Andor.cz - Dračí doupě online

Velkolepý příchod

Samozřejmě, že z mého příchodu z Nebes byl ředitel celý uchvácený. Přeci jen mne posílá sám archanděl Michael, abych se svou misí poctil jeho školu. Po mém uvítání na škole dostanu osobního smrtelníka, aby mne dovedl do budovy, kde se budu zdržovat. Bohužel to bylo až v luny pozdního dopoledne, takže mám pramálo času na to se řádně zabydlet. V podstatě stačím jen uznat, že ten prostor je velký asi jako můj šatník a zamyslet se nad tím o jaké vylepšení bych rád požádal.

Maličkatý prostor, pokoj 15 - chodba pánské koleje

Grimgull, Dolly

Když zazvoní zvon, už se upínám do školní uniformy, která nevypadá zase tak špatně, ale není to nebeské hedvábí a také je na mne dost tmavá. Přeci jen není to andělská bílá. Jako kdybych už tak nebyl poměrně tmavý, se svými šedými křídly. Zkontroluji jak vypadám v zrcadle, které jsem si přivezl s sebou. Přeci jen musím zapůsobit, když už jsem tím zástupcem vrchní sféry. Čas na první dojem.

S tím vykročím z pokoje a zamířím do jídelny. Avšak chodbu blokuje jakýsi ork a zakrvácený mladík.
"Kouzelný večer přeji!" pozdravím hlasitě oba dva a propnu se. Nasadím velmi příjemný - ach ano - andělský úsměv, "omlouvám se vám za takové potíže, avšak blokujete mi cestu. A víte jak, nechtěli bychom přeci abych si pochroumal křídla, že ne. Te-he," můj hlas zní zvonivě, velmi příjemně. Na konci své žádosti se krátce zasměji, což se tak nepřirozeně odrazí chodbou, jako kdybychom stáli ve velkém sále.

Chodba klučičí koleje
Grimgull

"Ne, ne to jsem tím nemyslel," dodám spěšně, "všichni jsou tady fajn," usměji se.

Na jeho další slova nemám slov, takže to opět zahraji jen dalším úsměvem. Je tak milý.

"Není vůbec zač. Mohl bych pomoci i více, bohužel ještě jsem se nestačil účastnit mnoho hodin čtení a psaní... A zrovna v tom nevynikám," podívám se stranou a jsem z toho trochu smutný.

"Já jsem Dolly," zářivě se na něj usměji, když se představí, "těší mne. Skutečně ale... Pokud to není moc velká potíž, prosím, tykejte mi." A s tím opět sklopím zrak k zemi. Doufám, že ho tím nikterak neurazím.

Víkendová uvítací párty
dozajista Nybe a Kisa, kdokoliv se chce přidat

Po naší domluvě, že to dozajista bude chtít nějakou tu párty se nakonec ujímám vedení směr bedny. Zaberu za svou bednu a zjistím, že je podezřele těžká. Překvapeně zamrkám, což přes tmavé brýle není vidět a bednu otevřu. Zalapám po dechu.
"Hej holky, tomuhle neuvěříte. On na nás byl někdo dokonce hodný a milý," pronesu k nim, zatímco jim uvolním výhled do mé bedny, která je kompletně plná. Na vrchu je má uniforma, kožená bunda a náhradní brýle... Jinak je vyskládaná lahvemi alkoholu. Celá má tajná skrýš, kterou se mi ještě s Ruskem podařilo naplnit.
"Te-he-he," zazubím se na děvčata a bohužel je musím poprosit, aby mi to pomohli odnést nahoru, vzhledem k tomu, že bych se pod bednou asi zlomila. Věřím, že minimálně Sonja mi za nějakou tu úplatu pomůže.

Znamená to tedy, že zbytek rána a saturny dopoledne vyhlásím pařbu ve společenské místnosti. Hodlám zlikvidovat celou bednu a zhulákat se na plech. V bedně je zástup všech typů alkoholu, mimo vína. Víno bylo jen pro Selvena. Potom co vyspávám přímo ve společence kocovinu se někam ztratí Sonja. Když se po ní poptám, tak nikdo nic neví. Pokrčím rameny. Ona se zase najde. Když se trochu vzpamatuju, tak se dám pátrat po Kyoki. Přeci jen chci zařídit stálou dodávku alkoholu do školy. Bohužel ani tu se mi nedaří na pozemcích najít a to ani po vyptávání.
"Tak to netrvalo dlouho, aby začali mizet lidi," poznamenám ke své bandě, zatímco si zamyšleně cvakám piercingem o zuby.

Po pauze se zbytky alkoholu ve společence se uchýlím k myšlence, že potřebujeme postavit vlastní kolonu. Splaším tedy kousek papírku a naškrábu na něj vzkaz, který se vydám pověsit na nástěnku. Pokud kohokoliv potkám, nezapomenu se ho zeptat, zda to umí s chemikáliemi nebo lektvary. Potom se už vydám na ozdravovnou procházku na pozemky, abych se podívala jak moc těsně jsme tu zavření a jestli by se nešlo zkontaktovat s vnějškem. Pokud se holky budou chtít držet se mou, společnost uvítám. Někdy v noci v sunny usoudím, že bych měla nabrat alespoň nějakou energii spánkem a po rozloučení se zavřu v pokoji.

