| |||
JídelnaVšichni v doslechu, především UlggeVypadá to, že ještě chvilku potrvá, než se dostaví všichni. Teď, když je klid, si detailněji prohlížím nové studenty. Některé jsem ještě neviděla vůbec. Stále mě nepřestává fascinovat, jak různorodá skupina to je. Nejdelší čas ale strávím pozorováním čehosi, co je na druhém místě vedle Tarneyho. Po nějaké době se otočím na Ulgge. "Co je zač? Nepřipomíná mi to nic co znám." zeptám se tišeji. Nakloním se k němu blíž. "Přijde mi to jako když někdo vzal obsah všelijakých kádinek s částmi tvorů, slil to do sebe a ono to ožilo," dodám již šeptem. |
| |||
především Aine Téměř hned jak se otočím stojí tam Aine a kříčí na mne. "Zatím jsem ji schoval na bezpečné místo, než se uklidní," odpovím jí klidně, i když moje momentální rozpoložení není zdaleka tak klidné, jak bych si přál. Když dívka vzplane, jen mávnu rukou a její plamennou auru uhasím. Přeci jen nechceme, aby tady omylem někoho zapálila. Přikročí ke mne a napřáhne se k úderu. Nechám ji mne praštit. Promnu si tvář a podívám se na ni zpátky s velmi neohromeným výrazem. "Uklidnilo tě to?" povytáhnu jedno obočí, zatímco se kolem mne vyvalí oblak černé mlhy, který působí přinejmenším hrůzostrašně. Když klesne na kolena, přičapnu si k ní na bobek, zatímco se černý oblak roztrhá do tmavé mlhy. "Ty bys byla radši, kdyby tady denně trpěla?" zeptám se jí zdánlivě mimo mísu. |
| |||
Pozemky Tortun Lailah se mi v tom zmatku během shromaždování někam ztratila, když jsem ji znovu našla byly jsme už sice v bezpečí, ale ona byla vážně zraněná. Vůbec jsem vlastně nechápala jak k tomu vlastně došlo. Všechno se to seběhlo tak rychle...v jednu chvíli jsem ji držela za ruku a v druhou přede mnou ležela popálená a sotva dýchala. Hrklo ve mě když Yqi zavolala že umírá. Neměla jsem jak bych jí snad mohla pomoci, s tím co jsem dokázala bych jí mohla jen přitížit. Takže mi nezbývalo než jen bezmocně přihlížet jak se jí ostatní pokoušejí zachránit život. Když už konečně vypadala že je v pořádku, prohnala se stanem kolem mě a vrhla se rovnou na chlapce. Moje radost že je v pořádku se rychle změnila v kombinaci zmatení a zděšení z jejího počínání. Byla jsem tak u vytržení že jsem sejí ani nepokoušela nějak zastavit, jestli bych to vůbec dokázala. Jen jsem tam stála jako tvrdý I. Přece se mi trochu ulevilo když se objevil profesor. Moje úleva ale asi byla trochu předčasná. Čekala jsem že je roztrhne ale byla jsem úplně vedle. Po jeho kouzle zůstal na zemi jenom ten kluk. Lailah v obláčku toho zeleného kouře prostě zmizela. Trochu přihlouple jsem čekala že se třeba znovu objeví. Můj pohled se rychle zamlžil slzami. "Kam se poděla? Co si s ní udělal!?" rozkřinu se na Tortuna roztřeseným hlasem. Hlas se mi třásl smutkem i vztekem. Vím že chtěl zachránit jen toho kluka ale mohl to přece udělat nějak jinak. Dolly byl pro mě v tomhle případě až na druhém místě. Zlost převládne a vzduch kolem mě se zavlní horkem, vzápětí na to vzplane jako aura. Prudce vykročím proti Tortunovy, i když vlastně nevím co dělat. Napřáhnu se k útoku že ho praštím do tváře (64). Můj prvotní zápal potom ale odezněl rychle jak přišel. Klesnu na kolena a dám se do tichého pláče. Nějak mě potom opustila síla k něčemu dalšímu. "Proč si to udělal?" zeptám sotva slyšitelně mezi vzlyky. I přes horko které kolem mě teď je moje slzy neusychají. |
doba vygenerování stránky: 1.3518769741058 sekund