| |||
chodba dívčí kolej Wayn,Monique Jen se na oba otočím, když je slyšet trhaní látky a co uvidím mne lechce pobaví. Šaty té holky jsou na jejich zádech zničené a kus z nich drží ten kluk kolem kterého prošla. Už teď si umím představit jakou bude mít radost až to zjistí. Raději mlčím nechci být u toho až se do něj pustí. Pak se ale podívám na toho kluka jeho lehké zavrčení mne zaskočí a ucítím jeho pach stejný jako u vlka. Bezva to se mi snad zdá není snad tím co si myslím? Tak tohle místo je vážně síla i na mne. Pokud je to vlkodlak jsem tak trošku v silové nevýhodě. Snažím se dělat jako by nic jistě cítí i můj pach. Pak jen raději zmizím do své ložnice. Když do ní vejdu hned zavřu dveře a pohlédnu na uniformu. Hmm nechám jí ležet na židli a jen si sednu na postel a začnu číst školní řád školy než bude čas k jídlu. Když ho přečtu vybalim si své věci h malého cestovního vaku a uložím di skříně. Bylo by fajň se umýt po cestě jen najít koupelnu. Možná na chodbě ještě někdo bude aby se zeptala kde jí najdu. Otevřu dveře svého pokoje a vylezu na chodbu. |
| |||
Posun do Luny 16:00 Rubus, Gill, Ys, Jack Chudák profesor. Asi bych na to měla upozornit pana Tarneyho, pokud o tom neví. Ale vzhledem k povaze toho, to počká na vhodnější dobu. Ošetří mi dlaň a Gill mě následně doprovodí zpět na pokoj. Popřeje mi dobrou noc a já ani nemám čas odpovědět, jak rychle odešel. Zavřu za sebou dveře, opřu se o ně zády a svezu se v pláči k podlaze Ani přes to nevnímám ten hluk ze společenské místnosti... Zvednu se až když dorazí Ys. V slzách se jí vrhnu kolem krku a ani moc nevnímám proud jejích otázek. Když jsem se uklidnila natolik, abych dokázala mluvit, stručně jsem jí vysvětlila, co se stalo. Jsem ráda, že se mi podařilo ji přesvědčit. Za nic z toho nemohl. Je to jen moje chyba. Jednou to přijít muselo. I když bych se nejraději vsákla do své postele, příroda volá. Vždy se tedy opatrně rozhlédnu, zda se nikdo nepohybuje v chodbě a jen rychle přeběhnu do koupelny. Zrovna se chystám vrátit zpět na pokoj, když si všimnu Gilla před mými dveřmi. Tiše a nenápadně ho pozoruji. Když se rozejde pryč, rychle a tiše zavřu dveře do koupelny, aby si mě nevšiml. Jakmile slyším, že se zavřely dveře do společenské místnosti, rychle se vrátím do pokoje a vezmu si s sebou dovnitř pizzu, kterou mi nechal na vyhřátém místě na zemi. Nemám vůbec chuť cokoliv jíst, ale jak mi vůně pizzy vleze do nosu, ozve se mi žaludek. Ani jsem netušila, jaký jsem měla hlad, když jsem do sebe nasoukala poslední kousek pizzy. Zahřálo mě z toho u srdce. Když se Ys vrátí ze své svačinky v sauně, již nemám tak špatnou náladu. Přece jen jsem si to asi tolik nepokazila možná na mě Gillovi záleží? Uběhne asi další den? Ani nevím. Ys mě rozptyluje svými historkami a příběhy, které se jí staly za tu dobu, co jsme se neviděly. Také využívám toho, že nic neděláme k tomu, abych si zvykla na noční život. Vzbudí mě zaklepání na dveře. Když se zmateně rozhlédnu, tak zjistím, že tu Ys není. Na druhou stranu jsem ráda, protože nechci být její těžítko. Se sevřeným žaludkem otevřu na škvíru dveře. V obličeji se mi mihne zklamaný výraz, ale než to snad stihne Jack postřehnout, tak ho vystřídá vyděšený výraz. Pustím ho dál a starostlivě si ho prohlížím. Ani jsem moc nevnímala, proč říkal že přišel. Optám se ho, jestli je v pořádku, co se proboha stalo a jestli vůbec spal, vzhledem k těm kruhům pod očima, kávě v ruce a krvi po celém oblečení. Moc mě nepřesvědčil svou odpovědí a raději to stočil na téma komunikace. Teď už mi to