Andor.cz - Dračí doupě online

Jídelna
Hlavně Dolly

Ten plamínek co jsem vyvolal musel Dollyho zaujmout, protože se přisune blíž a ještě se na mě vesele usměje. Pak napodobí moje pohyby a nejen to. Dokonce vyvolá veliký plamen, mnohem větší než jsem kdy stvořil já.

Jenže to ho muselo vyděsit natolik, že přepadnul ze židle a plamen omylem hodil na stůl. Ten se začne okamžitě šířit a já teda nemám moc čas čekat. Proto rychle strčím ruku do ohně, abych se přímo napojil na jeho energii.

Sice něco takového nedělám poprvé, ale tohle je jiné, horší. A tak se musím držet abych nekřičel bolestí, zatímco my plamen spaluje ruku a žíly na dané ruce se zvýrazňují a zelenají.

Když už jsem na oheň napojený, pokusím se ho vtáhnout do sebe a vstřebat (86%). Jenže se šíří rychleji než ho dokážu vsát a tak ho pouze zpomalím (možná i zastavím).

Otočím se na Dollyho, zatímco pokračuju ve svém úsilí. “Potřebuju aby ses napojil na oheň a začal ho vtahovat do sebe. Ty jsi ho vyvolal, takže máš s ním větší spojení než já, proto do něj ruku snad strkat nemusíš.” Řeknu mu skrz zuby s tak klidným výrazem jak to jen jde.

Nybe, Miko

Jak tam tak Miko a Nybe stojí v objetí, dostane Nybe neukojitelnou touhu se proletět. Beze slova se pustí Miko a vyběhne přes společenku na balkon, ze kterého se odrazí a pak už neexistuje nic jiného, než příjemný vánek proudící kolem jejích křídel.

(Nybe - létáš v humanoidní podobě, dokud nenapíšeš... Je jen na tobě, jestli nepřijdeš pozdě na hodinu - je to tvoje odstavení z děje ;) )

Posun na Luny
okrajově Alyssa, Rubus

Trochu se vzpamatuju když se jídelna začne vyprazdňovat. Taky už musím pryč. Nechci jít úplně s davem, naopak se chci vyhnout kamu jen můžu. Nacpu tak do sebe alespoň něco k jídlu, i když nemám vůbec chuť. Cestou si pak z chodby ještě vezmu svoje kufry než se schovám v pokoji. Potřebuju být sama. Potřebuju si srovnat a smířit se s tímto co se stalo. Že by to ale šlo nějak dobře říct nejde. Jedna moje část se snažila přemluvit tu druhou že jsme se s Lailah vlastně ani neznaly tak dlouhou a že jsme toho jedna o druhé vlastně zase tolik nevěděli. Druhá oponovala zase tím že jsme toho měli dost společného...i z toho mála co vím a že byla vlastně první moje kamarádka. A takhle se to točilo pořád dokola. Taková známá písnička. Pere se ve mě zlost s žalem, takže ani nevim jak se mám vlastně cítit.

Zkusím se tak raději rozptýlit a vybalit si.
Bohužel toho ale nemám zase tolik takže jsem s tím celkem rychle hotová. Mezi věcmi najdu i svůj prsten s ohnivým rubínem od mamky. Ten mi vždycky přinášel útěchu a mnohokrát mi pomohl když bylo potřeba se ukrýt před démony. Jistě by mi pomohl i teď, ale stydím se nasadit si ho. Vždyť si to ani nezasloužím.
Doslova po hodinách úmorného soustředění a snažení se mi přece podaří proměnit se nazpět. Jak zmizí všechna ta nenávist a vztek které mi do té chvíle ani na chvilku neopustili, rychle se navrátili výčitky svědomí co jsem komu za celou tu dobu řekla, jak jsem se chovala nebo komu jsem ublížila,
nebo jen ublížit chtěla. Vážně mě děsí co všechno jsem napáchala. Jak už to tak většinou bývá všechno se mi vybavuje příliš živě.

