| |||
VŠICHNI Jak se překlopí ručička hodin na celou, celými pozemky se ozve zvuk zvonu, který odbije šestkrát. Je slyšet do všech místností a rozléhá se i na pozemcích. Je to poměrně výrazný zvuk, který nelze tak lehce ignorovat. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky Yqi Pocity se přicházejí a zase odcházejí rychleji než jsem si vůbec dokázala uvědomovat co se děje. Od rozverné nálady kterou zároveň ale doprovázel nezájem nějak se zapojovat do pokusů o pomoc ostatním a podlehnutí touze se s někým sblížit. I to naštěstí přešlo dřív než stačí dojít na něco čeho bych později nepochybně litovala. To vím jistě, protože tady není nikdo s kým bych…chtěla, natož potom takhle přede všemi. Přijde na mě jakási duchanepřítomnost a většina z toho co se děje dál jde nějak mimo mě. Věci vnímám jen tak okrajově, jako by se děli jen na pozadí. Kdesi vzadu šlehaly plameny, sem a tam pořád někdo pobíhal, přicházel nebo odcházel a to bylo tak všechno. Když už se vzpamatuju, dlouze vydechnu a rozplynu se v obláčku jemné, šedo-modré mlhy. Zmizí tak i všechno co mě spojuje s touhle sférou. Výletím z ošetřovny dírou ve zdi ven na pozemky. Táhne mě to z kamenné budovi k lesu. Tam se úplně nedostanu. Zastavím poblíž kentaurky. Chvílí ji sledují při střelbě, jak jí to už téměř po tmě jde. Lidé nejsou známí zrovna pro schopnost vidět ve tmě, za to kůň by s tím neměl problém a já jsem trochu zvědavá jak je to s kentaury. Po chvíli nečinného pozorování se rozhodnu taky zapojit. Co jí to trochu ztíži? Maličko ji pozlobit? Lukostřelba mě moc nezajímá, dokud šípy nemíří na mě, a už ze zkušenosti vím že trefit se umí. Proto raději dál zůstanu skrytá Kolem se začne zvedat mlha ještě víc zhoršující výhled na terč. Není dost hustá abych se musela vypořádávat s realističností iluze. Taky není dost blízko aby si mohla všimnout že na do sebe vstřelené šípy reaguje jen minimálně. Třeba že je to jen iluzivní mlha reaguje na prolétající šípy podobně Tu se místo zasvištění letek šípů se ozývá jen poťouchlé dívčí chichotání a šíp za letu zmizí. Nejde pořádně určit odkud se hlasy ozývají, jednou odkud si zleva, podruhé zase z druhé strany. Potom ten hlásek nechám zaznít Yqi rovnou za uchem. |
| |||
Ošetřovna – Chodba před tělocvičnou Salazar, Tatiana, Vesa, Kelly, Hillaris Nakonec se Salazar vyjádří že neumí měnit hlas a já jsem překvapená i když pochybuji že by bylo možné školní systém obejít tak jednoduchým trikem. A pak chce jít do tělocvičny kde bude potřeba pomoct a ano Salazar je vážně milý jenomže tu je i ten iritující altruismus, předstírat obětavost dá zabrat a nakonec to vždy skončilo ošklivou hádkou. Ale vždy na začátku každého vztahu čekám že to bude jiné a ono to je jiné ... svým způsobem. Jen ten konec bývá stejný ... přesto pořád doufám. Mezitím už asi zareagoval systém školy a plameny jsou uhašené také se vyjádří nějaký profesor, ale já odsud nikoho stěhovat nechtěla. Navíc já nejsem doktor, mé zdravotnické znalosti jsou tristní a já to vím. A nakonec se do toho opět vloží ta Šmoulinka a Salazar zavelí k odchodu z ošetřovny. Jistě tady už toho moc nezmůžeme, ale co čeká že budeme dělat v tělocvičně? Při odchodu z ošetřovny mám obavy jestli tam nečeká ten mrtvý muž, ale vypadá to že je pryč a tak se mi aspoň zatím uleví. Nejspíš šel za profesorem vysvětlit že někdo se chová naprosto nevojensky a neomluvitelně aby mu bylo vysvětleno že tohle nejsou kasárna, vojenská hlídka nebo co vlastně zná z místa odkud pochází. On však oznámí že určité věci jsou univerzální a nadčasové ... Za těchto myšlenek dorazíme k ošetřovně a Salazar a Šmoulinka se hned zajímají co se tam děje zatím co mně to je více méně (spíš víc než méně) jedno a tak stojím stranou a čekám až se od nich dozvím k čemu tam došlo. |
