| |||
Jídelna Mersi Několikrát mrknu a výraz mi zatuhne na tváři, jak poměrně šokovaně zpracovávám, co právě řekl. "...." Nucené zasmání. "Tři?" ujistím se, že jsem dobře slyšel. A to jsem si myslel, že já jsem tady mezi těmi nejmladšími. "Nic si z toho nedělej, přeci jen jsme teď spolužáci a máme si pomáhat v učení, no ne?" uchechtnu se a hodím po něm lišácký úsměv. "Uvidíme. Můžeme to zkusit probrat i s ostatními studenty a navrhnout to třídní zástupkyni jako třídní požadavek. To by mohlo v této hierarchii zabrat," navrhnu nakonec, co se mi honí hlavou. |
| |||
Jídelna Jigme "Nooo." Zahledím se do stolu, loket si položím na stůl a poškrábu se na hlavě. "V zásadě mi jsou mi tři roky." Jakmile to vyslovím, tak cítím, jak mě zaplavuje hanba, jelikož je mi vlastně stokrát méně než některým studentům tady a to je nepříjemné. Samotné vědomí toho mi není příjemné. "To bych ti byl vážně vděčný. Opět." Zacukají mi koutky do úsměvu. "Uvidíme. Třeba budeme příjemně překvapeni, i když minimálně zahradnický by mohli otevřít." Přeci jen práce na zahradě je vždy a udržovat ji nějaký ten čas zabere. Třeba přesvědčíme nějakého učitele, aby nás v tomhle návrhu podpořil. Jigme vypadá jaké zajímavý jedinec, který chce za svůj život okusit co nejvíce věcí. Jistě byl už i s mnoha ženami. Možná je právě ve vztahu s tou, kterou předtím zmínil. Oba budou podobné rasy, takže by to i dávalo smysl. |
| |||
Jídelna Mersi Hledím na něj, jak zpracovává informace a uvažuji zda tady byli před tím, nebo potom, co Tarney informoval o našem datu a skutečnostech této třídy. Byl jsem příliš šokován abych dával pořádný pozor. To bych měl rozhodně napravit, nemůže mne rozptýlit tak snadno každý hloupost, nebo věci s kterými nic neudělám. "Jestli ti nevadí, že se ptám, kolik ti vlastně je let?" Usměji se, když se zase naučil něco nového. "Najdu nějakou knihu, abych ti je mohl ukázat, jistě tady budou mít v knihovně něco o zahradách, nebo mé kultuře," navrhnu mu posléze. "Třeba tu budou mít větší výběr a vybereme si i něco dalšího. V NŠÚ bylo kroužků hodně a chtěl jsem chodit na všechny," uchechtnu se tiše nad tou ironií. "Zatím bych si ale nedělal příliš velké naděje. Přeci jen jsme odtrženi od hlavní budovy a profesor o nich nic neříkal." |
| |||
Jídelna Jigme Třista let.... třista.... tři sta...to je hodně! To je neskutečně hodně. Nedokáži si něco takového představit. Opravdu doufám, že tu nejsem nejmladší bytost, ale je více než možné, že tomu opravdu tak bude. O časovém posunu jsem slyšel, ale nijak jej neřešil, ale zdá se, že má nějaký důsledek. Musí jít o mnoho let, ale i tak budu ještě daleko od toho šíleného čísla. Co se týče Jigmeho data narození, tak nad tím raději nepřemýšlím vůbec. Už jen proto, že nemám sebemenší tušení co je vlastně za rok. "Aha." Takže zahrada bez rostlin... to je opravdu divné, ale je z jiného světa, takže tam to může být, asi normální. "To by bylo dobré. Vždy jsem chtěl na nějaký kroužek chodit." On chodil na šerm pokud si pamatuji. Jednou jsem to zkoušel a zjevně to umím i já, i když tehdy jsem postrádal nějakou skutečnou zbraň. |
| |||
Hala Sukui Díky mému zamyšlení si ani nevšimnu, že nám to u nástěnky bere více času, než by bylo běžné. Stejně tak si nevšimnu, že po mne pokukuje. Přijde mi poněkud zvláštní, že všechno odkazuje na naše příjmení, ale seznam pokojů využívá našich křestních jmen. Již uvažuji nad tím, jak asi funguje automatické vyměňování ložního prádla, když Sukui nalezne seznam pokojů. Pohlédnu na ni do strany a pokývnu hlavou na souhlas, že vím. "Mám nalezeno. A podle mapy školy to vypadá, že musíme do patra," spustím ruce podél boků a pohlédnu ke dveřím ke schodišti, "půjdeme?" |
| |||
