| |||
Jídelna Max Mám štěstí, že Max, stejně jako ostatní děti, jde velmi snadno rozptýlit nějakým novým podnětem nebo zážitkem. Na jídlo se chytí a tak se vydáme k pultům. Nandavám si salát, když se vyhopne přímo na pult. Rozhlédnu se a pokud to nikomu nevadí, nechám ho tam. Kdyby to náhodou vadilo, ponesu ho na ruce, aby si mohl nandavat. S plným tácem se vracíme na naše místo. Hned jak jsem se otočil, jsem si všiml, že drak je již pryč. S lehkým odfuknutím si ulevím, protože bych úplně nechtěl rozdmýchávat rozpory sotva jsme nastoupili. Stačilo to, co se stalo v ředitelně. Ať už to bylo cokoliv. Pustím se do jídla, zatímco se ztratím v myšlenkách. Pořád dávám ale pozor na Maxe, aby se netoulal, nebo ho nenapadlo snad jít otravovat jiného draka.... Nebo kohokoliv jiného. |
| |||
Jídelna - pozemky okrajově ti dva Loupnu po něm okem, jestli to myslí vážně. Před tím vypadal, že pochopil mé varování. Ujede mi další zavrčení než přes jeho žvatlání poberu, jak debilně to vlastně mluví. Odfouknu z nozder ledovou páru a protočím oči. Nejraději bych si ho dal jako zákusek, abych měl klid, nicméně to by se zrovna teď asi nehodilo. Při těch myšlenkách loupnu pohledem po Tarneym. Nevypadá to, že by byl tak otravný jako Oranil. Když ho ten hnědásek odláká na jídlo, protáhnu se, až švihnu ocasem nad stolem a ospale zívnu. Po jídle to chce dobrý spánek někde v klidu. Čas prozkoumat tu vodní plochu co tu má být. Využiju toho, že jsou zrovna pryč a proměním se, abych mohl projít ven. Hned za dveřmi se zase proměním a vyletím do noční oblohy, abych zamířil za vodou. Na zbytek bude dost času po pořádném dračím spánku. |
| |||
Jídelna Tarney vyčiní nějakému studentovi, takže si ho uložím do paměti. Tohle nebylo ani trochu příjemné. Nicméně se alespoň konečně naplní pulty jídlem. Vyrazím tedy tam, abych si nabrala jídlo. Neomylně zamířím k levému pultu, kde hledám poklop se svým jménem. Spokojeně vezmu tác po nálezu do rukou, překlopím ho do víka a mířím zpět na své původní místo. Teprve u stolu s poklopem zaklepu, než si ho trochu odklopím, jen abych mohla sáhnout dovnitř a chytit můj oběd. Můj velmi nohatý oběd. |
| |||
Jídelna - Chodba - Pokoj okrajově Shae Vzhledem k tomu, jaká byla její reakce a jak se... Prostě zachovala, tak s ní zůstávám. Vypadá to, že i když jsem úplně k ničemu, tak se mnou vydrží. A i když jsem se již mnohokrát spálila, uvědomuji si, že tady nepřežiji, pokud nebudu mít několik bytostí na které se obrátit. V okamžiku, kdy mi zahoří nitro, schovám hlavu v rukou a zakňučím bolestí. Snažím se schoulit tak, aby to nebylo tolik slyšet nahlas. Naštěstí to posléze přejde. Když se na mne Shae podívá, jak na tom sem, tak jen lehce zavrtím hlavou, že nemám hlad. Navíc hodlám využít té příležitosti, že jde k pultu, podívat se, co tady mají. Sklouznu ze židle a vyrazím přikrčeně pomalým krokem pryč. Všechny potřebné informace doufám mám. V bednách hledám své jméno, abych vyjala její obsah a vyrazila směrem k pokojům, než tam bude chaos a tlačenice jeden na druhého. Dorazím do společenské místnosti, kde fascinovaně napřed zamířím ke knihovně, abych se podívala, co je tady za knihy. Skoro vypísknu nadšením, když většinu titulů neznám. Potom se už vydám do chodeb. Pečlivě čtu cedulku po cedulce. Musím projít až na konec, abych našla svůj pokoj. Opřu se do dveří a zůstanu ve dveřích stát s otevřenou pusou. V takovém prostoru jsme předtím bydlely čtyři. Zavřu za sebou dveře a na stůl položím svou uniformu. Přejdu k oknu, odkud mám výhled na pláně a noční oblohu. Oddechnu si. Když už tady nebudu mít schovávačku, mám se alespoň kde uchýlit do bezpečí. |
| |||
