Andor.cz - Dračí doupě online

Pozemky - Ošetřovna
Ysea

Zamračím se. Prostě si tu poznámku nemohla odpustit. Kam se poděla ta Ys, kterou znám? Jakmile nejsme osamotě, je jak vyměněná… Kousíček poodstoupím a zatímco ho fixuje telekinezí, otřu si obličej od proudu slz. “Děkuji.” Jakmile vyrazí, jdu před nimi a otevírám dveře, aby ho mohla bezpečně pronést. Než se za ní stihnu protáhnout, proběhne na ošetřovnu malý kočičák. Další zraněný? Napjatě sleduji situaci na ošetřovně.

Dívčí koupelna - dívčí koleje
Setkání na chodbě

Místo odpovědi na mou otázku se vymaní z mého objetí a beze slova, s poněkud fanatickým výrazem, vyběhne ven. Jen za ní vyhlédnu na chodbu, jak mizí ve dveřích. "Ooooouukey... Tak asi v jídelně..." povytáhnu jedno obočí až nad brýle a vydám se zabalená v osušce a s trikem v ruce zpět na pokoj. Tentokrát zaregistruju židli na chodbě a po krátké úvaze ji zvednu za opěrku a táhnu za sebou.

Ve dveřích pokoje se však zastavím a zabrejlím do chodby, co že to se tam děje. Neříkám, že mě to nezaujalo, především protože černého neznám a leží tam vlk... Pokud mě však nikdo neosloví, tak po pár minutách vejdu i s židlí do svého pokoje, abych se oblékla do uniformy.

Jídelna - Ošetřovna
Především Grimgull a Rubus

"Dobše..." Na nic nečekám a s odhodlaným výrazem upaluju na ošetřovnu.

Naběhnu do ošetřovny, div že jsem nenaboural do té okřídlené růžové paní. "Plosím, v jídelně je kluk v bezvědomí, klvácí z hlavy a má zelené žíly a popálenou luku. A byl zelený a najednou je zase zpátky bledý jako pšedtím. Myslím, že nějak zachlánil toho vedle, ten šahal do ohně, ne ten omdlelej. Mám pšivést léčitele. Oheň uš nehoží." Shrnu podstatné informace. Kdybych znal jeho jméno, tak ho nahlásím. Snad ten stručný popis bude stačit.

Pozemky - Ošetřovna


Sukui, Relliel, Rubus, okrajově Aine

Jistě že také vidím jak anděl nakonec dopadl, na zem mám přeci jen lepší výhled než ona. Vlastně by se dalo říct že o jeho osudu vím od samotného začátku. Přesto nehodlám hnout jediným svalem abych mu snad letěla na pomoc, tedy dokud si nevšimne i Sukui a nepožádá o přistání. Otráveně zamručím a zaletím kam ukazuje. Že chce zpátky mi ani tak nevadí, jako spíš ten důvod. Na zem ji však nespustím dokud sama nejsem na pevné zemi. Samozřejmě že bych jí mohla spustit dřív, ale nechci aby mi překážela v přistání. O větru jako takovém ani nemluvím.
Jen se dostane na zem utíká k němu jako kdyby mu snad dokázala nějak pomoc. Krátce ji sleduji než se proměním zase zpátky. Další povzdechnutí, tentokrát nad zjištěním že nemám nic na sobě. Kromě diadému na hlavě a náhrdelníků kolem krku jsem po proměně zůstala úplně nahá. Tak už vím že školní uniforma je ještě absolutně nepoužitelná, kromě toho že je nevkusná. Cáry které z ní nejspíš zbyly při proměně nemá smysl ani hledat. Většinu trupu a intimních částí tak rychle zakryjí růžové šupiny namísto oblečení.

