| |||
Jídelna Hlavně Dolly, Kristy, Max Někdo na mě zakřičí že přinese vodu. A tak než dorazí, opatrně Dollyho přetočím na bok a zohnu mu jedno koleno na podporu. Dále mu mírně zakloním hlavu, aby mohl dobře dýchat. Pak si ještě sundám horní vrstvu uniformy (sako) a tou ho přikryju, abych zabránil podchlazení. (26%) Když to všechno dokončím, přiběhne ke mně rohatá fialová osoba se spoustou končetin se skleněným pohárem vody. Nemám moc času na to, abych ji pořádně poděkoval, a tak na ni jen vděčně přikývnu. Pohár si tedy vezmu a roztrhnu si další rukáv, tentokrát z dolní vrstvy uniformy (košile). Ten si namočím ve vodě a opatrně s ním obvážu Dollyho spálenou ruku. (68%) Potom co mě osloví si už konečně všimnu malého chlupáče z koupelny. “Ano prosím. Zaběhni pro léčitele. Víc tady nezvládnu.” |
| |||
Jídelna Jack Jack souhlasí a potom vezme tu kostku do ruky a změní barvu teď nezáří, je celá černá se zeleným odleskem. Z toho co potom říká moc moudrá nejsem, to je ... nevím přesně co. Nějaký lidský vynález? Ten kluk nejspíš bude člověk a protože jsme v budoucnosti tak by to i dávalo smysl, možná. Přikývnu když se mně zeptá jestli chci vidět jak ta kostka bude vytvářet a rozebírat nové věci, Jack něco vytáhne a pak promluví k té kostce, když ta kostka promluví ženským hlasem trochu sebou trhnu a pak se překvapeně podívám na tu kostku. Co to je? Kostka se rozdělí a vznáší se nad tím co Jack položil na stůl, vypadá to že se tím zabývá rozebírá to a vstřebává do sebe. Pak se kostka rozdělí na polovinu a vytvoří kovového motýla, jsem jim tak překvapená že nejdřív nepostřehnu to co Jack říká. „Díky.“usměju se vezmu kovového motýla a chvíli si ho prohlížím než ho nakonec položím na stůl vedle sebe. „A kde jsi k tomu přišel? Já moc lidí neznám, tedy skoro nic zvláště z téhle doby, ale to asi víš.“zašoupu nohama, pak začnu prsty jedné nohy ťukat do země a svěsím trochu křídla. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Shae, Kimero, Monique, Wayne, Leonor, Kelly „Ne tou ledovou stěnou ne, podařilo se mi zastavit přímo toho vlkodlaka.“ Nakonec to vypadá že to bude přece jenom profesor protože pochybuji že by se nějaký student zde tak angažoval, proč by to dělal? Co by z toho získal? Jistě jsou tu takoví studenti ovšem ty by jste spočítali na jedné ruce neopatrného pyrotechnika, je to jako když se řekne že je něco vítané, ale není to očekávané. Navíc mám pocit že se to tady zbytečně nafukuje, jen je složil můj křik proberou se sami od sebe. Ale pokud se s nimi chtějí tahat na ošetřovnu aby se pak zjistilo že jim nic není je to jejich věc. Mezitím se jedna dívka probere a začne si stěžovat a pak je tu ta démonka která snaží dokázat svou nadřazenost. Jo máš štěstí že si tě nerozhodla opéct bleskem, ne že by mně to překvapovalo. Tady je někdo poněkud nervní, snad je tu i školní psycholog. Taky mně napadne jak bych se mohla pobavit pokud budu opatrná, ale pak se objeví další překvapení když zjistím že ta vlčí dívka je démonka, vážně ona? Ona? Ten trapný delegát z planety Haf oblečený jako Oliver Twist? Tohle že je démonka? No to mně podrž, nějakou dobu zírám na tu dívku protože to pořád nemůžu uvěřit, ne že bych se předtím s nějakými démony setkala. Matka o tom nikdy nemluvila, ale mám takový pocit že šlo o vyhoštění. Zavrtím hlavou a rozhodnu se opět vrátit k dění na chodbě protože zde může být ještě zábava. Zatím než se něco stane zírám na tu vlčí dívku protože mně vážně fascinuje, pak však neodolám dojdu k ní a zeptám se jí. „Ty jsi vážně démonka?“ |
| |||
