| |||
Chodba před pokojem Dolly Všimnu si toho že se chová jaksi nervózně. Nakonec mi dojde, že za to nejspíš můžu já. "Ale ne, omlouvám se. Neměl jsem v úmyslu vás jakkoliv znervóznit. Jen jsem se ujišťoval že vám opravdu nic není. Vím že někteří lidé mají tendenci svoje zranění skrývat." "Aha, takže prozatím klid. Děkuji." S tím děkovně kývnu. "A co se vykání týče. Jak to vidím, vy jste můj senior, takže si zasloužíte respekt." Nakonec mi ještě odpoví na ten pergamen. "Asi rozumím. A co tam stojí?" |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull Pod jeho zkoumavým pohledem se trochu nervózně zavrtím. Mám z toho zvláštní pocit. "To by asi bylo na delší vyprávění," věnuji mu rozpačitý úsměv. "Není to sice gong, jako na naší škole, ale měl by být čas buzení. Myslím, že je to jejich způsob budíčku," pronesu zamyšleně, protože si ve výsledku nejsem jistý, i když jsem docela najisto zamířil do koupelny. Opět sklopím pohled k zemi a trochu svůj postoj schoulím do sebe. "Nejsem rozhodně nikdo důležitý, abyste mi musel vykat," zamumlám podlaze, než se k němu odvážím zvednout pohled. "A toto je rozvrh hodin, jenž budeme na škole dodržovat," dodám ještě abych odpověděl na jeho otázku. Není zdvořilé neodpovědět. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly Na jeho odpověď se pousměju. “Tak to rád slyším.” I přesto ho občas zkontroluju jestli opravdu nemá žádné zranění. “A doufám že ostatní jsou v pořádku taky. Teda, pokud si to nezasloužili.” Potom se ale konverzace opět vrátí ke mě. “Ach, ano. Zajímalo mě co znamenalo to zvonění. Děje se něco?” Jen jak to dořeknu si vzpomenu na pergamen co držím v ruce (rozvrh). "A nevíte ještě co je tohle?" S tím mu ten pergamen ukážu. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull Když přitaká, že potřebuje pomoct, příjemně se na něj usměji. Když však zmíní, že spíše já bych využil pomoci, mé překvapení a zmatení se dá číst z celé mé osoby. "Já... Stalo se toho hodně, většinou ne mne," cákance na mé tunice jsou i různobarevné, i když jde zcela určitě o krev. "Všechno je v naprostém pořádku. Tedy alespoň se mnou," sklopím pohled do země, když si opět vzpomenu na to, co všechno je má vinna. Pak si ovšem vzpomenu, že na začátku přitakal a tak nadějně opět zvednu pohled. "Každopádně jak mohu pomoci?" |
| |||
Chodba před pokojem Dolly Během toho jak se po někom na chodbě ohlížím, vyjde z jednoho pokoje malá bílá zakrvácená osoba. Ta ke mě přistoupý a osloví mě. Překvapí mě nejen ta krev, ale i to co má na sobě. Že by to nakonec nebylo povinné? “Throm-Ka. Chci říct ano, jenže to vypadá, že to vy potřebujete pomoct. Je všechno v pořádku? Stalo se vám něco?” A začnu se dívat po jakémkoliv možném zranění. Snad ta krev není jeho. |
| |||
Víkend - do Luny 16:00 Konečná destinace: Koupelna asi jen Marcos Můj příchod byl velmi bodrý i naproti tomu, že podezřívám školu, že se snaží třídu K zavřít do vlastní bubliny a až se nebude někdo dívat, tak to tam vyhodit celé do luftu. I tak studentu, co mne odvedl na pozemky poděkuji a děkovně ho poplácám. Taky jsou to všichni suchaři. Pomyslím si po jeho pohledu. Vydám se ohlásit a následně prozkoumat pozemky. Snažím se také seznámit, ale nevnucuju se. Věřím, že na vyučování bude příležitostí k seznámení se docela dost. Rád se také nadlábnu do sytosti. Zvláště po cestě sem. Není to od hnízda úplně za rohem. Na noc se rozvalím přes svůj velký pelech a jestli tu nemají