| |||
Jídelna slečna Sukui, její doprovod "Avšak to již zmínila!" pronesu se zvednutím svého hlasu na konci věty, jako kdyby to bylo samozřejmé a jestli si snad dovoluje znevažovat její slova. Vůbec mne nezatěžuje, kde vlastně tento rozhovor začal. Až tak jsem unešen. A její rozpačitost a jemnost... Jen umocňují ten pocit z celé její osobnosti. Hnědý chalan se po mne podívá, jak její bodyguard. Budu si muset něco zjistit o povaze jejich vztahu. Když se za mnou tak rychle otočí, srdce mi zatluče jako jazýček zvonu, jako kdyby chtělo do světa vykřičet, jak moc lásky se zde vznáší ve vzduchu. "Budu na Vás čekat slečno Sukui! Kdybyste cokoliv potřebovala od nebeského vyslance, jsem tady pro Vás," vyseknu ji úklonu a rozevřu křídla, abych zdůraznil své gesto. Po chvíli přizvednu hlavu a blýsknu modrým okem, abych se za ní podíval, zda již odešla. |
| |||
Dívčí koupelna Nybe, velmi okrajově Ary, Aliana "Nazdar, nazdar!" pozdravím zpět každého, kdo pozdraví a za každým pozdravem dodám: "pšššššš...." "Jasně, že byla," zakloním hlavu a užívám si horké vody, dokud mohu. "To je mi panečku sebevědomí," zazubím se na ni, "fascinuje mne, že jsi měla tolik energie a času..." dodám nakonec, jak opět kickne kocovina. "Kvůli ní jsem ti říkala, ať si necháš narůst rohy, ne?" zamžourám skrze brýle na Nybe, a vzpomínám, "nebo ne?" Teď si sama nejsem jistá. Když sem vpadne další dvojice a jedna se na Nybe přilepí, rozesměju se, "zrovna mluvím o Shrey a přijde Shrey no.2!" Naštěstí pro všechny brzy odejdou. Ponořím se do vody až po nos a spokojeně bublám. Jakmile Nybe zmíní snídani, má celá hlava se rozsyčí jak malý orchestr. Pod vodou tlumeně zaúpím. Když do mne ještě navíc šťouchne, skácím se a na chvíli zmizím pod hladinou, než se rovnou zvednu. "Když jinak nedáte, tak tedy na snídani," jakmile se do mne opře vzduch koupelny, hned se chytím za lokty a rozklepu se, "hernajz." |
| |||
Jídelna Především Gill a Relliel S úsměvem těkám pohledem z jednoho na druhého, zatímco se spolu baví. Jsem ráda, že si to nepřebral špatně, to bych nechtěla. Když mě vybídne, již se širokým úsměvem se protahnu mezi nimi a dávám si přitom pozor, abych se Gilla nedotkla. Srdce mi celou dobu buší, div mi nevyskočí z hrudi. Sotva projdu okolo, ještě na mě promluví. Možná až moc rychle se otočím. Stále se usmívám. “Popřemýšlím o tom.” Ihned na to se rozejdu ke svému místu. V otočce se ještě podívám na Gillův výraz. |
| |||
Jídelna Kristy Moje pohyby jsou docela rychlé a nesnažím se jí to ukázat, ani naučit, takže z toho asi moc mít nebude. (-5% na 31% za mou pasivní auru) Navíc se mi zdá, že se nechá snadno rozptýlit. Když si ji posléze prohlížím a všimnu si, že se červená, povytáhnu jedno obočí. Neohromuje mě to, ale musím uznat, že na ne-dračici a ne-člověka vypadá docela... Roztomile. No tak, vzpamatuj se, nebo tě slupne jak malinu! "Hmmm..." zabručím a zvednu pohled k jejím očím, když promluví, "pomáhal jsem spíše sobě než tobě," oznámím jí stroze. Když se nahne moc blízko, zašermuji před sebou rukama, že skoro spadnu ze židle. Zamrkám a nechápavě se na ni podívám, když mi dá pusu na tvář. Prsty si promnu místo, kam mi jí dala a nevěřícně se na ni podívám. Nevím, jestli jsem více šokovaný z nečekaného fyzického kontaktu, nebo z toho, co mi všechno právě naplivala na tvář. "Jestli budeš chtít příště něco dávat, nedávej prosím své bakterie, děkuji pěkně." Pro někoho ale, kdo si nás prohlédne pozorněji, je vidět, že mi to zas tolik nevadí. |
| |||