Zakroutím hlavou nad situací kolem Relliela. "On nám prostě nedopřeje ani jedinou chvilku klidu" proklínám ho cestou k nim. Nejdřív v knihovně a teď ani tady.
Zrovna k nim docházím když se na mě Sukui otočí s prosbou o lékaře. Jen povytáhnu jedno obočí a zakroutím hlavou. "Zbytečná ztráta času" odpovím bezstarostně. "S takovým zraněním stejně bude muset na ošetřovnu, tady v trávě by mu těžko dokázal pomoc" dodám ještě. Mohla bych mu pomoci a vyléčit jeho rány, ale nechci plýtvat svojí mocí na někoho jako je on. Nakloním se k němu, nebo spíš k jeho křídlu blíž abych si mohla lépe prohlédnout jeho zranění. Koutky mi cuknou do úsměvu a musím se držet abych abych dílo nedokončila. Chybí přeci jen tak málo.
Raději se zase odtáhnu. "A to jsem mu nechtěla ani ublížit" prohodím mimoděk. S tím se nabízí otázka jak by asi dopadl kdybych skutečně chtěla. A někdo takový si na mě bude něco zkoušet. Jeho prohlášení o tom že je andělem strážným a kdesi cosi tímhle právě dostalo novou úroveň směšnosti. Ani jsem netušila že to může být ještě více směšné.
Položím dlaň na rameno znovu plačící dívky. "Udělej místo, pomůžu mu na ošetřovnu" vyzvu Sukui, ale vlastně mi stačí aby ho pustila.
Jen se od něj odstoupí vznesu ho jen několik palců nad zem, jako zmrazeného v čase aby se nehýbal. Ono by mu to teď stejně nešlo. Co možná nejšetrněji (82). Na to však ani tolik nezáleží. Bolest nebolest stáhnu mu křídlo telekinezí kousek před ohybem. Bolest přežije ale ztrátu krve těžko. Nemám ale absolutně ponětí o tom jak funguje andělská anatomie. Předpokládám však že někde tepnu mít musí (94).
Pokud tedy krvácení neustoupí, stisk opět povolím. Z železného sevření ho však nepouštím. Když se bude chtít bránit a hýbat se jen se pousměji a sladkým hlasem ho napomenu: "Když se budeš snažit hýbat bude to horší". Ano, jeho utrpení si pochopitelně užívám.
Jen ho mám ve spárech pokývnu Sukui a s nehybným Rellielem vznášejícím se předemnou vyrazím rychlými kroky na ošetřovnu. Do dveří vejdu jako první a bez okolků anděla položím na jedno z lůžek. "Někdo by se na něj měl podívat" doporučím přítomným. Nevím kdo z nich je lékař jestli andělice nebo zelený klouček...nebo oba. Můj zamýšlený pohled zůstane u ní a její svatozáře. Tak kdo je tady potom skutečně anděl? Nebo je to snad tak že je mocnější než on? Po tom co předvedl bych se tomu snad ani nedivila.

Jídelna
Hlavně Dolly, Kristy, Max

Někdo na mě zakřičí že přinese vodu. A tak než dorazí, opatrně Dollyho přetočím na bok a zohnu mu jedno koleno na podporu. Dále mu mírně zakloním hlavu, aby mohl dobře dýchat. Pak si ještě sundám horní vrstvu uniformy (sako) a tou ho přikryju, abych zabránil podchlazení. (26%)

Když to všechno dokončím, přiběhne ke mně rohatá fialová osoba se spoustou končetin se skleněným pohárem vody. Nemám moc času na to, abych ji pořádně poděkoval, a tak na ni jen vděčně přikývnu.

Pohár si tedy vezmu a roztrhnu si další rukáv, tentokrát z dolní vrstvy uniformy (košile). Ten si namočím ve vodě a opatrně s ním obvážu Dollyho spálenou ruku. (68%)

Potom co mě osloví si už konečně všimnu malého chlupáče z koupelny. “Ano prosím. Zaběhni pro léčitele. Víc tady nezvládnu.”

Jídelna

Jack

Jack souhlasí a potom vezme tu kostku do ruky a změní barvu teď nezáří, je celá černá se zeleným odleskem. Z toho co potom říká moc moudrá nejsem, to je ... nevím přesně co. Nějaký lidský vynález? Ten kluk nejspíš bude člověk a protože jsme v budoucnosti tak by to i dávalo smysl, možná. Přikývnu když se mně zeptá jestli chci vidět jak ta kostka bude vytvářet a rozebírat nové věci, Jack něco vytáhne a pak promluví k té kostce, když ta kostka promluví ženským hlasem trochu sebou trhnu a pak se překvapeně podívám na tu kostku.
Co to je?
Kostka se rozdělí a vznáší se nad tím co Jack položil na stůl, vypadá to že se tím zabývá rozebírá to a vstřebává do sebe. Pak se kostka rozdělí na polovinu a vytvoří kovového motýla, jsem jim tak překvapená že nejdřív nepostřehnu to co Jack říká.
„Díky.“usměju se vezmu kovového motýla a chvíli si ho prohlížím než ho nakonec položím na stůl vedle sebe.
„A kde jsi k tomu přišel? Já moc lidí neznám, tedy skoro nic zvláště z téhle doby, ale to asi víš.“zašoupu nohama, pak začnu prsty jedné nohy ťukat do země a svěsím trochu křídla.