Jídelna - Hala Neubráním se úsměvu nad jeho galatností. To se dneska moc nevidí. Když dojdeme k nástěnce, začne ji horlivě studovat. Nejdříve se snažím rozpis najít, ale čím dál tím více mě rozptyluje ten jeho hloubavý výraz, takže víc koukám na něj než na nástěnku. Pokud se na mě podívá, rychle se s růžovými tvářemi otočím na nástěnku. Jak nervózně těkám pohledem po nástěnce a koutkem i na Gilla, nakonec rozpis najdu. Nervózně si odkašlu. "T-tady." Možná, že už ho našel dřív, ale jestli něco říkal, zatímco jsem ho pozorovala, tak jsem byla moc rozptýlená, abych ho vnímala. Chvilku mi trvá najít svůj pokoj a nemůžu najít Gillův. Uvědomím si, že vlastně nevím, co mám hledat. Je trošku matoucí, když jsou některé pokoje přiřazeny dle jména a některé dle příjmení... Počkám tedy, až si pokoj najde sám. |
| |||
Jídelna Mersi "I tací..." rozhlédnu se po zbytku v jídelně, "i když pochybuji, že jich tu bude mnoho, kterým by bylo přes třista let..." Zamyslím se a opět mi na mysli vytane náš časový skok. "Tedy odžitých roků, vzhledem k tomu, že pokud to budeme brát do důsledku, tak je většině z nás teď přes třista let..." prohrábnu si vlasy a uculím se, "jsem zvědav, jak bude vypadat, když je mým rokem narození šestnácetosmdesátdevět..." Jsem trochu zmatený, kde tady vytanula tato informace a hlavně proč, ale když měl potřebu to sdělit, pokývnu hlavou, že jsem to postřehl. "Inu na zenovou zahradu není třeba rostlin, když na to přijde. I když osobně mám bonsaie rád," znovu se odmlčím, jak uvažuji, zda říkal Tarney něco o kroužcích, "musíme se ve volné chvíli zeptat profesora, jak to tu bude s volnočasovými aktivitami. Třeba tu mají zahradnický kroužek." Usměji se nad jeho veselostí. Vypadá to, že to je něco, co ho skutečně těší. |
| |||
Jídelna Jigme "Hádám, že se tu najdou i tací, kteří jsou minimálně třikrát starší, než je naše doba." Navíc já jsem o proti Jigmemu stále neskutečně mladý. Vzhledem k přepočtu na lidský věk jsem stále ještě malé dítě a pokud je Jigme něco jako démon, což podle televize žije neskutečně dlouho, tak můj život je pro něj jistě jen krátkým okamžikem. "To zní dobře. Děkuji Jigme. Takhle budu tvým dlužníkem. Dneska, asi bylo otázek dost, když mi oba poprvé tu. Bude čas." Takhle nějak začínají přátelství pokud si to dobře vybavuji. Je snad Jigmeho záměr vytvořit mezi námi přátelské pouto? Dnes jsem řekl že už dost otázek, takže se jej na to zeptám zítra. "Jak to říci. Živím se Sluncem, tedy jeho září." Zenová zahrádka? Ten pojem si nevybavuji, ale má to něco společného se zahradou a to vím co je. "Já bych si rád vysadil nějaké kytky. Venku i na pokoji. Mohli by jsme zkusit domluvit se školou a udělat Zenová zahradu." Navrhnu Jigmemu vesele. Sice nemám tušení co to je, ale pokud by tu něco takového bylo, tak by to Jigmemu udělalo radost a tím bych splatil dluh a i sobě udělal radost. |
| |||
Jídelna Mersi "A kdo není z naší doby?" hodím po něm smutným úsměvem a mimovolně zaklepu drápy do stolu, zatímco si druhou rukou popotáhnu roh. "Tak v nich uděláme pořádek, co Vy na to? Pokud budu něco vědět, rád zodpovím jakékoliv otázky či v něčem udělám jasno." "Inu, pokud tady zachovali alespoň něco z původní školy, pak by měl mít každý pokoj okna s výhledem ven. Ať už pravá nebo magická," pokývu hlavou. "Dobrá tedy Mersi. Není vůbec zač. Je to to nejmenší. Přeci jen zenovou zahrádku tady asi nenajdu, takže učit se mohu kdekoliv," pokrčím rameny až se límec od brnění zavlní. |
| |||
Jídelna Jigme "Tomu rozumím. Sám jsem potomkem války a převratu, když se to tak vezme." Povím trochu sklesle, když si vzpomenu na svůj původ a na svou "sestru/rodiče." "Jisté znalosti také mám, ale mám v nich hrozný nepořádek." Přiznám se. Hádám, že jemu to už stejně dávno došlo. "Pro mě je to výhled ven, na zelenou přírodu s možností na sebe nechat svítit Slunce." Je to vlastně krátce, co jsem mohl něco jako přírodu spatřit na vlastní oči. "Myslím, že mi můžeš... tykat. Tak je to slovo. A děkuji ti za nabídku Jigme." Na tváří se mi objeví opět další úsměv. Úsměv je úžasná věc, minimálně tak jsem to pochopil ze sledování televize. Zajímalo by mě, jestli tam odkud je Jigme měli televizi a jestli jí také sledoval. |
doba vygenerování stránky: 3.6898090839386 sekund