| |||
JídelnaTarneyKdyž Tareney domluví, tak mi řekne, ať se jdu najíst, abych měla dost sil. Zvednu se na nohy. “Ano, můj pane,” přitakám a otočím se na Jigmeho. V mé tváři jde zachytit vystrašený výraz. “Hned přijdu, jdu najít svůj oběd,” sdělím mu a vyrazím k pultům s jídlem. Předtím říkal, že ty kuličky budou tady. Přesto mi několik chvil trvá, než najdu co hledám. Vezmu kuličku do ruky a dám si jí do pusy. Rychle polknu a hned cítím, že mne zasytila. Vezmu si ještě jednu a jdu si sednout zpět na své místo vedle Jigmeho. Posadím se a kuličku, co mám v ruce položím na stůl před sebe. Zahledím se na ní zamyšleně, chvíli nevnímajíc své okolí. Nakonec však zvednu pohled k Jigmemu a usměji se na něj, zatímco pozoruji jeho reakci. |
| |||
V jídelně Tarney mi na dotaz jak teda vlastně fungují školní uniformy přece jen odpověděl, to znamená že se mi podařilo říct všechno co jsem chtěla. Takže jsem byla docela spokojená. Ono se mi to s tou telepatií nedařilo vždycky takže jsem byla ráda za každý úspěch. Ale řekla bych že už mi to začíná docela jít. Jeho odpověď se mi ale vůbec nelíbila. Teda vlastně celé to kolem oblíkání se mi nelíbilo, nečekala jsem že bych že se bude oblečení zvětšovat nebo tak. Vlastně jsem s tím nějak počítala tak ani nevím proč jsem se na to vůbec ptala. Asi jsem doufala že řekne že zmizí a pak se zase objeví nebo něco takovýho. A když už jsem u toho, takovou práci si dávám se svojí dvojnožkovou podobou a teď mám tohle svoje tělo ještě úmyslně schovávat pod oblečením? No prostě by jsme se všichni shodly na tom že tohle je fakt srajda. Když jsem měli tohle téma vyřešený přišla skupinka nějaký dalších dvojnožek. Na první pohled nebyly nějak zvlášť zajímaví. Teda moc jsem je nezkoumala takže vlastně nevím. Ale sotva se tady objevily hned začaly dělat problémy. To je jim podobný. Chvilku po nich se objevily další, nejdřív sem vletí jedna vážně vysoká a po ní ještě velkej kocourek, co hned začal civět jako kdyby snad viděl draka poprvé, teda dokud mu Modrý nezamručel potom ho to přešlo. S ním přišel taky...jelení kluk. No a mě samozřejmě hned jako první věc napadlo jestli chutná víc jako člověk nebo jako jelen. Jak by taky ne? Dneska jsem ještě neměla ani ždibec tak se není čemu divit. Taky se vrhnu na jídlo. Nejdřív se proměním do člověčí, čapnu mísu s masem a odnesu si jí ke stolu na druhou stranu kde sedí Kisa s Miko a Sonjou. "Nazdár!" houknu na na ně už cestou. "Takže jste to taky zvládly v jednom kuse, paráda!" prohodím nadšeně jak pokládám svojí večeři. Pak se nadšeně podívám po holkách. "Hej psst... to by se mělo nějak oslavit ne? Myslíte že i tady budeme moct najít něco k pití?" špitnu aby se jsem nerozkřikávala případné plány. Začnu do sebe pak cpát kusy masa až by se jeden mohl divit že se to do mě vůbec může vejít. S lidskou pusinou je to teda docela pomalí, ale zase se nebudu muset soustředit na telepatii když si chci povídat. Dneska už jsem se nesnažila až až a taky si nechci pokazit dobrý pocit že mi to předtím tak pěkně šlo. A taky navíc oni lidi říkaj že nic se nemá přehánět ne? |
| |||
Jídelna Sukui, Gill, Jack Sukui mě rychle ujišťuje že tady nemá žádný problém, ba naopak že tady s ostatními vychází dobře. Nebo spíš ostatní vychází dobře s ní protože ona nebyla z těch kdo by hledal problémy. Co já vím tak se vždy snažila s každým vycházet. Na mysli měla ti "školu" kam chodila předtím. "Tu bandu neschopných tupců mi raději ani nepřipomínej" zamručím otráveně. Vím že to pro ni nebylo příjemné téma tak jsem se mu snažila vyhýbat a když už na něj přišlo tak ho moc nerozvádět. Kdyby to bylo na mě udělala bych z nich sekanou, ani bych nemrkla. Kdyby se mi jen dostali pod ruku. Je ale dobře že se z té díry konečně