dává smysl… Věnujeme se tedy tématu komunikace, dokud neusoudíme, že to pro dnešek stačí. Ničemu nepomůže ho zahltit informacemi. Když se Ys vrátí do pokoje, už zase, celkem spokojeně, spím. Vždycky jsem poznala, že se Gill blíží. Na Ys se její napětí nedalo nevidět. Vždy jsem se beze slova zvedla a došla tiše ke dveřím, na které jsem položila čelo a dlaň a co nejvíce jsem se snažila vnímat jeho přítomnost. Nesebrala jsem odvahu otevřít dveře. Už jen kvůli tomu jak by to dopadlo, když by se potkal s Ys. Jakmile odezněly jeho krok, vzala jsem si dovnitř jídlo, které mi přinesl. Nyní se již usmívám, i proto že zatím trefil moje oblíbená jídla. Prázdné nádobí jsem si nechávala na pokoji a když šla Ys dolů, tak jsem ji poprosila, ať je vezme s sebou. Luny 16:00 Dívčí pokoj č. 24 Ys Zazvoní zvon a já, již nyní v klidu, se probudím. Ys je tady stále se mnou. Nebýt jí, tak nevím jak bych dnes vypadala. Neochotně, ale nutně vylezu z postele. Na židli si všimnu uniforem. Vezmu si svojí hromádku, osušku a kosmetickou taštičku, se vším důležitým. Otočím se na Ys. “Měla bych se jít umýt, půjdeš se mnou do koupelny prosím?” I když už se neutápím v depresi, tak pořád se mi nechce čelit samotné tomu všemu sociálnímu kontaktu, který mě dnes čeká. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Aha," dodám v uznání toho, že to tedy není stejné, "ale to jsou úžasné schopnosti!" zářivě se na něj usměji. "Možná se můžeme na první hodině zeptat," přikývnu nakonec na informaci ohledně kroužků i na návrh, že se zeptáme profesora. Když zazní rybník, viditelně se zarazím. Mersi si toho očividně všiml. "Um... A není to k rybníku daleko? Co když se zašpiníme zase cestou zpátky?" mám starost o účinnost mytí, "nerad bych aby z toho snad byly problémy," dodám starostlivě, aby jim náhodou někdo nevyčinil za nedostatečnou čistost, "je mi poměrně jedno, kde se umyji, vždy jsem se myl v potůčku, nicméně mám trochu starost i o chlad. Snášíte chlad?" zeptám se starostlivě svých společníků. Nechtěl bych, aby se nachladili v studené vodě. |
| |||
Chodba dámské koleje Monique, Leonor Trpělivě čekám za Mayli dveřmi a ruchu v dámské koleji si nevšímám. Pokud prochází spoře oděná dívka, tak dokonce slušně odvrátím hlavu, aby bylo slušnosti učiněno zadost, když už jsem na jejich koleji. Pak si to však přikráčí madona a jak se přede mnou zastaví, do nosu se mi dostane její pach. Není těžké se na mne podívat z vrchu i z toho důvodu, že se instinktivně trochu přikrčím. Oboří se na mne a mne se trochu nakrčí oblast nosu, jako kdybych tiše vrčel ve vlčí podobě. Nestačím ani zareagovat a snaží se mne odstrčit. Jsem mnohem silnější, takže se nechám odstrčit, ale jak udělá půlkrok za mne, zachytím se ostrými nehty za její dokonalý outfit a zašklebím se do lahodného zvuku trhání látky. Pokud se na mne otočí, s andělským úsměvem ji ochotně předám kus urvané látky z jejích zad. Hned několik okamžiků kráčí další taková. Tentokrát neudržím tiché zavrčení, když se kolem mne protahuje, jak mne do nosu udeří ten samý pach, tenhle pach je ale nečistý. Takoví jsou nejhorší ze všech. Nicméně se na mne neobořila, takže její průchod ponechám bez jakékoliv mé akce. |
| |||
