| |||
Jídelna Mersi Když na válku zareaguje tak sklesle, pokusím se ho trochu povzbudit. "Jsme ale v budoucnosti, třeba je již dávno po ní." "Opatrně na to, komu to nabízíš. Jsou tu tací, kteří by rádi zneužili schopností spolužáků," trochu ho varuji. Rozhodně je tu minimum těch, co se řídí ctí a spravedlností, oproti těm, co by všeho rádi využili. Zamyslím se nad jeho zbylými slovy. "Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel," poznamenám nahlas, "nicméně asi máš pravdu..." |
| |||
okrajově Laudi Žádný pozdrav? Hmmm. Lehce nakloním hlavu na stranu, když místo pozdravu rovnou poděkuje a nabere si kuličky. Fascinuje mne její apetit, když jí jedna kulička dokáže předat energii a živiny, jako den zakořenění a slunce. Možná jí je také prozradil můj pohled, když žádné z jídel není popsané tím, co to je, jen některé poklopy mají konkrétní jména. Odkráčí ke stolu a já tak zůstanu stát sám u pultů. "To je mládež..." zabrumlám si trochu nakvašeně pro sebe. Že jsem se vůbec snažil. Pokynu hlavou Tortunovi a místo toho, abych se posadil zpět ke stolu, vyrazím pryč. Přeci jen se ještě potřebuji podívat, jak na tom je ošetřovna jak vybavením, tak zásobami. |
| |||
Jídelna Rubus Dál si prohlížím všechna ta jídla když v tom najdu to co jsem hledala. Živinové kuličky. Ale než si stačím nabrat přijde ke mě jakýsi člověk se zelenými vlasy a zeptá se mě jestli nepotřebuji pomoct. Je hezké že zatím všichni s kým jsem mluvila tu jsou tak milí a ochotní pomáhat. "Děkuji, už jsem našla co jsem hledala." Usměju se na neznámého. Naberu si na talíř kuličky a jdu si sednout ke stolu. Zatím se snikým nebavím jen v klidu sedím a jím. Nejsem úplně nejopatrnější a stane se mi to co se může stát snad jen mě. Omylem se dloubnu vidličkou do prstu až mi z toho začne trochu téct krev. Vážně se nemůžeš ani najíst bez toho aby sis ublížila? Ptám se sama sebe zatímco si cucám poraněný prst. Jsem na sebe naštvaná. |
| |||
Jídelna Jigme "Válka." Povím ono slovo zklesle. Válka bude stát mnoho životů a kvůli ní se zrodí mnoho zrůd. Mnoho životů se změní a zažije velké utrpení. Podívám se na Jigmeho, který se zachová trochu divně, ale pozornost tomu zase moc nevěnuji. "Dobře." Útěchu jedinci hledají u těch, které znají a důvéřuji jim. To já zatím nejsem. "Jde o dočasné potlačení. Přišlo mi místné to nabídnout, přesto, že jsem věděl, že nebudeš mít zájem. Smutek je spojen s dalšími emocemi a tím, že jej trpíme dáváme najevo, že pro nás jedinci mnoho znamenali, nebo tím sami sobě dokazuje svou sílu, že se přes to dovedeme přenést." Pokusím se znít moudře, ale jelikož se občas lehce zadrhávám, kvůli hledání správných slov, tak to moudře jistě nezní. Možná spíše směšně. |
doba vygenerování stránky: 1.4978170394897 sekund