| |||
Jídelna Mersi "Nechodil jste do školy?" zeptám se, po jeho odpovědi. Rozhodně to tak nezní dle jeho slov. I když by mne to v tento moment asi již nemělo překvapovat. Oceňuji, že mne skutečně bedlivě poslouchá a vypadá to, že nemá výhrady, i když by mi dodatečné otázky nevadili. Vypadá to však, že má snaha alespoň dopadne na úrodnou půdu. Nerad házím hrách na zeď. Na jeho další slova se musím usmát. Trochu se to samovolně změní do podivného grinu. "Jsme tady jen asi o půl hodinu déle. Ze školy jsme zatím viděli úplně to samé," vysvětlím, "avšak, jestli vydržíte než se vrátí Shatyra, můžeme jít všichni dohromady. Jednak jsem jí slíbil, že na ni počkám a jednak to vypadalo, že se tady narozdíl od nás vyzná." Na jeho slova mu věnuji jen chápavý pohled. "Ono to není nic moc zvláštního." |
| |||
Jídelna Jigme Třídní profesor u nás? On ně co takového měl, to je pravda, ale u nás. "U nás byli jen vědci a ochranka." Odpovím zcela upřímně, jako by o nic nešlo, což podle mě také nejde. Na krátko se ještě zamyslím, nad svou úvahou jestli přeci jen Třídní neučí Třídění, ale to už mě z toho vytrhne Jigmeho odkašlání. Bedlivě naslouchám Jigmeho slovům a pokouším se nad tím nějak moc nepřemýšlet a přijmout to prostě jako fakta, která jsou neměnná, i když třeba si nejsem jist, jestli se mě škola ujala, nebo jsem byl na ní přijat, ale budu věřit Jigmemu, takže se nás tedy ujala. Usměji se na něj, když mi odpoví ohledně ubytování. Jsem rád, že mi takhle radí. Je to od něj milé. Hlavně však nyní doufám, že můj pokoj má okno. Předtím jsem jen žil v pokoji bez oken a výhledu na cokoliv, než jen na chodbu. Navíc tady, asi nebudou mít technické vymoženosti, které mi nahradí co potřebuji. "Nezašel by ses se mnou po něm kouknout? Přeci jen se tu už vyznáš. " Požádám jej. "Navíc to bude můj první pokoj, tak pořádně nevím co vlastně hledat." Podrbu se prstem na tváři a očima se podívám jiným směrem, než je Jigme, jelikož hádám, že se na mě podívá dost divně, jelikož bytosti, navíc humanoidi většinou v životě nějaký ten pokoj měli. Já pokoj měl, ale byla to spíše cela, takže to ani jako pokoj neberu. |
| |||
Jídelna - Hala ( u nástěnky) Sukui Když ke mne tak vyplašeně zvedne pohled, okamžitě se mi žaludek potopí uvědoměním, jak to muselo znít. Nezabráním, aby to na zlomek okamžiku bylo vidět i na mé tváři. Nasucho polknu a odvrátím pohled, abych se uklidnil. "Pokud tedy samozřejmě není nevhodný můj doprovod. Únava po cestě jistě může znechutit konverzaci s cizími tvory," ujistím ji po chvíli, že ji rozhodně nenutím, aby setrvávala v mé přítomnosti. Ostatně jsem zvyklý být sám. Ani nevím proč vlastně ještě nejsem sám. Něco na té dívce a jejím přístupu je rozhodně... Jiné. Nakonec se zvedne ze židle a věnuje mi úsměv. Beru to jako znamení, že můžeme vyrazit a zamířím zpět do haly, kterou jsme sem procházeli. Po jejím zvláštním kufru jen hodím pohledem. Nenabízím jí rámě ani ruku, ale rád jí podržím dveře a do nové místnosti vstupuji jako první. Na nástěnce se pokusím najít seznam pokojů a pokud narazím na důležité informace, pokusím se je uložit do paměti. |
| |||
Jídelna Mersi "Nemusí být vždy jednoznačná a průhledná, to je vskutku pravda," pokývnu hlavou na jeho slova, ač to vypadá, že to pravděpodobně myslel jinak. Jen pokývnu hlavou, když mi vrátí zdvořilost ohledně představení. Vypadá to, že třídě svítá na lepší časy. Pokývnu hlavou na souhlas, když má slova zopakuje. "U vás jste neměli třídní profesory?" optám se, když se odmlčí. Když z něj však po jeho odmlce vypadnou skutečně podivná slova, pro změnu se odmlčím sám, abych měl čas zpracovat slova, jenž slyším. Poté si krátce odkašlu. "Pravda je, že toto je jídelna. Je to jídelna areálu třídy K, což jsme studenti zde přítomní. Jako třída spadáme do jedné z mnoha, jenž tvoří Kordarovu školu, jenž se nás ujala. Naším třídním profesorem bude, dokud se ředitel nerozhodne jinak, či nedokončíme školu." Když se zeptá pro změnu také na něco poměrně normálního vydechnu a věnuji mu úsměv. "V prvním patře budovy jsou naše pokoje. Měl by být označený cedulkou tvého jména, případně se můžeš napřed podívat do seznamu pokojů, jenž je na hlavní nástěnce." Zamyšleně se odmlčím. "I když jste noví... Pokud se tam nenajdeš, zašel bych za profesorem, aby ti byl nějaký přidělen..." dodám nakonec poněkud nerozhodně. |
| |||
Jídelna Gill Ruce se mi zastaví na místě a já na ně vyplašeně hledím. Začíná se mě zmocňovat panika, když si představím, že budeme sami. Co když nebudu vědět co říkat a bude jen trapné ticho? Co když naopak budu říkat nesmysly? Co když ho odradím a nebude chtít se mnou mít nic společného? Nebo jsem ho odradila již teď a chce se jen zdvořile rozloučit? Možná jsem jen naivní, když si myslím, že by někdo chtěl se mnou byť jen kamarádit. Pak si ale vzpomenu na své nové odhodlání. Musím přestat takhle přemýšlet. Třeba v tom není nic takového. Než si moje vyděšená část stihne cokoliv rozmyslet, zvednu se ze židle. S úsměvem pokynu Gillovi a jdu vedle něj. Poklepám si dlaní na stehno, aby mě následoval kufr. |
| |||
Jídelna - Před kabinetem Luis, Kelly, Shatyra, Ulgge, Ladunie, Tarney Ospale zvednu hlavu, když mi zpod ocásku zmizí Luisovo noha. Rozhlídnu se kolem a když zjistím, že se nic neděje a Luis chce nejspíš jen odejít, sklouznu ze židle. Ťapinama obejmu jeho nohu. Tak bude moct jít kam chce a já můžu dál spát. |
| |||
Jídelna - Před kabinetem Max, Kelly, Shatyra, Ulgge, Ladunie, Tarney Jsem již najezen a jen čekám na vhodnou příležitost, když se profesor zvedne, popřeje nám dobrou noc a odchází. Tohle je naše znamení. Zvednu se a čekám, až se probere Max. Pokud se neprobere dost rychle, vezmu ho na ruku, abych ho tam nenechal. Vyrazím za profesorem, ale jde rychleji, takže ho nestihnu. Když vkročím do chodby, tak je tam poměrně rušno. Zpomalím a snažím se zhodnotit situaci, jestli máme setrvat, nebo se jít zeptat někoho jiného. |
doba vygenerování stránky: 1.4782757759094 sekund