| |||
Jídelna Dolly, Sukui, Gill, Ysea Stejně tak jako Dollyho mě zaujme rozhovor a možný konflikt skupinky. Na štěstí se celá situace vyřeší a nikdo nemusel zasáhnout. Už jsem vykročil k pultům s jídlem, že si něco naberu, když si všimnu že ta malá dívka začala brečet. Okamžitě se otočím na patě a dojdu ke trojici. Čupnu si před ní, aby jsme se navzájem dívali do očí. “Ahoj maličká. Copak se děje?” Řeknu s mírným úsměvem, klidným a přátelským tónem. Ostatní dva v podstatě ignoruji. |
| |||
Jídelna slečna Qhesoth Na její díky se jen zdvořile usměji. Když na sobě ucítím její pohled, těknu pohledem do strany, abych se ujistil, že na mne skutečně hledí. Když se naše pohledy setkají, oddálím pohár od rtů a již naučeným pohybem slíznu zatoulanou kapku ze rtu, aby nemohla nikam utéci. Když nakonec nic neřekne, oddálím svůj pohled abych si pohár doplnil. Druhý již upíjím pomaleji. "Těší mne. Jsem Marcos Ortega," oplatím jí představení se a věnuji ji milý úsměv, "na Vaše zdraví," pokynu ji v jakémsi přípitku pohárem, když zvedne svou skleničku. |
| |||
Jídelna Především Gill a Ysea Chvíli jen nevěřícně hledím na Ys. Když si navzájem řeknou, co mají na mysli, již to dál nevydržím. Postavím se mezi ně, tak abych se Gilla nedotýkala a chytnu Ys kolem zápěstí na Gillově rameni, slzy nahrnuté v očích.. “Ys, prosím… Říkala jsem ti, že on za to nemůže… Navíc má pravdu, nechci o tebe přijít… Prosím…” V tuhle chvíli už se mi slzy nekontrolovatelně řinou z očí. |
| |||
Jídelna všichni v jídelně, Lee Jak stojím u něho, tak si ho prohlížím, jak se chová, když dostal pusu. Odpoví mi, ať příště dávám něco jiného, než své bakterie. Potichu, se spojenými rty se lehce usměji. “Ještě jednou ti moc děkuji. Jsi moc milý a laskavý a nemusíš mít strach z bakterií, byla to jen pusa na tvář.” Chvilku stojím a prohlížím si ho. Je pohledný a pěkný, ale trochu nezkušený. A moc roztomilý. Proberu se ze svých myšlenek, zaostřím zpět na něj a usměji se. “Přeji dobrou chuť a pěkný den, jmenuji se Kristy. Tak zatím ahoj.” Pronesu mile a pomalu se otočím. Vyrazím k pultům, abych si dala sklenici krve, jako svou porci snídaně. |
| |||
Jídelna Sukui a Ysea Když mne Sukui požádá, zda bychom si nemohli promluvit, neutrální výraz mi opadne do vážného a kývnu hlavou na souhlas. Než se však stačím byť pohnout k židli, ucítím stejný dotyk na rameni, který jsem jen několik okamžiků zpět věnoval okřídlenci. Ysea může cítit, že hýbat se mnou je velmi těžké i pro dračí sílu. V podstatě je to cítit, jako kdyby se snažila hýbat kovovým konstruktem. Otočení se však nebráním a tak se ocitneme čelem k sobě. Na její zavrčení mého jména povytáhnu tázavě obočí. Její vztek se zdá upřímný. Kdybych již neměl vážný výraz, po jejích slovech by se dozajista objevil. Mé další rozpoložení odráží tedy jen oči, jenž se lehce zlatě rozzáří a splynou do jednolité barvy. Nechám ji mluvit, dokud nemám pocit, že to bylo poslední, co chtěla říci. Možná tak nastane mezi jejími a mými slovy krátká odmlka. "Snažím se ze všech svých sil, aby pokud se nacházím ve stejné místnosti, tak nedošlo k žádným úrazům. Nejsem