Pozemky Ysea, Relliel Během vzletu si zvykám na její pohyby a na stále větší vzdálenost od země. Když se ale ladně rozletí kolem pozemků, již si plnými doušky užívám výhled. Nebojím se s ní. V tomhle jí plně důvěřuji, že nedopustí, aby se mi něco stalo. Zatímco letíme první kolečko kolem pozemků, hledám po obloze Relliela, jestli se k nám tedy připojí. Nikde ho ale nevidím. Trochu znervózním. Že by se mu opravdu něco stalo? Spolu s nervozitou a strachem si uvědomím, jak je tady chladno. Vůbec mě nenapadlo se obléct do teplejšího oblečení. Blížíme se k budově a já napjatě vyhlížím, kde je. Prolétáme zrovna nad cestou, když se sesune k zemi a kolem něj se rozšiřuje bílá skvrna. S vyděšeným pohledem požádám Ys, aby přistála za rohem budovy. Nerada bych, aby se mu přitížilo pod dalším poryvem větru. Nebo mě může sundat telekinezí. Jakmile jsem na zemi, rozběhnu se k němu a pokleknu vedle něj. Když vidím jeho křídlo, vyhrknou mi slzy. Opatrně a jemně vezmu jeho ruku do svých. "Prosím, prober se..." požádám ho plačtivým hlasem. Ohlédnu se za sebe, abych vyhledala Ys. "Přiveď lékaře, prosím..." Slzy mi již stékají nekontrolovatelně. Otočím se zpět k němu a prstem mu přejedu po tváři. "Prosím..." Teď už to spíše pošeptám a jen zoufale čekám na pomoc. |
| |||
Chodba dívčí koleje Ulgge, Shae, Kimero, Monique, Wayne, Leonor, Alyssa Zavrtím hlavou. "Jen svou démonní sílu. Maximálně bych tam mohla odnést ji." Řekla bych, že démonka myslí to samé. Jestli by dokázala unést i toho vlka, to netuším. Přece jen je to dost velký vlk... Celkem chápu její rozlazení po probuzení, ale může být ráda, že skončila nejspíš jen s bolehlavem. Jinak věřím, že by si nestěžovala takovýmto způsobem. Moc nesouhlasím s démončinným řešením situace, ale nijak se k tomu nevyjadřuji. Každopádně by měla být schopná dojít na ošetřovnu po svých. I tak jí to ale nabídnu. "Můžu tě zkusit doléčit tu bolest hlavy. Otázka je, jestli to na tebe bude fungovat. Bohužel jsem zjistila, že moje léčení nefunguje na každého." S tím pohlédnu dolů na spálenou. Pokud s tím bude souhlasit, dojdu k ní, přiložím jí ruce na spánky a předám jí trochu energie. (81%) Zrovna přepočítávám, kdo tu zůstal a kdo může někoho dopravit na ošetřovnu, když si všimnu Ulgge ve dveřích. "Promiňte, než se domluvíme, ještě zkusím vyřešit tu jeho migrénu." Vydám se zpět na pokoj. Dojdu k němu již se starostlivým výrazem ve tváři. Nejde přehlédnout, že mu rozhodně není dobře. Pro jistotu mu přiložím hřbet ruky na čelo. Teplotu naštěstí nemá. Vezmu jeho tvář jemně do dlaní a nechám do něj proudit energii. (48%) Z toho nejhoršího by měl být venku. "Jak je ti?" zeptám se tiše, kdyby mu ještě nebylo dobře. Hledím mu ustaraně do očí, jeho tvář stále v mých dlaních. |
| |||
Pozemky Kdo mne sleduje V okamžiku, kdy dopadnu na zem, vzduch prořízne můj nezvykle vysoko položený výkřik. Několikrát prudce zalapám po dechu a zaskřípu zuby. Já si snad to křídlo zlámal! Opatrně, velmi polehounku srovnám končetiny, mimo křídel, do nějaké inteligentní polohy. Každý maličkatý pohyb bolí, jak kdyby měl můj trénink na starosti Scharden. Hlavně, aby z toho nebyly trvalé následky! To bych asi nebeský hněv využil úplně jinak! S dalším zatnutím zubů se mi z očí vyderou slzy bolesti, ač velmi nechci. Z výšky může být vidět jak se má šedá křídla a zelená zem barví bílou svatou krví. Skoro to vypadá, jako kdyby slabě světélkovala. Zlehka se nadzvednu, abych se dopravil na ošetřovnu. Zorničky se děsem rozšíří, když si všimnu, že křídlo je velmi nepřirozeně v mém zorném poli a trčí z něj dutá kost. Ale ne, ne, ne, ne, ne,... S přerývavým dechem se pokusím přetočit, abych mohl vstát. Hned jak se však křídla pohnou, vystříkne z tkáně nová krůpěj krve, tělem zavibruje bolest a má vyděšená mysl se odporoučí do slastné náruče bezvědomí. |
| |||
