| |||
JídelnaTarneyKdyž se Jigmeho oči upřou na bytost, která sedí vedle mě, otočím se, abych si ji mohla prohlédnout. Je vidět, že je fascinovaný Tarneym. Měla bych se najíst a vyrazit, ať to máme hotové a abych Tarneyho moc nezdržovala. Smutně vrátím pohled na kuličku na stole, vezmu si jí do ruky a sním ji. Ohlédnu se na Jigmeho. “Omluv mě, prosím, musím ještě dořešit svůj problém. Pak ti to vše povím.” Zvednu se ze židle a vyrazím ven z jídelny a rovnou k Tarneyho kabinetu, kde počkám až přijde. |
| |||
Jídelna Ysea, Gill Zakřením se na ní, když mě ťukne do nosu a ještě jednou jí pořádně obejmu a s úlevou vydechnu. "Ale samozřejmě," nebráním jí s úsměvem a uvolním jí z objetí. "Stejně si asi půjdu prohlédnout pokoj. Pak se zastav. Nebo spíš zítra?" Mrknu na ni zpět. Jsem zvědavá, koho uloví dneska. Pokaždé měla, co si zamanula. Vždycky jsem jí záviděla, že vůbec má tu možnost. S mojí mocí si připadám, jako bych měla mor. Každý, koho jsem se dotkla, buď utekl nebo mě nenáviděl. Ach Gille, budeš ten, koho neodradím? Teskně se na něj podívám. V momentě, kdy se setkám s jeho pohledem si zamanu jednu věc. Budu mít svou moc pod kontrolou a už jí nikoho neodeženu, pokud nebudu chtít. V očích se mi zračí odhodlání. |
| |||
Jídelna Han, Ylris Do hlavy mi vleze vzpomínka na odpoledne s Merlinem, kdy mi zatahnul ty rány na boku. Možná by mi to i zaléčil, kdo ví... Proč mi to vůbec napadlo? Estli se tu ukáže, tak si bude přát, aby mě nenasral..! Dyž nad tim tak přemejšlim, tak by tu stejně měl bejt nějakej doktor, co mi to vopraví... Merlin! PCHE! Chvíli mam nakrabacený čelo zlostí, ale zbystřim a naklonim hlavu zvědavě na stranu, dyž Han zmíní nabídku a Ylris naváže smrťákem. "Tim si nejsem jistá. Za tu dobu co sem tu, tak je tu docela nuda a nic se tu nestalo. Bylo tu docela mrtvo, než ste se objevili." Uchechtnu se nad tim neplánovanym přirovnáním. Se zájmem překlopim hlavu na druhou stranu. Estli tohle tělo odpovídá jeho povaze, tak sem zvědavá na jeho humanoidní verzi. Skousnu si ret v očekávání, estli se promění a dyž se snažim představit, jak by moh vypadat, tak jediný co pořádně vidim je lesk zlatejch vočí. UGH! Já ho zabiju a budu mít klid! Vzteky zatnu pěsti, až mi krvácí dlaně a vlasy se mi vzrušením, v očekávání zábavy, zavlní. |
| |||
Jídelna Sukui, Gill, Alfa Nebylo to tak že bych si snad myslela že by Sukui nemohla mít žádné další přátele, ale když si vezmu jak se k ní v minulosti chovali se mému překvapení přeci nemohla divit. A nemyslela jsem to ani zle, vždyť jsem ráda že má někoho koho může brát jako kamaráda. Zná mě přeci už dost dlouho aby dobře věděla že k ní nikdy nemyslím nic skutečně zle. Co si o tom myslel Gill mi bylo na druhou stranu úplně putna, stejně jako všichni ostatní se může jít pro mě za mě klidně vycpat. Požádala o pizzu, tak jsem jí přinesla pizzu. Upřímně jsem cestou ke stolům s jídlem musela zavzpomínat co ta její pizza vlastně je. Tam u nás to nebylo tak docela obvyklé jídlo se kterým bych se setkávala často. Rovnou se přitom zeptala Gilla jestli taky něco nechce. Pro ni bych udělala téměř cokoliv by si řekla, ale na ostatní docela kašlu... když z toho teda nebude taky něco pro mě. On teda naštěstí nic nechtěl. No, naštěstí...ona moje ochota není kdovíjaká takže by měl stejně asi smůlu. Nespokojeně mlasknu nad jeho skoro neexistující reakcí na to moje popichování. Ach Sukui, s kým