| |||
Chodba před jídelnou Kelly Odtáhnu se jen tak daleko, abych jí viděl do tváře. Když zaregistruji tázavý výraz, přejedu jí dlaní po rameni, směrem dolů k ruce. "Mám tu pořád ještě svou bednu," zazubím se a mrknu na ní. Trochu se vzdálím, jak udělám krok směrem, kterým jsme sem přišli. "Každopádně napřed ošetřovna," pronesu, zatímco ji lehce zatáhnu za ruku, aby mne následovala. |
| |||
Chodba před jídelnou Ulgge Opravdu toho moc nenamluví... Odevzdaně se podívám na Ulgge, když pronese svojí poznámku. Má pravdu, ale i tak jsem měla teď co dělat, abych jí nenabídla ušít nějaké oblečení, pokud nemá svoje teplejší. Vypadalo to, že jí je chladno. Přece jen vím, jaké je v Pekle horko. Ve svém zamyšlení mu narazím do hrudi, jak si mě přitáhne blíž. Postřehnu pevně propletené prsty a když mi přizvedne hlavu svojí druhou rukou, už mi zase buší srdce, jako by se chtělo odstěhovat do jeho hrudi. Zalapám po dechu a jemně vykulím oči, když mi zašeptá do ucha. S otázkou v očích se na něj podívám, až se odtáhne. V tenhle moment existuje jen on. Nevnímám své okolí, ani se mi nedaří přemýšlet nebo si vzpomenout na cokoliv. |
| |||
Jídelna Mersi, Aliana "Není vůbec zač," pokývnu Mersimu, protože toto skutečně nic není. Při sedání musím odhodit stranou těžký kožený plášť, aby se mi sedělo pohodlně. I když jsem v této podobě dost bledý, když Aliana zmíní můj náramek, okamžitě zesinám do téměř jasné bílé. Kousnu se do spodního rtu a musím si dát moment, abych jí byl schopný odpovědět "Profesor, který mi ho dal neprošel skrz a tak se rozpadl," konstatuji krátce, poněkud přidušeným hlasem, jak se snažím držet svůj hlas a postoj těla pod kontrolou. "Budete si tak muset zvyknout na tuto mou podobu," pronesu napůl laškovně a zazubím se na dívku, v očích se mi ale zračí, jak je to nucená reakce na ulehčení situace. Při její další otázce se podívám zpět na Mersiho, ale ten vypadá, že nechává prostor mne. "Inu věci uvítací a vedli jsme debatu nad emocemi," shrnu to tak nějak, protože na tom skutečně nezáleží, "opět se mi naskýtá otázka.... Jaký je Váš názor na změnu prostředí?" |
| |||
Jídelna Jigme, Aliana C Bedlivě naslouchám Jigmeho vysvětlení. Vím, že on si to nejspíše neuvědomuje, ale pro mě je to dost cenné. "Díky za osvětlení." Usměji se na Jigmeho. "Těší mě slečno Aliano." Zdá se, že se ti dva už znají, jelikož si slečna Aliana všimla, že Jigme nemá náramek o jehož existenci jsem doteď neměl sebemenší tušení. Co se týče téma konverzace, tak se podívám po Jigmem, jelikož já bych mohl říci něco, co bych neměl, takže bude lepší nechat odpovědět jeho. |
| |||
Chodba Přízemí (před jídelnou) především Kelly, okrajově Qhesoth Kelly nás dovede do chodby před jídelnu. Jednou hodím letmý pohled za sebe, protože cítím pohled novinky v zádech celou cestu. Hodím po ní u toho široký úšklebek. Poté se již věnuji tomu, kam šlapu. Na Kelly laskavost a ochotu jen díkne a mávne rukou, než odkráčí do haly. Uchechtnu se. "Vidíš, proto to v tomhle ústavu nemá moc smysl," komentuji to k ní napůl šeptem, než odlepím pohled ode dveří a podívám se na ni. Lépe s ní propletu prsty, abych měl jistotu v našem sevření a přitáhnu si ji k sobě takovým způsobem, že pokud se nebude bránit ducne mi o hruď. Trochu se k ní nakloním a volnou rukou ji vezmu pod čumáčkem, abychom spojili pohled. Usmívám se. "A teď tak ošetřovna," promluvím k ní a v očích už mi opět pobaveně jiskří, "každopádně..." s tím jí pustím čumáček a nahnu se k jejímu oušku, "víš co bude potom...? Mohlo by ti to dodat motivaci," zašeptám jí do něj. Stejně tak jako démonka ignoruje nás v chodbě, tak já úspěšně ignoruji ji, jak vkročí do jídelny. |
| |||
především Ysea a Alfa Sprcha krve a nepřirozené křupání těla mne vytrhne z hovoru a upoutá mou pozornost. Co zase teď? Zvednu se a pomalým krokem se k nim vydám, abych měl čas zhodnotit situaci. V očích se mi přeleje temnota, když hledím na to, jak Alfy mysl pohlcuje démonská moc. Uprostřed posledního kroku, jenž mne dostane do jejich blízkosti, lusknu prsty (131%) a Alfy mysl se okamžitě pročistí. Rázně v jednom velkém záškubu je pryč ze svého chtíče po bolesti. A když už jsem v tom, tak z ní také spadne mužská podoba. "Mohl by mi někdo vysvětlit, proč tady rozšiřujete obědové meny?" zeptám se svým hlubokým sametovým hlasem, jenž i na poslech zní trochu zastřený temnotou. Povytáhnu u své otázky jedno obočí. |
doba vygenerování stránky: 1.4634251594543 sekund