| |||
Jídelna Jigme Pozvednu pravé obočí a změřím si jej pohledem. Nejsem si totiž zrovna dvakrát jist, že je v tomhle ohledu upřímný, ale zatím to hodlám nechat být dokud se neprokáže, že jeho charakter je pokřivený, takže by měch měl mít důvod jej podezírat z neupřímnosti. "Dobře." Pro tentokrát ti v tom budu důvěřovat. Zatím se zdá být užitečný a pokud za to opravdu nic nechce, tak tím lépe. "Uvidíme. Časem se třeba jejich emoce vůči mě změní. To však, ale ukáže až čas a možnost se více poznat." Nerad bych to dělal, ale nechci tu mít na škole nepřátele. Pokud to budu chtít udělat, tak musím dát pozor na učitele. Především se to nesmí dozvědět jeden určitý učitel. Nerad bych v jeho očích klesl, ale to moc předbíhám. |
| |||
Hala - 1. patro Sukui Když si mne tak zblízka prohlížela, mohla si všimnout, že na nástěnku trochu mžourám a stojím poměrně blízko. Na mé pobídnutí jen souhlasně přitaká a vyrazí pomalým krokem ke dveřím. Zrychlím svůj dlouhý krok, abych dveře otevřel, nahlédl dovnitř a teprve poté ji pustil dovnitř. Za námi dveře opět způsobně zavřu. Když vyjdeme schody, dostaneme se do poměrně prázdné místnosti, z které vedou dvoje běžné a jedny balkonové dveře. Okny je vidět na slabě nasvětlenou terasu. Sukui se zdá být značně fascinována. Nechám jí se kochat, zatímco nahlédnu do společenské místnosti. Vypadá to, že tu nikdo není. Když vejdeme nakonec tam, má společnice vypadá pro změnu fascinována mnoha knihami, jenž se nacházejí v knihovnách po stěnách. |
| |||
Jídelna Mersi "Mělo to vyznít jako urážka všech, co neví co je čest," zazubím se na něj až se ve světle jídelny zalesknou bestiální špičáky. V očích mi zahraje, jak se na něj podívám s lehce zakloněnou hlavou. "A pokud jsi si to vztáhl na sebe, pak věz, že jsem tím narážel na ty, které bereš jako běžné tvory u kterých je to ´vždy něco za něco´," opáčím nakonec, když se mi výraz uklidní. Založím ruce na hrudi a na krátký okamžik zavřu oči, jak přemýšlím. Nakonec pokývnu hlavou, jako kdybych souhlasil sám se sebou a podívám se na něj. "Pokud nepůjdou do přímého konfliktu, minimálně si to budou dobře pamatovat, aby s tím mohli pracovat po svém." |
| |||
Jídelna Jigme "To vyznělo jako urážka. Náhodou vím co je čest." Ohradím se a s lehce přimhouřenýma očima se podívám na Jigmeho. Myslel to jako urážku, nebo šlo jen o špatnou volbu slov. Hádám, že mě jako démon by mě mohl mít jako za podřadnou bytost. Navíc, když jsem tak mladý. Ono by bylo, ale mohli by bát z toho problémy, když by se na to přišlo. I vyhýbat by se šlo, ale špatně to ano. "Myslíš, že se tu objeví někdo, kdo bude bude chtít dělat vlny?" Zeptám se jej na rovinu, když vidím jak si povzdechne. Nemám tušení jaké jsou vztahy mezi draky a démony. Hádám, že úplně dobré nebudou. |
| |||
Jídelna Mersi "Te-he," uchechtnu se spokojeně. Ostatně alespoň k nějakým zásadám a výchově se mohu upnout, když už ne k domovu. "Možná v době války, nebo u nečestných. Výpomoc pro někoho v nouzi, nebo jen něco tak triviálního, jako někomu předat obecné znalosti... Za to si přece snad nikdo ani nic žádat nemůže..." pronesu vážně a trochu nakrčím čelo, "i když chápu, že pro někoho kdo neví co je čest.... Se může zdát vykořisťování zcela běžné. " "Tady úplně není kam. A vyhýbat se někomu také nepůjde, když jsme jedna třída. Jak by fungovalo odvedení pozornosti, to si nejsem jist," pokrčím rameny, "nemohu s čistým svědomím říci že ne, když tady máme démony a draky," lehce si povzdychnu. |
| |||
Jídelna Jigme Jak jsem očekával, tak jsem svými slovy vyvolal více otázek, než odpovědí. Raději jsem to tedy utnul. Možná jednou povím co jsem zač, ale ne tady a teď. Už takhle toho o mě ví více, než by měl. Ona touha se svěřovat je opravdu problematická. Měl bych se jí pokusit odstranit, ale na to budu potřebovat vhodný subjekt. "To rád slyším." Opravdu. Mému poslednímu společníkovy jsem lezl opravu hodně na nervy, podle cukajícího oka a toho pohledu, který měl, když jsem se chtěl zeptat na něco dalšího. Podívám se na Jigmeho udiveně. "Z toho co vím, tak to funguje vždy něco za něco. Pomoc za službu, něco hodnotného, nebo sexuálního. Slyšel jsem sice o nezištnosti, ale měl jsem to za výmysl sci-fi." Tak přeci svět funguje, nebo ne? Vše má svou cenu. Pokud někdo někomu pomůže, tak očekává, že od něj pak něco může chtít na oplátku a dotyčný nemůže říci ne, jelikož je dlužen a pokud se pokusí říci ne, tak jemu jeho blízkým bude vyhrožováno smrtí. "Mojí obranou proti nepříjemnostem je většinou zmizet, nebo odvést pozornost." Povím opět sklesle. "Doufám, že se nenajde nikdo, kdo by kvůli tomu dělal nepříjemnosti." Založím ruce a podívám se dolů na své nohy. |
| |||
Jídelna Mersi Lehce přivřu oči, jak zpracovávám pravděpodobně upřímnou odpověď na svou převrácenou otázku. Pokud by nestárl ve třech letech, jistě by nevypadal jako teenager. Chci se doptat na doplňující věc, ale když se ozve s jasným náznakem, že o tom nechce nadále mluvit, jen to setřesu pokrčením ramen. "Dobrá," zamručím na to jen a nechám to být. "Tak pokud je to jen tím, zjistíš, že jsem poměrně trpělivý tvor," usměji se na něj. Zamrkám a zatvářím se překvapeně. "Proč bych za to měl něco chtít?" "Inu, myslím že všem s trochou špetkou rozumu došlo, jak to pravděpodobně bylo," pokrčím rameny, "je to vskutku na tobě, jak to ve výsledku dopadne, já ti mohu dát jen tuhle radu." |
| |||
Chodba před kabinetem - 1. patro - pokoj 11 všichni před kabinetem, všichni cestou Pokývnu hlavou na souhlas. Stručné a jasné. Tak to mám rád. "Děkuji. Dobrou noc," popřeji všem, než se otočím a zamířím pryč. Zamířím napřed k hlavní nástěnce, abych se podíval na oba dva pokoje. Nepředpokládám, že by Max chtěl vlastní pokoj, takže se podívám, který bude vyhovoval více a ten zabereme. Vyberu nám pokoj 11 a posléze vyrazím do patra. Pokud cestou potkáme, někoho dalšího, pokynu jim hlavou, ale nezastavuji. Byla to náročná cesta a přijetí také neprobíhalo zrovna hladce, jak bych si představoval. Když vkročím do pokoje, zavřu za námi dveře a pokusím se Maxe sundat, abych ho mohl položit do postele. |
doba vygenerování stránky: 1.5791339874268 sekund