| |||
Jídelna Především Gill a Relliel Nevím jestli jsem nervóznější ze všech těch komplimentů, které mi tady skládá na koleni nebo z toho, že sem jde i Gill. Asi bych se ani nedivila, kdyby mi tváře splývaly s vlasy, jak jsem v rozpacích z toho nečekaného zájmu o mojí osobu. Nevědomost z toho, proč se nic nestalo tomu nepomáhá… Nejraději bych utekla zpět do pokoje a už z něj nevylezla. Když se zvedne se svou otázkou, seberu odvahu a podívám se mu do očí. Jsou tak… nebesky modré. “S-sukui…” vysoukám ze sebe téměř šeptem zatímco jsem ztracená v těch očích. Ani si nevšimnu, že mi opět vzal za ruku. Zmateně zamrkám, když Gill promluví. Ani jsem nepostřehla, že již přišel až k nám. “Gille!” zvolám s úsměvem. Dojde mi, že mě anděl ještě stále drží za ruku, když mi Gill nabídne svojí. Jemně vymaním ruku z andělova sevření a spojím je za zády v nenuceném gestu. Pochopila jsem jeho náznaky a všimla jsem si, že má jiné rukavice, to ale neznamená, že nejsem nebezpečí já. Omluvně se na Gilla usměji. “Jdeme?” |
| |||
Jídelna Sukui a Relliel Hned jak se přizvednu, můj pohled se setká s panikařícím pohledem Sukui. Na nic nečekám, odrazím se od stolu a vykročím směrem k nim. Na mé tváři se usadí velmi neutrální výraz a uvažuji, zda by to bylo poznat nebo ne. Podle Sukui nevěřícného pohledu ale hádám, že je něco jinak. Má to co dělat s jeho křídly? Když mu Sukui odpovídá, jsem již dostatečně blízko abych ji bez problému rozuměl. Když znovu uskočí pohledem na mne, doufám, že jsem si to vyložil správně. Rychlými kroky tedy zkrátím vzdálenost mezi námi a položím mu ruku na rameno. "Omlouvám se za vyrušení. S dovolením, doprovodil bych slečnu na její místo," pronesu a pustím se ho, abych mohl přikročit k Sukui a nabídnout jí ruku. Pokud se na mne podívá s obavami, spiklenecky na ni mrknu a pousměji se, abych jí dal vědět, že je to v pořádku. |
| |||
Pánský pokoj č. 2 - jídelna Dolly a všichni v jídelně “Snažím se takový být.” “Vůbec mě nezdržuješ, jen je mi jasné že se už chceš taky najíst.” Nemusí na mě ani čekat protože jdu hned za ním. Konečně se dostaneme do jídelny a můj nos se naplní vůní jídla. Pořádně tu vůni do sebe vdechnu a podívám se po místnosti. Okamžitě si všimnu obrovských okřídlených ještěrek na jedné straně místnosti. Dívám se kde kdo sedí, když na mě promluví Dolly. “Ideálně někde kde je místo.” |
| |||
Dívčí koupelna Hlavně Miko a přítomné "No jo, no jo" odbydu to její syčení, ale přece o něco tišeji. Ten její další komentář se mi ale nelíbí. Kdyby věděla co to dá práce, tak by takhle nerejpala. "Hej tak hele, vždycky jsem byla originální jo" zamručím nabručeně v odpovědi. Pak mi to ale přeci pochválí, tak se hrdě napřímím. "Jasně že mi to sluší, taky jsem nad tím strávila celý den" zazubím se nadšeně. Dalším příchozím zamávám nebo pokývnu na pozdrav a další pochvalu odměním ještě veselejším úsměvem. Zmateně nakloním hlavu trochu na stranu když Miko najednou vytáhne Shrey. "Jak Shrey? Co ta s tím má společného?" vyptávám se nechápavě. Bylo tady celkem rušno. Když už teda nemluvím já, objeví se další dvojce. A jedna z nich se hned přicpe ke me a začne se lísat. Odstrčím ji trochu stranou ať mám taky trochu místa pro sebe. Co to s nima sakra je. Dost si oddechnu když se konečně rozhodne odejít. "Uf, tohle taky nechápu. Hej Miko, nezajdeme už taky na snídani? Teda ne že by mě to tady nebavilo ale víc co, jídlo je jídla" šťouchnu ji do ramene aby už se taky zvedla. |
| |||
Chodba dívčí koleje všichni v chodbě Popojdu ještě o kousek blíž a všimnu si že ten řeč toho vlka a některé další omráčil. "Řeknete mi prosím co se tu stalo? A co to bylo za vřískot?" Znovu se dožaduji informací a jestli mi to nikdo z těch co nejsou omráčeni neřekne tak asi vypustím svoje hyfi. Když vydím vlka na zemi mám chuť k němu dojít a pokusit se ho z bezvědomí probudit, ale nakonec to neudělám, protože by mohl být nebezpečný. Také už bych docela ráda do té koupelny. |
| |||
