| |||
Jídelna Jigme "To jsem rád." Dobře. Lichocení bych tedy měl zvládat. To je dobře. Moc dobře. S tím by se to nemělo přehánět. "Teď jsem trochu zmatený. Významu tvých slov rozumím, ale ve tvé tváři vidím.. smutek. To je přátelství, až tak smutná věc, nebo je to ten případ, kdy se jedná o něco z tvé minulosti, co vyplavalo na povrch ve tvých myšlenkách, do čeho mi aktuálně jistě není a tím, že o tom mluvím dělá pouze pro tebe nepříjemnost?" V mém výrazu je lehké veselí, ale také vážnost. Přesto, že mám v emocích celkem bordel, tak smutek poznám. Byla to vlastně jedna z prvních emocí, které jsem poznal a je velmi, velmi nepříjemná. Jako ostatní emoce jsem jí dlouho studoval, aby jsem jí co nejlépe pochopil. Je to emoce, která je velmi zlá, ale také důležitá. Přesto, že by se někdo bez ní jistě obešel, tak zároveň by tím přišel o hodně věcí, které by nedovedl bez smutku pochopit. |
| |||
Jídelna Mersi Jen se na něj děkovně usměji, vzhledem k tomu, že mou reakci vzal tak dobře. "Ne, že by mi to ale nepolichotilo," škádlivě se zazubím, než nad tématem přátelství zvážním, aby bylo znát, že to tak také beru. "Knihovna se jistě stane velmi důležitým místem pro většinu z nás," pokývnu hlavou ,"inu jestli nemáš v úmyslu rozbít nádobí přede mnou mým čelem, pak bychom to mohli považovat za začátek přátelství," i když se na něj usměji, tak se v mém výrazu zračí jistý smutek. |
| |||
Jídelna Alfa Neprotestoval ani se nijak nebránil což mě opravdu potěšilo. Ono by mu to teda stejně k ničemu nebylo kdybych opravdu chtěla. Na mojí tváři se objeví zvláštní úsměvný výraz očekávání když ucítím dotek jeho mysli. Ale ale. Tohle by mohla být ještě zábava. Napadne mě okamžitě. Sotva se jeho mysl přiblíží k té mojí dostane zvláštní pocit že dál by se pouštět neměl, pocit který však nepochází odemně. Nic mu ale nebrání pokračovat a cesta k mojí mysli mu zůstává otevřená. Stejně jako všem ostatním, ačkoliv z ní na první pohled není nic slyšet. Překvapeně mrknu když mi odpoví, jen ne běžným způsobem, ale právě telepaticky. "Holka?" zopakuji po ní trochu zmateně když se konečně ozve. Zlehka se od ní odtáhnu abych si jí mohla pořádně prohlédnout. Můj pohled sjede z její tváře na hruď. "To je mi lito" zašeptám zkroušeně při pohledu na její, jako deska stolu vedle, plochý hrudník. Žádné dívce bych nepřála tak krutý osud. Byla matoucí, vypadala jako chlapec ale zněla rozhodně jako dívka. "No vlastně je mi jedno jestli jsi holka nebo kluk" uvědomím si v zápětí. Byl by sice jeden takový jednoduchý způsob jak si to ověřit ale zase tolik na tom nezáleží. "Nádhera, tak se mi to líbí" zapředu spokojeně když se přece rozpálí ještě víc. Zase se k ní skoro přitulím blíž a všechno to horko si schovám hezky pro sebe dřív, než se stačí rozplynout do okolí. Výsledkem je že se teplota kolem vlastně vůbec nezvedne. A největší teplo šlo z jejích rukou které ale měla kde mi byly úplně k ničemu. No tak, zrovna o mě se bát nemusíš. Přitáhnu si je blíž k tělu a pobídnu jí k objetí. Nenutím ji ale silou, už takhle jsem celkem spokojená. "Ysea" řeknu jen a s úsměvem se těším teplíčku které mi tak ochotně poskytla. Když se nic nezvrtne mám novou oblíbenkyni. |
| |||
Jídelna Jigme "Tvá reakce je rozumná. Já právě také ne. Jenom jsem slyšel, že něco takového je a ne neboj. Nejde o tebe." Usměji se a mrknu po něm, jelikož to chci jen pro jistotu uvést na pravou míru. Možná jej totiž právě ta myšlenka tolik zaskočila, ale to mohu jen hádat. "Jak říkám. Tvá reakce je v pořádku. Já sám jsem jí před chvíli měl, tedy spojenou i s jinými pocity, které mi jsou bohužel velmi cizí a o to více mě zaskočili." Nevím co k tomu dodat. "Tvá slova jsou milá Jigme. Možná tě jednou díky nim budu považovat za přítele." Usměji se opět. " Jen co tedy zjistím jaký je postup pro tvorbu přátel. Stejně tak budu muset zjistit i více o lásce. Možná něco najdu v knihovně. Máš však jistě pravdu v tom, že bude vhodné se sblížit i po jiných, než romantických stránkách." Správný moment. To zní pěkné a dává to naději, ale jak správný moment poznat? S mým štěstím jistě vyberu přesný opak. |