Když už se mi během víkendu podaří konečně usnout, je to spíš vyčerpáním ze všech těch vzpomínek které mi neustále hýří myslí a je to spánek sotva na pár hodin. Pro jídlo se zastavím většinou jen krátce a beru jen to co můžu sníst buď po cestě zpátky do pokoje nebo mi to v pokoji neudělá nepořádek. Koupelnu se taky snažím navštívit co nejpozději a nejlépe když už jsou ostatní v posteli.


Školní budík hlásící nový den zaspím. To až křik na chodbě mě vzbudí. Nechci se jim motat do jejich sporů. Převleču se do školní uniformy, hřebenem si upravím rozcuchané vlasy a nervózním přecházením sem a tam počkám až se to venku uklidní. Když už se rozhostí klid a za dveřmi se ozývají už jen tlumené hlasy přece se odvážím pootevřít dveře a opatrně vykouknout na chodbu.
Uleví se mi když za dveřmi nevidím nikoho. Jak se ale podívám dál chodbou uvidím Alyssu se kterou jsme se viděli předtím ve společence...a taky když tehdy měli ten střelecký souboj. Okamžitě se mi vybaví co jsem řekla a hlavně na co jsem v tu chvíli myslela. A všechna barva mi z tváře zmizí.
Zhluboka se nadechnu a svižným krokem vyrazím chodbou přes kousky ledu a kolem ní. Pohled zabodnutý do země, ale ne protože bych nechtěla uklouznout ale aby se naše pohledy nestřetly. "Promiň mi" špitnu jen když procházím kolem Alyssy. Potom raději ještě víc přidám do kroku abych se dostala z chodby co nejdříve. Oddechnu si až cestou po schodech. Doufám že si nepamatuje co se událo. Opravdu nechci mít s nikým potíže. Už jsem skoro u jídelny když za nedalekými dveřmi ucítím čirou andělskou moc. Jen ať si mě nevšimne. Nechci se s ním střetnout o nic víc než s démony kterých tu je až příliš.
Jen po pár krocích do jídelny se zarazím. Od myšlenek o andělech a démonech mě vytrhne stůl v zelených plamenech. Co to je? Vždyť jim hoří přímo před nosem. Není to tak že by zrovna chytil plamenem...nebo se jen rychle šíří. Nerozhodně cuknu zpátky ke dveřím. Měla bych pro někoho zaletět, ale už mám vážně hlad. Těžko se ale něčeho najím když jídelna vyhoří. Raději se dlouho nerozhoduji a rovnou vyletím chodbou ke kabinetu profesora. Byl démon, takový ze kterého mám obzvláště špatný pocit a jistě bych ho vycítila kdyby v kabinetu byl. Jsem vlastně ráda ze za nim nemusím. Tak ani nezahýbám a pokračuji dál. Dál až k ošetřovně. Tam už bohužel nedokážu předem poznat jestli někdo je nebo ne. Nebo jestli s tim dokáže pomoc. Někdo to ale přeci vědět musí.
Sotva složím křídla vejdu. "Prosím, v jídelně hoří stůl!" vyhrknu poplašeně na Rubuse. Nervózně z něj odvrátím pohled. Ani k němu jsem totiž nebyla zrovna přátelská.

Chodba dívčí koleje 
všichni přítomni 

Celou dobu jen ležím bezvědomí v chodbě, když z ničeho nic ucítim studenou vodu. To se mi snad jen zdá? Tak první se zde pere vlkodlak s tou holkou, pak zde někdo její tak děsně, že mi div neprasknou ušní bubínky a aby toho nebylo málo  tak mi na hlavu někdo vilije vodu. Jen otevřu oči a nad sebou uvidím někoho kdo mi podává ruku. Vím že se na něco ptal ale mám co dělat, aby jo slyšela. Po chvíli napnu uši. 
,, Ne nejsem v pořádku. První se zde pere vlkodlak s holkou co je asi pod ním, pak začne hořet v chodbě a nakonec nějaka holka křičí takže mi malém prasknou ušní bubínky. A aby toho nebylo málo tak nějaký cvok na mne valeje studenou vodu!! " řeknu rozlobeně a držím se za uši píska mi v nich a začíná mne bolet hlava. Ale pak se jen natáhnu po ruce jenž se mi nabízí a pomalu stanu. ,, Děkuji za pomoc."

