| |||
Dívčí kolej, pokoj č.10 - Pozemky nikdo konkrétní, všichni cestou Osvěžená, jen s ručníkem kolem ramen se vrátím do pokoje. Při tom si všimnu věci, která mi předtím unikla. Zpátky na pokoji je i třetí terč. Pousměji se. Nebude jich tak málo. Pravda, že jsem si toho asi měla všimnout již dříve nebo venku. Přisuzuji to ale mnoha událostem, které tu proběhly. Tak jako tak, nechám tady oblečení, vzhledem k tomu, že mám již po vyučování. Nasadím si však luk a toulec a vezmu jeden z terčů. Takto vybavena mířím zpět do přízemí, opatrně a zvolna po schodech. Když vidím, jak jsou na tom vstupní dveře, zamířím k zadnímu východu. Kolem louže z které sálá teplo je dost místa, takže nemusím ani přeskakovat. Do ošetřovny ani nenahlížím, je mi naprosto jasné, jak to tam bude vypadat. Vyjdu na čerstvý vzduch a s nadšením ho natáhnu do plic. Odklušu kousek na louku a ustavím si terč. Nerada bych někoho střelila omylem, dělají tady kolem toho zbytečné cavyky. Sice by bylo milé, kdyby nebylo zataženo, ale aspoň si natrénuji střílení téměř za tmy. |
| |||
Chodba 1.patro - Dívčí pokoj 26 - Ošetřovna Lyla, Ary, všichni v chodbě Starší muž nás požádá o pomoc na ošetřovně, pokud máme jak. “Musím si do pokoje pro svůj luk, bez něho nemohu kouzlit. Doženu vás na ošetřovně,” pronesu do davu. Podívám se na Lylu a vidím, že se na mě mračí. Je na mě vidět, že začnu být lehce smutná, a nervozitou si hladím ruce. Co jsem provedla, že se na mě mračí? “Přijdu co nejrychleji.” Otočím se a vyrazím hodně rychlým krokem do svého pokoje, který je o patro výš. Cestou se nenechávám ničím rozptylovat. Jak dojdu do pokoje, vezmu si luk a jdu rovnou na ošetřovnu. Luk musím nosit neustále u sebe. Tohle byla chyba! Dorazím do ošetřovny, kde to vypadá jako na bojišti, spousta zraněných. Noo super, snad tu budu užitečná. |
| |||
Rubus, všichni z ošetřovny a cestou Přizvednu se jak to jenom jde v hamace, když sebou cukne, ve snaze ho zachytit. On ale sklouzne dolů sám. Pokusím se nakulit k okraji, abych viděl, co tam dole bude dělat. Jeho zlatá záře mě skoro oslepí, takže se zavalim kousek zpátky. Rostlinné stěny se začnou stahovat pryč a když se zase vyklonim, klečí dole schoulenej. Zamračim se a snažim se vyhrabat ven. Ale hamaky jsou záludný věci. Dějou se tu nějaký škatulata hejbejte se, ale mě zajímá jenom on. Stejně sem tu prd platnej. Když se mi podaří konečně sesypat dolů, akorát se mu podlamujou kolena, tak si ho rovnou zachytim, podeberu do náruče a vyrazim s nim ven. Stejně mu minule pomohlo spíš bejt venku. Jenom když procházim kolem Rekkiho, tak utrousim: "Jdu najít skleník." Ať ví. Propletu se ošetřovnou a vyjdu zadním vchodem ven na pozemky. "Tys vlastně řikal něco o skleníku..." Vidim, že na straně, kde je vchod nic jako skleník neni, tak se rovnou rozejdu na druhou stranu a voilá. Vejdu dovnitř a donesu Ruba na nejvhodnější místo, co tady najdu. Ideálně někde poblíž vody, zeminy a zárověň aspoň trochu pohodlný. |
doba vygenerování stránky: 1.5130519866943 sekund