| |||
Jídelna - pokoj Ležím si relativně pohodlně rozvalená na stole a okolní dění a žvanení jde absolutně mimo mě. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Vlastně ani to ne. To by znamenalo že mám alespoň snahu předstírat že vnímám, ale té nemám ani co by se za do masa ohryzaný nehet vešlo. Snad bych tady dokázala i usnout, nebýt toho vážně příjemného ohnivého vypálení. Nebylo to ale dost aby mě to donutilo třeba jen zvednout hlavu ze stolu. Obličej se mi teda rozhodně zkroutil bolestí. Tak fakt noc díky zmrdi. Protože já jsem dneska dostala ještě málo. Je jedno kdo to měl na svědomí, zpatky bych to nevzala. Jen matně zaznamenám že nejsem jediná. Dobře že tak. Dál ležím a jen drápem škrábu do desky stolu před sebou. Nejraději bych se ani nehnula ale hladové kručení v břiše mě nakonec přece přemluví se zvednout. Fájn. Tak jo. To už je hodně špatný když se nechci hýbat ani kvůli jídlu. Odpotácím se k pultům s jídlem a hned se začnu cpát, ani se nezdržuju brát si to zpátky ke stolu. A ani vlastně nevím co to je. Nějaký kus masa co by chtěl ještě trochu dopéct, přisolit a okořenit ale na to kašlu, a kašlu taky na příbory nebo na talíř. Potom se odvleču k nástěnce abych vůbec věděla kde mám vlastně pokoj. Do prvního patra se po schodech skoro vyplazím. Ramena svěšená únavou a dokonce svůj ocásek za sebou táhnu po zemi. Ve dveřích do chodby kde jsou pokoje skoro narazím do blbečka stojícího ve dveřích. Jen na něj mrzutě zavrčím a pokračuju dál. Nestojí ani za pohled. Cestou jen po očku nahlédnu do otevřených dveří ale ani kvůli tomu nezpomalím. ni mě nezajímá co se tam děje.. už jen proto kdo se událostí účastní. Je vidět že ani tady nedojde k žádným změnám, kromě toho že budeme všichni navlečený do stejných hadrů jak banda retardů. Seru na ně a raději se za hlasitého nadávání proč mám kurva pokoj tak zasraně daleko dobelhám do postele. |
| |||
Jídelna Mersi "A některým to trvá poněkud déle zpracovat, pokud to tedy trvale nepokřivilo jejich charakter," dodám jen tak mimochodem, zatímco se rozhlížím po těch, co tady zbyli. Vrátím se k němu pohledem a je vidět překvapení, které vystřídají určité rozpaky. "Tedy... Není to úplně běžné... A ještě jsem se nesetkal... Inu...." trochu nervózně se zasměji a prohrábnu si vlasy. Nádech, výdech. "Nikoho samozřejmě nesoudím, je to každého věc, kdo nebo třeba co ho přitahuje," přátelsky se usměji, "jen jsi mne trochu zaskočil. V tomhle nemám rozhodně vůbec žádné zkušenosti. Tedy jako... S tímto typem vztahu." Najednou si přijdu nepohodlně ve vlastní kůži. Je to normální? "Každopádně vím, že pokud budeš dopředu počítat s nezdarem, tak zcela jistě přijde. Minimálně se to odrazí v tvém snažení," usměji se na něj, "jestli jsi si zcela jistý, že budeš odmítnut, ať už z jakéhokoliv důvodu... Na první lásku je to poněkud nešťastné, ale alespoň se tím trochu otrkáš, do dalšího zamilování." Nejsem si jist, jestli mu tohle vůbec nějak pomůže, ale aspoň to můžu zkusit. "A jestli o to hodně stojíš, zkus to neuspěchat. Buď v daného přítomnosti, zkus se sblížit po jiných než romantických stránkách. A možná potom narazíš na správný moment, který ti zajistí úspěch." Dodám povzbudivě. Tedy alespoň doufám, že povzbudivě. |
doba vygenerování stránky: 1.5195469856262 sekund