| |||
Pokoj Aine - Tělocvična především Nybe Z pokoje Aine vycházím s poměrně dobrým pocitem takového malého vítězství. Šlo to a dopadlo lépe než jsem doufala a zbytek už není v mých rukách…tedy doufám. Skutečně bych zvažovala jestli si neudělat na své cestě do tělocvičny krátkou zastávku do sklepení a velkoryse na dobro neukončila trápení těch nebožáčků. Vypadá to ale že už je o ně postaráno, že jim bude dopřáno ještě trochu času mezi živými. I když si nejsem jistá jestli by se tomu tak u jednoho z nich dalo říkat. Tak možná existence? Tak či tak je jasné kdo je strůjcem téhle parády - ta jediná která pořád ještě stojí. Tu novou se služebnou pochopitelně nepočítám. Tady to nevyšlo, ale třeba mě v tělocvičně dokáže zabavit. S tím jaká byla, nebo spíš nebyla hodina přeměňování nepočítám že by tahle snad neproběhla stejně. To malé je tam samo samotinké, takže to vypadá si uděláme soukromou jedna na jednu. Nedochvilnost zdejších mě už nepřekvapuje a ani nezajímá. Vejdu do prázdné místnosti a dveře se za mnou hned sami zavřou. Hned se svalím na lavičku vedle bílé, ruku přehozenou přes její rameno a kolem jejího krku. Jako tehdy v koupelně. A stejně potěšeně ji taky pozdravím. „Ahoj…S profesorem asi počítat nemusíme, tak co kdyby jsme si daly souboj jen mi dvě? Co ty na to prcku? Tady se nemůžu proměnit…” ne že snad i tak bude mít nějakou šanci „... Tak zůstanu v téhle podobě. Žádný strach škvrně, vedle mají a ještě budou mít dost práce tak budu opatrná” uchechtnu se. Vlastně to znamená že toho moc dělat nebudu. Nechci to malé přece zmrzačit. |
| |||
Dívčí pokoj č. 16 - Společenská místnost Rell Vyjdu z pokoje a dojdu do společenské místnosti. Jakmile ho spatřím, zastavím se na místě. Jestli před tím vypadal andělsky, tak teď vypadá božsky... Na sucho polknu a pomalým krokem, snad až stydlivě se k němu rozejdu. Nervózně si hraju s lemem šatů. "Nečekáš tu dlouho?" Mám dojem, že mi to muselo trvat snad věčnost. |
doba vygenerování stránky: 1.4322261810303 sekund