Jídelna Především Luis a Max Pozoruji jak se Max chce dát do jídla, než jej Luis zastaví a následně mu s ním pomůže. Je to opravdu pěkné a roztomilé, když mu Luis naporcoval jídlo. Je to jako pro malé dítě, což si minimálně Max jistě neuvědomuje. Pozoruji tedy tuto dvojici jak jí. Moje přijímání potravy je myslím mnohem efektivnější. Je mi jich vlastně líto, že pozřou hromadu zbytečných věcí, které jejich tělo musí nakonec vyloučit, jelikož je nemá jak zpracovat. Max tedy dojí, přesune se ke mě a chce zjistit o čem jsem s ním chtěl tedy mluvit. "Takže Maxi. Ty nemáš rád vodu, ale Luis by byl rád, když by ses jednou za čas vykoupal a já přišel na to, jak by ses vykoupal a aby tam nebyla voda. Žádnou vodu by si neviděl a ani by jsi neměl mokrý kožich. Byl by jsi pro? Luis by z toho měl radost." Pokusím se mluvit co nejjednodušeji. |
| |||
Jídelna Především Luis a Mersi Než se zakousnu do prvního jídla, tak mi to sebere. Vyděsím se nad vidinou toho, že by mě snad chtěli znovu vykoupat. Nechám se tedy poslušně nakrmit. Mám hvězdičky v očích, když konečně dojde na slaninu. Dokonce mi dá i vidličku do ruky a můžu si jí sníst sám. Jsem obvzlášť opatrný, abych se nijak neušpinil, až to může vypadat komicky. Když mám dojedeno, přešplhám přes Luisovu opěrku na tu Mersiho. Stojím zadníma tlapkama na sedátku a předníma se držím opěradla. "O čem jste si chtěli povídat?" zeptám se se zvědavým výrazem a hypnotizuju houpající se kousek Mersiho obvazu. |
| |||
Jídelna Marcos Víc než na cokoliv jinéh, se soutředím na desku stolu před sebou, zatímco je bělovlasý pryč. Pohedem k němu uhnu až v okamžiku, kdy je na pár kroků ode mne. To mi zacuká pravé obočí, jak sleduji levitující talíř, přesto nic neřeknu, dokud snídaně nepřistane přede mnou a není mi popřáno dobré chuti. "Díky." Opět jen jedno strohé slovo a už se mám k natáhnutí se po sklence, když periferně shlédnu k té jeho. Co čert nechtěl - i když v tomhle okamžiku asi čert chtěl - přesně v okamžiku, kdy mu zazáří oči. Ruku nechám na sklence a začnu po jejím okraji přejiždět, jednou dokola... podruhé dokola - a u toho se i nadechnu a otevřu pusu, ve snaze ze sebe zase něco vymáčknout a možná... snad i ucítit co do sebe můj spolusedící po ránu dostává za mulťák. (24%) Než jí zase zavřu a nakonec rukou sklenici překryju úplně, když se mi ani jedno z toho nezadaří. "Qhesoth." Kmitnu svýma očima směrem k jeho, než je znovu zaparkuji kdesi před ním na desce stolu. Rozvitější už bys nemohla být, holka... Zkousnu si ret a sklenku uchopím. "Chci říct, že se jmenuji Qhesoth." O moc lepší... A raději si přiložím nádobku ke rtům. |
| |||
Jídelna všichni v jídelně, především Yqueuas a Lee “Velice ráda tě poznávám. A nechci s tebou bojovat, jsem tu abych se naučila vycházet z jinými tvory a bytostmi.” Když to dopovím, ozve se klepnutí do stolu, otočím hlavu tím směrem a opět se můj pohled střetl s osobou na druhé straně stolu. Ten jen zavrtí hlavou v nesouhlas. No, budu to muset zkusit jinak. Vrátím pohled na Yqi. “Omluvíš mě? Musím si jít něco zařídit.” Pronesu mile a zvednu se ze židle, vyrazím směrem k neznámé osobě, která sedí na druhé straně stolu. Jak jsem v půli své cesty, tak sem vejdou další studenti, otočím hlavou jejich směrem. Zvednu ruku a zamávám jim na pozdrav a dál pokračuji ve své cestě až k osobě, která sedí sama na druhé straně. Přijdu co nejblíž. “Ahoj, moc tě prosím, ukážeš mi jak se ta kravata váže? Když vidím tu tvoji dokonale uvázanou, tak to pro tebe bude maličkost. Ráda ti za tvojí ochotu něco dám na oplátku.” Celou větu pronesu mile, aby bylo vidět že nemám v plánu nějak ohrožovat jeho život. |
| |||
Jídelna především Max nebo Mersi Usměji se nad myšlenkou, jak to s ním Mersi řeší. Já jsem jakékoliv domlouvání se s Maxem vzdal už před čtrnácti dny. Když mi na otázku, jak se jmenuje zavejská Fufík a na jednoduché otázky jako odkud je mele absolutní nesmysly, tak to jednoho přestane bavit. A většinou nemá problém s tím, co pro něj rozhodnu. Bránit mu ale nebudu, třeba bude mít většího štěstí než já. Hodím po Mersim podezřívavý pohled, když nezní moc jistě. Po prvním propíchnutém volském oku, jenž se snaží jíst vidličkou to vzdám a odložím svůj příbor do svého talíře. "Teď jsme tě vykoupali a oblékli do čistého, půjč mi to," promluvím na Maxe pomalu a vezmu mu vidličku z ruky. Pokud je potřeba použiji svůj nůž abych naporcoval jídlo na malé kousky a nakrmil ho. Nakonec mu na vidličku napíchnu slaninu a vidličku mu vložím do rukou. "Opatrně," upozorním ho důrazně a dám se do svého jídla, vynechám samozřejmě nůž od masa. |
doba vygenerování stránky: 1.4645359516144 sekund