Jídelna Kelly Za další pauzu jsem rád. Zatímco se otáčí, aby se mohla podívat co se vlastně děje a kdo je toho viníkem, tak se několikrát krátce nadechnu a vydechnu. Nechce se mi dýchat moc zhluboka ten teplý vzduch. Když se otočí zpět, udržuji na rtech opět jemný úsměv, aby si nedělala zase takové starosti. Také abych nedával tolik najevo tak očividnou slabinu. Rozhodně ne v téhle freak show. Na její oznámení jen kývnu hlavou na souhlas a zašoupnu se s židlí více ke stolu, abych se mohl zaklonit, plně opřít o opěradlo a ruce založit za hlavou. Dlouze se zahledím do stropu, zatímco mi po holé hrudi perlí kapičky potu. Když se vrátí se zmrzlinovými poháry, v očích mi zajiskří. "To je geniální nápad," pochválím její volbu a nacpu si plnou pusu zmrzliny. Pak pomalu rozpouštím, abych se zchladil. Hned je mi viditelně lépe. |
| |||
Jídelna Ulgge Starostlivě ho pozoruji. Doufám, že to nebude trvat dlouho. Když slyším pokárání studenta, probodávám ho pohledem. Co si o sobě myslí? Co za transmutaci s námi chtěl provést? Otočím se zpět na Ulgge. Pálení přestalo. Na pulty se nanosí jídlo. "Už je ti líp? Skočím pro něco dobrého." Pokud mi to potvrdí, odejdu k pultu. Na tác naložím dva zmrzlinové poháry a každému dvě palačinky s oříškovým krémem a šlehačkou. "Tady něco na schlazení a něco dobrého na zub." Vesele s úsměvem předám jídlo z tácu na stůl. |
| |||
Jídelna Modrej drak, Luis Při zavrčení mi zamrazí. Setřesu ze sebe ten pocit stejným pohybem, jako vodu po koupání. Pak na mě dokonce promluví! "Fuuufííí!" Vyjeknu nadšeně. "Já jsem Max. Jak se jmenujete pane dlaku? Jste fakt vobží. Jak jste se sem dostal těma malýma dvežma? Máte modlej oheň, když jste modlej?" Vychrlím svoje otázky na jeden nádech. Kouknu se na Luise, který mě ihned naláká na jídlo. Vesele seskočím z židle a běžím k pultu s jídlem. Protože tam nedosahnu, tak si vyhopnu na pult. Mlsně se olíznu a začnu si na talíř nandavat od všeho trochu. Obratně ťapkám mezi tácy a mísami. S plným talířem seskočím dolů a běžím zpátky na místo u draka. |
| |||
Jídelna Kisa Uchechtnu se, když mi Kisa odpoví. Jsem ráda, že už jsme na dobré notě, je s ní sranda. "Jo no, furt mne brní držka," přikývnu na její reakci na naše "jídlo". Na její slova v jídelně jen přikývnu hlavou na souhlas. A pak už to jede, že ani nestihnu sledovat, co se vlastně děje. Proslov mne z osobních důvodů docela potěšil, nevím co na to ostatní. Někteří vypadají skutečně otřeseně, dokážu si nějak představit, že pro ty, co měli vazby to asi musí být šok. A někteří řeší kraviny. Třeba je to jejich obranný reflex. Zabývat se blbostmi, aby je netížila skutečnost těch důležitých věcí. Pak nám zahoří vzduch a zaštípá mne v nitru horko. Také se oteplí. Když pomine bolest, spokojeně se usměju. "Nemuselo to tak bolet, ale je fajn, že zatopil," zazubím se na Kisu a vypadám uvolněnějc. "Tak hurá, přece jenom jídlo!" zaraduji se a už mám klapky na očích, jak si mířím nabrat maso pro sebe i hádky. |
| |||
Jídelna Max, Modrý Přejíždím pohledem po studentech i profesorech a hodnotím naše možnosti. Vypadá to tady rušně, ale nesmím se nechat ukonejšit. Musím věnovat všechny síly svému cíli. Z mého zamyšlení mne vytrhne dračí telepatie. Natočím hlavu a podívám se, jestli to náhodou... Samozřejmě, že to na něj civí Max. Lehounce kocourka zatahám za oblečení a pokud se na mne podívá, trhnu hlavou směrem k pultům, kde už voní jídlo. Na draka omluvně pokrčím rameny. Pokud jídlo chytí Maxovu pozornost, zvednu se a vydám se tam s ním, abychom si nabrali jídla. |
| |||
Jídelna především Shatyra Skoro ani nevnímám, že se mne Shatyra dotkla. Nicméně si její ruky všimnu, až když se z toho trochu oklepu. Než stačím ale poděkovat, nebo zareagovat nějak více, tak se zvedá a ukročí od stolu, aby mohla pokleknout. Nechápavě zamrkám. Normálně bych jí asi řekl, že to není třeba, ať to dělá proč to dělá. Nicméně sám zmatený pocity, které se u mně objevily, mám spíše chuť se k ní připojit, než jí to rozmlouvat. Nakonec zůstanu nerozhodně sedět na židli a čekám co se bude kolem Shatyry dít. Jen zvednu pohled k těm pár prvním, kteří se vydají k pultům pro jídlo. |
doba vygenerování stránky: 1.4036219120026 sekund