| |||
JídelnaVšichni v jídelněJak sedím u stolu a hlavu mám opřenou čelem o stůl, tak poslouchám ostatní, jak se ptají Tarneyho na různé otázky. Když se Kelly uvolní z Ullgeho náručí a začne mluvit na Aryaniu, tak směřuji pozornost na ně. Kelly se dost do něho opře. Po celou tu dobu sedím na svém místě a vyčkávám na vhodnou příležitost, až nikdo nebude obtěžovat Tarneyho, abych mu to mohla říct. Otočím se na Jigmeho a hlasitě si oddychnu. Chvíli tak pozoruji Jigmeho[/fonta okolí stolu, když v tom uslyším [font color=hotpink]Kelly, jak opět mluví na Aryaniu. Otočím hlavu směrem k nim a poslouchám jejich rozhovor, nějak to nekomentuji jen tiše sedím a poslouchám. Když vejde do dveří další osoba, tak rychle zvednu hlavu a pozorně si ji prohlédnu. Tarney promluví, ať jdou k němu dopředu a že jsou to naši noví studenti. Rozhlédnu se po místnosti a vrátím svůj zrak k novým studentům. Ti také prošli portálem? Nemám tušení, ale koukám, bude nás tu dost. Když se začnou postupně představovat, tak pozoruji jednotlivě každého, abych se pozorně podívala, jak vypadají a co jsou zač. Trošku mě zarazí přístup některých studentů, jak se představují, třeba Gill. Jeho představení je hodně rychlé. Další je na řadě Kyoki, která se představí a dost mě zaujme to, jak zmíní že pochází z jéčka. Aaa, tak tohle je to jéčko, o kterém mluvila Kelly. Poté nastoupí holčina, která neví jak začít. Poté z ní vypadne jméno Sukui a nic jiného. Je dost nervózní, je to na ní hodně vidět. Když je Sukui vyděšená zvukem a není schopna se ani pohnout, stoupne si před ní mladík a představí se. Jeho jméno je Jack Warren a vypráví o tom, co má rád. Koukám někdo, kdo má rád vojenskou techniku, vědu a nadpřirozeno. Postupně chodí další a další. Začíná to moc pěkně, noví členové z jéčka a spousta nových členů naší školy. Po chvilce je slyšet z protější strany, jak se jistá postava, jménem Jahoda, začne rozčilovat a drží Mersiho za ruku. Divný. Možná se chtěl jen seznámit a on po něm takhle vyjede? Vrátím svůj pohled na Jigmeho, opřu se o židli a vyčkávám. |
| |||
Jídelna Obešel jsem všechny a vracím se tedy na své místo. Když procházím kolem Jahody, tak mě chytne za ruku. Co se děje? Nechápu jej. To on sahá na mě. Dívám se však stále jen před sebe a dělám, jako by tam nebyl. Mohl bych udělat spoustu věcí, ale svoje schopnosti chci nechat v tajnosti a proto počkám co hodlá dělat. Jelikož mě pustí, tak v klidu pokračuji dál, až tedy udělám co jsem měl v plánu. |
| |||
Jídelna Zaznamenal jsem periferně jakýsi pohyb měl jsem toho popravdě dost. Bojoval jsem s pocitem, že za chvíli usnu, nebo se počurám (nebo oboje) a teď ještě se tu bude tendle... Procházet? Co vlastně dělá? Když se ke mn%e přiblížil, čapl jsem ho za zápěstí. "Já už jsem říkal, že na mě nebude nikdo sahat, jasný?" zavrčel jsem mnohem ostřeji, než bylo nutné. To ta ospalost. Pak jsem ruku zase pustil. Nepotřebuju lámat kosti hned první den. Ostatně vůbec. |
| |||
JídelnaVšichni, hlavně Ulgge a AryaniaNevěřícně se na něj podívám. Wooow, vždyť to ani nedává smysl. Se zoufalým výrazem se otočím na Ulgge. "To je normální?" zeptám se polohlasem. Ať už mi odpoví cokoliv nebo neodpoví, otočím se zpět. "Má vůbec cenu se o něco snažit, když si to stejně budeš chápat jak chceš a nechápeš ani pointu toho, co ti říkám?" Při tom rozhodím rukama a ani nečekám nějakou smysluplnou reakci. Raději se otočím ke zbytku. "Já jsem mimochodem Kelly. Těším se, až se s vámi poznám. Věřím, že spolu budeme vycházet dobře." Usměji se na ně a posadím se. Pro jistotu se podívám na Tarneyho, jestli jsem to nějak nepřehnala. |
