| |||
Jídelna Gill, Ysea "To nemáš ani na nic chuť?" Změním svůj výraz na překvapený. I když jsem plně syta, tak se mi stejně sbíhají sliny. Obvzlášť když tady voní tolik druhů jídel. Během chvilky jsem ale zhypnotizovaná jeho úsměvem. Je na něm tak nějak nečekaný. Překvapený výraz rázem zmizí a můj úsměv je širší než doposud a jen mu hledím do očí. Chvilku na to je zpět Ys a já v rozpacích. Začnu se usmívat do svého klína. Je to tak krásné cítit něco jiného než strach, zoufalství a bezmoc. Nechci promrhat byť sekundu takového pocitu a se štěstím a úlevou v očích zvednu hlavu a usmívám se. |
| |||
Jídelna Jigme, Tarney Zasněně jej pozoruji a div se nerozplývám. Je to divné. Moje tělo na všechny tyto podměty reaguje opravdu podivně. Sice tak trochu ví z jeho zkušeností, jak to vlastně probíhá. Jak se u toho cítí. Stejně jako věci okolo. Nejistota, obavy, vnímat jisté pouto, které tě táhne k dané osobě. Nutí tě, aby se na danou osobu upnula i většina myšlenek. On to měl, ale k dívce. On. Je myslím určitě muž. O tom on také něco věděl, ale na to měl dost negativní pohled. "Co?" Povím trochu zmateně. "Já. Nezírám já." Jsem v rozpacích. Ano. Ne. Zmatkuji. Tak je to. Zmatkuji. Podívám se na jedince, který na mě promluvil. Zajímavě vyhlížející muž. Celkem pěkný, ale má vážně podivné rysy. Není to člověk, jak jinak. Je to dost nezvyk. Zatím jsem žil hlavně mezi lidmi, takže chvíli bude trvat než si zvyknu. To, že by on mi ukousnul hlavu mi nějak moc nevadí. Zajímalo by mě, jak by to asi udělal. Je možné, že má jinou podobu, s kterou to dokáže. "Ukousnutí hlavy by asi bolelo." Konstatuji. Sice by to bolelo, ale není to nic, co by mi nedorostlo. "Myslí, že jsem ochoten to risknout. " Povím nakonec a usměji se na neznámého. "Kdo to vlastně je? A kdo jsi ty? Mersi jsem já." Představím se. |
| |||
Jídelna Shatyra, Mersi "Počkej, půjdu s tebou," vyzvu Shat, když oznámí, že jde pro jídlo a spěšně se zvednu. Svůj názor na celou proběhlou situaci si nechávám pro sebe. K pultům to vezmu s oklikou plnou respektu, abych nešel příliš blízko profesorům. Zatímco já volím menu z misky rýže, zeleniny, masa a omáčky, ona vypadá, jako kdyby snad něco hledala. Nakonec dojde k pultu kde jsou podivné kuličky, věci a poklopy se jmény. Jednu rovnou hodí do krku. Tázavě ji při jejím počínání sleduji. Všiml jsem si v jídelně, že se tak několik studentů krmí, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych se zeptal, co to vlastně je. Vyrazíme zpět na naše místo a já se pustím způsobně do jídla. Stále při obědě sleduji ostatní kolem sebe. Všimnu si tak jak pohledu Shatyry, tak pohledů chlapce, jenž sedí vedle ní. Na Shat se jen usměji. "Neměl by jste tak zírat, není to slušné. A taky by Vám mohl ukousnout hlavu za nezdvořilost," pronesu nakonec potichu k chlapci. |
| |||
Jídelna Sukui, Ysea Sukui tak nějak shrne i mé myšlenky a stejně to není dost na to, aby se Jack zastavil a pokračoval v konverzaci. Jen vyšle zpět gesto a pokračuje pryč. Sleduji ho pohledem až ke dveřím, v mírném zamyšlení. "Nepotřebuji ještě jíst," odvětím Sukui na její otázku. A není třeba se míchat do jejich rozhovoru. Podívám se na ni při tom a vyčaruji drobný poloviční úsměv, jak je ta její veselost nakažlivá. Ysea se vrátí s jejich jídlem a tak přeruší zvláštní ticho. Nabídku pizzy také odmítnu, snažím se u toho ale tvářit o něco přívětivěji než se tvářím obvykle. Když se na kamarádky pošťouchnutí Sukui zakucká, začervená a vrtne se do rozpaků, teprve v tento okamžik odvrátím pohled. Stejně tím svým ucukla, během vteřiny pryč. Vypadám poněkud konsternovaně. To se o mne chápe infarkt, nebo co je to za pocit? Můj posed je momentálně dost strnulý a snažím se udržovat špatně čitelnou masku na mé tváři, i když pro někoho znalejšího mne asi prozrazují oči. |
