Andor.cz - Dračí doupě online

Posun na Luny 16:00
Pokoj č. 3 kluci - Pokoj č. 10 holky
Mayli

Po jídle v jídelně setrvávám co nejdéle to jde. Tedy dokud se Mayli nerozhodne, že je čas vyrazit. Několikrát se zhluboka nadechnu a poté se proměním. Je to strašně potupné na pokoj dojít v ženské podobě. Pokud nebude Mayli vysloveně trvat na něčem jiném, zalezu do pokoje a nevylezu, dokud jsem žena. To naštěstí přejde. (26%) Stejně tak jako kravál ze společenské místnosti. Hodím na sebe nějaké to oblečení a jdu zjistit, jak na tom vlčice je. Pořád se ošívám a někde se drbu, jak nejsem zvyklý na lidskou podobu. Pokud Mayli spí, nebo se jí nikam nechce, vyrazím se proběhnout sám. Pokud se připojí budu jen rád, případně se připojím k ní, pokud má jiné plány. Samozřejmě, pokud se rozhodne jít do bazénu nebo do vířivek, zůstanu sedět na kraji a nejdu za ní.

V podobném duchu se nese celý náš víkend. Od té doby, co mi přinesou uniformu už nejdu spát, protože celou dobu do zaznění zvonu bojuji s tím se do toho navléct správně. Když se dostanu ke kravatě, tak to prostě vzdám a nechám ji kolem krku, jen přeloženou, nezavázanou. Ve velmi rozmrzelém rozpoložení, co je na mne vidět na první pohled vyrazím z pokoje. Předupu na dívčí kolej, hrubě se protáhnu kolem modravky a mířím k pokoji Mayli. Na dveře spíše zaškrábu než zaklepu a vrhnu zamračený pohled na kohokoliv, kdo by se snad měl k tomu protestovat proti mé přítomnosti.

Chodba pánské koleje
Grimgull, Dolly, Lee-Nán

"Zlatíčka," věnuji jim další ze svých úsměvů, když oba dva velmi ochotně ustoupí do strany. Zlehka si protřepnu křídla, složím je blížeji k tělu a honosným plavým krokem projdu kolem nich. Zvednutou rukou, zhruba v úrovni hrudi, hlídám naší vzdálenost, abych se o ně třeba náhodou neotřel.

Poté již mířím bez dalších potíží do jídelny. Když tam vstoupím, tak tam již sedí malý klučík. Věnuji mu pohled a dobrý večer, než se způsobně usadím do čela stolu. Předpokládám, že musím setrvat, než bude servírované jídlo. Držím si postoj těla a dávám pozor na dveře, abych mohl zapůsobit na každého příchozího.

Chodba klučičí koleje
Grimgull, Relliel

"Jsem rád, že to pomohlo," usměji se, nicméně pak zpracuji co řekl, "vždyť," ukážu prstem mezi mými a jeho ústy, "mluvíme přeci stejným jazykem, není to tak?"

"Jsem rád, že se škola rozšiřuje a více milých tvorů," věnuji mu vřelý úsměv.

"Ovšem, omlouvám se," pokývu hlavou, že souhlasím a Grimovými slovy a ustoupím do strany, abych nepřekážel a mohl pohodlně projít. Trochu fascinovaně si ho prohlížím, jak prochází kolem. Vypadám skutečně zamyšleně, když odejde chodbou. Nemohl jsem si opět nevzpomenout na další okřídlenou postavu...

Posun na Luny 16:00
především Kelly

Po poměrně rychlé návštěvě ošetřovny splním svůj slib. Je mi jedno jestli půjdeme k ní nebo ke mne. Vypadám velmi nepohodlně a to ještě na sobě nemám vrchní vrstvy.
"Vážně mne to neuškrtí?" ptám se docela pochybovačně, i když žertem Kelly, když dopínám sako. Trávím s ní čas až do večeře, které věřím, že se budeme účastnit společně. Když jdeme přes společenskou místnost, tak mne zaujme, že Miko pořádá jednu ze svých pověstným párty. S Kelly se nakonec na večeři dohodneme, že bychom se mohli chvíli účastnit. Připojíme se tedy posléze k dění. Sobě a Kelly ulovím jeden ze slabších sladkých pití a odnesu nám ho na kraj místnosti, odkud pobaveně sledujeme dění. Na takových akcích se vždycky dá spoustu zajímavého dozvědět a tak to využiji jako příležitost k další lekci pro Kelly.