Chodba 1. patro Kimero, Leonor, Wayne, Kelly, Monique Moje další nabídka pomoci se hned setká s nějakými podmínkami. Nezaujatě tak na to pokrčím rameny, jak jsem už řekla, většina se mi tady nezdá zraněná natolik aby snad potřebovali nějaký speciální přesun. "Nebyl by problém je tam prostě odnést". On mezitím pokračuje k jedné z dívek která se přece probrala. To její slepičí hudrování co se jí chuděrce přihodilo je mi ukradené, když mě však na konci svého výlevu nazve cvokem získá si mojí plnou pozornost. O kom si myslí že mluví? Děvka nevděčná. "Dej si pozor na jazyk!" zavrčím jejím směrem. Voda na její tváři zchladne ještě více a změní s v droboučké ledové krystalky. Jako při jarním mrazíku. Zatím jí nechci úplně ublížit takže dál nezacházím. Být to za jiných okolností a na jiném místě už jí táhnou do kobky, ale není a já se tak musím smířit s tím že zůstane bez úhony... zatím. "Je mi jedno jak moc ti tady bylo ublíženo" dodám ještě zatímco jí chlupatec pomáhá na nohy. Led se pak změní opět ve vodu, která z dívky zteče. "Takže jak to chceš udělat? " Oslovím chlupáče. Když už se tak ochotně ujal režie zachraňování zdejších nebožáků předpokládám že má nějaký plán. Moje přelétavá touha tady někomu pomáhat už sice značně opadla, ale když už jsem ji nabídla hodlám ji tedy poskytnout pokud o ni bude zájem. "V krajním případě se můžu pokusit vyčarovat...jakýsi vzduchový polštář a nechat ji tam odletět" navrhnu ještě neochotně protože k magii bych se skutečně raději neuchylovala. Ostatní vyzval ať si jdou po svých a mě skutečně láká vyhlídka jídla, při nejhorším si udělám snídani už tady. S tím by zase takový problém nebyl. Nebo bych mohla navštívit Shariku. Ta myšlenka mě lákala ještě víc než jídelna. |
| |||
Chodba, koupelna, jídelna všichni v chodbě potom nikdo konkrétní Jsem ráda že se situace alespoň trochu vysvětlila. Nevím jak bych mohla pomoci a tak se jen rychle rozloučím a odejdu do umývárny. Provedu raní očistu a učešu si z vlasů drdol na který použiji jednu ze svích červených gumiček. Trochu mě štve že oblečení co tu máme nosit není červené. Bylo by v červené verzi tisíckrát hezčí i když tohle taky ujde. Zajdu do jídelny, protože se chci najíst. Jaké je však moje překvapení když uvidím ohořelí stůl a asi mrtvého kluka. Ano teď nevím jak bych mohla pomoci a tak si jen dojdu pro další nálož kuliček. |
| |||
Pozemky především Sukui, okrajově Relliel, Nybe Oči se mi zaleknou nadšením při pohledu na uchvácený výraz Sukui. Není mnoho věcí které by mi udělaly takovou radost jako vidět ji šťastnou. Po tom co byla pohodlně usazená nadešel čas vzlétnout. Pobaveně zamručím, jako taková dračí podoba smíchu, když sleduji jak se anděl usilovně snaží udržet se na místě. Ale marná snaha, vítr od mých křídel ho nemilosrdně posouvá vzad a nakonec posílá k zemi. Měl více dbát mého varování, namísto toho svého civění. A to jsem k nemu byla tak hodná. Ani na dračici, nebo spíš dráče v tomhle případě, poletující kolem nějak nedbám. Když už léta tak je i dost stará na to aby věděla že si má ve držet odstup od větších. Vyletím podél zdi kolem celého pozemku. Celá se nakloním více doprava takže křídla na pravé straně jsou tak skloněná více k zemi. Celkově tak v úhlu 30°. Kdybych Sukui nedržela mohlo by hrozit že sklouzne. Bez toho bych se o něco podobného ani nepokoušela, ale chci aby i ona měla příležitost se podívat kde je z dračí perspektivy. A přes křídla by toho nejspíš mnoho neviděla. Ohlédnu se za ní jestli třeba nemá strachem zavřené oči, přeci jen je teď desítky metrů nad zemí. Dost možná poprvé v životě. Pokud má skutečně zavřené oči slabě zamručím jen abych si získala její pozornost. Jestli se podaří jí upoutat, pokývnu jí dolů k budově jen ať si užije výhled. Potom však let opět srovnám a pokračuji dál nad lesem. Tu a tam se na Sukui znovu podívám jestli už nechce zpátky na zem. Sama zvládnu zůstat ve vzduchu klidně několik hodin, ale jestli ji bude třeba zima začnu klesat k přistání jen mi dá znamení. |
doba vygenerování stránky: 1.1553478240967 sekund