odhlučněné stěny, tak mne minimálně sousední pokoje slyšeli chrápat. Týpkovi v luny málem otevřu v proměněné formě, než si uvědomím, že takhle dveře asi neotevřu. Poděkuji mu a převezmu si věci. Hned se zase svalím do pelechu, abych se ještě pár hodinek válel. Když nakonec zazní nekompromisní zvon, znovu se vyvalím z postele. Než se navleču do té upnutosti, tak se dojdu trochu zkulturnit. Vyrazím přes společenskou místnost do koupelny, kde už je bledý týpek. "Dobré ráno! Nebo večer! Prostě pěkný vstávání!" zahalekám na něj, potom co rozrazím dveře. S oblékáním po spaní jsem se moc neobtěžoval. Prostě osušku hodím přes držák, když svůj holý zadek donesu do sprchy. |
| |||
Posun - především klučičí pokoj 2 Grimgull Víkend trávím bezcílným bloumáním po škole. Nikoho neoslovuji, ale velmi rád se dám s kýmkoliv do řeči. Jsem zvyklý být sám a ještě ani nepotřebuji jíst, takže pokud někde nechce, nemusí mne vidět celý víkend. Postel je na mne moc měkká, takže si stáhnu deku na zem a spím stočený vedle postele. Něco se pro mne pořádně děje až v luny, kdy mi donesou nový úbor a rozvrh. Už vím, že tak vypadá rozvrh, takže věnuji zbylé hodiny do zvonění tomu, abych rozluštil, co se na něm píše. Není to s mým čtením nikterak zázračné, i když písmena znám. Když nastane ten čas, vycourám se ve své lněné zakrvácené a špinavé haleně a volných kalhotech... Na boso... Z pokoje. V rukou opatrně nesu osušku, jako velmi cennou věc. Nechci ji zašpinit, když se mám omýt. Vím jak je to důležité, ale v posledních dnech na to nebylo příliš času ani pomyšlení. Chodbu však blokuje velmi vysoký zelený pán, již v uniformě, který se mi zdá trochu zmatený. Zastavím se před ním a zvednu k němu svůj stříbrný zrak. "Dobrý... Podvečer. Mohu nějak pomoci?" nakloním hlavu trochu na stranu. |
| |||
Posun Dorazím do školy, kde se mě ujmou. Zavedou mě přímo k řediteli, který mne přijme do učení. Podepíšeme potřebné formuláře a je mi podána informace, že školní uniformu mi přinesou na pokoj. Jeden ze starších studentů mne odvede k velké bráně, kde mne instruuje, kam mám pokračovat na pozemky. Ocitnu se tak v areálu třídy, kde budu studovat. V této budově mě ubytují v mém vlastním pokoji. Během volného víkendu využívám svůj čas tím, že si ve svém pokoji dělám úpravy dle svého. Natáhnu pavučinové vlákno ode dveří k posteli. Také natáhnu vlákna po pokoji, které vedou k velké pavučině, jenž objímá postel. Tu několikrát upravuji, takže mi to zabere část saturny. Po zbytek dne studuji školní řád a jiná školní pravidla. V sunny se věnuji především odpočinku po cestě, tedy trávím svůj čas v pavučině, za otevřeného okna a nebo v jídelně. Dívčí pokoj 14 - koupelna V luny v poledne se ozve ťukání na dveře. To mi poslíček donesl uniformy a rozvrh. Pro zatím je odložím na stůl a vydám se zpět do své pavučiny. Ve čtyři nás potom vzbudí zvon. Převleču se do uniformy, kterou mi tady nechal poslíček. “Hmm a co teď. Mám ještě hodinku, než bude snídaně. Aaa, už vím co,” zabručím si pro sebe. Vyrazím z pokoje. Zavřu za sebou dveře a pokryji je slabou pavučinou, abych věděla, kdyby mne někdo navštívil v mé nepřítomnosti. Je dobré vědět, jestli zde chodí do pokojů bez našeho vědomí. Poté vyrazím do koupelny, abych se očistila na dnešní den. |
| |||
