Andor.cz - Dračí doupě online

Jídelna
především Sukui, Jack, neznámá

Když na mne Sukui zůstane hledět nezvykle dlouho zatímco jim odpovídám... Pokaždé, když mi k ní sjede pohled a zjistím, že na mne stále upřeně hledí, uhnu pohledem. Čím vícekrát se to stane, tím rychleji pohledem uhnu. Fascinuje mne, jak rychle se z mé minimální interakce stalo ´my´. Nestává se často... Vlastně se ještě nestalo, abych se choval jako vždy a někdo prokoukl mou fasádu tak rychle. Možná i proto setrvávám na svém místě? Kdo ví.

Jack se dá do analýzy dění kolem a slintáním nad obědem, zatímco já si zkoumavě prohlédnu Sukui stále vyděšenou tvář. Pokývnu souhlasně a děkovně Jackovi na jeho větu o tom, že když může rád pomůže. Potom zvednu ruku a už už ji chci položit na tu její, abych jí povzbudivě sevřel, když se zarazím a popotáhnutím zkontroluji, jestli mám řádně natažené rukavice. Než však stačím pokračovat ve svém plánu, vpadne mezi nás nějaká dívka. Jak jsem se soustředil na - pro mne nezvyklé - chování, vůbec jsem nepostřehl, že přebíhá stůl a míří neomylně rovnou k nám.

Nově příchozí dívka Sukui obejme a dle všeho se dobře znají. Spustím tedy svou ruku, abych se poposunul i se svou židlí a udělal jí tak více prostoru. Spletu prsty na rukou a ruce o lokty opřu o stůl před sebe. Tichounkým odkašláním uvolním sevřený krk a raději se věnuji rozhlížení po místnosti.

Před portálem - Jídelna

Z vězení dračích spárů nám musela nakonec znovu pomoci neznámá světlovlasá žena. Ačkoliv jsem jí byla neskonale vděčná za její pomoc, bylo pro mě opravdu ponižující že jsem potřebovala něčí pomoc hned dvakrát tak krátce po sobě. Po tom už nám nic nebránilo ve volném průchodu portálem.
Opravdu mě hlodalo že jsem potřeboval něčí pomoc hned dvakrát tak krátce po sobě. Po tom co se postarala o draka jsme se mohly skrze portál bez větších problémů. Bohužel, však zřejmě už nedostanu příležitost vyjádřit jí své díky, protože když se za námi portál zavřel a ona s námi neprošla. Netřeba si tím příliš tížit mysl. Popravdě jsem se tím nezatěžovala vůbec.
Nedlouho po tom co se připojím k ostatním kteří se dostaly přes portál před nás předstoupí osoba kterou bych tady rozhodně nečekala, ale jehož nezaměnitelná aura mi záhy odhalila s kým mám vlastně tu čest. Rychle jsem se vzpamatovala ze svého překvapení a věnovala mu hlubokou poklonu. Nevěděla jsem jestli tady dbá na svoje právoplatné místo nebo ne. Tak či tak mám přeci nějaké mravy a vím co se sluší a patří, a poklona byla bezpochyby na místě.

Poslal nás pak do jídelny, kde jsme se postupně všichni shromáždily. Během přesunu jsem změnila svojí podobu zpátky do svojí elfí podoby. S tím zmizelo křídlo i rohy na čele a brnění nahradilo normální oblečení, i démonická přítomnost skoro zmizela.
Upřímně mě překvapilo že se Sharika rozhodla usadit vedle mě. Nezazlívala bych jí kdyby si po tom drobném incidentu rozhodla sednout jinam.
Jídelna se postupně naplnila a tak jsem využila tu chvilku abych se trochu porozhlédla po spolužácích když byly takhle pěkně pohromadě. Není tady tolik démonů jak bych možná očekávala. Na druhou stranu míšenců tady je až nechutně hodně.

Po krátké chvíli pak začal se stručným výkladem o naší současné situaci a pravidlům, než nechal prostor na otázky. Na události staré školy, jejích pozemků nebo vlastně světa celkově se nikdo nevyptávala a téma rychle spadlo ke školním uniformám. Tak jsem se ani já na nic z toho raději neptala, i když mi to přišlo jako mnohem důležitější téma než bylo oblékání. Soudila bych že to nebude otázka která by se dala zodpovědět několika slovy, a bude taky asi i lepší dál tím studenty nezatěžovat.
Údajně také byla zvolená třídní zástupkyně, znovu si tak prohlédnu svoje nové spolužáky, který z nich to bude. To je mi záhy zodpovězeno když ukáže na bělovlasou dívku. Není démonka a už jen tím pro mě ztratila případnou i minimální autoritu kterou by jako třídní zástupkyně třeba mohla mít.

