| |||
Jídelna Ysea, Gill, Jack "V tom případě jsem ráda, že jsi si vybrala zrovna tuhle školu." Věnuji ji klidný úsměv. Urychleně ji uklidním. "Ale ne... Myslím ten ve staré škole, toho prokletého učitele. Nenapadlo je nic lepšího než to vyřešit tím, že mě přeloží. Hlavně že to byla škola plná čarodějů a nebyli schopní si poradit jinak..." Při vzpomínkách na starou školu, se tvářím trochu kysele a ublíženě. "Jsem ale ráda, že to tak dopadlo. Všichni tu zatím jsou přátelští, nikdo se mi nevysmívá, ani se mě nebojí. A myslím, že můžu říct, že tady mám nové kamarády." Při tom se podívám na Jacka a Gilla. Jackovo celkem násilné vstoupení do našeho rozhovoru ignoruji. Berme to jako další lekci komunikace, kdy doufám, že si uvědomí, že ne vždy je vhodná doba něco říkat. Na Gillovi nechám téměř zasněný pohled o něco déle. "A teď jsi tady i ty." Dodám se širokým úsměvem a již ze mně opadlo všechno, čím jsme si tu zatím prošli a jsem zpět ve své obvyklé veselé náladě. |
| |||
Jídelna Ulgge Zahihňám se, když si dá zmrzlinu. Hlavně, že už je mu líp. Přendám si kopečky zmrzliny k palačince a udělám si tak ještě větší mňamku. Bohužel se to neobejde bez trochy zapatlání krémem a šlehačkou na čumáku. Olíznu se ale vzpurný krém nejde tak snadno dolů. Musím vypadat komicky, jak si šilhám na šlehačku na špičce čumáku, ve snaze jí slíznout... |
| |||
Jídelna Muže má odpověď zjevně udivila, stejně jako mě samotného. "Co jsou to lichotky?" Povím si sám pro sebe, když od muže odcházím. Je dost možné, že to slyšel, ale já sám jsem zabraný do svých emocí, že mi je to vlastně v daný okamžik jedno, přesto, že když by jsem byl plně při smyslech, tak mě přepadne stud. Je to stud. Myslím. Nebo je to lenost? Ne lenost byla něco jiného, i když si to možná pletu se smutkem. Proč musí být emoce, tak složité??? Poté co jsem usoudil, že jsem se právě do muže zamiloval jsem nedovedl myslet pořádně na nic jiného. Po chvíli mi, ale přišlo divné jen sedět a muže pozorovat, když všude okolo ostatní jedí. Mě moc do jídla není, ale zaujmou mě malé kuličky, které vypadají, jako by v nich něco bylo. Něco takového jsem ještě neviděl. Normálně se hmotné stravě vyhýbám, jelikož se mi pak může něco zaseknout mezi zuby. Už z jeho života vím, že je to velmi nepříjemné a ze svého, že je tomu opravdu tak. Vezmu do ruky kuličku. Je divná. Měkká a vypadá opravdu zajímavě. Chvíli si jí ještě prohlížím, než jí vložím do svých úst. Hádám, že něco takového by mi nemuselo zůstat mezi zuby. Stojím na krásném hřejivém slunci a vnímám jeho energii, která se do mě vlévá. Asi takové jsou pocity z onoho podivného jídla. Přesto, že to bylo jako slunce, tak to přineslo jen pocit. Žádné živiny, které moje tělo potřebuje. Jenom pocit. To je trochu smutné. Miluji ten pocit, ale když z toho nemám živiny, tak je to dost k ničemu. Hádám, že jde o nějaký druh léku, tedy drogy. Nechápu však, proč je něco takového na stole. Poté co okusím kuličku si již nic dalšího nedám. Mohl bych, ale opravdu nerad mám proces, kdy se zbavuji přebytečného materiálu, který moje tělo nijak nepotřebuje, z těla. Co jsem pochopil, tak lidé a další stvoření dělají něco podobného, ale nechápu, že to dělají dobrovolně. Mě to celkově přijde neskutečně odporné. Jelikož nestojím o nepěkné myšlenky, tak se opět zahledím na muže. Ten svou pozornost věnuje nějaké. Dívce. Je to myslím tvor ženského pohlaví. Tvar jejího těla tomu nasvědčuje, i když její rasu neznám, takže tomu tak být nemusí. Mrzí mě, ale, že muž nevěnuje svou pozornost mě. Nehodlám však dělat problémy. To by jej... jistě... Jak je to slovo? Jo, zklamalo a to já nechci. Nadále jej tedy pozoruji a dění okolo téměř pozornost nevěnuji. |
| |||
