| |||
Jídelna Především Luis a Max Usměji se na Maxe. "Dobře Maxi, budu, ale až se najíš, tak tady s Luisem s tebou budeme chtít něco probrat. Jo? " Snažím se mluvit co nejvíce mile a přátelsky. "Ehm. Jak jinak." Samozřejmě učitele zase rád uvidím, ale určitě budu zase velmi nervózní, až s ním budu mluvit. Nakonec tedy sedím a pozoruji jak Luis s Maxem konzumují potravu. Celkem mě zajímá co tvorové jako oni jedí. |
| |||
Jídelna Qhesoth, všichni v jídelně Trpělivě čekám, až se ráčí naservírovat nám jídlo. Zrovna se zvednu, že si dojdu natočit karafu krve, když si všimnu slečny, jenž postupuje mým směrem. Zůstanu tedy stát na místě. Vypadá poměrně otřeseně tou necivilizovaností tady. Ani se jí chudince nedivím. Když ke mne konečně zvedne pohled, zdvořile se na ni usměji. Počkám, až nabere dost sil, aby mohla promluvit. "Doufejme v to. Snad si sem přisednou jen civilizovaní studenti školy," odvětím pomalým klidným hlasem, "vypadáte otřeseně. Jen se posaďte." Přejdu k její židli a když se usadí, zlehka ji přišoupnu ke stolu. Poté se vyhnu zpoza její židle. "Zrovna mířím pro snídani. Mohu Vám donést něco k jídlu, slečno...?" nechám otázku viset ve vzduchu. |
| |||
Pánská koupelna Dolly, Hillaris, J. Warren Pokývnu na oranžového na rozloučenou jak odchází. Když se otočím zpátky, tak si všimnu že Dolly je nějaký nervózní. Děje se něco? “Nemám problém jít s tebou. Jídlo nám nikam neuteče.” |
| |||
Jídelna Marcos, okrajově Kristy, Relliel, Modrý, Yqueas, všichni ostatní Cestu kupředu, zatímco oči - i hlavu - otáčím směrem k bytosti v jejím čele, přeruší dvě věci. Příchod studenta, který ovšem zůstane bez větší odezvy dokud... se jeho prostorová konstituce výrazně nezmění a to rovnou do dračí podoby. Úplně mi stačí ten akt vysledovat periferně, po té pikosekundě, kdy začne nabírat formu, se k němu otočím i tělem a dál couvám, zornice se rozšíří a dech se naopak změlčí. Prosatana... Volím samovolný postup vzad, zatímco z ruky mi můj kožený váček vypadne z rukou, až jeho obsah zarachotí. Z tohoto transu mne vysvodí až slova pavoučice kdesi za mými zády, cuknu tak pozorností směrem k ní, jenže než se stihnu nadechnout, už na ní míří šíp založený v tětivě luku jakési polokonice. Takže tentokrát hodím zpátečku od dvojice položen, zatímco ruce, které mi volně spadají podél těla, setnu v pěst, až mi začnou bělat klouby. Mozek jede na plné otáčky, jak se mi výraz změní v jakési podmračení - což v kombinaci s nepřehlédnutelným nekomfortem, jež reflektují trhané pohyby i nádechy, může působit až komicky. Kam mě to k čertu poslali?! Cítím jak se mi v koutku oka formuje vlhkost, ne že by to bylo způsobeno lítostí... spíš jakousi směsicí vzteku, zmatení a chaosu, který kolem mne panuje. A kdesi v hrudi cítím, ja se dere ven potřeba se rozkřičet. Tak se uklidni, Qhesoth.. uklidni se! Nakonec zabodnu pohled na svůj pohozený majetek na zemi a udělám ty dva kroky, abych se k němu sehla. Jsou určitě na cestě pro tebe... určitě. Hrábnu levačkou po váčku a hřbetem druhé ruky si setřu/promnu obě oči, abych z nich vyhnala formující se slzy. Hlavu hezky skloněnou, aby to gesto bylo vidět co nejméně a ještě si u toho cosi tlumeně zamručím. Ani ne tak slova, jako spíš povzdech. Ještě chvíli vydrž. A než se stihnu zvednou, rozline se prostorem vůně jídla, která mi snad žaludek ještě víc sevře. Asi moc vjemů. Nicméně si kožený vak přitisknu k hrudi, hodím poslední pohled po dračí siluetě, jako kdybych snad čekala, že se po mě ta potvora vmžiku ožene. Zkontroluji i situaci u divožen, kterým se obloukem vyhnu a zamířím kolem stolu. Oči stále na stopkách, jak shlédnu i nově příchozí skupinku s jakousi fretkou. Putování zastavím až kdesi u bělovlasého, kde kousek od něj složím na stůl svůj náklad a začnu odsunovat židli s takovým soustředěním, že musí být snad všem na světe jasná snaha svou pozornost upnou k této konkrétné činnosti jen proto, abych nemusela svou pozornost půlit kamkoliv jinam. Strategicky, přes stůl se jen tak nedostanou, za námi je okno a kdyby něco, můžou vždycky nejdřív skočit po něm. Teprve když mám židli odsunutou, stočím pohled k chlapci. Opět ne plně do jeho tváře, pohled fialových očí dosáhne sotva ke klícní kosti. A než vůbec otevřu pusu, ve tváři mi projede celá škála emocí doplněná o krátký nádech, otevření a zavření pusy a nakonec krátké zavrtění hlavou, přičemž pevněji sevřu opěrku židle. U všech rohatejch, tak se vymáčni! "Klidová zóna." No, výborně... líp si začít nemohla. Přivřu na pár okamžiků oči a pak bradou naznačím místo kolem něj. Ještě že držím tu židli, jinak bych si nafackovala. "Myslím tím, tady... že je tu klid." Pohled už k němu nevrátím, zadívám se místo toho na sedací desku. "Jestli tu máš volno?" Lehký náznak otázky by se i v té poslední větě našel. |
