| |||
Jídelna Zatím nikdo konkrétní Po celou dobu dění na pozemcích jsem ležela v trávě po boku svého čaroděje. Oba jsme si užívali vzájemnou přítomnost. Oči jsem měla lehce přivřené, nicméně smysly byly stále ve střehu a já i tak dávala pozor na vše, co se kolem dělo. Ovšem dokud se něco netýkalo přímo mé dračí maličkosti, neobtěžovala jsem se ani mrknout okem. K pohybu mě přiměje až pokyn k přesunutí se do budovy. Poměrně neochotně se postavím na tlapy a ještě neochotněji nechám Tortuna odejít ke zdravotnickému stanu. S mírným duněním se stejně jako ostatní rozejdu dovnitř. V podstatě jen následuji dav. Nemám tušení, kde se tu co nachází, takže jakmile dorazíme do místnosti, které se trochu podobá jídelně na předešlé škole, protáhnu se kolem modrého a usadím své šupinaté pozadí naproti velké míse. Pro dobro všech přítomných doufám, že ji brzy naplní. Na nikoho dalšího se už pravděpodobně nečeká a slova se ujme Tarney. Veškerý jeho projev vyslechnu bez jakéhokoliv přerušení, ačkoliv jsem poměrně zaskočená. Zaskočená... Slabé slovo. MY JSME NA JINÉ PLANETĚ? Nemám tušení, jak takovou informaci strávit. Takže.. Všechno na co jsem zvyklá tu je jinak? Vše co znám mám zapomenout? Nestává se každý den, že by vám někdo oznamoval, že vás právě kopnul do jiné galaxie a ještě ke všemu do budoucnosti. Na takovéhle věci se cítím poměrně stará. Jsem několik set let starý tvor, druh, který je starý tisíce let a teď mě jen tak někdo přemístí na jinou planetu? Co tu mám asi tak dělat? Existují na téhle planetě vůbec draci? Při té úvaze si vzpomenu na rudý kámen, který mi zdobil krk. Co Společenství? Znamená to, že už pro mě nepředstavuje žádnou hrozbu? Přešlápnu na místě a věnuji jeden netrpělivý, nechápavý pohled plný otazníků Tortunovi. Další informace mě uzemní snad ještě víc. Pohyb po škole pouze v humanoidní podobě? Taková neúcta! Co může být krásnějšího a vznešenějšího než drak? Než má šupinatá, fialová existence? Oni mě chtějí uzavřít do té dvounohé nesmyslnosti? A ještě v uniformě?! Napřímím se a narovnám dlouhý krk. Šupiny se zalesknou, přičemž z jejich ohybů vylétne pár fialových jiskřiček. To jen tak pro efekt. Doufám, že si Tarney všimne mé dechberoucí maličkosti a přehodnotí svůj úsudek. |
| |||
Jídelnavšichni v jídelně Když do jídelny dorazí i zbytek a posedají kolem stolu, tak se Tarney postaví a začne mluvit. To mě vytrhne z mého čekání. Otočím hlavu směrem k němu a trochu krčím čelo, jak se soustředím a bedlivě poslouchám vše, co zazní v jeho proslovu. Od mého soustředění mne ale vytrhává zvuk hlodání masa a křupnutí prstu. Sjedu pohledem na… Co to je? Nebo kdo to je? Jak žvýká svůj prst, stisknu pevně zuby. To muselo bolet. Během celého proslovu z toho nespustím oči. Tarney zakončí svou řeč s tím, že se studenti mohou ptát. Hmmm, takže kolem školy je zeď a nad ní dokonce bariéra? Když jsem sem dorazila, žádnou zeď jsem neviděla, ale když to říká, samozřejmě, že je to pravda. Měla jsem však za to, že mohu kdykoliv samostatně odejít. Teď mi to spíše přijde, že jsem před jedním vězením utekla, abych se dostala do jiného. Byl to úmysl té postavy? ztratím se ve svých myšlenkách. Pro naše vlastní bezpečí? No, budu si muset zvyknout, že máme omezený prostor. Po chvilce někdo vznesl dotaz na školní uniformy. Podívám se tím směrem, nicméně se zvedne Ulgge a promluví. Když se k nim podívám, vidím, že stojí i Kelly a právě z ní sundavá svou košili. Kousnu se do rtu, když si všimnu její poškozené uniformy. Zavalí mne okamžitě pocit viny. To jsem ale nemehlo. Budu to muset říct Tarneymu co nejdříve, ale napřed musím počkat, až tu bude klid. Srovnám hlavu, abych se podívala před sebe a vlastně nikam, než nechám dopadnout své čelo na stůl přede mnou. Snad ho nebudou otázkami zasypávat moc dlouho. |
doba vygenerování stránky: 1.410297870636 sekund