| |||
Dievčenská Izba 24 Nikto konkrétny Ľahnem si do doku na naklonenú platformu s priehlbinou pre mňa a pár magnetickými úchytkami, aby som sa nezošmykla. Pozriem, ako sa na jednej obrazovke prepisuje software nanitov a na druhej moje cyberdeck s hackmi. Ruky si prestanem cítiť, ako mi ich dock postupne rozmontuje a začne meniť komponenty. "Tak a teraz ma čakajú 4 hodiny zábavy... nikdy som si na tieto procedúry nezvykla. Ako teraz, či už predtým... Možno... ani neviem..." Ostanem unavene pozerať do stropu a pomaly zatvorím oči. Uvoľním sa a predstavím si, ako levitujem v prázdnote. No neviem sa rozhodnúť, či to bude nekonečná biela miestnosť, alebo čierny void... asi poďme dneska s bielou miestnosťou... Predsa ležím na tej doske a nelevitujem. To by malo dávať zmysel. No aspoň mne. Predsa tu nie je nikto, s kým by som sa rozprávala. Toto sú len moje myšlienky... áno... iba moje myšlienky... som to vlastne stále ja ? Nie som iba kópia ? Keby som nechala vyrobiť svoju kópiu s pomocou nanitov... ktorá ja by bola tá platná ? Aj ona by mala moje psyché... aj ona by mala všetko, čo ja... preto sa toho bojím... nechcem to skúšať... nechcem ani na to myslieť... kvôli tomu sa mi vracajú spomienky... Trochu si povzdychnem a otvorím oči. Tak toto nebol moc dobrý nápad. Čo by som robila, keď už tu som daná ? No... je tu dosť individuálov. Asi by som mala porozmýšlať nad tým. No... je tu veľa použivateľov tej mágie. Musím si zistiť, či dokážem si niečo s tým spojené namontovať do seba, aby som nebola na to taká náchylná. Ale tak či tak by to nejako obyšli a nič nezmôžem... to je tak... budem musieť aj tie bojové cvičenia prehodnotiť a vymyslieť najlepšiu stratégiu. Uvidím, čo ma čaká zajtra... Už iba odpočívam a čakám, než sa dokončí procedúra. |
| |||
Chodba Abby, Maid, Akashka Jak běžím po chodbě, začnu si uvědomovat jednoho zásadního problému. Kvůli tomu jak se rozkládám a nesu váhu navíc, se moje nohy brzo podlomí. Jako by toho nebylo dost, liskne mě záblesk bolesti a slovo “voda” mi zaduní v hlavě. Naštěstí ta bolest déle neprodlévá (79%). “Klid, hned ti ňákou seženu, jen tohle už nedělej!” Pak se však stane to nejhorší, nohy se mi opravdu podlomí a já se svalím na zem. “Kurva!” Než s tím dokážu cokoliv dělat, vejdou do chodby dvě holky, asi satyr a sukuba. Satyr si pod námi vytvoří mráček a pošle sukubu pro zbytek. Já se však z mráčku převalím a plesknu sebou o zem, kluka sebou neberu. “Na mě ser, já se vyléčím sám! Pohni s ním na ošetřovnu! Prý potřebuje vodu!” |
| |||
Pokoj Aine - Tělocvična především Nybe Z pokoje Aine vycházím s poměrně dobrým pocitem takového malého vítězství. Šlo to a dopadlo lépe než jsem doufala a zbytek už není v mých rukách…tedy doufám. Skutečně bych zvažovala jestli si neudělat na své cestě do tělocvičny krátkou zastávku do sklepení a velkoryse na dobro neukončila trápení těch nebožáčků. Vypadá to ale že už je o ně postaráno, že jim bude dopřáno ještě trochu času mezi živými. I když si nejsem jistá jestli by se tomu tak u jednoho z nich dalo říkat. Tak možná existence? Tak či tak je jasné kdo je strůjcem téhle parády - ta jediná která pořád ještě stojí. Tu novou se služebnou pochopitelně nepočítám. Tady to nevyšlo, ale třeba mě v tělocvičně dokáže zabavit. S tím jaká byla, nebo spíš nebyla hodina přeměňování nepočítám že by tahle snad neproběhla stejně. To malé je tam samo samotinké, takže to vypadá si uděláme soukromou jedna na jednu. Nedochvilnost zdejších mě už nepřekvapuje a ani nezajímá. Vejdu do prázdné místnosti a dveře se za mnou hned sami zavřou. Hned se svalím na lavičku vedle bílé, ruku přehozenou přes její rameno a kolem jejího krku. Jako tehdy v koupelně. A stejně potěšeně ji taky pozdravím. „Ahoj…S profesorem asi počítat nemusíme, tak co kdyby jsme si daly souboj jen mi dvě? Co ty na to prcku? Tady se nemůžu proměnit…” ne že snad i tak bude mít nějakou šanci „... Tak zůstanu v téhle podobě. Žádný strach škvrně, vedle mají a ještě budou mít dost práce tak budu opatrná” uchechtnu se. Vlastně to znamená že toho moc dělat nebudu. Nechci to malé přece zmrzačit. |
doba vygenerování stránky: 1.3799619674683 sekund