ovšem věštec, abych dokázal předcházet nečekaným útokům. Pokud jde o mou vinu, to je ten důvod, proč jsem se o víkendu držet z dohledu, abych mohl svou vlastní nebezpečnost eliminovat. Ne každý zůstává zaseklý ve stejném stádiu," pronesu klidným, vážným hlasem s důrazem na každé slovo. Udržuji s ní přímý pohled z očí do očí, dokud neuhne sama pohledem. "Pokud jde o napadení spolužáků, dal bych si pozor, aby nepřišlo vyloučení ze školy, myslím, že Vaše nepřítomnost by Sukui ublížila mnohem více, než bych kdy snad byl schopen já," pronesu na její trest, "pokud máte na mysli jiný typ trpění, poté si myslím, že pokud k tomu dojde mou vinou, je jenom spravedlivé, aby k tomu došlo. I když si nemyslím, že by snad bylo možné dosáhnout většího trestu, než který si dokáži udělit sám." Udržuji stále stejný vážný výraz. "A možná by nebylo od věci, před Sukui nemluvit, jako kdyby tady nebyla." |
| |||
Jídelna především Max a Mersi Nevkládám se do snahy Mersiho Maxe přesvědčit, vzhledem k tomu, že jsem to již dávno vzdal. Když však zazní ta jeho nabídka, musím se do toho vložit. Zamračím se a podívám se na něj. "Tak to prrr. Nějak se musíme zbavovat toho zápachu a nečistot," pronesu, protože by to Max mohl použít jako způsob vyhnout se koupání napořád. Když se však Mersi zeptá na to proč se nerad koupe, podívám se tázavě na Maxe, jestli mu podá nějaký střípek informace mimo: Já nelad vodu. |
| |||
Dívčí koupelna - Jídelna Dokázala bych se tady vyhřívat klidně několik hodin, ale Sukui už měla nejspíš hlad. "Jistě" odvětím úsměvně na její otázku. S řádnou nechutí tak vylezu z vody a zase se obléknu. S osuškou se zabývat nemusím, díky teplu které si kolem sebe udržuji jsem suchá okamžitě. Doprovodím jí pak na pokoj pro věci. Než se zastavím v tom svém abych se mohla taky převléknout. Jen pro jistotu ji požádám aby na mě počkala ve společenské místnosti. Nechci jí vystavit případnému nebezpečí které mohlo čekat ve vedlejší chodbě. Jen letmo pohlédnu do chodby, ale bližší informace nezjišťuji. Převléknu se do školní uniformy, kterou podle Sukui máme nosit. Když jí mám taky v pokoji, zřejmě se mi to nevyhne. Škoda. Ta sukně je otřesně obyčejná. Košilka byla ucházející, ale pro zpestření nechám několik knoflíčků od krku rozepnutých aby vzniklí výstřih zvýrazňil moje ženské přednosti. Na krku se mi opět visí amulet ptačí lebky stejně jako choker s ornamentem. Samozřejmě neopomenu diadém od matky. Tyto tři věci mám vždy při sobě. Bez nich mě nikdo neuvidí. Po tom už se vrátím k Sukui a můžeme pokračovat dál do jídelny. Sukui, na kterou spoléhám tentokrát já, že mě udrží při zemi jak v myšlenkách tak i doslova se však vydává pryč přes jídelnu. Jí však nesleduji pohledem, ten je nenávistně zabodnutý od postavy naproti. Nevím co dělat, na jedné straně je zuřivá touha se mu pomstít a na druhé je to jeho lákavé vnitřní teplo ale hlavně taky vědomí že bych tím Sukui jen ublížila. A to bych v žádném případě nechtěla. Cítím jak se její energie náhle zastaví, když jí zdrží okřídlenec. S úžasem zůstanu zírat když se dotkne její ruky a ona se ani nepokusí mu