Pokoj č. 18 - dívčí koupelna

Zvon je lepší zvuk než gong, ale jen o málo. Zaskučím a vypadnu z postele. Zakopnu prázdnou lahev pod postel (jestli to jde) a naslepo zašmátrám po brýlích. Jen ve svém zeleném volném triku a černým kalhotkách se vydám s osuškou do koupelny, abych se trochu umravnila. Zívám u toho na plné kolo a spíše se plazím. Když vkročím do koupelny, už tu někdo je a zabírá sprchu. Naštěstí jsou tu dvě. I když...
"Wooow..." strčím prst do horkého bazénku. Hodím osušku kamkoliv to jde a oblečení putuje poblíž. Rychle se opláchnu, u čehož zamumlám tiché čus pavoučici, než vklouznu do horké vody.
"Aaaaaah....." Po celou dobu sprchy i koupele mám na očích pořád silně zatmavené sluneční brýle.

Chodba před pokojem
Dolly

Opět se mi omluví a já už si nejsem jistý jestly ho neznérvozňuje jen to, že se mnou mluví. Přece jenom není mi ani po ramena. “Proč by mě to mělo urazit? To je tady běžné že se lidi uráží kvůli naprostým maličkostem?”

“To z vás stále dělá mého seniora.” Dodám k jeho komentáři o tom jak dlouho tu byl.

Dále pak si prohlédne můj pergamen, tedy rozvrh, a sdělí mi co mě čeká nejdřív.
“Ještě jednou děkuji, bez vás bych to z toho opravdu nevykoukal.” Zase děkovně přikývnu.

Jak se bavíme zahlédnu další malou bílou osobu. Jenže tahle není od krve a má parohy. Z nějakého důvodu mám zvláštní pocit, jako by se mi intenzivně dívala na krk. Reflexivně si ho prolnu, ale dál už na něj nereaguju, protože někam odejde.

Pak se opět soustředím na tu malou bílou osobu přede mnou. “Asi bych se měl konečně představit. Já jsem Grimgull.” S tím se udeřím do hrudi, jak je zvykem. “A vy se jmenujete?”

Posun

O víkendu se i se svým kočičím přívěskem vydám na průzkum školy. Projdu si sklepení i přízemí a nahlédnu i do koupelny. Dobré vědět. Podívám se zamyšleně na Maxe a začnu uvažovat, zda ho budu muset vykoupat. Zatím jsme jen cestovali, tak jsme to neřešili. Ale ten jeho kožich jistě bude chtít nějakou péči. Posléze požádám třídního profesora v kabinetu o papíry a něco na psaní. První papír věnuji tomu, že si dole překreslím mapu školy. Zbytek si chci nechat na vyučování. Snažím se o víkendu navyknout si na noční režim, přesto se mi ale stává, že usnu dřívěji, než je večeře v šest hodin ráno. V jeden moment jsem velmi překvapen, když Maxe nenaleznu v pokoji, jen co jsem se otočil. Když se ho vydám hledat, střetneme se v chodbě od koupelny. Přičapnu si na bobek a zkoumavě si ho prohlížím.
"Ty jsi chytřejší než vypadáš, co?" zabrumlám směrem k němu.

Následující den věnuji průzkumu pozemků. Také té příležitosti využiji k tomu, abych se znavil tréninkem. A také se snažím vydržel a jít spát až po šesté ráno. Mám co dělat a nakonec usnu u stolu.

Luny 12:00-16:00
Pánský pokoj 11

Probere mne klepání na dveře. Rozlámaně vstanu, protáhnu se a otevřu. Pikolík vypadá zmateně, tak mu vysvětlím situaci a tak dostanu jak svou tak Maxovu uniformu i rozvrhy. Naše rozvrhy se liší pouze o jednu hodinu a to mám volno, takže by s tím neměl být problém. Když se Max snaží na hromádku uniforem vylézt, tak mu je zabavím a zamračím se na něj.
"Nemusíme hned první den vypadat jako když nás přežvýkala kráva," napomenu ho. Šest hodin je více než dost, takže se dám do rozcvičky, abych procvičil ztuhlé svaly a tělo, potom, co jsem strávil spánek na židli. Šel bych si i zaběhat, ale s kočkou na noze se to dělá špatně. Znovu si zopakuji harmonogram dne a celkově již zůstávám vzhůru. Když zazní zvon dojdu zatřást Maxem.
"Čas koupání chlupáči."