Když chlapec místo řádné odpovědi pronese co pronese, povytáhnu jedno obočí. "Lichotky Vás z toho nedostanou," pronesu poměrně potichu a lehce nakloním hlavu na stranu. Když se omluví, kývnu souhlasně hlavou. Zkontroluji, že drží své slovo, než se tomuto problému přestanu věnovat. Místo toho se podívám na skupinku kolem Ylrys. "Zkuste dodržovat školní řád, ano?" pronesu k nim, abych upozornil na to, že slyším každé slovo, co tam padlo. Když si všimnu reakce Shatyry, zvednu se a přejdu k ní. I když má moje aura velký vliv, mám dojem, že za tím není jen to. "Děje se něco?" zeptám se stále stejným bezbarvým hlasem. Když do místnosti vejdou další studenti, pokývnutím hlavy uznám jejich přítomnost. Vzhledem k tomu, že se oběd již rozběhl, nebudu nikoho rušit u jídla. Na jejich představení jistě bude čas na první hodině. Jsem zvědav, jestli mi Kordar alespoň včas pošle jejich složky. Navíc mám momentálně jiné věci na práci. Vrátím se pohledem k Shatyře. |
| |||
Jídelna Do jídelny vstoupí noví studenti a je jim řečeno aby aby se představili. I když ani předtím jsem neznala většinu studentů a tak je mi více méně jedno co ostatní studenti říkají. Ale potom přijde na řad oběd a pořád je tu ta nedořešená otázka s uniformami ke kterému se však Kelly už rozhodne nevyjadřovat. Já bych to ráda pochopila a taky jsem po ni chtěla aby mi to vysvětlila ovšem jí se do toho nechce. Potom se oteplí vzduch a začne světélkovat červenými tečkami, nesvětélkují však jenom tečky, ale i ostatní co v jídelně jsou. Tečky následně vzplanou a přijde nepříjemný pocit pálení, docela dost nepříjemný pocit pálení. Pocit pálení nakonec ustane a já zjistím kdo za to může i když nevím proč, nebo k čemu tady došlo. Mám se ptát? Nejspíš by mi jen zopakoval co se tu stalo, ale já si ničeho nevšimla. Potom mi odpoví Ulgge a já protočím oči. „Říkala jsem že pro ideální studijní prostředí stačí když jsou uniformy praktické, estetická stránka je navíc.“ Někteří lidi to zkrátka nepochopí a Ulgge bude asi poněkud pomalejší. Dobrá rozhodnu se že to nechám být a poznamenám si že až s ním budu příště mluvit musím mluvit tak aby mi rozuměl. A protože ostatní už i chodí pro jídlo a tak se rozhodnu že se k ním přidám, rozhodnu se že si vyber ovocný džus a palačinky. |
| |||
Jídelna Nakonec zjistím kdo je ta aniž bych se musela ptát, někdo tam zmíní můj názor na uniformy a mezi to osobou tím mužem a holkou se rozpoutá zuřivá debata která mně pobaví. Z legrace se rozhodnu do ní vložit a řeknu. „Souhlasím školní uniformy nemusí být estetické hlavní je že jsou praktické Také je pravda že školní uniformy většinou navrhují ti pro které je vkus neznámý pojem.“ Potom sem přijdou noví studenti a jsou vyznáni aby se představili i když mně je to jedno dřív jsem taky neznala většinu studentů. A potom přijde na řadu oběd, ale mezitím se něco stane. V místnosti se oteplí objeví se ve vzduchu červené tečky a ostatní i já začnou žhnout. Potom ty červené tečky vzplanou a já pocítím silný pocit pálení. A i když ten pocit nakonec ustane tak přijde i jiný pocit, pocit k tomu kdo to všechno způsobil. Mám pocit že bych mu měla padnout k nohám a odprosit ho za svůj původ. Co to se mnou je? Tento pocit jen pomalu odeznívá a tak já radši vstanu a rozhodně se vydám se najíst. Nějaká dívka tam jásá nad talířem žab a potom si toho nabere poněkud hodně. Jsem zvědavá jak to hodlá všechno sníst. Sama si vezmu špagety s masovými kuličkami a zmrzlinu a pudink. |
| |||
