| |||
Chodba, koupelna, jídelna všichni v chodbě potom nikdo konkrétní Jsem ráda že se situace alespoň trochu vysvětlila. Nevím jak bych mohla pomoci a tak se jen rychle rozloučím a odejdu do umývárny. Provedu raní očistu a učešu si z vlasů drdol na který použiji jednu ze svích červených gumiček. Trochu mě štve že oblečení co tu máme nosit není červené. Bylo by v červené verzi tisíckrát hezčí i když tohle taky ujde. Zajdu do jídelny, protože se chci najíst. Jaké je však moje překvapení když uvidím ohořelí stůl a asi mrtvého kluka. Ano teď nevím jak bych mohla pomoci a tak si jen dojdu pro další nálož kuliček. |
| |||
Pozemky především Sukui, okrajově Relliel, Nybe Oči se mi zaleknou nadšením při pohledu na uchvácený výraz Sukui. Není mnoho věcí které by mi udělaly takovou radost jako vidět ji šťastnou. Po tom co byla pohodlně usazená nadešel čas vzlétnout. Pobaveně zamručím, jako taková dračí podoba smíchu, když sleduji jak se anděl usilovně snaží udržet se na místě. Ale marná snaha, vítr od mých křídel ho nemilosrdně posouvá vzad a nakonec posílá k zemi. Měl více dbát mého varování, namísto toho svého civění. A to jsem k nemu byla tak hodná. Ani na dračici, nebo spíš dráče v tomhle případě, poletující kolem nějak nedbám. Když už léta tak je i dost stará na to aby věděla že si má ve držet odstup od větších. Vyletím podél zdi kolem celého pozemku. Celá se nakloním více doprava takže křídla na pravé straně jsou tak skloněná více k zemi. Celkově tak v úhlu 30°. Kdybych Sukui nedržela mohlo by hrozit že sklouzne. Bez toho bych se o něco podobného ani nepokoušela, ale chci aby i ona měla příležitost se podívat kde je z dračí perspektivy. A přes křídla by toho nejspíš mnoho neviděla. Ohlédnu se za ní jestli třeba nemá strachem zavřené oči, přeci jen je teď desítky metrů nad zemí. Dost možná poprvé v životě. Pokud má skutečně zavřené oči slabě zamručím jen abych si získala její pozornost. Jestli se podaří jí upoutat, pokývnu jí dolů k budově jen ať si užije výhled. Potom však let opět srovnám a pokračuji dál nad lesem. Tu a tam se na Sukui znovu podívám jestli už nechce zpátky na zem. Sama zvládnu zůstat ve vzduchu klidně několik hodin, ale jestli ji bude třeba zima začnu klesat k přistání jen mi dá znamení. |
| |||
Jedáleň Aryania Trochu sa usmejem a poviem:“V pohode. Kľudne si môžeme pohovoriť. Nemám s tým žiadny problém.“ Toto je moja šanca. Hlavne zachovaj kľud a rozmysli si, čo hovoríš. Keď sa spýta na kocku, tak ju iba chytím do ruky, zmení farbu a povrch. Teraz je Celá čierna s jemným matným zeleným odleskom. Trochu ju pootáčam a poviem: “Toto je I.C.O.N. Táto vecička dokáže vytvárať a rozoberať rôzne veci. Chceš sa pozrieť ?“ Asi ani moc nečakám na odpoveď, vytiahnem malý plát čiernej hmoty, položím vedľa toho I.C.O.N. a poviem: “Zaháj protokol F-356.“ Z I.C.O.N. sa ozve ženským hlasom: “Protokol prijatý. Spracovávam materiál.“ Kocka sa rozdelí na pár vznášajúcich kúskov, ktoré rozoberú ten plát a vstrebajú to do tej kocky. Následne sa kocka rozdelí na polovicu a vyfabrikuje kovového motýľa. Zoberiem ho a podám Aryanii. “Nech sa páči. Môžeš si to nehať.“ A som stále trochu usmiaty. Dúfam, že to nepochopí zle a niečo sa nepokazí, lebo naposledy to zobrali všetci dosť negatívne. |