| |||
Jídelna Yl, Kyoki, okrajově dvojice u dveří "Tak to chce z místa, kde to nebude tak vadit... Teda vidět, " zazubím se na novinku, když zmíní mizernou regeneraci. Prudce škubnu hlavou k Ylrys, když pootevře oko, ale zase ho zavře, takže se dám do sledování spíše růžovovlásky, jen po jejích slovech zakývám hlavou na souhlas. Až mi z toho přejel příjemný mráz po páteři. "Tak, když to nerozchodíš jako Yl, tak se asi nedá nic dělat..." loupnu po ní okem a když zmíní tu dohodu, trochu více se narovnám a ocasy kolem mne zavíří v podivně hrozivém gestu. "Až tě omrzí život, měl bych nabídku ještě než ti vyrveme srdce. Ale to možná někdy později," dodám a na tu jednu větu neměl můj hlas ten podivný goofy podtón. Je to ale hned pryč. "A přesto jsi byla na koberečku," odfrknu si trochu pohoršeně, zatímco se pohledem věnuji týpkovi, co se zastavil u objektu zájmu Kyoki. |
| |||
Jídelna Zo začiatku Sukui, Gill a Ysea, potom som na chodbe (Shaba Bahati). Keď na mňa Sukui prehovorý, ukážem palec hore na súhlas a pomaly odchádzam z miestnosti. Toto celé prebehlo otrasne. Viem, že to nie je tak, že by ma tam niekto nechcel, ja sa tam sám nechcem, pretože čo robím, to skazím. Ako vždy. No a teraz sa idem pozrieť na izbu. Som zvedavý, či budú samostatné izby alebo budem mať s niekým. Už len chýba aby som práve ja natrafil na nijakú zazobanú egoistický osobnosť, čo si myslí, že je pánom sveta. Takú smolu predsa nemôžem mať. Ale už dosť negativity. Hurá na izbu a potom zistiť, čo sa ešte bude dneska diať. Možno ak bude teraz voľno, tak sa pôjdem pozrieť po škole, ako to tu vyzerá, aby som sa zoznámil s okolím, alebo je šanca, že príde pozrieť sukui, alebo sa možno iba rozvalím na posteľ, preštudujem nejaké dokumenty a upravím nejaké nákresy v I.C.O.N. a pokúsim sa ďalej pracovať na tej jej kapesnej dimenzí ako úložný priestor. Následne otvorím dvere a vidím, vyjdem von a uvidím tam, ako tam niekto stojí. Pozrem sa naňho Hmm... vyzerá zvláštne... a poviem : A ty tu čo stojíš ako soľný stĺp ? To si tu na hanbe alebo čakáš na pozvanie ? Však sa choď naobedovať. Trochu sa pousmejem a pokiaľ nezareaguje, tak idem ďalej. |
| |||
Jídelna Ysea, Gill, Jack Je smutné, jak moc překvapivé je, že bych mohla mít nějaké další přátele. Na Jackovi není znát žádná reakce a Gill... Podívá se na mě s pozvednutým obočím. Nevím jak si to mám vyložit. Možná se jen bojím těch otázek, které to může znamenat. Ze zamyšlení, při kterém na Gilla stále hledím, mě vytrhne Jack. Jemně si povzdechnu. "To přece není tak, že by tě tu nikdo nechtěl. Nikomu tady nevadí tvoje přítomnost. Jde spíše o načasování konverzace vzhledem k situaci. Což ostatně můžu zahrnout do té pomoci s komunikací, o které jsme se bavili. Nicméně pokud ti tady není s námi příjemně, držet tě tady nebudeme, nevidíme se přece naposledy." Mile a povzbudivě se na něj usměji. Jak Ysea zmíní jídlo, dojde mi, že jsem vlastně celé odpoledne nic nejedla. "Jestli tam najdeš pizzu, budu nejšťastnější člověk ve vesmíru," požádám jí nadšeně. Otočím se na Gilla: "Ty si nic nedáš? Co jsme sem přišli, tak jen sedíš a ani skoro nemluvíš. A nevypadá to, že by ses chystal jít si pro jídlo." Usmívám se na něj s očekáváním, že ho snad trochu rozmluvím. Pokud si o něco řekne, požádám Yseu, aby přinesla jídlo i jemu. Než stihnu jakkoliv