| |||
Jídelna Gill Když na mě Gill promluví, vytrhne mě z transu. Vrhnu se zpět rovnou do rozpaků. Pohled zabořim do klína s tvářemi úplně růžovými. "Já..... No.... Ummmm..... Nechci tě tím obtěžovat....." Opět si žmoulám lem sukně. |
| |||
Jídelna Jigme, Tarney "Bolest je podivný pojem." Vím co to je bolest a vnímám psychickou bolest, ale necítím bolest. Pouze vím, že mám cítit bolest a tak jí vnímám, ale skutečná bolest. Hlava by i dorostla, ale chvíli by to zabralo. Pokud bych si to však podle něj zasloužil. Nechci jej naštvat, i když nedívat se na něj je podivnou formou psychického mučení. Něco jako by byl člověku odepřen kyslík, ale on přesto neumřel, ale přitom jej stále potřeboval. "Těší mě tedy Jigme." Příjmení? Něco takového myslím také mám, ale nyní si jej nějak moc nevybavuji, i když zároveň bylo vždy součástí jeho života. Navíc to příjmení sdílel s ním. Příjmení se pokrevně předávají, takže Jigme má také příjmení po někom před ním. Kde se však bere první příjmení? Hmm. To by mě zajímalo. Kde se vzala? Jména chápu. Tvorové mají potřebu ostatní nějak označit, aby mohli komunikovat jen s určitým jedincem a nezmátly ty okolo, ale příjemní. Příjmení mi nedávají smysl. Jmen je mnoho a jejich zásoba je obrovská. Možná tak vznikla příjmení. Bytostí přibývalo a jména se stávala delší a delší, až je rozdělili ve dvoje, aby se to lépe pamatovalo. "Třídní profesor?" Vyslovím ta slova, jako by se jednalo o něco naprosto úžasného. Zároveň však tím pokládám otázku. Třídní profesor. Je to tedy profesor třídy. Učí třídu? Nepamatuji si, že by se někdy setkal s živou třídou, ale tady to je zjevně možné. Pokud tedy třída není druh předmětu, který učí. Něco jako, že Dějepisář učí dějiny, takže Třídní učí třídu, nebo třídění? Třídění jako školní obor.... možná třídění druhů, nebo odpadu? Musí se i magický odpad třídit a je něco jako magický odpad? Hmm. Třída vlastně může označit i bytosti, které se nacházejí uvnitř třídy. Myslím. Pokud je to tedy náš třídní učitel, tak se tedy nyní musíme nacházet ve třídě! Rozhlédnu se okolo, přičemž si všimnu, že Tarney Draco odchází. Chce se mi za ním, ale asi bych tu nyní neměl dělat. Na dnešek to možná bylo, až moc. Vrátím se tedy myšlenkami ke třídě, i když nemyslet na něj mě sžírá. "Já myslel, že tohle je jídelna. To je poprvé co vidím takovou třídu. Zajímalo by mě. Je třídním učitelem, i když opustí třídu, nebo je nyní jen učitelem?" Zeptám se Jigmeho se zcela vážným pohledem. "Tak mě ještě napadá. Asi nevíš jak je to tady s pokoji? Sice si vystačím s přístřeším v lese, ale jestli jsem to dobře pochopil, tak bych tu měl mít pokoj. Někde." Zamrkám, jelikož jsem už delší dobu nemrknul a pokud nemrkám, tak to prý může jiné tvora znervóznit. |
| |||
Jídelna Sukui, Ysea Na její otázku jen zavrtím hlavou. To na co bych měl chuť stejně na pultech nenajdu. Ysea se vzdálí rovnou do klína jiného studenta. Jen na to trochu semknu rty a vrátím se pohledem k Sukui. Její zvláštní pohled se změní do odhodlaného, až na to tázavě nadzvyhnu jedno obočí. "Děje se něco?" zeptám se pro jistotu, vzhledem k tomu, že si to nedokážu příliš vyložit. |
| |||
všichni v jídelně, poté Kelly, Ulgge, Shatyra Studenti se začnou rozcházet. Vzhledem k tomu, že jsou tu i ostatní profesoři, tak se zvednu a upoutám pozornost zbytku v jídelně. "Máte před sebou volný víkend. Využijte ho na aklimatizaci. Kdybyste cokoliv potřebovali, můžete za mnou kdykoliv zajít do mé pracovny. Přeji dobrou noc," rozloučím se, pokynu hlavou profesorům a vydám se do mé pracovny. Před ní již čekají hříšnice a doprovod. Projdu kolem nich a pod mým dotykem se pracovna odemkne. "Pojďte dovnitř," vyzvu je a zamířím do svého křesla,"zavřete za sebou dveře." |
| |||
Jídelna Nybe, Sonja, Kisa Přidá se k nám opět i Nybe. "Čuuus!" pozdravím ji zpět se širokým úsměvem, "vypadá to, že celá banda je v pohodě. Jen Sonja je nějak mimo," dloubnu do ní, jak o ní mluvím. "Samozřejmě, že se to musí oslavit!" zazubím se na ně, "no jestli to s těma osobníma věcma vzali doslova," tiše se zasměji, "ale mám spíše obavy, že mi osobní zásoby zkonfiskovali," pokrčím rameny. Nakloním se k nim o něco blíž a když mluvím, šermuji kostičkou masa na vidličce. "Každopádně, zásoby jdou sehnat všude. Jen musíš trochu vědět jak na to. Protože..." nakloním se spiklenecky ještě blíž, "kde je alhokol? Mimo. A kdo má spojení s venkem?" zazubím se ještě více a jeden z hádků se zacuká směrem k odcházející Kyoki, jenž má na sobě uniformu jiné třídy. |
| |||
Jídelna - Pokoj Helen Mám místo svého oblečení kolem sebe omotané prostěradlo. Pomocí nějakého natrhnutí a šikovného smotání, je z toho nakonec poměrně přijatelná tóga. Když se zmíní, že slečna Buffetová nakonec vyhrála nade všemi, zdvořile jí zatleskám a usměji se na ni. Konečně se to zde začne obracet k lepšímu. Samozřejmě, že všichni protestují nad novými pravidly. Mne to jen naznačuje, že jsme v civilizovanější době, což se potvrdilo. A dokonce i před mou dobou. Fascinující. Měl bych toho samozřejmě náležitě využít. Mé sebeovládání je samozřejmě na výši, takže na sobě příliš nedám znát, že by mne snad trápilo dění v jídelně. Hned jak jsme vyzváni, zvednu se, zdvořile se zeptám, co mám přinést Helen a sám si dojdu pro karafu krve. Po našem obědě se omluvím, že se jdu převléci, protože ač je prostěradlo asi nejženštější kousek oblečení, který momentálně vlastním, není to tak pohodlné jak by se mohlo zdát. Nehledě na to, že bych rád opět vlastnil alespoň to něco z osobních věcí, co nám zbylo. Vydám se tedy do chodby, abych si převzal své věci a zamířil do pokoje. Hodlám tam setrvat, dokud proměna nepomine. Abych vystoupit již mohl v uniformě, samozřejmě. Můj je tedy pokoj číslo osm. Těší mne, že mysleli na nás z upíří rasy a dali nám pokoje bez skutečných oken. |
doba vygenerování stránky: 1.3566341400146 sekund