| |||
Hala - 1. patro Gill "Mhm," pokývnu Gillovi a vyrazím ke schodům. Určitě mi zase podrží dveře, je tak milý. Vydám se po schodech nahoru a kufr hopsá za námi. Nevím co mě zaujalo víc, jestli balkon s krásným výhledem na příjezdovou cestu nebo společenská místnost s dvěma stěnami knih a krbem. Užasle se rozhlížím kolem sebe a nasávám atmosféru prostor. Nechám Gilla vést, nejsem si tak moc jistá cestou... |
| |||
Jídelna Jigme Jeho výraz mluví za vše. Navíc to nucené zasmátí, aby se sám vytrhnul z toho údivu, který mu tato informace způsobila a aby také ne. Vedle jedinců, kterým je tu okolo třista si přijdu jako... jako. Ani nevím co. "Ano. Tři roky." Nějaké další informace, jako třeba, že moje tělo je starší než já sám, raději nesděluji, jelikož by v tom pak měl jedině větší bordel, než já se všemi těmi informacemi, které mám v hlavě. "Tak to je od tebe milé. Snad toho nebudeš litovat." Uchechtnu se tentokrát já nuceně. Se mnou je to složité. Mám v hlavě celkem dost informací, ale učím se s nimi pracovat. To je hlavní. Myslím. "To je vážně dobrý nápad Jigme." Zvláštní, že tomuhle rozumím a vím dobře o co se jedná, ale ve věcech, jako je Třídní učitel mám v hlavě guláš. Musím přestat nad věcmi přemýšlet a prostě je přijmout, tak jak přijdou a nepitvat se v tom. Na druhou stranu je třeba přemýšlet, než to zase vypustím z úst. "Nejdříve to, ale bude chtít se s ostatními více poznat a jak sis povšimnul, tak komunikace není moje silná stránka, i když dojem jsem zanechal, ale ne zrovna kladný. Hádám, že mě tu mnozí teďka nebudou mít v oblibě, jelikož vás zasáhla moje pasivní schopnost." |
| |||
Jídelna Mersi Několikrát mrknu a výraz mi zatuhne na tváři, jak poměrně šokovaně zpracovávám, co právě řekl. "...." Nucené zasmání. "Tři?" ujistím se, že jsem dobře slyšel. A to jsem si myslel, že já jsem tady mezi těmi nejmladšími. "Nic si z toho nedělej, přeci jen jsme teď spolužáci a máme si pomáhat v učení, no ne?" uchechtnu se a hodím po něm lišácký úsměv. "Uvidíme. Můžeme to zkusit probrat i s ostatními studenty a navrhnout to třídní zástupkyni jako třídní požadavek. To by mohlo v této hierarchii zabrat," navrhnu nakonec, co se mi honí hlavou. |
| |||
Jídelna Jigme "Nooo." Zahledím se do stolu, loket si položím na stůl a poškrábu se na hlavě. "V zásadě mi jsou mi tři roky." Jakmile to vyslovím, tak cítím, jak mě zaplavuje hanba, jelikož je mi vlastně stokrát méně než některým studentům tady a to je nepříjemné. Samotné vědomí toho mi není příjemné. "To bych ti byl vážně vděčný. Opět." Zacukají mi koutky do úsměvu. "Uvidíme. Třeba budeme příjemně překvapeni, i když minimálně zahradnický by mohli otevřít." Přeci jen práce na zahradě je vždy a udržovat ji nějaký ten čas zabere. Třeba přesvědčíme nějakého učitele, aby nás v tomhle návrhu podpořil. Jigme vypadá jaké zajímavý jedinec, který chce za svůj život okusit co nejvíce věcí. Jistě byl už i s mnoha ženami. Možná je právě ve vztahu s tou, kterou předtím zmínil. Oba budou podobné rasy, takže by to i dávalo smysl. |
| |||