Víkendový posun Zůstanu odpočívat u vody. Nehodlám dovnitř ani páchnout, dokud mám tak potupnou podobu. Naštěstí to po delším šlofíku opadne. (67%) Díky tomu se také docela ochotně zvednu, proletím se, zaplavu si, projdu se lesem... Než je čas na jídlo. Proměním se a v jídelně opět do draka, abych se řádně najedl. Potom se dokonce uvolím k tomu, abych vzal na rameno svou bednu a odnesl si ji do toho miniaturního kutlochu, co mi tu připravili. Na noc se opět vydám ven, abych se prospal u vody. Na jídlo však dorazím, protože kdo by si nechal ujít čerstvé maso, že ano. Nutně se s nikým nebavím, pokud mne ale někdo osloví, jsem svolný vyměnit pár slov. Další den trávím podobně. Jen cestou ven zaregistuji, že už jsou rozepsané hodiny. Den, v který má začít vyučování se vydám do budovy, abych zaznamenal, zda se něco nezměnilo. Najdu přede svými dveřmi komicky vypadající úbor a rozvrh. Zašoupnu to do pokoje a vydám se ještě na chvíli dospat na sluníčko. Pozemky u vody - Pánská kolej - Pokoj 1 nikdo konkrétní Zvon mne probere i na pozemcích, jak se přes luka řádně rozléhá. Zvednu hlavu, hlasitě s otevřenou tlamou zazívám a protáhnu se. Zamlaskám a vklouznu po hlavě do vody. Po ranní očistě a osvěžení se odrazím od země a přeletím ke vchodu do budovy. Tam se proměním do své humanoidní podoby a vydám se na kolej, abych na sebe tedy navlíkl tu ošklivou věc, kterou tu budeme mít jako povinnou. S nikým se nechci moc vybavovat a asi to ani nebude potřeba, vzhledem k tomu, že můj kamrlík je na kraji koleje. |
| |||
Posun na Luny 16:00 Nikdo konkrétní Všechno to bylo hrozně náhlé. V jednu chvíli jsem ve své chýši, kde jsem pracoval s pár artefakty které se mi podařilo sehnat a v druhé jsem na naprosto neznámém místě. Naštěstí mi někdo pomůže se zorientovat a zavede mě za ředitelem, který mi všechno vysvětlí. Prý se tady můžu učit a zlepšit svoje síly. A proč toho nevyužít? Stejně jsem se přesně o tohle snažil doma. Jen se snad o mě Gar nebude moc strachovat. Pak jsem byl odveden do budovy a pokoje, kde od teď budu bydlet. Nic tady se nedá pořádně přirovnat k čemukoliv co jsem kdy viděl. Stěny, nábytek, oblečení a osoby. Nikdo z nich mi není ani povědomí tím čím je, až na pár, kteří se dají trochu přirovnat k tvorům jenž se občas objevily během rituálu. Ale ani u nich si nejsem jistý co přesně jsou. Všechno je tady fascinující, i když je toho až trochu moc najednou. Během víkendu jsem se s nikým nesnažil seznámit. Byl jsem rád že se mi konečně podařilo přijmout to, že tohle není sen, ale realita. Tak místo seznamování jsem trávil svůj čas přicházením na to, jak co funguje. Pokud mi nikdo nevysvětlil co je to záchod a jak funguje, tak doteď chodím konat potřebu za strom. Pánský pokoj č.5 - chodba před pokojem Nikdo konkrétní Odpoledne dostanu své oblečení a nějaký pomalovaný pergamen. Byl jsem obeznámen s pravidly školy, takže vím že to oblečení musím nosit. Sice nechápu co bylo za problém s mým starým oblečením, ale radši nic nenamítám. Uniformu si teda nasadím. Pohodlná sice je, jen ty boty jsou mi nepříjemné, radši chodím bos, ale co se dá dělat. Potom mám ještě problém s tím extra kusem látky. Zahlédl jsem že ho mají ostatní uvázaný kolem krku, tak udělám to samé. Jenže protože jsem v životě podobný uzel nedělal, tak improvizuji a obvážu si tu látku kolem krku osmičkovým uzlem. Pak mě zaskočí to náhlé zvonění. Beru to tak, že se asi něco důležitého děje a tak vyjdu na chodbu, abych viděl co dělají ostatní. Sebou si radši vezmu ten pergamen, abych se mohl někoho zeptat co to vlastně znamená. |
doba vygenerování stránky: 2.9539670944214 sekund