| |||
Chodba 1. patra – Učebna 3 Dívka s beraními rohy odejde a já přemýšlím co teď? Asi už moc času nezbývá možná že teď konečně ... ano to bude lepší aspoň zatím než se mi to podaří vyřídit protože Gill je teď mimo. Nemohou profesoři určit někoho kdo by ho zastoupil? Zírám na své boty, ale pak se rozhodnu věnovat opět opět původní otázce co s volným časem kterého teď už moc není. Možná bych se mohla podívat do jedné z těch relaxačních míst, posledně ten bazének který Hope nazvala vířivkou byl vážně ... počkat neměla bych mít hodinu? Jasně já se vydám dolů a pak budu pospíchat nahoru protože zapomenu na čas. A k dovršení se budu vracet protože jsem opět vyrazila nahá a mokrá. Vytáhnu tedy mapu školy a překvapivě zjistím že učebna kde bych měla mít hodinu je ta před kterou teď stojím. Schovám opět mapu do kapsy kabátku a obejdu louží zlaté krve, nejdřív se rozhodnu nakouknout dovnitř, ale tam už nějaký profesor je a to ten koho jsme měli na lektvary. Vejdu dovnitř učebny zavřu za sebou dveře a poněkud nervózně řeknu: „Dobrá den já bych zde měla mít hodinu.“ |
| |||
Hlavní vchod Rell, Ysea Věnuji jí s úlevou úsměv zpátky. "Bud..." začnu svoji otázku zároveň s ní. Nechám jí ale mluvit. "Dobře, musíme toho dost probrat," souhlasím s pokývnutím. Přece jen se toho spoustu dělo a nebyl na to čas. A hodiny kvůli tomu zameškávat nechci. Ne že by tahle vlastně nějak dopadla. I když... S růžovými líčky hledím na naše spojené ruce, které Rell zvedl mezi nás. Když zvednu pohled od rukou na něj, všimnu si postav v hale. "Můžeme se projít, prosím?" zeptám se v rozpacích. "Někam dál od ostatních?" dodám ještě tiše s těknutím pohledem za něj. |
| |||
Ošetřovna - Chodba před tělocvičnou Alyssa, Tatiana, Vesa, Kelly, Hillaris Kouknu na Alyssu “ Promiň drahá, ale to neumím. Půjdeš se mnou, abych tě mohl chránit. Budu tě potřebovat, lásko.” Rozhlédnu se kolem. Plameny jsou uhašeny a nehrozí žádné nebezpečí. Jedna studentka, která chodí s léčitelem, na nás promluví. Hmm, má pravdu. Léčitel také na mě promluví. Vrátím na ně pohled. ”Hmm, máte oba pravdu, ale neumím léčit.” V tom se ze země zvedne modrá vlčice a nabídne nám pomoc. Kývnu na souhlas hlavou, Alyssu chytnu za ruku. “Tak děvčata, jdeme.” Usměji se na obě dvě a vyrazíme do tělocvičny, která je blízko. Dojdeme ke dveřím, vlčice otevře a ztuhne. Jemně ji poodvedu kousek dozadu a stoupnu si před ní do dveří. Kouknu na trojici uvnitř. ”Co se to tu děje?” Vypadá to, jako by se tu chtěli zabít navzájem. |
| |||
Ošetřovna - Chodba před tělocvičnou Salazar, Alyssa, ti v tělocvičně Jak sedím na zemi, koukám a poslouchám kolem sebe, zaslechnu rozhovor jednoho z ošetřujících, jak se baví se studentem. Zaslechnu, že jsou další zranění a že je potřeba někoho s lékařskými schopnostmi, zvednu se ze země. “Já ovládám základní péči, můžu pomoci určit vážnost zranění. Půjdu s vámi.” Vyrazím s nimi na pomoc ostatním. Dojdeme k tělocvičně, otevřu dveře a ztuhnu nad tím, co vidím, ocas stažený. Jedna se snaží uškrtit tu druhou a další leží bezvládně na lavičce. |
doba vygenerování stránky: 1.3897550106049 sekund