Když se začne společnost rozpouštět, je to náš signál, abychom se také odebrali. Jako vždy mne překvapuje, jakou má Miko výdrž. Nicméně se dohodneme, že si Kelly musí zvyknout na noční režim, takže zůstaneme vzhůru. Dopoledne vyrazíme opět ven, abychom nabrali čerstvého vzduchu a sluníčka. To by nás mohlo trochu probrat. Pokud bude chtít, rád se s ní i proletím. Cestou do sklepení se zastavíme v jídelně pro pití a chvilku odpočinku. Potom už zalezeme na odpolední koupání. Snažím se Kelly udržet vzhůru a vyhýbám se horkým vířivkám, aby tam nezabrala. Dobereme se tak k jídlu ve čtyři, jemuž stále někdo říká večeře a někdo snídaně. Mám po koupání poměrně hlad. Ranou noc se opět snažím vést k aktivitě, aby tma nezapůsobila a Kelly neusnula. Pokud se někde něco děje, nenápadně se tam přifaříme jako pozorovatelé. U oběda si dáme načas a věnujeme se také ochutnávání věcí, které neznáme. Vypadáme u toho, řekl bych, poměrně rozpustile. Kdo mne zná z NŠÚ si může všimnout, že jsem mnohem aktivnější a více duchem přítomen, než je u mne běžné.

Netrápím jí čekáním na večeři - jídlo v šest a několik hodin po půlnoci to zalomíme. Než ji opustím před jejím pokojem, tak jí popřeji šťastné sny a slíbím jí, že ji ve čtyři vyzvednu, abychom na snídani šli společně.

Pánský pokoj č. 9 - Dámský pokoj č.3
Kelly

Vstanu trochu časně, takže koupelny zneužiju ještě před čtvrtou. Jestli se tam s někým střetnu, jen mu pokynu na pozdrav a co nejrychleji se vrátím na pokoj. Navléknu se do uniformy, jen po sako. Jsem rád, že mi Kelly včera uvázala kravatu a jen ji na krku dotáhnu, protože bych se asi zauzloval. Když uznám, že by to asi mohlo projít a navíc zazní zvon, vydám se do chodby. Když si všimnu skupinky v chodbě, vezmu to okolo, kolem koupelny a zamířím na dívčí kolej. S dobrou náladou zaklepu na Kelly dveře.

Chodba před pokojem
Dolly a Relliel

“No tak to je dobře.” Trochu víc se usměju, jak zareaguji na jeho odpověď.

“Za to se nemáte co stydět. Jen tímhle jste mi pomohl víc než kdokoliv tady. Vy třeba neumíte moc číst, ale já ani nevím co je tohle za jazyk.” Řeknu s úsměvem, ve snaze se ho trochu rozveselit.

“Rád vá…” Zastavím se a rychle se opravím. “...tě poznávám.”

V tu chvíli vyjde z pokoje další malá osoba. Tentokrát spíš šedá než bílá a s velkými ptačími křídly. “Throm-Ka. Omlouvám se, neměl jsem v úmyslu nikomu blokovat cestu.” Ustoupím bokem aby mohl projít. “Prosím.”

Velkolepý příchod

Samozřejmě, že z mého příchodu z Nebes byl ředitel celý uchvácený. Přeci jen mne posílá sám archanděl Michael, abych se svou misí poctil jeho školu. Po mém uvítání na škole dostanu osobního smrtelníka, aby mne dovedl do budovy, kde se budu zdržovat. Bohužel to bylo až v luny pozdního dopoledne, takže mám pramálo času na to se řádně zabydlet. V podstatě stačím jen uznat, že ten prostor je velký asi jako můj šatník a zamyslet se nad tím o jaké vylepšení bych rád požádal.

Maličkatý prostor, pokoj 15 - chodba pánské koleje

Grimgull, Dolly

Když zazvoní zvon, už se upínám do školní uniformy, která nevypadá zase tak špatně, ale není to nebeské hedvábí a také je na mne dost tmavá. Přeci jen není to andělská bílá. Jako kdybych už tak nebyl poměrně tmavý, se svými šedými křídly. Zkontroluji jak vypadám v zrcadle, které jsem si přivezl s sebou. Přeci jen musím zapůsobit, když už jsem tím zástupcem vrchní sféry. Čas na první dojem.