Takže se zůstalo vlastně jen u oblékání. Taková lehčí, a v tuhle chvíli možná až zbytečná konverzace.
Několik studentů už mělo školní uniformu na sobě takže jí můžu rovnou zhodnotit. Ucházející. Rozhodně to není co bych si sama zvolila, ale volba tady asi nebude.
Se školní uniformou nemám žádný větší problém, jen doufám že se půjde zařídit nějaké magické očarování. Protože jestli ne tak problém přeci jen bude. Já se nehodlám převlékat pokaždé když ho budu potřebovat. A z prvních zkušeností tady mám pocit že se mi bude hodit celkem často.
Po zodpovězení několika dotazů ohledně těch uniforem, jídel a podobných, přizval do jídelny další skupinku nových studentů. Celkem početnou. Tuhle školu jistě bude mnohem jednoduší najít než tu do které jsem předtím přišla. Protože už jen to plahočení se zemí nikoho by spoustu jistě odradilo. Žádný z nově příchozích nebyl démon, takže vzbuzovali jen minimální pozornost.
Místností se rozlezla rudá mlha následovaná lehce bolestivým pálením. Nic co by se nedalo vydržet. Klidně přečkám než pálení pomine. Zároveň se od muže v čele stolu rozhostila dobře známá aura nadřazenosti. Tak přece jsem se nemýlila. Jsem tak ráda že si umí prosadit svojí autoritu. Zvláštně uklidňující pocit, jako bych byla zase zpátky v Pekle. Nevychovanec pak dostal jen napomenutí a tím to skončilo. Myslím že je jasné že to mohlo skončit mnohem hůře.
Vydechla jsem úlevou když pálení skončilo a pokynul k jídlu. Letmo pohlédnu na Shariku jak na tom vlastně je. Po mojí svačince, ze které se nechtíc stala hotová hostina, už jsem vlastně ani neměla potřebu nic dalšího jíst nebo pít. I tak ale zůstanu, jen ze zvědavosti abych okusila na jaké úrovni vlastně zdejší jídlo je. Obvykle to bývalo tak že jídlo na stůl přinesla služebná ale tady mi zdá se nezbývá než si pro něj dojít sama. Budu si muset zvyknout že nebudu mít neustále po ruce služebnictvo.Dojdu si tak pro pohár krve a jen z něj pomalu upíjím.

Hlavní budova - Jídelna

Max, Luis, Shaba - Sukui

Dostat se až na to místo kde stála škola trvalo déle než jsem si původně myslela, takže jsem se na pozemcích přistála skoro nad ránem. Víceméně ve stejnou dobu jako já dorazil i tmavší zelenooký kluk.
Ještě jsem tam ani nestačila pořádně vejít a už se ke mně začal lísat kočičák. Tedy, chtěl ale k ničemu takovému rozhodně nedošlo. Tak půl metru ode mně narazil na neviditelnou stěnu která ho ke mě prostě nepustila dál ať se snažil jak chtěl. "S tím nepočítej..." řekla jsem s mírným úsměvem na tenhle jeho pokus o objetí. I případné další takové pokusy se setkaly se stejným neúspěchem. Nebyla jsem nějak nepřátelská, jen jsem mu dala najevo že na takové kamarádíčkování nemám zrovna náladu. Slušně a bez násilí, protože to taky mohlo skončit u kopance. Ale to by asi nebylo úplně ideální.
"Ysea" představím se záhy stručně ale jinak jsem si stvoření nějak nevšímala.
V místnosti byl pak kromě dotěrného kocoura taky...jelen? Teda vypadal docela jako jelen, měl paroží ale chodil po dvou a nosil kalhoty. Zvláštní zjev. Možná ještě zvláštnější než přerostlý kocour.

Dlouho jsem se tam ale nezdržela protože si pro nás záhy přišel průvodce který nás odvedl zase pryč. Tak to má být, žádné zdlouhavé čekání. Zavedl nás temným lesem k opravdu impozantní bráně. Byla opravdu ohromná, že bych jí snad dokázala projít i proměněná. Vůbec by mi nevadilo se tady na chvilku zastavit a pořádně si ji prohlédnout, ale už jsem chtěla mít celou tuhle část za sebou a dostat se zase zpátky do tepla.