| |||
Jídelna Yqueuas, Dolly, Grimgull Co se týká toho co říká Yqi nevím, nevím tady se někdo moc díval na Harryho Pottera nebo bych mohla použít přirovnání Olivera Twista. V NŠÚ to bylo lepší, škola se starala o vaše potřeby a profesoři dokázali odhalit každý problém včas už na začátku aniž by se přitom zabývali zbytečnostmi. Ano já vím to bylo až do doby než současnému řediteli přeskočilo a začal cupovat školu na kusy. Tedy myslím je to pravděpodobné ... Než stačím zjistit jak si budu moci na tom ohni opéct klobásy tak je oheň uhašený, Yqi se rozhodne že ukáže jak umí střílet z luku ovšem to nemohla počkat až si opeču ty klobásy? To zelené stvoření jí děkuje ovšem já tak moc nadšená nejsem. „Dobrý zásah Yqi, ale já si ještě nestihla opéct ty klobásy. Nemohla jsi s tou svou ukázkou střeleckého umění chvíli počkat?“ Jak moc by bylo nevhodné je požádat aby stůl zase zapálily? Ostatně jednou to už udělaly a kdyby se Yqi nesnažila všem ukázat kdo tu umí střílet z luku nebylo by to potřeba. Potom však někdo něco zakřičí a přivede mně z mých myšlenek až se otřesu. Vážně musí tak řvát? Pak si všimnu že Dolly na tom není zrovna dobře, ale určitě si dokáže pomoct sám. Proč by jinak tak riskoval? Ostatně to můžu zjistit pokud si skutečně dokáže pomoct sám mělo by se to projevit na jeho životní síle. Chvíli ho soustředěně sleduju ovšem s regeneračním faktorem jsem ještě neměla zkušenost nemluvě o tom že pouze tuším co mám hledat, tedy to že životní síla bude oscilovat jak se Dolly začne sám léčit (67%). Nic, možná to chvíli trvá nebo to skutečně neumí, nebo to jenom nedokážu poznat. Vydám se opět k pultu protože Dolly tu už má další kdo se o něj postarají a když už jsem přišla o to opékání klobás nechci Dollyho neuváženým jednáním přijít o snídani. Ano někdo by jeho chování označil za hrdinské, hrdinové mají skvělé konce vždy to jsou však konce. A taky jsem nejspíš přišla o čaj jako by jim nestačila jedna cisterna, naložím si tedy na talíř pizzu a potom si sednu si tam kde jsem položila klobásy (vedle trosek ohořelého stolu) a pustím se do jídla. |
| |||
Jídelna Především Grimgull Nevím jestli jsem mu byl co platný než omdlel. Pokud se na mě podívá ten kluk, co mě drbal v koupelně, může si všimnout, že vypadám zmateně. Netrvá to ale dlouho a jsem zase při smyslech. Zrovna přibíhá spousta nohou sem k nám. Netuším jestli se jim to podařilo uhasit nebo ne. Starostlivě z pod židle přihlížím. "Můšu nějak pomoct?" |
| |||
Jídelna Především Grimgull, všichni v jídelně Jak dál sedím a poslouchám, ozve se hlasité Hoří! Podívám se tím směrem a vidím zelené plameny. Pokračuji ve snídani a pozoruji zelený oheň. Když se začne rozšiřovat, zvednu se a koukám, čím bych mohla ten divný zelený oheň uhasit. V tom cítím, jak za mými zády proběhne jelen, který směřuje k cisternám, vezme dvě na ramena a běží s nimi směrem k plamenům. Pak slyším za zády Yqi jak na něho volá, ať je hodí. Prudce se otočím za sebe a mé oči vidí, jak