| |||
Pokoj Aine - Tělocvična především Nybe Z pokoje Aine vycházím s poměrně dobrým pocitem takového malého vítězství. Šlo to a dopadlo lépe než jsem doufala a zbytek už není v mých rukách…tedy doufám. Skutečně bych zvažovala jestli si neudělat na své cestě do tělocvičny krátkou zastávku do sklepení a velkoryse na dobro neukončila trápení těch nebožáčků. Vypadá to ale že už je o ně postaráno, že jim bude dopřáno ještě trochu času mezi živými. I když si nejsem jistá jestli by se tomu tak u jednoho z nich dalo říkat. Tak možná existence? Tak či tak je jasné kdo je strůjcem téhle parády - ta jediná která pořád ještě stojí. Tu novou se služebnou pochopitelně nepočítám. Tady to nevyšlo, ale třeba mě v tělocvičně dokáže zabavit. S tím jaká byla, nebo spíš nebyla hodina přeměňování nepočítám že by tahle snad neproběhla stejně. To malé je tam samo samotinké, takže to vypadá si uděláme soukromou jedna na jednu. Nedochvilnost zdejších mě už nepřekvapuje a ani nezajímá. Vejdu do prázdné místnosti a dveře se za mnou hned sami zavřou. Hned se svalím na lavičku vedle bílé, ruku přehozenou přes její rameno a kolem jejího krku. Jako tehdy v koupelně. A stejně potěšeně ji taky pozdravím. „Ahoj…S profesorem asi počítat nemusíme, tak co kdyby jsme si daly souboj jen mi dvě? Co ty na to prcku? Tady se nemůžu proměnit…” ne že snad i tak bude mít nějakou šanci „... Tak zůstanu v téhle podobě. Žádný strach škvrně, vedle mají a ještě budou mít dost práce tak budu opatrná” uchechtnu se. Vlastně to znamená že toho moc dělat nebudu. Nechci to malé přece zmrzačit. |
| |||
Dívčí pokoj č. 16 - Společenská místnost Rell Vyjdu z pokoje a dojdu do společenské místnosti. Jakmile ho spatřím, zastavím se na místě. Jestli před tím vypadal andělsky, tak teď vypadá božsky... Na sucho polknu a pomalým krokem, snad až stydlivě se k němu rozejdu. Nervózně si hraju s lemem šatů. "Nečekáš tu dlouho?" Mám dojem, že mi to muselo trvat snad věčnost. |
| |||
Před ošetřovnou - sklepení - márnice Maid, Eric, Abby, Alfa, Oberon a všichni cestou Držím krok s Maid, která znatelně zrychlila. Jako slušně vychovaná dívka, pozdravím stejně jako ona. Za krátkou chvíli se ukáže, že moje rozhodnutí bylo správné. Na chodbě ve sklepení, vcelku velká mrtvola, která asi chtěla něco udělat chlapci. Alespoň tak se to z mého pohledu jeví. Jako by ho ta mrtvola někam táhla. Prohlédnu si blíž chlapce. Hele to by mohl být syn.... Stejně rychle jako se ta myšlenka objeví, tak i bez odpovědi zmizí. Nevypadá zrovna nejlíp. S úžasem sleduji, jak se k mému překvapení, pod oběma, objeví růžový mráček. "Páni to je pecka, kam se hrabou nosítka" řeknu s uznáním. Sklouznu pohledem na kusy hnusných smrdutých hromádek. "Samozřejmě. Zkontroluji to." S povzbudívím úsměvem se rozloučím a rychle se vydám po stopách. Snažím se nedýchat příliš zhluboka, abych nevdechovala případný nevábný odér. Doufám, že když někoho najdu, tak to nebude další rozpadající se mrtvola, na noční můry mi stačilo to co sem viděla. Lehce se oklepu a zrakem bedlivě sleduji okolí, když procházím laboratoří. Odbočím do prava, projdu kolem komor do márnice, kde narazím na dvě postavy. Super z těch nic neopadává a vypadají dobře. Žena má kolem hlavy svatozář. No, nevím jak líp bych to nazvala a je taková jak kdyby v ní snad proudila láva. Zajímavé. A muž wau. Sakra, soustřeď se. Zatřepu hlavou, abych vyhnala tyhle nestoudné myšlenky. "Zdravím, nepotřebujete pomoct?" přátelsky se usmívám. |
| |||
Hlavní vchod - Společenská místnost - Pánský pokoj 18 - Společenská místnost Sukui, všichni cestou Trochu podezřívavě přimhouřím oči, vzhledem k tomu, že si uvědomuji nebezpečenství spirituální sféry a tohle se mi moc nezdá. Ale věřím jí, že jí je lépe, takže to nechám být. Nakonec souhlasí, že se napřed převlečeme, takže zamíříme do společenské místnosti. Jakmile dá podnět, že se vymaní ze sevření, pustím ji. Neměl jsem ale důvod pouštět ji dříve. "Také se zajdu převléci," věnuji ji úsměv. "Samozřejmě," přitakám, že se sejdeme opět tady. Sleduji ji dokud nezmizí dveřmi na dívčí koleji a posléze zamířím do svého pokoje. Shodím ze sebe uniformu a rychlou sprchou ze sebe smyji pot a další věci tohoto dne. Nemáme již vyučování, takže netřeba uniformy, nicméně jak sáhnu po mém běžném šedém oblečení, zarazím se. Jednak není zrovna... Teplé, a jednak... Zamyšleně sáhnu po slavnostním oblečení. Nakonec to bude přeci jen lepší. Jakmile se upravím, spěšnými kroky zamířím zpět do společenské místnosti, abych na Sukui počkal. |
doba vygenerování stránky: 1.3162779808044 sekund