Průvodce bránu otevřel a nasměroval nás kudy se máme vydat. Ani okamžik jsem nemeškala a vyrazila do jídelny. Na ostatní jsem nečekala a klidně je nechala za sebou jestli se zdržely u brány.
Rovně zádveřím a doleva. Jak se přiblížím k budově školy už z dálky ucítím spoustu energií. Většina z nich byla naprosto neznámá až na jedinou. Hned jak poznám Sukui přidám do kroku a do jídelny pak v podstatě vběhnu. "Sukuuui!" zvolám nadšeně jen co mám dívku na dohled. S lehkostí vyskočím na stůl a přeběhnu přes něj přímo k Sukui. Bystré oko si při tom může všimnout že se moje špičky stolu sotva dotýkají, jako kdybych se nad stolem skoro vznášela. Neslyšně dopadnu mezi dívku a kluka vedle. Hned se jí vrhnu kolem ramen v obětí. Klesnu při tom na kolena abych ji mohla pohodlněji obejmout.
"Ani nevíš jak moc se mi stýskalo...Nemyslela jsem že tě potkám právě tady" zašeptám. Mohla cítit jemné vibrace kde by jsem se jí dotýkala. "Stalo se toho tolik, musím ti potom všechno povědět".

Jídelna
Všetci, Hlavne Sukui a Gill
Tak, dobre už to nehám tak. Čo bolo, bolo. Tak už to nehám tak. Následne poviem Sukui a Gillovi: Pozrite ten, čo nás privítal si prizval k sebe ,Mersiho a za niečo mu dal upozornenie. Tak to, čo sa stalo asi súvisí s nimi dvoma. A tie tabletky nestoja za reč. Keď je potreba, tak rád pomôžem. Usmejem sa. Následne keď zbadám, ako prichádza obed, tak si pošúcham ruky a poviem: Aha už je tu obed ! Dúfam, že budú mať ako dezert puding. Ten milujem. Sledujem, čo sa bude diať ďalej.

Jídelna
především Shatyra

Nikdo na mé pobídnutí nezareaguje, takže se nadále nesnažím a jen čekám, co se bude dít. Shatyra vypadá fascinovaně spolužáky, takže ji neruším a nechám ji je sledovat. Když však zaboří hlavu do rukou, zlehka jí stisknu povzbudivě rameno. Doufám, že jí to pomůže ať se již děje cokoliv. Přijde mi, že kdybych se zeptal co se děje, mohl bych situaci zhoršit, či ji dostat do nepříjemné situace, vzhledem k tomu, že se jídelna poměrně zaplnila. I když je u stolu ještě spousta volného místa. Jednoho to nutí přemýšlet nad tím, pro jakou kapacitu je vlastně tato budova dělaná.

Při proslovu naslouchám změnám. Zatnou se mi svaly a snad na chvíli i zapomenu dýchat, když nám prozradí kde a KDY jsme. Myšlenka života mimo planetu nám nebyla cizí ani zvláštní, ale... tři sta let? TŘI STA LET? Nuceně polknu knedlík, který nechce zmizet. Zatnutím svalů se snažím potlačit jejich třas. Stejně tak se snažím vyhnat myšlenky na to, že pravděpodobně všichni, jenž jsem znal jsou již dávno mrtví. I když se dožíváme vyššího věku, než běžní lidé, pořád to není tolik. Zbytek jeho proslovu sice vnímám, ale nevěnuji mu takovou pozornost, vzhledem k tomu, že se snažím vyrovnat sám se sebou a nedat najevo jak moc mne ta informace zasáhla. Ani si nevšimnu, že je Shatyra nesvá z řešení nových uniforem nebo, že mne při tom pozoruje. Není mi zrovna po chuti odložit své brnění, ale jestli to musí být, samozřejmě se bez odmlouvání podvolím. Zvláště teď, když očividně nemám kam jít.

Když se konečně vzpamatuji, abych se mohl zeptat na svou nejtíživější otázku... Řekl bych, že otázku na kterou myslí nejeden ze studentů, jen raději řeší slečnu Buffetovou a hodiny. Tak místo položení otázky dorazí další studenti. Vypadá to, že tihle neprošli portálem, zvláště protože se jedna zmíní že sem přestupuje. No to byl fofr. Sotva jsme si sedli na zadek.

