| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna všichni v jídelně Po mém představení nepřijde nesouhlas, ani pobídnutí k doplnění a následuje mne zbytek naší skupinky. Někteří dokonce i strozeji. Nebo tím, co předvedl Mersi. Pohledem se přesunu k původci podivného zvuku a paralýzy Sukui. Povytáhnu obočí a lehce zavrtím nevěřícně hlavou. Cuknu sebou jako kdybych chtěl popojít a přizvednu jednu ruku směrem před sebe, ale když zareaguje Jack, ruku zase stáhnu a zatvářím se ještě více neutrálně. Rozhlédnu se po jídelně, jako kdybych neměl vůbec nic v úmyslu. Když se oba vydají si sednout, v odstupu je následuji, abych se i já usadil ke stolu. (E60) |
| |||
Jídelna Všichni tam, hlavně Jack a Mersi Zpět do reality mě s leknutím dostane Jack. Na jeho slova se pořádně nadechnu a vydechnu a raději se hned vydám za ním, jinak se odtud nepohnu. Takový trapas... Když se posadím (E57), dělám raději že nejsem a hypnotizuji stůl. Nejde ale přeslechnout Mersiho představení nepředstavení. Chápavě se na něj usměji. Alespoň že nejsem jediná, kdo je tu z toho nesvůj. |
| |||
Jídelna Všichni přítomní Následuji tedy ostatní až do jídelny, kde už je několik dalších jedinců, kteří zjevně budou téže žáky této školy. Je divné je tu takto vidět a vědět, že oni se mezi sebou znají, zatím co já a ostatní, kteří se mnou přišli jsme pouhými nováčky. Jsme pozváni dopředu, aby jsme se představili. No, tak to je skvělé. Co řeknu? Co mám vlastně říci? Je toho tolik co říci nemohu a tolik co bych říci chtěl. Je to otrava!!! Musím, ale rychle něco vymyslet. Sice se ostatní představují, ale nakonec budu poslední a to už se budu muset představit. Honem! Honem! Nějaký nápad. Nějaký dobrý nápad. Ostatní s komunikací nemají problém, ale na mě je tu najednou moc živo. Prostě se nadechnu a něco plácnu. Tak to bude nejlepší. Nádech a... "Těší mě poznat vás, že já tu s vámi zde. Nový já tu." Fuck! Tak a nyní jsem se opravdu předvedl. Měl jsem se na to soustředit. Přeci jen slovní skladba je základ, ale já jej dovedu i tak mrvit přesto, že jde v zásadě o můj rodný jazyk. Je to dost ostuda, co více dodat. Přesunu se bokem, aby se na mě nikdo nedíval a přemýšlím co dál. Měl bych si dojít pro jídlo, ale hlad nemám. Místo toho bych potřeboval spíše kvalitní živiny, které z jídla moc nezískám. Zatím jsem na tom dobře, ale nakonec budu nucen se jít někam zahrabat. |
| |||
Jídelna Všetci Ako prichádzame do jedáľne, Kyoki zas robí niekomu naprotiven. A ja pomyslím si Ona to bude asi furt robiť, že. Furt musí do niekoho dorypovať... Následne Jahoda sa ani nepredstavý a ide hneď ku stolom , Gill povie ledva tri slová. Toto začína parádne... Následne príde na rad Kyoki a zdá sa, že sa vie predstavyť, ale tým prekecom sa potvrdilo, že si mám na ňu dávať pozor. Následne sa Sukui zasekne, keď zbadá tu kreatúru, ku ktorej zvedavo prihliada Kyoki, tak prídem k nej a potichšie poviem Kľudne to rozdýchaj, pôjdem pred teba a aj tak už som videl horšie potvory. Takže si stúpnem trošku dopredu, asi krok až dva pred Sukui a začnem s mojím štandartným bezduchým výrazom: Ahojte ! Ja som Jack, Jack Warren a rád vás všetkých spoznávam. Mám rád Vojenskú tématiku, vedu, technológie a ceľkom aj nadprirodzeno. Dúfam,že budeme vychádzať v pohode. A keby ste si chceli len tak pokecať, tak ma potom vyhľadajte. Nádledne si idem sadnúť, najbližšie, kde je voľné s jedným miestom veďla mňa navyše keby niečo. Keď som už