| |||
Jídelna všichni v jídelně Tak přece jen jsem tady správně pomyslím si když vstoupím do jídelny. Nejsem si zrovna dvakrát jistá svími orientačními schopnostmi, tak jsem se bála abych něco nepopletla. Krátce přejedu pohledem všechny u stolu a snažím se odhadnout a kým bych se tu asi mohla začít bavit. Prohlížím si jídla tady a zajímá mě jestli jsou tu pro mě i něaké ty živiny anebo prostě budu muset něco rysknout a doufat že se z toho nepobliju. Ale i kdyby tu pro mě nic nebylo rozhodně bych neryskovala ty velké kusy masa. Raději přejdu k speciální stravě a začnu si pročítat jména těch zvláštních pokrmů ve snaze najít něaké ty živiny. |
| |||
Jídelna Jigme "Na tom něco bude." Všichni tady jsme si něčím prošli. Někteří z toho mělo možná radost a nevadilo by jim to prožít znovu, ale takových tu moc nebude, jelikož by je nepřijali, pokud by nemohli zapadnout. "Ano, je součástí naší třídy. Jen to není. Není to spolužačka." Poslední větu ze sebe soukám trochu déle a řeknu jí i celkem potichu. "Díky." Špitnu. Je mi jasné, že nakonec to ze mě bude muset ven. "Já právě tak nějak čekám, že budu odmítnut, ale je to poprvé, co něco takového cítím a nechci, aby to hned takhle skončilo." Povzdechnu si, opřu si hlavu o ruku a zakousnu se do kusu obvazu, který má přes kloub. Nechci, aby to skončilo. Nechci odmítnutí. Hodlám za to bojovat, když to půjde a to i když boj mi vůbec nejde. |
| |||
Jídelna Mersi Usměji se na něj. "Alespoň někdo z nás být musí. Přeci jen, věřím, že každý, kdo se ocitne v této třídě, tak si prošel svým." "Dnes? Takže někdo ze třídy?" přátelsky do něj žďuchnu loktem, "inu říkal jsem, že tu máme spoustu pěkných spolužaček." Trochu se uchechtnu. "Nemohu říci, že bych v tomto ohledu byl nějaký odborník. Nebylo to třeba, když jsme neměli vládu nad tím, s kým skončíme," pokrčím rameny, "nicméně pokud budu vědět, rád ti poradím." "Proč by to mělo přivodit problémy? Maximálně se budeš muset srovnat s odmítnutím, není to tak?" zeptám se, teď už poměrně se zájmem. |
| |||
Jídelna Jigme "Tak to je od tebe velmi šlechetné." Opravdu je to démon? Zatím se tu snaží být každému ku pomoci a to je velmi odlišné od démonů, o kterých jsem slyšel. Takže bude něco jinačího, co je možná s démony pouze nějak příbuzné. To je zajímavá novinka. Pochází tedy z nějakého rodu, zjevně šlechtického, když by mu museli schválit partnerku. Zdá se však, že jeho povinnosti vůči rodině se na něj již nevztahují. Důvodů může být mnoho. Čarodějka? Počítal jsem, že tu někdo takový bude. "Já doposud o ničem takovém vlastně ani nepřemýšlel. V mém okolí se ani nic takového nevyskytovalo. Až dnes jsem poprvé ucítil to, co se asi nazývá vzplanutím?" Pokusím se popsat emoce, které jsem cítil, spolu s teplem, které to doprovázelo. Stále se nemohu zbavit myšlenky na ten pocit, když se mi málem podlomila kolena a zároveň mé tělo ztuhlo. "V tomhle ohledu velmi zaostávám." Povím opět sklesle. když se dostanu ze zasnění. "Navíc mám obavy, že by to mohlo přinést mnoho komplikací pro oboje strany a přidělávat problémy je to poslední co by jsem chtěl." Povzdechnu si. |
| |||
Jídelna Mersi Neodtrhuji pohled od dívky ve dveřích, když se Mersi opět rozpovídá. "Mh-h," zamručím, když navrhne změnu tématu. Jeho nové téma mne donutí odtrhnout hloubavý pohled ode dveří a podívat se na něj. Chvíli zpracovávám než řekl a u toho několikrát přejedu pohledem sem a tam, mezi ním a dívkou. Poté se krátce zasměji. "Tak to není. Jen čekám, zda bude potřebovat pomoci," odtuším, "každopádně jsem do školy nepřijel namlouvat si dívku, měl jsem důležité poslání, od kterého mne vztah nemohl rozptylovat. Navíc nepřicházelo v úvahu, aby mou partnerku neschválil rod..." zamyslím se, "to už je ale pravděpodobně pryč. A musím uznat, máme spoustu pohledných spolužaček. Jedna mne chvíli uváděla... No do rozpaků řekněme," trochu se oklepu, když si na čarodějku vzpomenu. "Nicméně máš pravdu, že v novém prostředí jsme se teprve poprvé viděli všichni u prvního jídla," pokrčím rameny a loupnu po něm okem, "padl ti někdo konkrétní do oka, že se ptáš?" |
| |||
Jídelna Jigme Přikývnu souhlasně hlavou načež se podívám, kam se to kouká. Prohlédnu si, asi dívku, která přišla a upoutala Jigmeho pozornost. Zná ji snad, nebo se mu líbí? Nechci hádat. Raději se budu starat o sebe. To mi hádám půjde nejlépe. I když. Klasické tlachání provozují především ženy. Muži se většinou baví o sportu, vozidlech, svých sexuálních úspěchách a práci. Vlastně nejde o nijak složitá témata, která minimálně na chvíli vydrží. "Změňme téma. Třeba. Líbí se ti nějaká z našich spolužaček, i když zatím vlastně nebyla možnost je moc poznat. Špatná otázka." Raději bych se zeptal na koníčky a podobně, ale pak by se očekávalo, že povím ty svoje a více jej mást mou osobou netoužím. |
doba vygenerování stránky: 1.6278297901154 sekund