jsi se to zapletla? Jeden ignorant a tupec a ten druhý...vypadá jen trochu poplašeně. Čekala jsem trochu víc, ale že bych na to kápla? Zato Sukui jsem uvedla do pořádných rozpaků, až jí z toho skoro zaskočilo. "Jen tě škádlím" odpovím s úsměvem na její rozpačité oslovení. Něžně jí při tom ťuknu ukazováčkem na špičku nosu. Dál už její rozpaky prohlubovat nechci takže už nic dalšího neříkám. Začnu skenovat svoje okolí pro ten nejšťavnatější zdroj energie. Cesta sem byla zatraceně zdlouhavá a už bych potřebovala dobít síly. V jídelně sice byla spousta energií ale většina z nich nebyla nějak výrazná a tím pádem pro mě nezajímavá. Nemusím vlastně hledat dlouho ani nijak daleko, hned naproti mě sedí človíček který přímo září mezi ostatními. "Myslím že se taky půjdu seznámit s někým novým" mrknu na Sukui. Napadlo mě je nenápadně přisunout blíž k sobě ještě než odejdu, ale to by pro Sukui nebylo dobré tak jsem od toho hned upustila. "Určitě si ale ještě popovídáme" zašeptám když se zvedám. Opět se vznesu do vzduchu a přeletím rovnou k bělovláskovi naproti. Ani teď se přece nebudu obtěžovat abych ho celý obcházela když si to můžu tak elegantně zkrátit. Talíř s pečínkou a miska s jahodami mě následují. Rozhodně si je vezmu s sebou. Když už jsem jen kousek od něj odsunu ho i s židlí na které sedí pomocí telekineze trochu dál od stolu, načež se posadím na jeho stehna. Teplo které se kolem něj drželo se s mým příchodem výrazně zmenšilo jak jsem si ho přivlastnila pro sebe. Pěkně za štít, aby mi nikam neuteklo. Tenhle se mi líbí. Ruce mu položím volně kolem ramen. "Ahoj fešáku" oslovím kluka s šátkem přes oči sametovým hlasem a drobným úsměvem. Víc než on se mi ale líbilo teplo které se kolem něj drželo. "Jestli dokážeš hřát ještě víc vůbec se nemusíš stydět a klidně přidej" vybídnu ho. |
| |||
JídelnaKyoki, Han „Nemyslím si, že smrt by zde byla nějaká jiná než v původní škole. Ředitel má jistě dohodu s nějakým smrťákem zde, aby duše ze školy poslal zpět. Je tu dost nebezpečných stvoření, kde pár špatných slov by mohlo znamenat smrt,“ tiše jsem se zasmála, vědoma, že mezi ně patřím i já. I když u mne smrt byla spíše takovou zábavnou aktivitou… „Kdo nebyl Hane,“ zasmála jsem se na jeho slova a dodala: „Neměl bys být mimochodem ve své humanoidní podobě? Jistě se ti nová uniforma bude líbit… stejně jako ta upravená na mé tělo,“ podotkla jsem a pokračovala: „Navíc jsem ještě neochutnala tvé maso v tvé druhé podobě. Stálo by za to-to prozkoumat, nemyslíš?“ |
| |||
Jídelna Ulgge Zvednu packu k jeho ruce, ale než ho chytím, zaváhám. Je to po tomhle dobrý nápad? Nakonec stejně neodolám možnosti dotyku. S jeho pomocí se zvednu ze židle, ale jeho ruku nepustím, dokud to neudělá sám a nechám se vést z jídelny. Jsem zahloubaná v myšlenkách, co bude dál a vzpomínkách na dnešní odpoledne, že moc nevnímám cestu a jen ho slepě následuju. Pokud zastaví, nepřítomně do něj narazím, jak nestihnu zareagovat. |
| |||
Jídelna Gill, Ysea "To nemáš ani na nic chuť?" Změním svůj výraz na překvapený. I když jsem plně syta, tak se mi stejně sbíhají sliny. Obvzlášť když tady voní tolik druhů jídel. Během chvilky jsem ale zhypnotizovaná jeho úsměvem. Je na něm tak nějak nečekaný. Překvapený výraz rázem zmizí a můj úsměv je širší než doposud a jen mu hledím do očí. Chvilku na to je zpět Ys a já v rozpacích. Začnu se usmívat do svého klína. Je to tak krásné cítit něco jiného než strach, zoufalství a bezmoc. Nechci promrhat byť sekundu takového pocitu a se štěstím a úlevou v očích zvednu hlavu a usmívám se. |
