| |||
Jídelna Mersi "Pak jich znáš více než jsem čekal," opřu se loktem o stůl, abych si podepřel hlavu a hledím na něj s pobaveným výrazem. Trpělivě si vyslechnu, jak mne opravuje. "Krvelačně, laskavě nebo chladnokrevně se necítíš. Avšak něžnost pociťovat můžeš. Někdo té emoci říká rozněžnělost. Samozřejmě to může být i vlastnost... Někdo může vše dělat s něžností," trochu se pohledem vzdálím od reality, když vedeme tento rozhovor a mohu využít některých ze svých znalostí. Je to tak dlouho, co jsem vedl podobný hovor. "V pořádku. Možná by jsi si neměl brát tak k srdci cokoliv, kdo někdo řekne. Ne všichni mluví pravdu," sleduji, jak opět vylézá zpod stolu. Kývnu hlavou na souhlas a nechám pohled na dveřích. "Říkala, že se posléze svěří, že všechno vysvětlí a odsouhlasila, že tu na ni počkám. Věřím, že své slovo dodrží," s tím si trochu povzdychnu. |
| |||
Jídelna Jigme "Zatím tedy znám a sám jsem cítil hněv, strach, odpor, štěstí, lásku, smutek, naděje, zoufalství, radost, lítost, odpor, nudu, překvapenost, nenávist, ostudu, opovržení a rozpaky. Ještě všechny nemám všechny úplně nastudované, jelikož jsem některé pocítil teprve nedávno. Pak tu tedy ještě je zloba, euforii, opovržení a vinu. Vlastně ještě pocit bezpečí a klidu." Když jednotlivé emoce vyjmenovávám, tak je počítám na prstech. "Už jsem právě myslel, že jsem objevil další emoci, kterou neznám, ale krvelačnost je tedy vlastnost, stejně jako něžnost. Ještě je hodně emocí, které jsem nezažil a neznám je." Opravím jej jinak, načež přejdu opět do zklamání. Povytáhnu hlavu. "Ehm. Říkal jsi, že nikdo neřekl, že je to tady bezpečné, nebo, že nikdo neřekl, že je to to nebezpečné?" Zeptám se dost nuceně. "Pokud to druhé, tak se omlouvám, ale přeslechl jsem se." Ušklíbnu se a vylezu. "To by bylo fajn. Já opravdu nejsem zvyklý být na místě, kde je více jak pět jedinců." Povím a sklopím opět zrak. |
| |||
Jídelna Mersi "Inu, pokud se bavíme o emocích, tak mimu radosti a smutku, je tu také strach, hněv, důvěra, znechucení, očekávání a překvapení," zamyslím se a hledím kamsi do stropu, jak si vzpomínám na hodiny, "potom tu máme také vyšší emoce jako je třeba vina, zoufalství, naděje a něžnost..." Usměji se na něj. "Pokud emoce neznáš, je tady toho mnoho k poznávání." Povytáhnu obočí. "A to nějak rozporuje s tím, co jsem řekl?" sleduji, jak si zalézá pod stůl. Podívám se ke dveřím a poněkud netrpělivě zaklepu drápy do stolu. "Hned jak se vrátí, můžeme jít na pokoj. Tam by to mělo být lepší, vzhledem k tomu, že máme nově samostatné pokoje." |
| |||
Jídelna Jigme "To jsem třeba nevěděl. Už jsem si říkal, že jsem objevil další emoci, o které jsem neměl ani tušení." Povím zklamaně. "Vlastnosti jsou věci, které jsou dané, nebo se musí učit a aktuálně mají pro mě přednost emoce, i když chápu jak jsi to myslel. Asi." To asi jsem, jsem asi dodávat neměl, ale raději jsem jej tam přeci jen dodal. "Mě ubezpečovali, že tohle je bezpečné místo." Polknu a rozhlížím se ještě více okolo. Navíc moje tělo touží aktivovat mojí pasivní schopnost, kterou musím podvědomě zadržovat, jinak by opět naplnila celou místnost a já z toho měl akorát problémy, což nechci. V ten moment kromě všeho také zalezu pod stůl, kde se chytím jedné nohy stolu a odtamtud vykukuji a vyhlížím možné nebezpečí. |
| |||
okrajově Sharika, skupinka u dveří Než jsem se stačila se svým ochutnávkovým pohárem vrátit zpátky ke stolu Sharika už byla pryč. Nemůžu říct že by mě nějak překvapilo že využila téhle chvilky k tomu aby se vypařila. Nezdála se jako někdo kdo by jen tak sám od sebe začal konverzací a já jí k tomu ani nechtěla nutit. I když musím říct že bych si s ní skutečně ráda popovídala. Což pro mě bylo vcelku neobvyklé. Většinou jsem nejevila příliš velký zájem kamarádíčkovat se kde s kým a většinou jsem měla ve svojí společnosti výhradně démony. Otec ale vždy říkával že je dobré rozšiřovat svoje okruhy. Se svým rozjímáním skončím když se dostanu na dno poháru. Tolik jsem se během popíjení ztratila ve svých myšlenkách že jsem si zapomněla vychutnat co vlastně piji. Nahlédnu na dno kde už zbývalo jen několik kapek krve. Nezanechávala po sobě odpornou pachuť na jazyku jako některá kterou jsem okusila v lidském světě. Beru to tak jako dostačující. Tak když jsem teď hotová s ochutnávkou, neochutnávkou snad bych mohla vyřešit další věc která by mohla vyvstat jako problém později, dokud je to téma relativně čerstvé. Školní uniformy. Zamířím pro to nejprve do haly zkontrolovat mapu kterou jsem zahlédla cestou do jídelny, předtím než zamířím k jeho kabinetu. Možná jsem ani nemusela koukat na mapu, snadno ho najdu podle jeho jedinečné aury. "Dovolíte?" pokynu k hloučku postávajícímu, celkem nevhodně u dveří. Přece mě vyvádí z míry že přede dveřmi nejsou stráže jak bych čekala. Rozhodně bych si netroufla tvrdit že by je snad potřeboval, byly spíš taková řekněme formalita. Jen co se skupinka odklidí zlehka poklepu na dveře a po krátké chvilce na to vstoupím. |
doba vygenerování stránky: 1.5020031929016 sekund