani nepokoušela, ale chci aby i ona měla příležitost se podívat kde je z dračí perspektivy. A přes křídla by toho nejspíš mnoho neviděla. Ohlédnu se za ní jestli třeba nemá strachem zavřené oči, přeci jen je teď desítky metrů nad zemí. Dost možná poprvé v životě. Pokud má skutečně zavřené oči slabě zamručím jen abych si získala její pozornost. Jestli se podaří jí upoutat, pokývnu jí dolů k budově jen ať si užije výhled. Potom však let opět srovnám a pokračuji dál nad lesem. Tu a tam se na Sukui znovu podívám jestli už nechce zpátky na zem. Sama zvládnu zůstat ve vzduchu klidně několik hodin, ale jestli ji bude třeba zima začnu klesat k přistání jen mi dá znamení. |
| |||
Jedáleň Aryania Trochu sa usmejem a poviem:“V pohode. Kľudne si môžeme pohovoriť. Nemám s tým žiadny problém.“ Toto je moja šanca. Hlavne zachovaj kľud a rozmysli si, čo hovoríš. Keď sa spýta na kocku, tak ju iba chytím do ruky, zmení farbu a povrch. Teraz je Celá čierna s jemným matným zeleným odleskom. Trochu ju pootáčam a poviem: “Toto je I.C.O.N. Táto vecička dokáže vytvárať a rozoberať rôzne veci. Chceš sa pozrieť ?“ Asi ani moc nečakám na odpoveď, vytiahnem malý plát čiernej hmoty, položím vedľa toho I.C.O.N. a poviem: “Zaháj protokol F-356.“ Z I.C.O.N. sa ozve ženským hlasom: “Protokol prijatý. Spracovávam materiál.“ Kocka sa rozdelí na pár vznášajúcich kúskov, ktoré rozoberú ten plát a vstrebajú to do tej kocky. Následne sa kocka rozdelí na polovicu a vyfabrikuje kovového motýľa. Zoberiem ho a podám Aryanii. “Nech sa páči. Môžeš si to nehať.“ A som stále trochu usmiaty. Dúfam, že to nepochopí zle a niečo sa nepokazí, lebo naposledy to zobrali všetci dosť negatívne. |
| |||
Jídelna Yqueuas, Dolly, Grimgull Co se týká toho co říká Yqi nevím, nevím tady se někdo moc díval na Harryho Pottera nebo bych mohla použít přirovnání Olivera Twista. V NŠÚ to bylo lepší, škola se starala o vaše potřeby a profesoři dokázali odhalit každý problém včas už na začátku aniž by se přitom zabývali zbytečnostmi. Ano já vím to bylo až do doby než současnému řediteli přeskočilo a začal cupovat školu na kusy. Tedy myslím je to pravděpodobné ... Než stačím zjistit jak si budu moci na tom ohni opéct klobásy tak je oheň uhašený, Yqi se rozhodne že ukáže jak umí střílet z luku ovšem to nemohla počkat až si opeču ty klobásy? To zelené stvoření jí děkuje ovšem já tak moc nadšená nejsem. „Dobrý zásah Yqi, ale já si ještě nestihla opéct ty klobásy. Nemohla jsi s tou svou ukázkou střeleckého umění chvíli počkat?“ Jak moc by bylo nevhodné je požádat aby stůl zase zapálily? Ostatně jednou to už udělaly a kdyby se Yqi nesnažila všem ukázat kdo tu umí střílet z luku nebylo by to potřeba. Potom však někdo něco zakřičí a přivede mně z mých myšlenek až se otřesu. Vážně musí tak řvát? Pak si všimnu že Dolly na tom není zrovna dobře, ale určitě si dokáže pomoct sám. Proč by jinak tak riskoval? Ostatně to můžu zjistit pokud si skutečně dokáže pomoct sám mělo by se to projevit na jeho životní síle. Chvíli ho soustředěně sleduju ovšem s regeneračním faktorem jsem ještě neměla zkušenost nemluvě o tom že pouze tuším co mám hledat, tedy to že životní síla bude oscilovat jak se Dolly začne sám léčit (67%). Nic, možná to chvíli trvá nebo to skutečně neumí, nebo to jenom nedokážu poznat. Vydám se opět k pultu protože Dolly tu už má další kdo se o něj postarají a když už jsem přišla o to opékání klobás nechci Dollyho neuváženým jednáním přijít o snídani. Ano někdo by jeho chování označil za hrdinské, hrdinové mají skvělé konce vždy to jsou však konce. A taky jsem nejspíš přišla o čaj jako by jim nestačila jedna cisterna, naložím si tedy na talíř pizzu a potom si sednu si tam kde jsem položila klobásy (vedle trosek ohořelého stolu) a pustím se do jídla. |
| |||
Jídelna Především Grimgull Nevím jestli jsem mu byl co platný než omdlel. Pokud se na mě podívá ten kluk, co mě drbal v koupelně, může si všimnout, že vypadám zmateně. Netrvá to ale dlouho a jsem zase při smyslech. Zrovna přibíhá spousta nohou sem k nám. Netuším jestli se jim to podařilo uhasit nebo ne. Starostlivě z pod židle přihlížím. "Můšu nějak pomoct?" |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně Jak dál sedím a poslouchám, ozve se hlasité Hoří! Podívám se tím směrem a vidím zelené plameny. Pokračuji ve snídani a pozoruji zelený oheň. Když se začne rozšiřovat, zvednu se a koukám, čím bych mohla ten divný zelený oheň uhasit. V tom cítím, jak za mými zády proběhne jelen, který směřuje k cisternám, vezme dvě na ramena a běží s nimi směrem k plamenům. Pak slyším za zády Yqi jak na něho volá, ať je hodí. Prudce se otočím za sebe a mé oči vidí, jak se zvedá na zadní a v ruce drží luk. Druhou rukou natahuje tětivu, založené dva bíle planoucí šípy, které vystřelí na cisterny. Oba dva šípy pozoruji, jak letí a zasáhnou cisterny. Jedna cisterna exploduje a uhasí oheň, druhá dopadne na stůl. Dívám se tím směrem a vidím zeleného chlapce, jak mizí za stolem. Uleví se mi, že je pohroma zažehnána. Uvolním se a hned na to slyším, jak někdo řve přes celou jídelnu. Mým tělem projede adrenalin. “Hned jí přinesu!” Rozběhnu se k pultům, kde vezmu sklenici a jdu rychle načepovat vodu. Rukou zakreju vršek sklenice, abych ji cestou nevylila, otočím se a běžím k hloučku spolužáku. Když dorazím, vidím bledého kluka, jak leží na zemi a na jeho hlavě je kousek uniformy přivázaný kravatou. Ruce má popálené a žíly má zelené. “Tady je voda.” Podám sklenici zelenému klukovi. |
doba vygenerování stránky: 1.3070838451385 sekund