| |||
Jídelna - pokoj Ležím si relativně pohodlně rozvalená na stole a okolní dění a žvanení jde absolutně mimo mě. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Vlastně ani to ne. To by znamenalo že mám alespoň snahu předstírat že vnímám, ale té nemám ani co by se za do masa ohryzaný nehet vešlo. Snad bych tady dokázala i usnout, nebýt toho vážně příjemného ohnivého vypálení. Nebylo to ale dost aby mě to donutilo třeba jen zvednout hlavu ze stolu. Obličej se mi teda rozhodně zkroutil bolestí. Tak fakt noc díky zmrdi. Protože já jsem dneska dostala ještě málo. Je jedno kdo to měl na svědomí, zpatky bych to nevzala. Jen matně zaznamenám že nejsem jediná. Dobře že tak. Dál ležím a jen drápem škrábu do desky stolu před sebou. Nejraději bych se ani nehnula ale hladové kručení v břiše mě nakonec přece přemluví se zvednout. Fájn. Tak jo. To už je hodně špatný když se nechci hýbat ani kvůli jídlu. Odpotácím se k pultům s jídlem a hned se začnu cpát, ani se nezdržuju brát si to zpátky ke stolu. A ani vlastně nevím co to je. Nějaký kus masa co by chtěl ještě trochu dopéct, přisolit a okořenit ale na to kašlu, a kašlu taky na příbory nebo na talíř. Potom se odvleču k nástěnce abych vůbec věděla kde mám vlastně pokoj. Do prvního patra se po schodech skoro vyplazím. Ramena svěšená únavou a dokonce svůj ocásek za sebou táhnu po zemi. Ve dveřích do chodby kde jsou pokoje skoro narazím do blbečka stojícího ve dveřích. Jen na něj mrzutě zavrčím a pokračuju dál. Nestojí ani za pohled. Cestou jen po očku nahlédnu do otevřených dveří ale ani kvůli tomu nezpomalím. ni mě nezajímá co se tam děje.. už jen proto kdo se událostí účastní. Je vidět že ani tady nedojde k žádným změnám, kromě toho že budeme všichni navlečený do stejných hadrů jak banda retardů. Seru na ně a raději se za hlasitého nadávání proč mám kurva pokoj tak zasraně daleko dobelhám do postele. |
| |||
Jídelna Mersi "A některým to trvá poněkud déle zpracovat, pokud to tedy trvale nepokřivilo jejich charakter," dodám jen tak mimochodem, zatímco se rozhlížím po těch, co tady zbyli. Vrátím se k němu pohledem a je vidět překvapení, které vystřídají určité rozpaky. "Tedy... Není to úplně běžné... A ještě jsem se nesetkal... Inu...." trochu nervózně se zasměji a prohrábnu si vlasy. Nádech, výdech. "Nikoho samozřejmě nesoudím, je to každého věc, kdo nebo třeba co ho přitahuje," přátelsky se usměji, "jen jsi mne trochu zaskočil. V tomhle nemám rozhodně vůbec žádné zkušenosti. Tedy jako... S tímto typem vztahu." Najednou si přijdu nepohodlně ve vlastní kůži. Je to normální? "Každopádně vím, že pokud budeš dopředu počítat s nezdarem, tak zcela jistě přijde. Minimálně se to odrazí v tvém snažení," usměji se na něj, "jestli jsi si zcela jistý, že budeš odmítnut, ať už z jakéhokoliv důvodu... Na první lásku je to poněkud nešťastné, ale alespoň se tím trochu otrkáš, do dalšího zamilování." Nejsem si jist, jestli mu tohle vůbec nějak pomůže, ale aspoň to můžu zkusit. "A jestli o to hodně stojíš, zkus to neuspěchat. Buď v daného přítomnosti, zkus se sblížit po jiných než romantických stránkách. A možná potom narazíš na správný moment, který ti zajistí úspěch." Dodám povzbudivě. Tedy alespoň doufám, že povzbudivě. |
| |||
Jídelna všichni v jídelně Tak přece jen jsem tady správně pomyslím si když vstoupím do jídelny. Nejsem si zrovna dvakrát jistá svími orientačními schopnostmi, tak jsem se bála abych něco nepopletla. Krátce přejedu pohledem všechny u stolu a snažím se odhadnout a kým bych se tu asi mohla začít bavit. Prohlížím si jídla tady a zajímá mě jestli jsou tu pro mě i něaké ty živiny anebo prostě budu muset něco rysknout a doufat že se z toho nepobliju. Ale i kdyby tu pro mě nic nebylo rozhodně bych neryskovala ty velké kusy masa. Raději přejdu k speciální stravě a začnu si pročítat jména těch zvláštních pokrmů ve snaze najít něaké ty živiny. |