Jídelna Sukui a Relliel "Myslel jsem tím samozřejmě, že zde na slečnu již čekám," odtuším na jeho slova o georeliéfu jeho potenciální cesty. Sukui věnuji povzbudivý úsměv, vzhledem k tomu, že jsem momentálně převážně zády k okřídlenému. Když mne vyzve, jestli půjdeme, ukročím ji z cesty a napřaženou ruku směrem k ní využiji k tomu, abych rozmáchl vzduch a pobídl ji směrem ke stolu, kde jsem před tím seděl. V podstatě v gestu "veď", i když jakmile se rozejde, srovnám s ní krok. Než však stačíme opustit dosah a pozornost nováčka, znovu promluví. Ohlédnu se na něj a podívám se tázavě na Sukui. Stačí říci a odešlu ho do patřičných míst. |
| |||
Jídelna všichni v jídelně, Lee Čekám na jeho odpověď a při tom na něj prosebně hledím. Odpoví a vyškubne mi kravatu z ruky. Pečlivě ho pozoruji, abych se sama naučila si kravatu vázat. (36%) Neříkám, že jsem jeho přesné ruce stihla, ale pokusila jsem se postřehnout co nejvíce. Neskončí však perfektním uvázáním kravaty, ale srovná mi límeček, opráší mne a nakonec mi srovná i rukávy. Podívám se na sebe a začervenám se nad tím, že jsem si sama nevšimla těchto nedostatků, které jsem považovala za drobnosti. Opět k němu zvednu pohled a překvapí mě úsměv v jeho tváři. “Velice Ti děkuji. Jsi moc laskavý, že jsi mi upravil i další nedostatky.” Nahnu se k němu blížeji a pokusím se mu dát pusu na tvář. Pokud si ji nechá dát, dodám: “Tady je něco na oplátku ode mě.” |
| |||
Jídelna Kristy a moje snídaně "Je to ve školním řádu," pokrčím rameny, jako kdyby to snad mělo být všeříkající na její slova. "Pro mne za mne," pohodím ocasem a podívám se kam kouká. Já ji tu přece nedržím. To se ale objeví snídaně, takže nadšeně vyjíknu a už si to cupitám k pultům pro svůj poklop. Stejná rutina, vzít tác a poklop, překlopit tác do poklopu, odklopit a po několika ujídat. S tím se pomalu vracím ke stolu. Na tváři mi sedí velmi spokojený úsměv. |
| |||
Jídelna Kristy Vzhledem k tomu, že stále hledím jejich směrem, tak si všimnu, když se pavoučnice omluví a vyrazí mým směrem. Zatnu ruku na stole opět v pěst a čím je blížeji, tím více se mračím. Očividně pro ní ne, není odpověď. "Od cizinek si nic neberu," pronesu stroze a nedokážu se na její rozšklebený límeček nedívat, když je tak blízko. Nakonec si zhluboka povzdechnu, na krátký okamžik zavřu oči a odkloním hlavu. Když je otevřu, rovnou se skokem vyhoupnu do stoje na židli. "Na panáčkování, jak ty pískáš si najdi někoho jiného. Ale kdo se na to má koukat," pronesu nespokojeně a vyškubnu jí kravatu z ruky. Během několika rychlých pohybů ji kravatu uvážu, utáhnu, srovnám límeček, opráším sako a srovnám rukávy košile se sakem. Založím ruce v bok a prohlédnu si ji, než spokojeně kývnu hlavou. "To je lepší," dokonce se mi na tváři objeví krátký úsměv, jak se mi ulevilo. |
| |||
Jídelna Grimgul a osazenstvo jídelny "Ani ne. Nepotřebuji tolik jíst," usměji se na něj, když zmíní že musím mít taky hlad. Rychle uhnu odchozímu draku a když jediná preference Grimgulla je, kde je místo, tak vyrazím rovnou dopředu k volným místům před námi. Teprve když tam dorazím, tak si všimnu, že už je vlastně jídlo. Což by dávalo smysl, že už odchází, i když je zvláštní, že to stihl tak rychle. Více než jídlo mou pozornost však strhne hlasitý hovor vzadu v jídelně. Podívám se na skupinku a snažím se z toho vypozorovat, zda je všechno v pořádku. |
| |||
Jídelna - Pokoj 1 všichni v jídelně Vzhledem k tomu, že mne neoslovil nikdo kdo by mi za to stál, tak všechny přehlížím z vrchu. Jakmile zavoní maso, otočím se zadkem do místnosti a rychle se pustím do své mísy. Oranžovému skoro draku jen pokývnu sotva znatelně hlavou, že jsem ho vůbec vzal v potaz. Během okamžiku mám mísu prázdnou a žaludek plný. Možné je to i kvůli mému nezvykle dlouhému krku. Jen chviličku nechám tělu na zpracování, než se opět proměním a zamířím zpět na pokoj. Musím se nějak navléct do těch hadříků a psychicky se připravit na suchý den v dvojnožkové podobě. |
doba vygenerování stránky: 1.4492480754852 sekund