Jídelna Mersi Hledím na něj, jak zpracovává informace a uvažuji zda tady byli před tím, nebo potom, co Tarney informoval o našem datu a skutečnostech této třídy. Byl jsem příliš šokován abych dával pořádný pozor. To bych měl rozhodně napravit, nemůže mne rozptýlit tak snadno každý hloupost, nebo věci s kterými nic neudělám. "Jestli ti nevadí, že se ptám, kolik ti vlastně je let?" Usměji se, když se zase naučil něco nového. "Najdu nějakou knihu, abych ti je mohl ukázat, jistě tady budou mít v knihovně něco o zahradách, nebo mé kultuře," navrhnu mu posléze. "Třeba tu budou mít větší výběr a vybereme si i něco dalšího. V NŠÚ bylo kroužků hodně a chtěl jsem chodit na všechny," uchechtnu se tiše nad tou ironií. "Zatím bych si ale nedělal příliš velké naděje. Přeci jen jsme odtrženi od hlavní budovy a profesor o nich nic neříkal." |
| |||
Jídelna Jigme Třista let.... třista.... tři sta...to je hodně! To je neskutečně hodně. Nedokáži si něco takového představit. Opravdu doufám, že tu nejsem nejmladší bytost, ale je více než možné, že tomu opravdu tak bude. O časovém posunu jsem slyšel, ale nijak jej neřešil, ale zdá se, že má nějaký důsledek. Musí jít o mnoho let, ale i tak budu ještě daleko od toho šíleného čísla. Co se týče Jigmeho data narození, tak nad tím raději nepřemýšlím vůbec. Už jen proto, že nemám sebemenší tušení co je vlastně za rok. "Aha." Takže zahrada bez rostlin... to je opravdu divné, ale je z jiného světa, takže tam to může být, asi normální. "To by bylo dobré. Vždy jsem chtěl na nějaký kroužek chodit." On chodil na šerm pokud si pamatuji. Jednou jsem to zkoušel a zjevně to umím i já, i když tehdy jsem postrádal nějakou skutečnou zbraň. |
| |||
Hala Sukui Díky mému zamyšlení si ani nevšimnu, že nám to u nástěnky bere více času, než by bylo běžné. Stejně tak si nevšimnu, že po mne pokukuje. Přijde mi poněkud zvláštní, že všechno odkazuje na naše příjmení, ale seznam pokojů využívá našich křestních jmen. Již uvažuji nad tím, jak asi funguje automatické vyměňování ložního prádla, když Sukui nalezne seznam pokojů. Pohlédnu na ni do strany a pokývnu hlavou na souhlas, že vím. "Mám nalezeno. A podle mapy školy to vypadá, že musíme do patra," spustím ruce podél boků a pohlédnu ke dveřím ke schodišti, "půjdeme?" |
| |||
Jídelna - Hala Neubráním se úsměvu nad jeho galatností. To se dneska moc nevidí. Když dojdeme k nástěnce, začne ji horlivě studovat. Nejdříve se snažím rozpis najít, ale čím dál tím více mě rozptyluje ten jeho hloubavý výraz, takže víc koukám na něj než na nástěnku. Pokud se na mě podívá, rychle se s růžovými tvářemi otočím na nástěnku. Jak nervózně těkám pohledem po nástěnce a koutkem i na Gilla, nakonec rozpis najdu. Nervózně si odkašlu. "T-tady." Možná, že už ho našel dřív, ale jestli něco říkal, zatímco jsem ho pozorovala, tak jsem byla moc rozptýlená, abych ho vnímala. Chvilku mi trvá najít svůj pokoj a nemůžu najít Gillův. Uvědomím si, že vlastně nevím, co mám hledat. Je trošku matoucí, když jsou některé pokoje přiřazeny dle jména a některé dle příjmení... Počkám tedy, až si pokoj najde sám. |
doba vygenerování stránky: 1.3140699863434 sekund