| |||
Pánská koupelna - Jídelna nikdo konkrétní Dokončím svou ranní hygienu, zatímco uvažuji, co asi byl ten záblesk, který mne zasáhl. Mám otevřenou mysl a snažím se vnímat další vzruchy. Sice to běžně nedělám, ale tohle skoro znělo, jako kdyby někdo uvítal mé schopnosti. Vzhledem k tomu, že se toho moc dalšího neděje a mám dojem, že to přišlo z dívčí koleje, tak usoudím, že to byla nějaká holčičí bitka. Ten hlas byl sice klučičí, ale co já vím, třeba se perou o něj. Nebo kvůli němu. Zatímco tam tak nepřítomně stojím a snažím se naslouchat myslí, tak napůl vnímám debatu ve vaně. Když se začne dvojice sbírat potom co zmíní, že bude čas jídla, tak poklepu hlavou. Jistě to nic nebylo a když, jsou tady profesoři, kteří by se o to postarali. Hodím svou mokrou osušku přes držák a nechám jí tam schnout. Mé nahé tělo se zatáhne oranžovými šupinami, které mi vytvoří něco jako tříčtvrteční kalhoty a vestičku. Mávnu všem přítomným v rozloučení a vykročím z koupelny. Sesypu se do jídelny, kde obejdu Modrého. "Dobré ráno!" zahalekám na něj a do prostoru kolem. Proměním se vedle něj a po dračím se usměji. "A dobrou chuť!" zahalekám znovu, než strčím čumák do mísy s masem. |
| |||
Pánská koupelna hlavně Grimgull Vstřebám jeho odpovědi a další otázky si nechám až do jídelny. Všechno mu tedy jen zamyšleně odkývu. Pečlivě se osuším a tak nějak se zamotám do osušky, zatímco se Grimgull obléká do uniformy. Tentokrát velmi opatrně špičkami prstů vezmu do rukou svou tuniku a čekám až bude hotov. Když se na mne otočí, trochu nervózně bose přešlápnu. "Vlastně... Mám uniformu na pokoji. Jestli nechceš jít se mnou, můžeš jít napřed, pak tě doženu," nadhodím, zatímco rozpačitě sklopím pohled k zemi. |
| |||
Pánská koupelna Dolly, Hillaris, J. Warren “Nemám tušení co je Ministerstvo, takže asi ano.” “Ano, to je jedna z věcí se kterou dokážeme pomoct.” “V podstatě. Pořád máme svobodnou vůli, ale i tak je lepší se aspoň nějak držet elementů.” “Můžou se podobat tvarem. Ale vodní elementál je pořád z vody, ať má jakýkoliv tvar.” Dolly se pak začne sušit a já ho následuju. Jen místo takového hadru jako má on použiju svoji tuniku. Vlasy mi ještě pořádně neuschly, proto si je zavážu do tuniky. Pak se obleču do uniformy a jelikož nikomu nevadilo jak jsem si zavázal tu látku kolem krku, tak si ji opět zavážu do osmičkového uzlu. Kývnu na Dollyho. “Můžeme jít?” |
| |||
Jídelna především Mersi a Max "Se svými potřebami se máme obracet na třídního profesora, zkusil bych to tedy u něho," usměji se na něj, když si vybavím informace, které nám předal. Potom co si naberu jídlo a vypadá to, že má Max taky nabráno, nastavím mu opět rameno a vezmu oba naše talíře, abych je odnesl zpět ke stolu, kde jsme seděli. Když se vracíme, tak je Mersi už zpět na svém místě, takže mu jen pokynu hlavou a položím Maxův talíř před místo, kde spal. Také mu k němu položím vidličku a lžíci. Začnu se věnovat svému jídlu, zatímco poočku kontroluji, zda to Max zvládá. |
| |||
Jídelna především Luis a Mersi "Ahoj pane!" pozdravím vesele. "Až se najím, budeš taky můj kamalát?" zeptám se cestou k pultům. Jakmile tam dojdeme, seskočím mezi jídlo a vezmu si od Luise talíř. Nandavám si od každého trochu. Je tady toho tolik, že si nedokážu vybrat. Chvíli balancuju s talířem, aby se mi to všechno nesesypalo. |
| |||
Jídelna především Luis a Max Vypadá to, že co se týče rozdělování, tak Luis není spokojený. Nejspíše pouze udělal něco, kvůli čemu byl označen za nebezpečného, než, že by byl přímo nebezpečný. Myslel jsem, že tady budou spíše nebezpečí, která mohou ohrozit města, civilizace, ale opravdu nevím, jak by toho takový Max mohl být třeba schopen. "To ano. Naštěstí nepotřebuji moc spát, takže si najdu čas a optám se ostatních profesorů a uvidím co mi poví." Je hodně věcí, které mě zajímají a které bych rád prozkoumal. Třeba já samotný, některé moje schopnosti by si zasloužili více pozornosti a průzkumu. Data nejspíše zanikla, nebo je drží otec, ale ten je nyní mimo hru. Doufám v to. "Ahoj Maxi." Pozdravím jej, když se probudí. Zvedám se z místa tedy také a vydám se k podivným kuličkám. Poté se podívám na Mase a Luise. Jejich dvojka mi přijde vcelku komická. Posléze se vrátím na své místo. |
doba vygenerování stránky: 1.4977419376373 sekund