| |||
Jídelna Jigme, Tarney Zasněně jej pozoruji a div se nerozplývám. Je to divné. Moje tělo na všechny tyto podměty reaguje opravdu podivně. Sice tak trochu ví z jeho zkušeností, jak to vlastně probíhá. Jak se u toho cítí. Stejně jako věci okolo. Nejistota, obavy, vnímat jisté pouto, které tě táhne k dané osobě. Nutí tě, aby se na danou osobu upnula i většina myšlenek. On to měl, ale k dívce. On. Je myslím určitě muž. O tom on také něco věděl, ale na to měl dost negativní pohled. "Co?" Povím trochu zmateně. "Já. Nezírám já." Jsem v rozpacích. Ano. Ne. Zmatkuji. Tak je to. Zmatkuji. Podívám se na jedince, který na mě promluvil. Zajímavě vyhlížející muž. Celkem pěkný, ale má vážně podivné rysy. Není to člověk, jak jinak. Je to dost nezvyk. Zatím jsem žil hlavně mezi lidmi, takže chvíli bude trvat než si zvyknu. To, že by on mi ukousnul hlavu mi nějak moc nevadí. Zajímalo by mě, jak by to asi udělal. Je možné, že má jinou podobu, s kterou to dokáže. "Ukousnutí hlavy by asi bolelo." Konstatuji. Sice by to bolelo, ale není to nic, co by mi nedorostlo. "Myslí, že jsem ochoten to risknout. " Povím nakonec a usměji se na neznámého. "Kdo to vlastně je? A kdo jsi ty? Mersi jsem já." Představím se. |
| |||
Jídelna Shatyra, Mersi "Počkej, půjdu s tebou," vyzvu Shat, když oznámí, že jde pro jídlo a spěšně se zvednu. Svůj názor na celou proběhlou situaci si nechávám pro sebe. K pultům to vezmu s oklikou plnou respektu, abych nešel příliš blízko profesorům. Zatímco já volím menu z misky rýže, zeleniny, masa a omáčky, ona vypadá, jako kdyby snad něco hledala. Nakonec dojde k pultu kde jsou podivné kuličky, věci a poklopy se jmény. Jednu rovnou hodí do krku. Tázavě ji při jejím počínání sleduji. Všiml jsem si v jídelně, že se tak několik studentů krmí, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych se zeptal, co to vlastně je. Vyrazíme zpět na naše místo a já se pustím způsobně do jídla. Stále při obědě sleduji ostatní kolem sebe. Všimnu si tak jak pohledu Shatyry, tak pohledů chlapce, jenž sedí vedle ní. Na Shat se jen usměji. "Neměl by jste tak zírat, není to slušné. A taky by Vám mohl ukousnout hlavu za nezdvořilost," pronesu nakonec potichu k chlapci. |
| |||
Jídelna Sukui, Ysea Sukui tak nějak shrne i mé myšlenky a stejně to není dost na to, aby se Jack zastavil a pokračoval v konverzaci. Jen vyšle zpět gesto a pokračuje pryč. Sleduji ho pohledem až ke dveřím, v mírném zamyšlení. "Nepotřebuji ještě jíst," odvětím Sukui na její otázku. A není třeba se míchat do jejich rozhovoru. Podívám se na ni při tom a vyčaruji drobný poloviční úsměv, jak je ta její veselost nakažlivá. Ysea se vrátí s jejich jídlem a tak přeruší zvláštní ticho. Nabídku pizzy také odmítnu, snažím se u toho ale tvářit o něco přívětivěji než se tvářím obvykle. Když se na kamarádky pošťouchnutí Sukui zakucká, začervená a vrtne se do rozpaků, teprve v tento okamžik odvrátím pohled. Stejně tím svým ucukla, během vteřiny pryč. Vypadám poněkud konsternovaně. To se o mne chápe infarkt, nebo co je to za pocit? Můj posed je momentálně dost strnulý a snažím se udržovat špatně čitelnou masku na mé tváři, i když pro někoho znalejšího mne asi prozrazují oči. |
doba vygenerování stránky: 1.3452818393707 sekund