Příchod do školy a víkend

Před i po příchodu do školy jsem si plně uvědomoval, že tu nebudu v obklopení jen lidí a svého druhu. Avšak když jsem byl doveden na pozemky třídy, které se budu účastnit, pravda mne zasáhla hluboko. Z těch mnoha tvorů, jenž se nacházeli na pozemcích, jestli jsem zahlédl deset lidsky vypadajících, tak to bylo hodně. A to věřím tomu, že u spousty z nich bude klamat vzhled. Zalezl jsem si tedy na pokoj, abych nemusel potkávat nikoho z nich. Setrvávám po většinu ve své humanoidní podobě, vzhledem k tomu, že má úplná proměna je pohodlná. A rozhodně je příjemnější se v prostoru pohybovat v menší podobě. Alespoň však na večeře chodím, abych se najedl a neměl jsem tak ukrutný hlad. Doufám, že na tyto okrajové hodiny nebude chodit tolik ze... Spolužáků.

Pánský pokoj 6 - Jídelna

Když někdo zaklepe na dveře, dělám, že tady nejsem a když uslyším kroky mířící pryč, teprve poté hromádku vtáhnu do pokoje. Nemá smysl se znovu ukládat ke spánku a tak zajdu do koupelny, pečlivě se očistit, než se obléknu do školní uniformy. Necítím z ní žádnou magii a tak začnu uvažovat nad tím, zda bych neměl požádat ještě o jeden set. Takto mne zastihne školní zvon již oblečeného a připraveného. Vykročím na chodbu, abych se vydal do jídelny, když mi pohled padne na podivnou dvojici na chodbě. Ztuhnu uprostřed kroku, jak mi padne pohled na špatně uvázanou kravatu. Několikrát mi cukne oko a bojuji se svým nutkáním mu jít převázat a tím, že to není člověk a nechce se mi k němu přibližovat. Nakonec vyhraje má opatrnost. (81%) A tak se nakonec pomalým krokem vydám do jídelny, kde se posadím na nejzazší místo.

Chodba klučičí koleje
Grimgull

Doširoka otevřu oči, když se mi omluví.
"To já se omluvám, jestli moje chování nějak urazilo," pronesu spěšně.

"Inu měl by tu být ranní ruch na koleji," usměji se na něj, "vůbec není zač. "

Opět můj pohled putuje k zemi.
"Jsem tady jen o pár dní déle," zamumlám podlaze na respekt.

Otevřu pusu a zase ji zavřu, jako kdybych chtěl něco říct. Zaostřím na jeho rozvrh a snažím se vykřesat rychle nějaké přelouskání něčeho.
"To by asi bylo také na déle, celý rozvrh," řeknu nakonec a zvednu k němu pohled, "nicméně důležité je, že za dvě hodiny máme první hodinu v učebně jedna," to bylo označené za společný předmět, takže ho jistě má také, "a za hodinu bude v jídelně snídaně," dodám ještě s širokým úsměvem.

Chodba před pokojem
Dolly

Všimnu si toho že se chová jaksi nervózně. Nakonec mi dojde, že za to nejspíš můžu já. "Ale ne, omlouvám se. Neměl jsem v úmyslu vás jakkoliv znervóznit. Jen jsem se ujišťoval že vám opravdu nic není. Vím že někteří lidé mají tendenci svoje zranění skrývat."

"Aha, takže prozatím klid. Děkuji." S tím děkovně kývnu. "A co se vykání týče. Jak to vidím, vy jste můj senior, takže si zasloužíte respekt."

Nakonec mi ještě odpoví na ten pergamen. "Asi rozumím. A co tam stojí?"

Chodba klučičí koleje
Grimgull

Pod jeho zkoumavým pohledem se trochu nervózně zavrtím. Mám z toho zvláštní pocit.
"To by asi bylo na delší vyprávění," věnuji mu rozpačitý úsměv.

"Není to sice gong, jako na naší škole, ale měl by být čas buzení. Myslím, že je to jejich způsob budíčku," pronesu zamyšleně, protože si ve výsledku nejsem jistý, i když jsem docela najisto zamířil do koupelny. Opět sklopím pohled k zemi a trochu svůj postoj schoulím do sebe.
"Nejsem rozhodně nikdo důležitý, abyste mi musel vykat," zamumlám podlaze, než se k němu odvážím zvednout pohled.

"A toto je rozvrh hodin, jenž budeme na škole dodržovat," dodám ještě abych odpověděl na jeho otázku. Není zdvořilé neodpovědět.

Chodba před pokojem
Dolly

Na jeho odpověď se pousměju. “Tak to rád slyším.” I přesto ho občas zkontroluju jestli opravdu nemá žádné zranění. “A doufám že ostatní jsou v pořádku taky. Teda, pokud si to nezasloužili.”

Potom se ale konverzace opět vrátí ke mě. “Ach, ano. Zajímalo mě co znamenalo to zvonění. Děje se něco?” Jen jak to dořeknu si vzpomenu na pergamen co držím v ruce (rozvrh). "A nevíte ještě co je tohle?" S tím mu ten pergamen ukážu.