S tím vykročím z pokoje a zamířím do jídelny. Avšak chodbu blokuje jakýsi ork a zakrvácený mladík.
"Kouzelný večer přeji!" pozdravím hlasitě oba dva a propnu se. Nasadím velmi příjemný - ach ano - andělský úsměv, "omlouvám se vám za takové potíže, avšak blokujete mi cestu. A víte jak, nechtěli bychom přeci abych si pochroumal křídla, že ne. Te-he," můj hlas zní zvonivě, velmi příjemně. Na konci své žádosti se krátce zasměji, což se tak nepřirozeně odrazí chodbou, jako kdybychom stáli ve velkém sále.

Chodba klučičí koleje
Grimgull

"Ne, ne to jsem tím nemyslel," dodám spěšně, "všichni jsou tady fajn," usměji se.

Na jeho další slova nemám slov, takže to opět zahraji jen dalším úsměvem. Je tak milý.

"Není vůbec zač. Mohl bych pomoci i více, bohužel ještě jsem se nestačil účastnit mnoho hodin čtení a psaní... A zrovna v tom nevynikám," podívám se stranou a jsem z toho trochu smutný.

"Já jsem Dolly," zářivě se na něj usměji, když se představí, "těší mne. Skutečně ale... Pokud to není moc velká potíž, prosím, tykejte mi." A s tím opět sklopím zrak k zemi. Doufám, že ho tím nikterak neurazím.

Víkendová uvítací párty
dozajista Nybe a Kisa, kdokoliv se chce přidat

Po naší domluvě, že to dozajista bude chtít nějakou tu párty se nakonec ujímám vedení směr bedny. Zaberu za svou bednu a zjistím, že je podezřele těžká. Překvapeně zamrkám, což přes tmavé brýle není vidět a bednu otevřu. Zalapám po dechu.
"Hej holky, tomuhle neuvěříte. On na nás byl někdo dokonce hodný a milý," pronesu k nim, zatímco jim uvolním výhled do mé bedny, která je kompletně plná. Na vrchu je má uniforma, kožená bunda a náhradní brýle... Jinak je vyskládaná lahvemi alkoholu. Celá má tajná skrýš, kterou se mi ještě s Ruskem podařilo naplnit.
"Te-he-he," zazubím se na děvčata a bohužel je musím poprosit, aby mi to pomohli odnést nahoru, vzhledem k tomu, že bych se pod bednou asi zlomila. Věřím, že minimálně Sonja mi za nějakou tu úplatu pomůže.

Znamená to tedy, že zbytek rána a saturny dopoledne vyhlásím pařbu ve společenské místnosti. Hodlám zlikvidovat celou bednu a zhulákat se na plech. V bedně je zástup všech typů alkoholu, mimo vína. Víno bylo jen pro Selvena. Potom co vyspávám přímo ve společence kocovinu se někam ztratí Sonja. Když se po ní poptám, tak nikdo nic neví. Pokrčím rameny. Ona se zase najde. Když se trochu vzpamatuju, tak se dám pátrat po Kyoki. Přeci jen chci zařídit stálou dodávku alkoholu do školy. Bohužel ani tu se mi nedaří na pozemcích najít a to ani po vyptávání.
"Tak to netrvalo dlouho, aby začali mizet lidi," poznamenám ke své bandě, zatímco si zamyšleně cvakám piercingem o zuby.

Po pauze se zbytky alkoholu ve společence se uchýlím k myšlence, že potřebujeme postavit vlastní kolonu. Splaším tedy kousek papírku a naškrábu na něj vzkaz, který se vydám pověsit na nástěnku. Pokud kohokoliv potkám, nezapomenu se ho zeptat, zda to umí s chemikáliemi nebo lektvary. Potom se už vydám na ozdravovnou procházku na pozemky, abych se podívala jak moc těsně jsme tu zavření a jestli by se nešlo zkontaktovat s vnějškem. Pokud se holky budou chtít držet se mou, společnost uvítám. Někdy v noci v sunny usoudím, že bych měla nabrat alespoň nějakou energii spánkem a po rozloučení se zavřu v pokoji.

