| |||
Jídelna Sukui, Ysea Sukui tak nějak shrne i mé myšlenky a stejně to není dost na to, aby se Jack zastavil a pokračoval v konverzaci. Jen vyšle zpět gesto a pokračuje pryč. Sleduji ho pohledem až ke dveřím, v mírném zamyšlení. "Nepotřebuji ještě jíst," odvětím Sukui na její otázku. A není třeba se míchat do jejich rozhovoru. Podívám se na ni při tom a vyčaruji drobný poloviční úsměv, jak je ta její veselost nakažlivá. Ysea se vrátí s jejich jídlem a tak přeruší zvláštní ticho. Nabídku pizzy také odmítnu, snažím se u toho ale tvářit o něco přívětivěji než se tvářím obvykle. Když se na kamarádky pošťouchnutí Sukui zakucká, začervená a vrtne se do rozpaků, teprve v tento okamžik odvrátím pohled. Stejně tím svým ucukla, během vteřiny pryč. Vypadám poněkud konsternovaně. To se o mne chápe infarkt, nebo co je to za pocit? Můj posed je momentálně dost strnulý a snažím se udržovat špatně čitelnou masku na mé tváři, i když pro někoho znalejšího mne asi prozrazují oči. |
| |||
Jídelna Yl, Kyoki, okrajově dvojice u dveří "Tak to chce z místa, kde to nebude tak vadit... Teda vidět, " zazubím se na novinku, když zmíní mizernou regeneraci. Prudce škubnu hlavou k Ylrys, když pootevře oko, ale zase ho zavře, takže se dám do sledování spíše růžovovlásky, jen po jejích slovech zakývám hlavou na souhlas. Až mi z toho přejel příjemný mráz po páteři. "Tak, když to nerozchodíš jako Yl, tak se asi nedá nic dělat..." loupnu po ní okem a když zmíní tu dohodu, trochu více se narovnám a ocasy kolem mne zavíří v podivně hrozivém gestu. "Až tě omrzí život, měl bych nabídku ještě než ti vyrveme srdce. Ale to možná někdy později," dodám a na tu jednu větu neměl můj hlas ten podivný goofy podtón. Je to ale hned pryč. "A přesto jsi byla na koberečku," odfrknu si trochu pohoršeně, zatímco se pohledem věnuji týpkovi, co se zastavil u objektu zájmu Kyoki. |
| |||
Jídelna Zo začiatku Sukui, Gill a Ysea, potom som na chodbe (Shaba Bahati). Keď na mňa Sukui prehovorý, ukážem palec hore na súhlas a pomaly odchádzam z miestnosti. Toto celé prebehlo otrasne. Viem, že to nie je tak, že by ma tam niekto nechcel, ja sa tam sám nechcem, pretože čo robím, to skazím. Ako vždy. No a teraz sa idem pozrieť na izbu. Som zvedavý, či budú samostatné izby alebo budem mať s niekým. Už len chýba aby som práve ja natrafil na nijakú zazobanú egoistický osobnosť, čo si myslí, že je pánom sveta. Takú smolu predsa nemôžem mať. Ale už dosť negativity. Hurá na izbu a potom zistiť, čo sa ešte bude dneska diať. Možno ak bude teraz voľno, tak sa pôjdem pozrieť po škole, ako to tu vyzerá, aby som sa zoznámil s okolím, alebo je šanca, že príde pozrieť sukui, alebo sa možno iba rozvalím na posteľ, preštudujem nejaké dokumenty a upravím nejaké nákresy v I.C.O.N. a pokúsim sa ďalej pracovať na tej jej kapesnej dimenzí ako úložný priestor. Následne otvorím dvere a vidím, vyjdem von a uvidím tam, ako tam niekto stojí. Pozrem sa naňho Hmm... vyzerá zvláštne... a poviem : A ty tu čo stojíš ako soľný stĺp ? To si tu na hanbe alebo čakáš na pozvanie ? Však sa choď naobedovať. Trochu sa pousmejem a pokiaľ nezareaguje, tak idem ďalej. |
| |||