| |||
Jídelna Jigme "Na tom něco bude." Všichni tady jsme si něčím prošli. Někteří z toho mělo možná radost a nevadilo by jim to prožít znovu, ale takových tu moc nebude, jelikož by je nepřijali, pokud by nemohli zapadnout. "Ano, je součástí naší třídy. Jen to není. Není to spolužačka." Poslední větu ze sebe soukám trochu déle a řeknu jí i celkem potichu. "Díky." Špitnu. Je mi jasné, že nakonec to ze mě bude muset ven. "Já právě tak nějak čekám, že budu odmítnut, ale je to poprvé, co něco takového cítím a nechci, aby to hned takhle skončilo." Povzdechnu si, opřu si hlavu o ruku a zakousnu se do kusu obvazu, který má přes kloub. Nechci, aby to skončilo. Nechci odmítnutí. Hodlám za to bojovat, když to půjde a to i když boj mi vůbec nejde. |
| |||
Jídelna Mersi Usměji se na něj. "Alespoň někdo z nás být musí. Přeci jen, věřím, že každý, kdo se ocitne v této třídě, tak si prošel svým." "Dnes? Takže někdo ze třídy?" přátelsky do něj žďuchnu loktem, "inu říkal jsem, že tu máme spoustu pěkných spolužaček." Trochu se uchechtnu. "Nemohu říci, že bych v tomto ohledu byl nějaký odborník. Nebylo to třeba, když jsme neměli vládu nad tím, s kým skončíme," pokrčím rameny, "nicméně pokud budu vědět, rád ti poradím." "Proč by to mělo přivodit problémy? Maximálně se budeš muset srovnat s odmítnutím, není to tak?" zeptám se, teď už poměrně se zájmem. |
| |||
Jídelna Jigme "Tak to je od tebe velmi šlechetné." Opravdu je to démon? Zatím se tu snaží být každému ku pomoci a to je velmi odlišné od démonů, o kterých jsem slyšel. Takže bude něco jinačího, co je možná s démony pouze nějak příbuzné. To je zajímavá novinka. Pochází tedy z nějakého rodu, zjevně šlechtického, když by mu museli schválit partnerku. Zdá se však, že jeho povinnosti vůči rodině se na něj již nevztahují. Důvodů může být mnoho. Čarodějka? Počítal jsem, že tu někdo takový bude. "Já doposud o ničem takovém vlastně ani nepřemýšlel. V mém okolí se ani nic takového nevyskytovalo. Až dnes jsem poprvé ucítil to, co se asi nazývá vzplanutím?" Pokusím se popsat emoce, které jsem cítil, spolu s teplem, které to doprovázelo. Stále se nemohu zbavit myšlenky na ten pocit, když se mi málem podlomila kolena a zároveň mé tělo ztuhlo. "V tomhle ohledu velmi zaostávám." Povím opět sklesle. když se dostanu ze zasnění. "Navíc mám obavy, že by to mohlo přinést mnoho komplikací pro oboje strany a přidělávat problémy je to poslední co by jsem chtěl." Povzdechnu si. |
| |||
Jídelna Mersi Neodtrhuji pohled od dívky ve dveřích, když se Mersi opět rozpovídá. "Mh-h," zamručím, když navrhne změnu tématu. Jeho nové téma mne donutí odtrhnout hloubavý pohled ode dveří a podívat se na něj. Chvíli zpracovávám než řekl a u toho několikrát přejedu pohledem sem a tam, mezi ním a dívkou. Poté se krátce zasměji. "Tak to není. Jen čekám, zda bude potřebovat pomoci," odtuším, "každopádně jsem do školy nepřijel namlouvat si dívku, měl jsem důležité poslání, od kterého mne vztah nemohl rozptylovat. Navíc nepřicházelo v úvahu, aby mou partnerku neschválil rod..." zamyslím se, "to už je ale pravděpodobně pryč. A musím uznat, máme spoustu pohledných spolužaček. Jedna mne chvíli uváděla... No do rozpaků řekněme," trochu se oklepu, když si na čarodějku vzpomenu. "Nicméně máš pravdu, že v novém prostředí jsme se teprve poprvé viděli všichni u prvního jídla," pokrčím rameny a loupnu po něm okem, "padl ti někdo konkrétní do oka, že se ptáš?" |
doba vygenerování stránky: 1.3431742191315 sekund