Pokoj č. 18 - dívčí koupelna

Zvon je lepší zvuk než gong, ale jen o málo. Zaskučím a vypadnu z postele. Zakopnu prázdnou lahev pod postel (jestli to jde) a naslepo zašmátrám po brýlích. Jen ve svém zeleném volném triku a černým kalhotkách se vydám s osuškou do koupelny, abych se trochu umravnila. Zívám u toho na plné kolo a spíše se plazím. Když vkročím do koupelny, už tu někdo je a zabírá sprchu. Naštěstí jsou tu dvě. I když...
"Wooow..." strčím prst do horkého bazénku. Hodím osušku kamkoliv to jde a oblečení putuje poblíž. Rychle se opláchnu, u čehož zamumlám tiché čus pavoučici, než vklouznu do horké vody.
"Aaaaaah....." Po celou dobu sprchy i koupele mám na očích pořád silně zatmavené sluneční brýle.

Chodba před pokojem
Dolly

Opět se mi omluví a já už si nejsem jistý jestly ho neznérvozňuje jen to, že se mnou mluví. Přece jenom není mi ani po ramena. “Proč by mě to mělo urazit? To je tady běžné že se lidi uráží kvůli naprostým maličkostem?”

“To z vás stále dělá mého seniora.” Dodám k jeho komentáři o tom jak dlouho tu byl.

Dále pak si prohlédne můj pergamen, tedy rozvrh, a sdělí mi co mě čeká nejdřív.
“Ještě jednou děkuji, bez vás bych to z toho opravdu nevykoukal.” Zase děkovně přikývnu.

Jak se bavíme zahlédnu další malou bílou osobu. Jenže tahle není od krve a má parohy. Z nějakého důvodu mám zvláštní pocit, jako by se mi intenzivně dívala na krk. Reflexivně si ho prolnu, ale dál už na něj nereaguju, protože někam odejde.

Pak se opět soustředím na tu malou bílou osobu přede mnou. “Asi bych se měl konečně představit. Já jsem Grimgull.” S tím se udeřím do hrudi, jak je zvykem. “A vy se jmenujete?”

Posun

O víkendu se i se svým kočičím přívěskem vydám na průzkum školy. Projdu si sklepení i přízemí a nahlédnu i do koupelny. Dobré vědět. Podívám se zamyšleně na Maxe a začnu uvažovat, zda ho budu muset vykoupat. Zatím jsme jen cestovali, tak jsme to neřešili. Ale ten jeho kožich jistě bude chtít nějakou péči. Posléze požádám třídního profesora v kabinetu o papíry a něco na psaní. První papír věnuji tomu, že si dole překreslím mapu školy. Zbytek si chci nechat na vyučování. Snažím se o víkendu navyknout si na noční režim, přesto se mi ale stává, že usnu dřívěji, než je večeře v šest hodin ráno. V jeden moment jsem velmi překvapen, když Maxe nenaleznu v pokoji, jen co jsem se otočil. Když se ho vydám hledat, střetneme se v chodbě od koupelny. Přičapnu si na bobek a zkoumavě si ho prohlížím.
"Ty jsi chytřejší než vypadáš, co?" zabrumlám směrem k němu.

Následující den věnuji průzkumu pozemků. Také té příležitosti využiji k tomu, abych se znavil tréninkem. A také se snažím vydržel a jít spát až po šesté ráno. Mám co dělat a nakonec usnu u stolu.

Luny 12:00-16:00
Pánský pokoj 11

Probere mne klepání na dveře. Rozlámaně vstanu, protáhnu se a otevřu. Pikolík vypadá zmateně, tak mu vysvětlím situaci a tak dostanu jak svou tak Maxovu uniformu i rozvrhy. Naše rozvrhy se liší pouze o jednu hodinu a to mám volno, takže by s tím neměl být problém. Když se Max snaží na hromádku uniforem vylézt, tak mu je zabavím a zamračím se na něj.
"Nemusíme hned první den vypadat jako když nás přežvýkala kráva," napomenu ho. Šest hodin je více než dost, takže se dám do rozcvičky, abych procvičil ztuhlé svaly a tělo, potom, co jsem strávil spánek na židli. Šel bych si i zaběhat, ale s kočkou na noze se to dělá špatně. Znovu si zopakuji harmonogram dne a celkově již zůstávám vzhůru. Když zazní zvon dojdu zatřást Maxem.
"Čas koupání chlupáči."