| |||
Jídelna všichni Je rozhodnuto. Udělám to. Jen tak takovou příležitost nedostanu a navíc na to pak všichni časem snad zapomenou . Je jich tu hodně a kdo ví, kdy se mi takové možnosti opět dostane. Je to velká místnost, takže to budu muset udělat tím podivnějším způsobem, po kterém možná ostatním přijdu, jako ještě větší podivín, ale budiž. Přestanu se opírat a rozejdu se. Chodím mezi stoly křížem krážem. Na nikoho se přímo nepodívám. Jenom projdu kolem všech stolů a jedinců, kteří jsou v místnosti. Následně si to namířím opět k místo, kde jsem začínal, aby jsem se tam opět opřel. |
| |||
Jídelna Kelly a ostatní Nakonec se mi přece jenom dostane odpovědi i když to není Ulgge, ale Kelly. Protočím oči protože mám pocit že to poněkud moc prožívají. Snad jsem toho zase tak moc neřekla, dokonce jsem jí i pochválila. „Ono to je docela logické někdo se rozhodl že zde budeme nosit uniformy ovšem proč by se měl starat o to jak vypadají? Zvláště když neznáme jeho vkus ani vkus těch které vybral aby jí navrhli. Co se týká mého hodnocení tak to je subjektivní pocit který se špatně vysvětluje.“ Měla jsem obavy, ale nakonec to dopadlo docela dobře. Navíc pravidla říkají že uniformu musíme nosit pouze při vyučovaní a během školních akcí ne o svém volném čase. „Zkus mi vysvětlit proč tahle uniforma vypadá dobře a já se to pokusím pochopit. Co se týká mé reakce venku ty sama si říkala že nic dalšího nevíš. Navíc s tím kde jsme a kdy jsme toho moc nenaděláme.“ |
| |||
Jídelna všichni, hlavně Jack a Gill Seberu to minimum odvahy, co ve mě je a vzchopím se. Pomohly mi k tomu Jackova slova a možná i Gill, kterého jsem zahlédla koutkem oka procházet. Působí tak klidně a vyrovnaně, že svůj klid šíří i do okolí. S nakrčeným čelem se zamračím na Jacka: "Proč bys neměl být v ničem dobrý? Určitě je spousta věcí, které ti jdou. A pokud se jedná o naší konverzaci v hlavní budově, tak to nebylo myšleno vůbec špatně. Byla to dobře míněná rada, aby ses v budoucnu zbytečně nedostal do problémů. Že ano, Gille?" přesednu si mezi ně (E59), abych viděla dobře na oba a očima prosím Gilla o pomoc. Nemám ráda, když má někdo špatnou náladu. A už vůbec ne kvůli mě. |
| |||
Jídelna okrajově Tarney, Ylrys Probrala jsem se až v nějakým stanu, kam mě museli odtáhnou od portálu. To je vlastně poslední co si pamatuju, jak jsem se znovu potkala se zemí. Dneska už snad po stý. Taky mi vyléčily nějaký ty drobný zranění a bolístky co se mi přihodily cestou. Ale s tím by si moje tělo dokázalo poradit samo, takže to mi bylo celkem k ničemu. Ale to co jsem fakt potřebovala na to se pěkně vysraly. I přes jejich vážně "potřebnou pomoc" mi nebylo právě do zpěvu. Sice už jsem nekrvácela ale hlava mě i tak pořád třeštila jako by mě nakopl kůň kdykoliv jsem udělala nějaký rychlejší pohyb. I mrkání mě bolelo. Do haly jsem se potom jen pak nepřítomně plahočila za ostatními, takže si ani nejsem pořádně jistá jak jsem se to sem vlastně dostala. Po tom krátkém proslovu přišlo