uhnout. Ani po tom nezačne panikařit. Že by to znamenalo...? Doufám že to znamená co myslím. Moje pozornost však padne opět na Gilla, který se k nim přidává. Vykročím k nim relativně volným krokem, bez letu, klasicky po zemi a běžnou lidskou rychlostí. Cítím že kdybych se pohnula rychleji už bych zastavila až s Gillem v zubech. Takhle se k nim dostanu až když odejdou odejdou od okřídleného a dojdou ke stolu. Na hlavě se mi objeví rohy, stejné jako má moje dračí podoba, jen o dost menší. Úměrně téhle velikosti. Chytím ho za rameno a prudce ho otočím k sobě čelem. Moje ruce pokryjí dračí šupiny ale ruku z něj nespouštím. Vztekle při tom taky pohodím dlouhým ocasem. "Gille!" zavrčím vztekle a stisknu ho pevněji. Ne abych mu ublížila, zatím...ale aby věděl že by to nebyl problém. A že bych skutečně chtěla, v tuhle chvíli víc než cokoliv jiného. "Jestli se Sukui ve tvojí přítomnosti, nebo snad opět tvojí vinou něco stane budeš trpět..." Moje slova doprovází další dračí vrčení. Pokud se mi podívá do očí může si povšimnout že normálně nenápadné plamínky které vychází kolem mích úzkých zornic teď zakrývají celou duhovku. "...a budeš trpět hodně" zašeptám zlověstně a lehce se při tom pousměji. "Teď jsem dala Sukui svoje slovo, ale ani ona ti znovu nepomůže". |
| |||
Jídelna Především Luis a Max "Ne?" Zadívám se na Maxe trochu překvapeně, ale pak se uklidním a zamyslím. "Opravdu by jsi to nebyl ochotný aspoň jednou zkusit? Když by ti to bylo nepříjemné, tak by jsme pak po tobě už nikdy nechtěli, aby ses koupal." Pustím se do vyjednávání, které je pro něj nesmírně moc výhodné a obraz toho, že už to po něm nikdo nebude chtít je jistě lákavý. Na chvíli se odmlčím. "Proč se vlastně nerad koupeš. Bolí tě to, je to nepříjemné?" Pokud by ho to zraňovalo, tak je to hnedka něco jiného. Raději se na to ptám, jelikož tu jsou různé druhy a některým třeba může vadit voda. |
| |||
Jídelna Především Gill Když si všimnu Gillova výrazu a opět si popotahne rukavice, opadne mi trochu úsměv. Všimla jsem si, že to dělá, když je nervózní, i když se to snaží nedávat najevo… Usadí mě ke stolu. “Zatím ne, děkuji. Mohli bychom si promluvit?” zeptám se vážně, ale stále s úsměvem. |
| |||
Jídelna Sukui a Relliel Sklopím pohled k Sukui, uprostřed její prudké otočky nazad. Její úsměv vypovídá o tom, že jí to přinejmenším není nepříjemné. Zvednu tedy pohled k okřídlenému, abych mu dal šanci na reakci, než odejdeme. Mimovolně si u toho opět popotáhnu rukavice. Uvažuji nad tím, jak jsem se vůbec ocitl v téhle situaci a tak mi do mého udržovaného neutrálního výrazu pronikne něco ze zamyšlení a skutečného rozpoložení nad situací. Dokonce se lehce zamračím, když andílek opět promluví. Neříkám, že mi myšlenkami neproběhlo pečené kuře. To už se Sukui opět rozejde, takže s ní bez dalších slov srovnám krok a stejně tak srovnám svůj výraz do neutrálního poloúsměvu. Dojdeme k místům, kde ji tentokrát ochotně odsunu židli a přistrčím ji. "Něco k snídani?" zeptám se, když se vedle ní opřu rukou o stůl a předkloním se, abych na ni viděl. |
doba vygenerování stránky: 1.4473171234131 sekund