Potichu, pomalu, dlouze vydechnu poměrně dlouho zadržovaný dech. Teprve teď si všimnu Shatyry pohledu a tak jí ho oplatím s tázavým povytažením obočí. Kolem se objeví rudá mlha, ke které zvednu nedůvěřivý pohled. Jako kdybych to tušil, tak nás zasáhne vlna pálení zevnitř a nepříjemná bolest. Odněkud se přikrade zvláštní pocit respektu vůči Tarneymu, jako kdyby byl hlavou mého rodu. Zkoumám ten pocit a cítím se čím dál tím víc zvláštně.

Upírám pohled do čela stolu, kde jeden z nových studentů dostává vyčiněno. Očividně jde o nějakou schopnost, nicméně vůbec netuším, co se vlastně stalo. Když se původce usadí, podívám se na Shatyru, jak je na tom.

Jídelna
Hlavně Han

Nijak se neleknu. Jenom klidně votočim hlavu směrem k mordě. "Už teď se nemůžu dočkat," zakřenim se a podrbu ho za uchem.

Místnost se zahalí rudě, stejně jako dyž je všude rozstříknutá krev! Pak to trochu zalochtá v hrudi a všechno zase zhasne. Je mi upřímně ňák jedno co to bylo a radši se věnuju těm dvěma.

Jídelna
Hlavně Ulgge

Je to fajn pocit, když někdo stojí při mě. Kromě od Tarneyho a teď od Ulgge se mi toho nikdy nedostalo. Usměji se sama pro sebe a tím zažehnám náběh na jakoukoli další reakci, která by byla stejně zbytečná a akorát by to nejspíš došlo do nějaké hádky. A to nechci. Už tak mi mrzí, že jsem musela vyjet na Shatyru.

Když čekám na Tarneyho reakci, zrovna se na mě nedívá a na čele se mu objeví vráska. To je opravdu nečekané. Něco se musí dít. Jen doufám, že to není nic kvůli mě. To už se ale zvedá teplota v místnosti a všude se objeví červené částečky, až je tu skoro taková červená mlha. Soudě dle Tarneyho očí, to má na svědomí on. Ocitám se na Ulggově hrudi. Na tváři mi to okamžitě vykouzlí úsměv. Pak to najednou všechno vzplane a mě bodne v hrudi. Není to tak strašné, ale i tak je to nepříjemné. Když slyším Ulgge syknout, starostlivě se na něj podívám. "Já ano, ale co ty?" Přece jen jsem zvyklá na mnohem vyšší teploty a to pálení se dá vydržet, ale vím, že Ulggovi to dobře rozhodně nedělá. Už jen jeho barva a pot tomu nasvědčují. Jemně mu rukávem otřu pot z obličeje.

Jídelna
Především Gill a Jack

Když se Gill otočí, aby odpověděl, všimnu si jeho zlatavých očí. Hledím do nich po celou dobu co mluví a zkoumám každičký detail jeho zlatých duhovek. Vypadají téměř jakoby byly ze samotného zlata. Kdybych do nich hleděla ještě chvíli, asi bych zapomněla na okolní svět. Odtrhnu se pohledem až s Jackovou reakcí a otočím hlavu jeho směrem. "Hlavně teď z toho nebuď nijak špatný. Každému se občas něco takového stane. Důležité je se z toho poučit a příště to udělat lépe. A pokud je to složité, tak až tě poznáme víc, tak to určitě pochopíme a budeme ti s tím moct pomoci." Povzbudivě se na něj usměji.

Oteplí se a všude se to rozsvítí červenými částečkami. Zmateně se rozhlídnu po místnosti. "Neřekla bych..." Když si všimnu, že svítí i moje pokožka a začne mě to spalovat zevnitř, začnu panikařit. Ve tváři mám vyděšený výraz a do očí se mi nahrnou slzy, protože nevím co se to děje. A taky to bolí. Vděčně sahnu po tabletce od Jacka a když se mi uleví, otřu si slzy. "Děkuji." Stále se tvářím ještě trochu vyplašeně.

Jídelna

Mám podezření už u bubliny, nicméně se mi to potvrdí, když doregeneruje a místo pořádně BŽUNDY jen dostane flák masa. Alespoň to vypadá, že její chování zaujme, když začne žvejkat i svůj prst. Uchechtnu se a tak nějak zapomenu vnímat ten Tarneyho proslov. Místo toho uvažuji, jak strašně zklamaný jsem a že budeme muset najít jinou příležitost. Což bude asi o ocas, když je tady ten škrobeňáček. Přijdou novinky a jedna si čapne u Ylrys. Tak nějak zteču ze stolu, abych se mohl přesunout za holku Kyoki.
"A to ještě nevíš, co dovede," strčím ji čumák nad rameno a zašeptám do ucha.