pár dotazů a na všechno bych odpověděla stručně. Do hajzlu s nějakou zemí, kalendářema, planetama nebo co já vím o čem to tady celou dobu vlastně mluvil. Jasně, nějaký to oblečení by se mi teď právě hodilo protože šaty co jsem měla na sobě už by se daly použít akorát tak jako hadr na podlahu. Špinavé jak jsem několikrát vyválela na zemi, celé zkrvavené a z velké části taky propálené. Moje oblíbené. Normálně bych nad touhle ztrátou snad i uronila slzičku, ale teď jsem až moc nasraná abych to řešila. Taky bych jednu měla. Proč je tamto kurva pořád ještě na živu!?...A ještě tomu dává nažrat?! Jako kdyby snad nestačilo že jsem před chvilkou já skončila jako její svačinka. Takže abych si dnešek pěkně shrnula, ne jenom že jsem se neměla čas ani nalíčit nebo nasnídat, skoro mi spadla škola na hlavu ještě mi ta piča ukousla roh jako by nic. A to jsem vstávala sotva před pár hodinama. Super. Vážně bych na dnešku jen těžko hledala něco pozitivního...snad jen že jsem pořád naživu. A jako třešničku nad tím vším teď dělaj jako by byla úplnej chudáček. Při tom to nevypadá že by nějak vadilo že zůstala jen jako hlava....takže ani to na ni nestačí. A pochybuju že bych se zmohla na víc. Já vím že jsem tady vlastně za trest, ale no tak... maj přece bejt nějaký hranice ne? Zvlášť když jsem za 'TO' vlastně ani pořádně nemohla. Postěžuju si sama sobě. Zatnula jsem zuby až zaskřípají o sebe jak jsem pevně sevřela čelist. Snažila jsem se udržet, ale jak už jsem si toho jednou všimla, už jsem se nedokázala soustředit na nic jiného. Taky bych měla dotaz, ale nějak cítím že jak bych se ozvala nezůstala bych jenom u slov. A tak jsem jen dál mlčky seděla a tiše je proklínala. Pak si do jídelny přizval další skupinu studentů což mi taky docela jedno, dukud se jedna z nich nezačala přímo rozplývat nad tou zrůdou. Už by mě to asi ani nemělo překvapovat. Zakroutila jsem nad tou kravkou hlavou, než jsem si ji opatrně podložila hlavu předloktím a položila si ji na stůl. Tady je to vážně banda idiotů která se teď jenom rozrostla, až je mi z toho ještě hůř. Ser na ně. Počkej si jen na jídlo a pak si jdi najít svůj pokoj. |
| |||
Jídelna Všetci, Hlavne Sukui Keď už tam tak sedím, tak sa otočím na utrápenú Sukui a poviem jej: “Nerob si z toho nič, stáva sa aj tým lepším... “ trochu sa vystriem a ešte dodám: Síce sa mi aspoň toto podarilo, pretože sa ako v niečom dobrý nemôžem považovať... Opriem sa zas trochu o stôl a pokračujem: Neviem, prečo ti to vôbec hovorím, pretože aj tak všetko, čo tu poviem zas všetci použijú proti mne, urazia sa alebo to vyznie zas v negatívnom zmysle. Ale čo už, život ide ďalej... Vytiahnem si I.C.O.N. , začnem si ju prezerať pod svetlom so slabým odleskom a pozorovať ako sa o ňu jemne láme svetlo a farebné spektrum sa rozptyluje asi 5cm od nej a čakám, či bude na mňa Sukui zareaguje. |
| |||
Jídelna Dolly, Hope Rozhodl jsem se tu povýšenou slizkou holku ignorovat. Rozhlédl jsem se po nějakém volném místě a našel jej. (M59) Sedl jsem si mezi dva další lidi, které jsem neznal a povzdechl. Po mé pravici seděl uťáple vypadající kluk, tak jsem se na něj usmál. "Ahoj. Jsem... Jsem Jahoda." Znělo to skoro přirozeně. "A už hodinu se mi chce strašně čurat." Aaaaaa je to v háji. |
doba vygenerování stránky: 1.4354360103607 sekund