dostala. Když si to tak vezmu tak kdekoliv jinde by to bylo lepší než tam. Vyjmenuje spoustu pozitiv a završí tím že si tady našla přátele. "Opravdu?" Zeptám se upřímně překvapená protože to jsem slyšela snad poprvé. Zadívala se při tom na dvojici přísedících. "To jsem opravdu ráda...a doufám že i oni to vidí stejně" významně se pro tom zadívám na hnedovlasého kluka protože právě tomu Sukui věnovala zvláště dlouhý pohled. Rozhodně si dva hodlám dát pozor, jestli je Sukui považuje za přátelé a oni ji zradí nebo jí nějak ublíží...nedopadne to pro ně dobře. Jack na druhé straně se zdál nějak přecitlivělí a narážku na to že vyrušuje si vzal až moc osobně. Věnuji mu jen letmý pohled a nad jeho slovy nezaujatě pokrčím rameny. Jestli čekal nějakou omluvu nebo projev lítosti tak má smůlu. Je mi vážně jedno jestli se půjde vybrečet za roh protože nedokáže porozumět situaci. Sotva se zvedne zaberu jeho místo. Ušetřil mi tak práci že jsem ho nemusela posouvat abych mohla být vedle Sukui. "Taky si skočím pro něco na zub, chceš něco přinést?" Obrátím se na Sukui.Pokud to najdu, přinesu jí co si požádá. Pro sebe vezmu nějakou řádnou pečínku... a jahody. Dva pamlsky na které bych nedala dopustit. Samozřejmě nemám v úmyslu skákat doslova, vlastně tam nehodlám ani jít. Když si tam zaletím bude to o tolik rychlejší. A když už jsem u toho ulehčování tak i mňamky vezmu telekinezí. "Takže? Jakpak se jmenuje tenhle tvůj nový kamarád?" Vyzívavě mrknu na kluka co na nem mohla Sukui skoro oči nechat a ukousnu při tom z velké jahody. Velkoryse mu tak dám příležitost se taky představit. Nakloním se k Sukui blíž abych jí zašeptala rovnou do ouška: "Nebo je to víc než jen kamarád?". Dlouho jsme se neviděli tak ji přeci musím trochu popíchnout. |
| |||
Jídelna Han, Ylris Mrknu na Ylris. "Mam z tebe dojem, že mi zařídíš spoustu sváči... Takže kousek masa asi problém nebude. I dyž moje regenerace spíš neni než je..." Otočim se na Hana: "Dežto s tim srdcem... No nevim no... Né že by to nebyla lákavá nabídka, ale eště se mi umírat nechce, táákže ti můžu slíbit jenom to, že až mě vomrzí život, tak to můžeš udělat." Hodím po něm široký úsměv. |
| |||
JídelnaKyoki, HanKdyž se dívka zeptá, co by za to dostala, musím se tiše zasmát. Nepřirozený smích s mírně otevřenými zuby, přesto oproti lidem můj hlas fungoval trochu jinak. Nemusela jsem artikulovat, a tak i když můj úsměv nikdy nezmizel, zuby byly zavřené, mohla jsem mluvit. Kyoki tak mohla cítit, že se na ní kouká několik mých očí na rukách, přesto nikterý pohled netrval déle než vteřinu. Očka těkající všude okolo, poskytující mi pohled do všech stran… pocit ale přetrvával. „Záleží… většinou si beru, neobchoduji. Han třeba chtěl mé srdce…“ hlava se otočila vůči ní, jedno očko na hlavě se pootevřelo a podívalo se na ní: „Pokud tvor cítí beznaději, pokusí dát i to, co nemá,“ očko se zavřelo a já se opět zasmála, vědoma, že by mne mohl též ředitel za mé slova rozprsknout o zeď. Ne, že by mi to vadilo, ale kdo ví, jestli bych neskončila v nějaké zavařovačce. Hlad byl pořád… jen někdy menší… někdy větší… Tiše usyknu a jazykem přejedu mezi zuby, sklapnu je a řeknu: „Pokud obě strany souhlasí, nemůže zde být přeci problém. Jako, když jsem ti dala své srdce Hane…“ chytla jsem dorůstající prst, který několikrát zakřupal, špatně se regeneroval… |
| |||
Jídelna Kelly Pokývnu hlavou na souhlas, že beru v potaz její přání. Mám v tom i vlastní plán, takže jsem rád, že souhlasila. Když poprosí, zda bychom se mohli přesunout již nyní, nasoukám do pusy zbytek zmrzliny a zvednu se ze židle, abych jí mohl nabídnout ruku a pomoci ji vstát. Ani nekomentuji mé dojezení, vzhledem k tomu, že toho stejně více nesním. Když stojíme oba, vyrazím k hlavním dveřím do jídelny, kde stále stojí jeden z nově příchozích. A nejsme jediní kdo míří tímto směrem. Založím ruce opět za hlavou a pozorně se rozhlížím po okolí. Nerad bych, aby nás zasáhl náhodně letící kus jídla, nebo třeba další apokalypsa. |