Chodba dívčí koleje

Ulgge, Shae, Kimero, Monique, Wayne, Leonor, Kelly

„Ne tou ledovou stěnou ne, podařilo se mi zastavit přímo toho vlkodlaka.“
Nakonec to vypadá že to bude přece jenom profesor protože pochybuji že by se nějaký student zde tak angažoval, proč by to dělal? Co by z toho získal? Jistě jsou tu takoví studenti ovšem ty by jste spočítali na jedné ruce neopatrného pyrotechnika, je to jako když se řekne že je něco vítané, ale není to očekávané.
Navíc mám pocit že se to tady zbytečně nafukuje, jen je složil můj křik proberou se sami od sebe.
Ale pokud se s nimi chtějí tahat na ošetřovnu aby se pak zjistilo že jim nic není je to jejich věc. Mezitím se jedna dívka probere a začne si stěžovat a pak je tu ta démonka která snaží dokázat svou nadřazenost.
Jo máš štěstí že si tě nerozhodla opéct bleskem, ne že by mně to překvapovalo. Tady je někdo poněkud nervní, snad je tu i školní psycholog.
Taky mně napadne jak bych se mohla pobavit pokud budu opatrná, ale pak se objeví další překvapení když zjistím že ta vlčí dívka je démonka, vážně ona? Ona? Ten trapný delegát z planety Haf oblečený jako Oliver Twist? Tohle že je démonka? No to mně podrž, nějakou dobu zírám na tu dívku protože to pořád nemůžu uvěřit, ne že bych se předtím s nějakými démony setkala. Matka o tom nikdy nemluvila, ale mám takový pocit že šlo o vyhoštění. Zavrtím hlavou a rozhodnu se opět vrátit k dění na chodbě protože zde může být ještě zábava. Zatím než se něco stane zírám na tu vlčí dívku protože mně vážně fascinuje, pak však neodolám dojdu k ní a zeptám se jí.
„Ty jsi vážně démonka?“

Pozemky
Ysea, Relliel

Během vzletu si zvykám na její pohyby a na stále větší vzdálenost od země. Když se ale ladně rozletí kolem pozemků, již si plnými doušky užívám výhled. Nebojím se s ní. V tomhle jí plně důvěřuji, že nedopustí, aby se mi něco stalo.
Zatímco letíme první kolečko kolem pozemků, hledám po obloze Relliela, jestli se k nám tedy připojí. Nikde ho ale nevidím. Trochu znervózním. Že by se mu opravdu něco stalo? Spolu s nervozitou a strachem si uvědomím, jak je tady chladno. Vůbec mě nenapadlo se obléct do teplejšího oblečení.
Blížíme se k budově a já napjatě vyhlížím, kde je. Prolétáme zrovna nad cestou, když se sesune k zemi a kolem něj se rozšiřuje bílá skvrna. S vyděšeným pohledem požádám Ys, aby přistála za rohem budovy. Nerada bych, aby se mu přitížilo pod dalším poryvem větru. Nebo mě může sundat telekinezí.
Jakmile jsem na zemi, rozběhnu se k němu a pokleknu vedle něj. Když vidím jeho křídlo, vyhrknou mi slzy. Opatrně a jemně vezmu jeho ruku do svých. "Prosím, prober se..." požádám ho plačtivým hlasem. Ohlédnu se za sebe, abych vyhledala Ys. "Přiveď lékaře, prosím..." Slzy mi již stékají nekontrolovatelně. Otočím se zpět k němu a prstem mu přejedu po tváři. "Prosím..." Teď už to spíše pošeptám a jen zoufale čekám na pomoc.

Chodba dívčí koleje
Ulgge, Shae, Kimero, Monique, Wayne, Leonor, Alyssa

Zavrtím hlavou. "Jen svou démonní sílu. Maximálně bych tam mohla odnést ji." Řekla bych, že démonka myslí to samé. Jestli by dokázala unést i toho vlka, to netuším. Přece jen je to dost velký vlk...

Celkem chápu její rozlazení po probuzení, ale může být ráda, že skončila nejspíš jen s bolehlavem. Jinak věřím, že by si nestěžovala takovýmto způsobem. Moc nesouhlasím s démončinným řešením situace, ale nijak se k tomu nevyjadřuji. Každopádně by měla být schopná dojít na ošetřovnu po svých. I tak jí to ale nabídnu. "Můžu tě zkusit doléčit tu bolest hlavy. Otázka je, jestli to na tebe bude fungovat. Bohužel jsem zjistila, že moje léčení nefunguje na každého." S tím pohlédnu dolů na spálenou. Pokud s tím bude souhlasit, dojdu k ní, přiložím jí ruce na spánky a předám jí trochu energie. (81%)

Zrovna přepočítávám, kdo tu zůstal a kdo může někoho dopravit na ošetřovnu, když si všimnu Ulgge ve dveřích. "Promiňte, než se domluvíme, ještě zkusím vyřešit tu jeho migrénu." Vydám se zpět na pokoj. Dojdu k němu již se starostlivým výrazem ve tváři. Nejde přehlédnout, že mu rozhodně není dobře. Pro jistotu mu přiložím hřbet ruky na čelo. Teplotu naštěstí nemá. Vezmu jeho tvář jemně do dlaní a nechám do něj proudit energii. (48%) Z toho nejhoršího by měl být venku. "Jak je ti?" zeptám se tiše, kdyby mu ještě nebylo dobře. Hledím mu ustaraně do očí, jeho tvář stále v mých dlaních.