Přichod na školu Monique,Wayn Nechápu jak mi to mohl můj bratr udělat. Já myslela, že s tou školou je to další jeho fór ale není vážně tam musím. Když pro mne přijel povoz a já na něj nasedla, aby mne odvezl na školu pochopila jsem, že to není fór ale pravda. Opravdu jedu pryč z domu. Přísahám ti bratříčku pokud se vrátím ještě někdy domů vlastní rukou ti vyrvu srdce z hrudi. A já myslela, že ti mužů věřit ale asi se pletla. Nemůžu věřit nikomu každý mne opustí. Jak chce mi samota nevadí užívej života dokud můžeš a modli se abys zemřel dřív než se vrátím. Po dlouhé jízdě na povozů konečně zastavení kousek od té hloupé školy. Bezva vyděsila jsem šla jsem podle instrukcí jenž sem obdržela až k portálu, když jim prošla a ocitla se asi nejspíš už někde v budově školy stála už tam nějaká holka. To že nám nějaký kluk možná další studen oznámil, že musíme čekat na to než nás přijme ředitel mi nevadilo. Když nás přijal a řekl vše co chtěl mohla jsem pak následovat toho kluka kterého pověřil aby nás dovel do budovy školy. Na nic jsem nečekala a šla za ním. To jak se k němu chovala ta holka bylo děsné asi si mysli, že je to sluha a ona princezna. Musím uznat, že jit za dne po slunci a pak přes les bylo vážně něco. Temný les boží místo temné a tiché takové miluji. Když pak před branou do školy zmizel poté co nám dal instrukce kde najdeme ložnice na nic jsem nečekala a vešla do školy kde jsem se podívala kde najdu ložnici a vydala se jí najít. Před mnou šla ještě stále ta holka co si o ní myslím své. Ale co je to fuk asi ví kde jít tak lroč nejíg za ní. Když si pak v chodbě kde jsou dívčí ložnice spatřím nějakého kluka lehce se zarazím. Co ten zde dělá možná jen na někoho čeká kdo ví je mi vlastně fuk. Kluci u mne zkončili vždy mne umí nechát na holičkách. Takže se jen protáhnu kolem něj a jdu chodbou až do své ložnice. Je skromně zařízena ale mne to nevadí na posteli najdu uniformu a hned se do ní obléknu. Připadám si v ní divně ale co nadělám, když ji musím mít na sobě. Jen si pak sednu na postel a chvíli přemýšlím zda zde vůbec chci být. Ale moc času nemám, je čas k obědu asi ný měla jít najít jídelnu. Snad někoho potkám na chodbě, aby mi řekl kde jí najdu, protože v tom plánku školy aby se čert vyznal. Pak jen otevřu dveře a vykouknu na chodbu. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Dolly Vyslechnu si rozhovor o o schopnostech, z kterého jsem získal pramálo užitečného. Především nemám předky, s kterými bych se rád spojil a také jejich ostatky, i když mě napadá, že s někým bych se přeci jen rád spojil a možná by to také šlo. "Jestli je to v rozvrhu, tak je to nejspíše přímo hodina. Bavil jsem se s jedním studentem a ten mi pověděl, že se zapsal do všech kroužků a pak zjistil, že je zrušili, tak byl z toho trochu špatný." Oznámím má zjištění. "Já jsem pro." Pokývnu hlavou na Grimgulla a usměji se na Dollyho, který asi počítal, že se půjdeme vykoupat do sprch. Já sám chodím jen do rybníka. Především proto, že tam není někdo jin, kdo by mohl vidět moje jizvy. Pro jistotu ještě chvíli vyčkám, jestli Dolly nebude proti. Pokud není, tak zavelím, že můžeme tedy jít a vedu naši malou skupinku k rybníku. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Mersi Zastavím se ve svlékání. “Aha, v tom případě nic nemám.” A zase si pořádně obleču horní vrstvu uniformy. Obrátím se na Dollyho. “Ne tak úplně. Nedokážu vyjmout něco z něčí podstaty. Spíš mi šlo o to, že některé z obřadů co znám mají téměř identické podmínky pro svůj průběh. Například v mém klanu máme rituál díky němuž můžeme mluvit k našim předkům. Jenže k tomuto rituálu potřebujeme ostatky daného předka.” “Možná bychom se mohli zeptat nějakého učitele jestli se dá tady naučit čísta psát?” Navrhnu ostatním. “Dobrá. Můžeme se jít vykoupat a po cestě k rybníku si projít čísla. Co vy na to?” |
doba vygenerování stránky: 1.4067599773407 sekund