Jídelna Ysea, Gill, Jack Je smutné, jak moc překvapivé je, že bych mohla mít nějaké další přátele. Na Jackovi není znát žádná reakce a Gill... Podívá se na mě s pozvednutým obočím. Nevím jak si to mám vyložit. Možná se jen bojím těch otázek, které to může znamenat. Ze zamyšlení, při kterém na Gilla stále hledím, mě vytrhne Jack. Jemně si povzdechnu. "To přece není tak, že by tě tu nikdo nechtěl. Nikomu tady nevadí tvoje přítomnost. Jde spíše o načasování konverzace vzhledem k situaci. Což ostatně můžu zahrnout do té pomoci s komunikací, o které jsme se bavili. Nicméně pokud ti tady není s námi příjemně, držet tě tady nebudeme, nevidíme se přece naposledy." Mile a povzbudivě se na něj usměji. Jak Ysea zmíní jídlo, dojde mi, že jsem vlastně celé odpoledne nic nejedla. "Jestli tam najdeš pizzu, budu nejšťastnější člověk ve vesmíru," požádám jí nadšeně. Otočím se na Gilla: "Ty si nic nedáš? Co jsme sem přišli, tak jen sedíš a ani skoro nemluvíš. A nevypadá to, že by ses chystal jít si pro jídlo." Usmívám se na něj s očekáváním, že ho snad trochu rozmluvím. Pokud si o něco řekne, požádám Yseu, aby přinesla jídlo i jemu. Než stihnu jakkoliv zareagovat, Gill se představí a Ys mi položí dodatečnou otázku. Okamžitě se začervenám a neočekáváním této otázky se zakuckám pizzou, do které jsem se ihned jak jí donesla s chutí zakousla. Pokud Gill nechtěl nic přinést a nezmínil řádný důvod, proč nechce jíst, nabídla jsem mu kousek pizzy. "YS!" zamumlám a podívám se na ní s viditelnými rozpaky. I když se známe teprve pár hodin a ani o něm vlastně nic nevím, nijak se mi ta myšlenka nepříčí. Navíc mě určitě nebude chtít. A moje schopnosti tomu nepomáhají v žádném směru. V očích se mi tak mísí rozpaky a strach a když pohlédnu jeho směrem a zjistím, že se na mě dívá, neudržím pohled déle jak vteřinu a sklopím ho dolů, kde už si opět žmoulám lem sukně. |
| |||
Jídelna především Sukui, Jack, Ysea Ze Sukui vypadnou nějaké nové informace, především o tom, že pochází ze školy čarodějů a že je sem přeložena. Ysea očividně o její minulé situaci něco ví. Když zmíní výsměch poněkud nakrčím čelo, ale nijak více na to nereaguji. Je tak ale znát, že je stále poslouchám. Když zmíní kamarády, povytáhnu jedno obočí a podívám se směrem k ní, takže se naše pohledy na krátký okamžik setkají. V mém pohledu by mohla vyčíst nevyřčenou otázku, kdyby mne jen o něco více vnímala a nevypadala tak zasněně. Trochu ten moment ruší Yseino upřímné překvapení. Jen to značí, že nečekala, že by nějaké přátele snad mít mohla. Trochu mne z toho bodne v hrudi, ač to nedám znát. Ani netuším, jak bych si to divné rozpoložení měl vyložit. Z našeho pohledu mne nevytrhne jen Ysea svými slovy, ale i Jack se svým náhlým odchodem. Vyhnu se Yseininu pohledu a podívám se na Jacka. Než stačím pořádně zareagovat, už je na odchodu. Jeho slova jen dokazují, že řádně nevnímal rozhovor dívek, ani když se bavili i o nás. Nevěřil jsem, že někdo dokáže být vetší balvan než já. Nad jeho slovy jen pokrčím rameny, vzhledem k tomu, že mi rozhodně nevadí, že odejde, i když to není tak, že bych ho tu snad nechtěl. Jen by se měl naučit chovat a číst situaci. A když jsme u toho tak i rozpoložení jedinců, jenž se situace účastní. Nikomu by přece nevadilo, že tu je, kdyby je tak hrubě několikrát nepřerušil. Nehodlám ho však v jeho odchodu zastavovat. Následně