| |||
Jídelna Ulgge Automaticky přikývnu. "Mhm." I když je jeho přítomnost připomínkou bolesti, tak mě zároveň uklidňuje. Nejraději bych se mu schoulila v náručí a už jí nikdy neopustila. "Mohli bychom jít už teď, prosím? Teda... jestli jsi už dojedl..." Rozhlídnu se po místnosti a prosebně na něj pohlédnu. Nejsem si jistá, jestli po tomhle všem chci být mezi tolika tvory. |
| |||
Jídelna Kelly Kelly souhlasí s tím, že se po obědě dostaví k Tarneymu - ne tedy, že by měla příliš na výběr. Když se naše pohledy setkají, pousměje se a já jí to oplatím. Chvíli tak na ni zamyšleně hledím a bojuji s rozpolcením ve svém nitru. Uvažuji, zda se zdekovat a nechat to tak, jak to je, nebo se k tomu také jednou postavit jako... No, to je fuk. "Budeš chtít doprovodit ke kabinetu?" zeptám se jí nakonec, jak pro jednou taky vyhraje stránka, kterou už ani nevím, že mám. |
| |||
Jídelna Tarney, Ulgge Zrovna tvořím posledním kouskem palačinky asi tak desáté kolečko na talíři, když cítím Tarneyho pohled. Tázavě se na něj podívám. Moc jsem nevnímala co se děje okolo nás. Když ale sjedu pohledem na Shatyru na koleni a Tarney pronese požadavek na schůzku v kabinetu, je mi jasné, o co tady půjde. Podívám se zpět na Tarneyho a přikývnu na souhlas, i když nemám vůbec náladu to teď řešit. Pozoruji Tarneyho ještě cestou zpět na jeho místo a snažím se vyčíst, jak se k tomu postaví. Jako vždy na něm nejde přečíst nic. V trase mého pohledu se objeví Ulgge. Zastavím se na něm pohledem. Nemůžu si pomoct a koutky se mi pozvednou do poloúsměvu. V očích mi zůstává všechna bolest. Někde hluboko se ale dá najít i naděje. Naděje, že jednoho dne bude tohle jen vzpomínka k pousmání, protože to nakonec bude jen hloupá překážka, kterou spolu překonáme. |
| |||
Jídelna Kyoki, Ylrys, všichni co ještě půjdou k pultům s jídlem "Hu-hu, díky," vyzubím se ještě více než obvykle na Kyoki pochvalu. Když mi vlepí pusu, zeširoka se olíznu a sjedu k ní pohledem. Když obě stojí, přešlápnu radostí a natěšeně zahopkám. Ylrys ukáže na chlupaté cosi, kam se já i novinka otočíme, abychom to prozkoumali. Když se na Ylrys podívám zpět, natočím tázavě hlavu na stranu. Když zmíní, že všude musí být něco, co jí znepříjemňuje náladu, trochu zavrčím a cuknu špičkou všech ocasů. Když se k tomu dostanu, mohl bych to slupnout někde na chodbě. "A já jsem Han," bufnu k jejich představování,"jak ostatně už Yl prozradila," vyzubím se opět doslova od ucha až k uchu. "Aaaaw, já bych rád ochutnal srdce pwosím," zamrkám na Kyoki a natěšeně poposkočím z místa na místo, "rád tě za to povozím na ocásku," zazubím se na ní a nechám jí, ať si to přebere jak chce. Pak už několikrát oběhnu obě dvě, na jejich cestě k jídlu. "No to máš štěstí, já se pořádně najedl jen díky tady Yl," poznamenám na to, že je dívka už najezená. Když dojdeme k pultu, tak i když jsem narozdíl od chlupaté věci dost velký, že se podívám člověku z očí do očí, stejně si vyskočím nahoru. Poměrně obratně se propletu mezi ostatním jídlem, abych zjistil, že já tu svůj spešl poklop nemám. Nesouhlasně a nespokojeně si odfrknu, až nějaké to jídlo zacákám slinami. Nakonec tedy, abych zahnal hlad, zabořím mordu rovnou do nádoby se syrovým masem a polovinu ho spořádám rovnou na místě. Až potom seskočím dolů, mordu celou od krve. Mrknu ke dveřím na individuum tam. "Tak pobavit jsi říkala..." zamručím spokojeně a přivřu oči, jak uvažuji co by mu šlo provést aby nám to prošlo u profesorstva. |
doba vygenerování stránky: 1.4593060016632 sekund