Chodba dívčí koleje
Alyssa, Kelly, Kimero, Ladunie, Leonor, Monique, Wayne, Shae

Přes migrénu ani nevidím, když se mé lehké tělo Shae snadno zvedne a táhne za sebou. Zaregistruji jen, že jsme mimo chodbu a Kelly slova. Během chvíle obě zmizí, tak se opřu o rám dveří a snažím se vnímat, co se děje. Chodbou rozléhající se slova se ale přehlušují se zvoněním v uších a vjemy světla se trochu rozmazávají. Budu muset být mnohem opatrnější. Trochu jsem polevil, když už to není NŠÚ, ale magoři jsou tu pořad ti samí.

Zůstanu stát kde jsem a čekám na Kelly.

Chodba dívčí koleje
Především Alyssa, Kelly, Shae a Leonor, ostatní v chodbě

Vydechnu kouř spolu s tříštěním ledové stěny. Přeměřím si slečnu tázavým pohledem. "Tou ledovou stěnou?" V očích mi hrají jískřičky pobavení.

Vstřebávám informace od vlčí slečny, která ještě v mezičase stihne ošéfovat výpomoc další studentky. Uznale pokývu hlavou. "Máte k přenosu na ošetřovnu nějaké schopnosti?" Jestli vládne třeba telekinezí, tak to určitě bude pro tu hordu chlupů bezpečnější, než když si ho hodím za krk. A v tomhle stavu nechci riskovat nucenou přeměnu.

Překročím vlkodlaka ke slečně, které na hlavu přistane ledová sprška. Ať už se probere jakkoliv, napřahnu k ní ruku s povzbudivým úsměvem (a cigárem v koutku), abych jí pomohl vstát. "V pořádku?"

Zvolám pro všechny zúčastněné: "Kdo nemůže nějak pomoci s přenosem zraněných na ošetřovnu nebo není sám zraněný, prosím pokračujte ve svých původních činnostech. A v jídelně už je jídlo," dodám pro informaci, kdyby někdo ztratil pojem o čase. Těch, kteří tu zůstanou pro výpomoc s přenosem zraněných, se zeptám na stejnou otázku ohledně možností pomoci. Na základě toho pak nějak dáme dohromady kdo koho jak ponese.

Chodba dívčí koleje

Ulgge,Shae,Kimero,Monique,Wayne,Laudi,Leonor

Nevypadá to že by se s tou ledovou stěnou dalo něco dělat aspoň z mé strany pak však přijde někdo nový kdo nevypadá na studenta.
Je to profesor? Máme problém?
„Já nevím co se tu stalo předtím, ale tomu vlkodlakovi přeskočilo a já jsem ho zastavila.“odpovím mu potom na jeho otázku. Protože pokud je profesor určitě se bude starat o to co se zde stalo, ale ne on se stará o tu ledovou stěnu a pak jí prorazí. A i když to udělá tak naštěstí nic nevyšetřuje. ale jen se stará o ty co jsou v bezvědomí, sice jsem je neprohlížela ovšem nevypadá to že by někomu zde něco bylo.
Raněných není to trochu přehnané?
A pak se opět setkám s tou démonkou která je zřejmě znechucená už jenom tím že musí být v přítomnosti někoho s nečistým původem, protočím oči a jsem zvědavá jak často se tohle bude projednávat zřejmě hodně často protože tohle je zřejmě pro některé naprosto neodpustitelné.
Ano naštvaný vlkodlak je uklidněný a tak se bude opět projednávat otázka rasové čistoty i když jsem to právě já kdo zachránila situaci.
Ale někteří mají pocit že by do nich udeřil blesk kdyby něco takového přiznali protože něco takového u někoho jako jsem já je naprosto nemožné a nepřijatelné. Místo toho se řeší to co se stalo s těmi na chodbě, jak jsem říkala je to poněkud přehnané v NŠÚ jsem poslala do bezvědomí všechny v společenské místnosti směsi a také se nikomu nic nestalo. A protože je tu už dost lidí tak se do toho nebudu zapojovat, tedy pokud mně někdo z nich přímo neosloví.

