| |||
Jídelna Jigme "Chladnokrevnost." Opět to vyřknu, jako by mělo jít o něco zajímavého. "Tu neznám. Možná bych se jí mohl zabývat, až pochopím lásku." Pak se však zahledím na krystal a na brnění. "Proč jsi vlastně ve škole v brnění? Má tek krystal nějaký význam." Zeptám se opět, i když jsem říkal, že s otázkami končím. Zažít od někoho blízkého. Věnovali mi emoce. Oni ano, i když byli schopni se chovat pouze chladně. Pokud se někdo choval jinak, tak jej nahradili. Nebyli stroji, ale možná by bylo lepší, když by byli. "Dalo by se to tak říci." Povím lehce sklesle, přičemž se opět podívám pod stůl na své ruku, kterou mnu jeden z obvazu na druhé ruce. |
| |||
Jídelna Mersi "Pak tedy jen doufejme, že se do žádné nevrtneme. Minimálně já už mám po krk odůvodňování bezduché chladnokrevnosti tím, že ´ve válce je vše dovoleno´," u těchto slov se trochu zakaboním a lehce poklepu drápem na krystal, jenž mám zasazený v brnění. "Bohužel tohoto stavu dokáží docílit i živý tvorové. Není to pěkné zažít a už vůbec ne od někoho blízkého," slabě si povzdychnu, " to skoro zní, jako kdyby jsi s tím měl vlastní zkušenosti," poočku si ho prohlížím. |
| |||
Jídelna Jigme "Války končí, ale vždy zase přijdou nové. Je to nekonečný koloběh, který panuje ve všech civilizacích." Odpovím sklesle a pokouším se zamaskovat, že jsem na válku myslel úplně z jiného úhlu pohledu. O důvod více, aby jsem použil svou schopnost a nyní to budu mít i odůvodněné. Strach, že by mě a mé schopnosti chtěl někdo zneužít. To je myslím dobrá omluva a pokud se na to učitel přímo nezaměří, tak si toho nevšimne. Bude stačit počkat pár týdnů a pak se do toho mohu pomalu dát. "Většinu života trávím tím, aby jsem pochopil emoce. Každý na ně pohlíží jinak, ale bez emocí jsou jen stroje. Chladné, děsivé. Bez schopnosti cítit." Moje vzpomínky na stroje nejsou moc pěkné. Především na ty, které se mě mají na svědomí, i když zároveň to byli hlavně lidé. |
doba vygenerování stránky: 1.322939157486 sekund