zareagovat, Gill se představí a Ys mi položí dodatečnou otázku. Okamžitě se začervenám a neočekáváním této otázky se zakuckám pizzou, do které jsem se ihned jak jí donesla s chutí zakousla. Pokud Gill nechtěl nic přinést a nezmínil řádný důvod, proč nechce jíst, nabídla jsem mu kousek pizzy. "YS!" zamumlám a podívám se na ní s viditelnými rozpaky. I když se známe teprve pár hodin a ani o něm vlastně nic nevím, nijak se mi ta myšlenka nepříčí. Navíc mě určitě nebude chtít. A moje schopnosti tomu nepomáhají v žádném směru. V očích se mi tak mísí rozpaky a strach a když pohlédnu jeho směrem a zjistím, že se na mě dívá, neudržím pohled déle jak vteřinu a sklopím ho dolů, kde už si opět žmoulám lem sukně. |
| |||
Jídelna především Sukui, Jack, Ysea Ze Sukui vypadnou nějaké nové informace, především o tom, že pochází ze školy čarodějů a že je sem přeložena. Ysea očividně o její minulé situaci něco ví. Když zmíní výsměch poněkud nakrčím čelo, ale nijak více na to nereaguji. Je tak ale znát, že je stále poslouchám. Když zmíní kamarády, povytáhnu jedno obočí a podívám se směrem k ní, takže se naše pohledy na krátký okamžik setkají. V mém pohledu by mohla vyčíst nevyřčenou otázku, kdyby mne jen o něco více vnímala a nevypadala tak zasněně. Trochu ten moment ruší Yseino upřímné překvapení. Jen to značí, že nečekala, že by nějaké přátele snad mít mohla. Trochu mne z toho bodne v hrudi, ač to nedám znát. Ani netuším, jak bych si to divné rozpoložení měl vyložit. Z našeho pohledu mne nevytrhne jen Ysea svými slovy, ale i Jack se svým náhlým odchodem. Vyhnu se Yseininu pohledu a podívám se na Jacka. Než stačím pořádně zareagovat, už je na odchodu. Jeho slova jen dokazují, že řádně nevnímal rozhovor dívek, ani když se bavili i o nás. Nevěřil jsem, že někdo dokáže být vetší balvan než já. Nad jeho slovy jen pokrčím rameny, vzhledem k tomu, že mi rozhodně nevadí, že odejde, i když to není tak, že bych ho tu snad nechtěl. Jen by se měl naučit chovat a číst situaci. A když jsme u toho tak i rozpoložení jedinců, jenž se situace účastní. Nikomu by přece nevadilo, že tu je, kdyby je tak hrubě několikrát nepřerušil. Nehodlám ho však v jeho odchodu zastavovat. Následně Ysea odběhne pro něco k jídlu a pokud Sukui něco nepronese, vznese se mezi nás protahující se ticho. Když se nově příchozí dívka vrátí, dokonce vznese dotaz na mé jméno. "Jsem Gill," poprvé zazní můj hlas, co se k nám přidala. Dívám se při svém představení přímo na dívky, takže mi neunikne ani její dodatečná věta. Nemám zrovna extra vynikající sluch, ale umím slušně odezírat ze rtů a její pohled se nedá vyložit moc jinak. Zhluboka polknu a už už to vypadá, že odkloním zrak, ale nakonec se mi nepodaří se přesvědčit a zůstanu tak viset na rtech Sukui. |
| |||
JídelnaTarneyKdyž Tareney domluví, tak mi řekne, ať se jdu najíst, abych měla dost sil. Zvednu se na nohy. “Ano, můj pane,” přitakám a otočím se na Jigmeho. V mé tváři jde zachytit vystrašený výraz. “Hned přijdu, jdu najít svůj oběd,” sdělím mu a vyrazím k pultům s jídlem. Předtím říkal, že ty kuličky budou tady. Přesto mi několik chvil trvá, než najdu co hledám. Vezmu kuličku do ruky a dám si jí do pusy. Rychle polknu a hned cítím, že mne zasytila. Vezmu si ještě jednu a jdu si sednout zpět na své místo vedle Jigmeho. Posadím se a kuličku, co mám v ruce položím na stůl před sebe. Zahledím se na ní zamyšleně, chvíli nevnímajíc své okolí. Nakonec však zvednu pohled k Jigmemu a usměji se na něj, zatímco pozoruji jeho reakci. |
doba vygenerování stránky: 1.4831199645996 sekund