usadený, tak si z vnútra kabátu vyberiem vidličku, odkusnem si z nej a sledujem, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Hlavní budova, poté Jídelna Jahoda, všichni v jídelně Na obličeji mu proletí několik pocitů a já se na něj povzbudivě usměji. "To je v pořádku. Podle všeho sis prošel spoustou věcí. Máš právo na svůj osobní prostor. I když bych řekla, že v tom nebylo víc než jen drzé podrbání na hlavě, tak máš pravdu. Navzájem nevíme čeho jsme schopni a je lepší být opatrný. Nicméně doufám, že se nebudeš stranit každého. Ráda bych tě poznala a vyslechla si tvůj příběh." Hodím po Kyoki káravým pohledem, když pronese svou poznámku. V jídelně je dost tvorů. Pravděpodobně profesor nás vyzve k představení. Zkoumám podlahu a jak na mě přichází řada, tvoří se mi obrovský knedlík v krku. S trhnutím si uvědomím, že Kyoki domluvila, je ticho a jsem na řadě. Nervózně se rozhlídnu po místnosti. Už zase si žmoulám lem sukně. Měla bych ze sebe něco vysoukat... "A-ahoj. J-já jsem Sukui." Divný zvuk, ze kterého mě zamrazí v zádech. Vyděšeně se podívám za zvukem, kde už Kyoki zkoumá... kohosi. Nejsem schopná se strachem pohnout ani odtrhnout oči. Na sucho polknu. |
| |||
Tam venku - Jídelna
Lahodně nasaju jeho strach, kterym čpí vzduch všude kolem. Je ho tolik, že se nacpu k prasknutí a on z toho je jenom hóódně ospalej. Ani ho to nevyplo do spánku, natož do bezvědomí... Během toho se mu pokusim zavrtat do hlavy a letmo se mrknout na jeho historii, dyž je na ní tak háklivej. (29%) Rozhlídnu se po jídelně. Dyž vidim tu různorodou skupinu tvorů, tak se mi rozzáří kukadla nadšením. Mam toho tolik co zkoumat. Naše koťátko je tak rozptýlený jídlem, že ani neposlechne pána profesora a zůstane trochu pozadu. Gill se představí jako první. A vzal to málo faaakt doslova... Sem hned vedle něj, tak je asi řada na mě. "Zdár všichni. Já sem Kyoki a jak můžete vidět na mý uniformě, tak sem přecházim z Jéčka. Vypadáte jako banda, se kterou nebude nuda, tak doufam, že je to pravda. Už se nemůžu dočkat až vás všechny prozkoumam. ....Teda... poznam." Zazubim se na ně. Za mnou něco křupne. Otočim se a zkoumavě se zadívam na to vokatý monstrum v bublině. Jak hypnotizovaná přestanu vnímat všechno vokolo a jdu blíž k bublině. Fascinovaně zkoumam jak to vypadá. Kecnu si vedle na bobek. "Seš cool," podotknu ohromeně a pozoruju jak si žvejká svuj vlastní prst jak hranolku. |
| |||
Jídelna všichni přítomní Tak nějak přejdu pokusy naší malé skupinky o osahání, či snad nasednutí na koně. Nevím o co tu jde, ale rozhodně mi to nepřipadá jako dobrý nápad. Kyoki budovou kráčí, jak kdyby byla doma a postará se o dveře, za což jsem docela rád. Když promluví do místnosti, trochu netrpělivě čekám, až se průvod vline dovnitř. Jakmile jsme všichni v místnosti, ozve se hlas bledého muže, jenž nás zve do čela stolu. Trochu nespokojeně nakrčím čelo. Rozhodně nemám rád výstavku. Vypadá to ale, že nemáme moc na výběr, takže se tam neochotně přesunu. Jsme vyzváni k představení a usazení. Nejraději bych jeden krok přeskočil. Květomil popojde po místnosti, ale místo aby se ujal představování první, kouká po bednách s jídlem a stoly, pro ně připravené. Když se ticho trochu protáhne, nakonec přeci jen popostoupím vpřed a ujmu se slova. "Jsem Gill. Jsem rád, že jsem byl přijat mezi vás. Doufám, že spolu budeme vycházet," pronesu a snažím se neupřímnost mého hlasu udržet na uzdě. Rozhodně jsem nenastoupil kvůli známostem a nejraději bych byl, kdyby mi všichni dali pokoj. Ale něco takového se v nové třídě přece říká ne? Kouknu na - předpokládám - profesora v tázavém pohledu, zda to takhle stačí. |