Jídelna Dívku kterou Tarney představí jako Helen Buffetovou neznám ovšem teď to řešit nebudu počkám až to budu potřebovat. Zatím nemám co bych s ní měla probírat, potom se otevřou dveře a vejdou dovnitř další studenti. A pak přijde na řadu oběd zatímco noví studenti se postupně přestavují. No aspoň někteří, ne že by na tom záleželo neznám většinu studentů a tak nevím proč by to teď mělo být jinak. Potom se však v místnosti oteplí a ve vzduchu se začnou objevovat červené tečky, následně jako by ostatní začali žhnout a já jsem zvědavá co přijde pak. Jenomže potom ty tečky začnou hořet a já následně zalituji toho že jsem to chtěla vědět když přijde ten silný pocit pálení. Co se to sakra ... A potom to vypadá že Tarney něco řeší, takže to byl on. Protočím oči a myslím si že to je poněkud přehnané. Nevím o co to šlo a je mi to jedno protože pochybuji bych při snaze o vysvětlení došla k uspokojujícímu výsledku. Nakonec přijde čas se najíst a tak se vydám k poklopu a když pod něj nakouknu nadšeně poskočím a pak se zatočím tentokrát mi je jedno jestli se mi sukně zvedne. „Skvělé žáby.“ Potom si ke stolu přinesu ještě zmrzlinu, lívance s javorovým sirupem, croisanty, chlebíčky a pudink. Nadšeně obhlédnu tu horu jídla a pak se posadím abych se do ní pustila. |
| |||
Jídelna především Sukui, Jack, Ysea Stačím postřehnout, že se na mne Sukui děkovně usměje. Jen zlehka, sotva znatelně pokývnu hlavou, že jsem to vzal v potaz. Přeci jen si stále hodlám vybudovat nějakou tu reputaci. A ideálně stejnou, jako tam odkud jsem přijel. Mé rozjímání a přivítání se dívek opět vyruší poměrně neortodoxně Jack. Uložím kamsi do paměti jméno nově příchozí a nechám to být. Už tak nevypadá nadšeně z Jackova vyrušení. Sleduji ho pohledem, jak míří k pultu s jídlem. Nadechnu se a vydechnu. Zvažuji, jaký mám hlad a jestli vůbec chci jíst před ostatními. Nakonec dojdu k závěru, že ještě nejsem tak hladový, abych musel hned teď jíst. Zůstanu tedy sedět a opět se rozhlédnu. Když postřehnu opětovné Jackovo představení, povytáhnu jedno obočí a hodím po něm skoro až nepřátelský pohled. Měl by jim nechat jejich klid. Má snad pocit, že ho v tom rozhovoru chtějí? Nicméně poté položí Ysea otázku do pléna, ale spíše na Sukui. Podívám se k nim, protože jsem docela zvědav na její odpověď. Jestli se jí stalo něco podobného jako nám, nebo snad narážela na něco jiného? Přeci jen je tady kratičkou chvilku. Zachovávám po celou dobu své mlčení a po většinu času mám na tváři neutrální výraz. |
| |||
Jídelna Max Mám štěstí, že Max, stejně jako ostatní děti, jde velmi snadno rozptýlit nějakým novým podnětem nebo zážitkem. Na jídlo se chytí a tak se vydáme k pultům. Nandavám si salát, když se vyhopne přímo na pult. Rozhlédnu se a pokud to nikomu nevadí, nechám ho tam. Kdyby to náhodou vadilo, ponesu ho na ruce, aby si mohl nandavat. S plným tácem se vracíme na naše místo. Hned jak jsem se otočil, jsem si všiml, že drak je již pryč. S lehkým odfuknutím si ulevím, protože bych úplně nechtěl rozdmýchávat rozpory sotva jsme nastoupili. Stačilo to, co se stalo v ředitelně. Ať už to bylo cokoliv. Pustím se do jídla, zatímco se ztratím v myšlenkách. Pořád dávám ale pozor na Maxe, aby se netoulal, nebo ho nenapadlo snad jít otravovat jiného draka.... Nebo kohokoliv jiného. |
| |||
Jídelna - pozemky okrajově ti dva Loupnu po něm okem, jestli to myslí vážně. Před tím vypadal, že pochopil mé varování. Ujede mi další zavrčení než přes jeho žvatlání poberu, jak debilně to vlastně mluví. Odfouknu z nozder ledovou páru a protočím oči. Nejraději bych si ho dal jako zákusek, abych měl klid, nicméně to by se zrovna teď asi nehodilo. Při těch myšlenkách loupnu pohledem po Tarneym. Nevypadá to, že by byl tak otravný jako Oranil. Když ho ten hnědásek odláká na jídlo, protáhnu se, až švihnu ocasem nad stolem a ospale zívnu. Po jídle to chce dobrý spánek někde v klidu. Čas prozkoumat tu vodní plochu co tu má být. Využiju toho, že jsou zrovna pryč a proměním se, abych mohl projít ven. Hned za dveřmi se zase proměním a vyletím do noční oblohy, abych zamířil za vodou. Na zbytek bude dost času po pořádném dračím spánku. |
doba vygenerování stránky: 5.6604988574982 sekund