Chodba dívčí koleje
Ulgge, Shae, Kimero, Monique, Wayne, Laudi, Leonor, Alyssa

Když slyším tříštění ledu, ohlédnu se. Vydechnu si úlevou. Konečně se to snad vyřeší. "Jsou tu dva vážně zranění, jedna v bezvědomí, ale vypadá to, že nezraněná a jeden s migrénou, ale při vědomí. Ale je to jen můj odhad." Při tom ukážu postupně na všechny, o kterých mluvím. Mezitím k nám přijde démonka. "Hmm... Zkus probrat ji, prosím. Tyhle dva bych možná probrala až na ošetřovně. Řekla bych, že nebudou zrovna v nejlepší náladě... Nicméně bychom si měli pospíšit, nejsou na tom moc dobře. Na ní moje léčení vůbec nepůsobí a u něj se mi podařilo jen zastavit krvácení z uší. Může mít nějaké vnitřní zranění, o kterém nevím." Podívám se nejistě na ně na oba. Dokážu tam odnést tak maximálně tu slečnu. Vlka rozhodně nezvednu ani se svou silou...

Chodba 1. patro

Kelly, Kimero, Minique, Alyssa, Wayne

Vlčice mě záhy ujišťuje že je v pořádku, jak ona tak i její společník. Jen letmo na něj pohlédnu jestli tomu tak skutečně je ale nevypadám že bych měla příliš starost. Naopak bych si na něj snad měla dát spíš pozor, ten blesk by z kohokoliv jiného udělal škvarek. Tak vyvstává otázka proč jeho dostal zpátky na nohy.
Obrátím se zpátky k ní s překvapeným výrazem když přejde k otázce dění. Roztrhla oblečení? Ponížila vlka? Celé mi to přijde jako trochu přitažené za vlasy, ale podrobnosti mě zase tolik nezajímají abych zkoumala kdo s kým co a proč. Je to dívčí kolej, z toho bych soudila že tady neměl co dělat v první řadě. Ale to on potom taky ne. Tady se na to zjevně příliš nedbá.

"Ale jistě jen si posluž" pokynu jí ke dveřím pokoje když se rozhodne zachraňovat další studenty. Jen moment po tom co vyrazí na chodbu se moje stěna zeleně rozzáří. Tak co je to tentokrát? Proč se snaží mermomocí dělat problémy. Než bariéru stačím zesílit o další vrstu, led pukne a rozletí se na kusy. Namísto té vřeštily však kolem projde další chlupatec s i on se vydává na pomoc studentům v bezvědomí.
Snad bych také mohla přiložit ruku k dílu, když už jsem pomohla těm dvěma. Vykročím ze dveří a dívce věnuji jen krátký nevraživý pohled, takový ke kterému není třeba dodávat víc.
"Pokud chcete můžu pomoci s jejich probráním" oslovím dvojici která už byla u vlka a jeho kořisti. Pozvednu při tom dlaň nad kterou se zformuje koule křišťálově čisté vody. Léčivou magií jsem se nezaobírala, takže leda by se spokojili s tim že bych je probrala sprchou ledové vody, tak se obávám že nebudu moc jak jinak pomoci. Není to sice nejjemnější způsob, ale způsob tak či tak. Probuzení šokem.
Pokud odmítnou voda se rozplyne v obláčku páry. Jinak spícím přistane rovnou na obličeji. Jako kdyby na ně někdo chrstnul vědro vody.
"Snad bych vám mohla pomoci dostat je na ošetřovnu..." Krátce prohlédnu obě těla."Ale snad jediná ona bude potřebovat ošetřovnu... pokývnu k ohořelému tělu.