se zvedá na zadní a v ruce drží luk. Druhou rukou natahuje tětivu, založené dva bíle planoucí šípy, které vystřelí na cisterny. Oba dva šípy pozoruji, jak letí a zasáhnou cisterny. Jedna cisterna exploduje a uhasí oheň, druhá dopadne na stůl. Dívám se tím směrem a vidím zeleného chlapce, jak mizí za stolem. Uleví se mi, že je pohroma zažehnána. Uvolním se a hned na to slyším, jak někdo řve přes celou jídelnu. Mým tělem projede adrenalin. “Hned jí přinesu!” Rozběhnu se k pultům, kde vezmu sklenici a jdu rychle načepovat vodu. Rukou zakreju vršek sklenice, abych ji cestou nevylila, otočím se a běžím k hloučku spolužáku. Když dorazím, vidím bledého kluka, jak leží na zemi a na jeho hlavě je kousek uniformy přivázaný kravatou. Ruce má popálené a žíly má zelené. “Tady je voda.” Podám sklenici zelenému klukovi. |
| |||
Jídelna Hlavně Dolly, Aliana, Luis, Yqi Během toho co ohni bráním tomu, aby se dál šířil, přijde k nám malá hnědovlasá osoba. Ta se chvilku dívá a pak začne … tleskat? Nejdřív jsem si myslel že přemýšlela nad tím jak pomoct nebo jak zformulovat nějaké užitečné kouzlo, jenže pak nás začne chválit a dokonce mě požádá abych ten oheň udržel do té doby, než si na něm něco opeče. Cože? To jako vážně? Nestihnu ani zareagovat a odběhne si pro jídlo. To už se Dolly postaví a pokusí se pomoct v nasávání ohně, jenže to vypadá že spojení je slabší než jsem si myslel, a tak s plameny ani nehne. Pak na mě ale dá ruku a všechna moje bolest je pryč, společně s mými zraněními. Za malou chvilku se jeho dýchání zhorší a protože se mi ho nepodaří zachytit volnou rukou (18%), spadne na zem. Na štěstí než má oheň šanci mě zase spálit, pokropí ho jakási tekutina a ta ho i uhasí. Protřepu si ruku a rozhlédnu se kolem. Všimnu si parohatého a dívku s tělem talbuka co drží luk. S vděkem se jim pokloním. “Děkuji mockrát. Bez vás bychom to asi jen tak nezvládli.” Pak už si rychle dřepnu k Dollymu a pořádně si ho prohlédnu. Krvácení z hlavy a spálené ruky, společně se stejnými žílami jaké jsem měl před chvílí se nedají přehlédnout. Ujistím se že dobře dýchá a srdce mu bije jak má. (95%) Pak si roztrhnu rukáv a následně ho zmuchlám a dám Dollymu opatrně na krvácející místo. Dál mu to přivážu k hlavě kusem hadru co mám kolem krku (kravata). “Rychle zavolejte léčitele a doneste vodu!” Zařvu na celou jídelnu. |
| |||
Jídelna Jack Vypadá to že ten kluk je poněkud překvapený že jsem si sedla zrovna k jeho stolu. „No napadlo mně že bychom si mohli promluvit tedy pokud nechceš být sám a rozjímat nad ... něčím.“ Napadlo mně opět nadhodit téma uniformy přece jen tentokrát by to mohlo být lepší, ale jak jsem měla věděl že Ulgge ty uniformy navrhl? Zmínila bych se o tom později až jsme se opět setkali ovšem rozhodla jsem se že s nimi tohle téma už nebudu probírat. Jednak jsem se k tomu nechtěla znovu vracet a pak bych jenom říkala to co je už zjevné. „Co je ta kostka co je na stole? To je tvoje?“zeptám se ho a podívám se na tu kostku ze které září barevné světlo. Přitom se pustím do jídla a čekám co mi vlastně řekne. |
doba vygenerování stránky: 1.388720035553 sekund