Ysea odběhne pro něco k jídlu a pokud Sukui něco nepronese, vznese se mezi nás protahující se ticho. Když se nově příchozí dívka vrátí, dokonce vznese dotaz na mé jméno. "Jsem Gill," poprvé zazní můj hlas, co se k nám přidala. Dívám se při svém představení přímo na dívky, takže mi neunikne ani její dodatečná věta. Nemám zrovna extra vynikající sluch, ale umím slušně odezírat ze rtů a její pohled se nedá vyložit moc jinak. Zhluboka polknu a už už to vypadá, že odkloním zrak, ale nakonec se mi nepodaří se přesvědčit a zůstanu tak viset na rtech Sukui. |
| |||
JídelnaTarneyKdyž Tareney domluví, tak mi řekne, ať se jdu najíst, abych měla dost sil. Zvednu se na nohy. “Ano, můj pane,” přitakám a otočím se na Jigmeho. V mé tváři jde zachytit vystrašený výraz. “Hned přijdu, jdu najít svůj oběd,” sdělím mu a vyrazím k pultům s jídlem. Předtím říkal, že ty kuličky budou tady. Přesto mi několik chvil trvá, než najdu co hledám. Vezmu kuličku do ruky a dám si jí do pusy. Rychle polknu a hned cítím, že mne zasytila. Vezmu si ještě jednu a jdu si sednout zpět na své místo vedle Jigmeho. Posadím se a kuličku, co mám v ruce položím na stůl před sebe. Zahledím se na ní zamyšleně, chvíli nevnímajíc své okolí. Nakonec však zvednu pohled k Jigmemu a usměji se na něj, zatímco pozoruji jeho reakci. |
| |||
V jídelně Tarney mi na dotaz jak teda vlastně fungují školní uniformy přece jen odpověděl, to znamená že se mi podařilo říct všechno co jsem chtěla. Takže jsem byla docela spokojená. Ono se mi to s tou telepatií nedařilo vždycky takže jsem byla ráda za každý úspěch. Ale řekla bych že už mi to začíná docela jít. Jeho odpověď se mi ale vůbec nelíbila. Teda vlastně celé to kolem oblíkání se mi nelíbilo, nečekala jsem že bych že se bude oblečení zvětšovat nebo tak. Vlastně jsem s tím nějak počítala tak ani nevím proč jsem se na to vůbec ptala. Asi jsem doufala že řekne že zmizí a pak se zase objeví nebo něco takovýho. A když už jsem u toho, takovou práci si dávám se svojí dvojnožkovou podobou a teď mám tohle svoje tělo ještě úmyslně schovávat pod oblečením? No prostě by jsme se všichni shodly na tom že tohle je fakt srajda. Když jsem měli tohle téma vyřešený přišla skupinka nějaký dalších dvojnožek. Na první pohled nebyly nějak zvlášť zajímaví. Teda moc jsem je nezkoumala takže vlastně nevím. Ale sotva se tady objevily hned začaly dělat problémy. To je jim podobný. Chvilku po nich se objevily další, nejdřív sem vletí jedna vážně vysoká a po ní ještě velkej kocourek, co hned začal civět jako kdyby snad viděl draka poprvé, teda dokud mu Modrý nezamručel potom ho to přešlo. S ním přišel taky...jelení kluk. No a mě samozřejmě hned jako první věc napadlo jestli chutná víc jako člověk nebo jako jelen. Jak by taky ne? Dneska jsem ještě neměla ani ždibec tak se není čemu divit. Taky se vrhnu na jídlo. Nejdřív se proměním do člověčí, čapnu mísu s masem a odnesu si jí ke stolu na druhou stranu kde sedí Kisa s Miko a Sonjou. "Nazdár!" houknu na na ně už cestou. "Takže jste to taky zvládly v jednom kuse, paráda!" prohodím nadšeně jak pokládám svojí večeři. Pak se nadšeně podívám po holkách. "Hej psst... to by se mělo nějak oslavit ne? Myslíte že i tady budeme moct najít něco k pití?" špitnu aby se jsem nerozkřikávala případné plány. Začnu do sebe pak cpát kusy masa až by se jeden mohl divit že se to do mě vůbec může vejít. S lidskou pusinou je to teda docela pomalí, ale zase se nebudu muset soustředit na telepatii když si chci povídat. Dneska už jsem se nesnažila až až a taky si nechci pokazit dobrý pocit že mi to předtím tak pěkně šlo. A taky navíc oni lidi říkaj že nic se nemá přehánět ne? |