| |||
Jídelna Anthony, Gill, Jack, Kyoki, Mersi, Sukui Vyděsil jsem se. Jak Kyoki mluvila, jak se na mě dívala… Bylo to odporné. Před jejím dotekem jsem uskočil tak rychle a tak daleko, jak jen to šlo a v očích mi blýskl vztek. “Moje tělo je jenom moje!” vyhrkl jsem naučeně. “Nesmíš se mě dotýkat, zakazuju ti to!” Už nikdo, už nikdy. Nebudu ničí věc na hraní a už vůbec ne její. To druhé děvče na mě mluvilo klidným hlasem. A smutným… Dokázal jsem se podívat na tu nechutnou zrůdu bez kouska slušnosti, tak jsem nakonec vypjal síly a usmál se na ni. “To mi vyhovuje… Jak vidíš, na osahávání vůbec nejsem.” Pak ale jsem musel dodat: “Dělám a dělat budu. Jak už jsem řekl, nikdo nemá právo na cizího sáhnout. Sotva se známe, neví, kdo jsem a čím jsem prošel. A já nevím, čeho je schopná.” Páni, to byl dost možná nejdelší proslov mýho života. V jídelně pak jsem se rozhlížel po dvou zásadních věcech: mase a listové zelenině. Základ zdravé stravy. Naštěstí to vypadá, že tu všeho bude dost. Pokýval jsem sám sobě hlavou. Uniformy neřeším. Neměl bych nikomu do takových věcí kecat, ale jsem si jistej, že se do ní jednoduše nevejdu. A přijde mi stupidní. Ale je i sportovní verze, takže snad ta nebude tak hrozná. Chci zase domů, kde se nikdy nic neděje a kde mně neosahávají oslizlý žnský. Fuj. |
| |||
VŠICHNI V JÍDELNĚ Jako první se chopí slova Aliana. Upřímně bych se hodně divil, kdyby se nikdo na nic nezeptal. "Slečna Helen Buffetová," pokynu k ní rukou a nechám ji, aby reagovala na své označení, než odpovím na zbytek dotazů. Přes své bariéry téměř nepostřehnu, že Nybe promluvila telepaticky. Musím si trochu dopomoct magií, abych zvládl poskládat, na co se ptala. "Školní uniformy se nezvětšují na vaši velikost. Je třeba ji před proměnou sundat," při jejím dalším dotazu zvednu pohled k hodinám, "máme momentálně čtyřicet minut po půlnoci. Cyklus této planety je také dvacetičtyř hodinový, jestli se ptáte na tohle," pokývnu jí hlavou, "oběd bude hned, jak to tady vyřešíme, dnes není závislý na čase." Přejedu pohledem k Aryanie, když promluví. Odpovědi na její neotázku se ujme Kelly s Ulggem, takže čekám až na konec jejich malé prezentace. "A váš dotaz je...?" zeptám se nakonec, jestli se v tom neskrývalo ještě něco. Přes Tabithi jen přejedu pohledem, když se narovná, vzhledem k tomu, že nepromluvila. Než se stačí kdokoliv na cokoliv dalšího zeptat, dveře se rozrazí a v ní stojí poněkud nesourodá skupinka, kterou přes ten kousek pozemků provedl můj černý Monarcha, který na sebe nenechá šáhnout, natož aby se na něm svezl někdo jiný než já. Jen jedna dívka je v uniformě a ta nemá na rameni vyvedené K ale J. A ta zahaleká do jídelny: "Tak jsme tady!" Zvednu k nim pohled. "Výborně. Pojďte sem ke mne dopředu," vybídnu je a počkám, až se přesunou do čela stolu. "Toto jsou naši noví studenti, přijatí naším novým ředitelem školy. Buďte na ně hodní," pronesu k jídelně, než se k nim otočím, "prosím, každý se představte, řekněte něco málo o sobě a potom se usaďte ke stolu, hned vzápětí bude oběd." Poté jim nechám prostor a pokynu Shin hlavou. Ta zmizí ve dveřích jídelny a následně ušatá dívka začne nosit dovnitř bedny a valit sudy. |
doba vygenerování stránky: 1.4531509876251 sekund