| |||
Jídelna Sukui, Gill, Jack Sukui mě rychle ujišťuje že tady nemá žádný problém, ba naopak že tady s ostatními vychází dobře. Nebo spíš ostatní vychází dobře s ní protože ona nebyla z těch kdo by hledal problémy. Co já vím tak se vždy snažila s každým vycházet. Na mysli měla ti "školu" kam chodila předtím. "Tu bandu neschopných tupců mi raději ani nepřipomínej" zamručím otráveně. Vím že to pro ni nebylo příjemné téma tak jsem se mu snažila vyhýbat a když už na něj přišlo tak ho moc nerozvádět. Kdyby to bylo na mě udělala bych z nich sekanou, ani bych nemrkla. Kdyby se mi jen dostali pod ruku. Je ale dobře že se z té díry konečně dostala. Když si to tak vezmu tak kdekoliv jinde by to bylo lepší než tam. Vyjmenuje spoustu pozitiv a završí tím že si tady našla přátele. "Opravdu?" Zeptám se upřímně překvapená protože to jsem slyšela snad poprvé. Zadívala se při tom na dvojici přísedících. "To jsem opravdu ráda...a doufám že i oni to vidí stejně" významně se pro tom zadívám na hnedovlasého kluka protože právě tomu Sukui věnovala zvláště dlouhý pohled. Rozhodně si dva hodlám dát pozor, jestli je Sukui považuje za přátelé a oni ji zradí nebo jí nějak ublíží...nedopadne to pro ně dobře. Jack na druhé straně se zdál nějak přecitlivělí a narážku na to že vyrušuje si vzal až moc osobně. Věnuji mu jen letmý pohled a nad jeho slovy nezaujatě pokrčím rameny. Jestli čekal nějakou omluvu nebo projev lítosti tak má smůlu. Je mi vážně jedno jestli se půjde vybrečet za roh protože nedokáže porozumět situaci. Sotva se zvedne zaberu jeho místo. Ušetřil mi tak práci že jsem ho nemusela posouvat abych mohla být vedle Sukui. "Taky si skočím pro něco na zub, chceš něco přinést?" Obrátím se na Sukui.Pokud to najdu, přinesu jí co si požádá. Pro sebe vezmu nějakou řádnou pečínku... a jahody. Dva pamlsky na které bych nedala dopustit. Samozřejmě nemám v úmyslu skákat doslova, vlastně tam nehodlám ani jít. Když si tam zaletím bude to o tolik rychlejší. A když už jsem u toho ulehčování tak i mňamky vezmu telekinezí. "Takže? Jakpak se jmenuje tenhle tvůj nový kamarád?" Vyzívavě mrknu na kluka co na nem mohla Sukui skoro oči nechat a ukousnu při tom z velké jahody. Velkoryse mu tak dám příležitost se taky představit. Nakloním se k Sukui blíž abych jí zašeptala rovnou do ouška: "Nebo je to víc než jen kamarád?". Dlouho jsme se neviděli tak ji přeci musím trochu popíchnout. |
| |||
Jídelna Han, Ylris Mrknu na Ylris. "Mam z tebe dojem, že mi zařídíš spoustu sváči... Takže kousek masa asi problém nebude. I dyž moje regenerace spíš neni než je..." Otočim se na Hana: "Dežto s tim srdcem... No nevim no... Né že by to nebyla lákavá nabídka, ale eště se mi umírat nechce, táákže ti můžu slíbit jenom to, že až mě vomrzí život, tak to můžeš udělat." Hodím po něm široký úsměv. |
doba vygenerování stránky: 1.4728050231934 sekund