| |||
Jídelna Všetci, Hlavne Sukui a Gill Tak, dobre už to nehám tak. Čo bolo, bolo. Tak už to nehám tak. Následne poviem Sukui a Gillovi: Pozrite ten, čo nás privítal si prizval k sebe ,Mersiho a za niečo mu dal upozornenie. Tak to, čo sa stalo asi súvisí s nimi dvoma. A tie tabletky nestoja za reč. Keď je potreba, tak rád pomôžem. Usmejem sa. Následne keď zbadám, ako prichádza obed, tak si pošúcham ruky a poviem: Aha už je tu obed ! Dúfam, že budú mať ako dezert puding. Ten milujem. Sledujem, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Jídelna především Shatyra Nikdo na mé pobídnutí nezareaguje, takže se nadále nesnažím a jen čekám, co se bude dít. Shatyra vypadá fascinovaně spolužáky, takže ji neruším a nechám ji je sledovat. Když však zaboří hlavu do rukou, zlehka jí stisknu povzbudivě rameno. Doufám, že jí to pomůže ať se již děje cokoliv. Přijde mi, že kdybych se zeptal co se děje, mohl bych situaci zhoršit, či ji dostat do nepříjemné situace, vzhledem k tomu, že se jídelna poměrně zaplnila. I když je u stolu ještě spousta volného místa. Jednoho to nutí přemýšlet nad tím, pro jakou kapacitu je vlastně tato budova dělaná. Při proslovu naslouchám změnám. Zatnou se mi svaly a snad na chvíli i zapomenu dýchat, když nám prozradí kde a KDY jsme. Myšlenka života mimo planetu nám nebyla cizí ani zvláštní, ale... tři sta let? TŘI STA LET? Nuceně polknu knedlík, který nechce zmizet. Zatnutím svalů se snažím potlačit jejich třas. Stejně tak se snažím vyhnat myšlenky na to, že pravděpodobně všichni, jenž jsem znal jsou již dávno mrtví. I když se dožíváme vyššího věku, než běžní lidé, pořád to není tolik. Zbytek jeho proslovu sice vnímám, ale nevěnuji mu takovou pozornost, vzhledem k tomu, že se snažím vyrovnat sám se sebou a nedat najevo jak moc mne ta informace zasáhla. Ani si nevšimnu, že je Shatyra nesvá z řešení nových uniforem nebo, že mne při tom pozoruje. Není mi zrovna po chuti odložit své brnění, ale jestli to musí být, samozřejmě se bez odmlouvání podvolím. Zvláště teď, když očividně nemám kam jít. Když se konečně vzpamatuji, abych se mohl zeptat na svou nejtíživější otázku... Řekl bych, že otázku na kterou myslí nejeden ze studentů, jen raději řeší slečnu Buffetovou a hodiny. Tak místo položení otázky dorazí další studenti. Vypadá to, že tihle neprošli portálem, zvláště protože se jedna zmíní že sem přestupuje. No to byl fofr. Sotva jsme si sedli na zadek. Potichu, pomalu, dlouze vydechnu poměrně dlouho zadržovaný dech. Teprve teď si všimnu Shatyry pohledu a tak jí ho oplatím s tázavým povytažením obočí. Kolem se objeví rudá mlha, ke které zvednu nedůvěřivý pohled. Jako kdybych to tušil, tak nás zasáhne vlna pálení zevnitř a nepříjemná bolest. Odněkud se přikrade zvláštní pocit respektu vůči Tarneymu, jako kdyby byl hlavou mého rodu. Zkoumám ten pocit a cítím se čím dál tím víc zvláštně. Upírám pohled do čela stolu, kde jeden z nových studentů dostává vyčiněno. Očividně jde o nějakou schopnost, nicméně vůbec netuším, co se vlastně stalo. Když se původce usadí, podívám se na Shatyru, jak je na tom. |
| |||
Jídelna Hlavně Han Nijak se neleknu. Jenom klidně votočim hlavu směrem k mordě. "Už teď se nemůžu dočkat," zakřenim se a podrbu ho za uchem. Místnost se zahalí rudě, stejně jako dyž je všude rozstříknutá krev! Pak to trochu zalochtá v hrudi a všechno zase zhasne. Je mi upřímně ňák jedno co to bylo a radši se věnuju těm dvěma. |
| |||
Jídelna Hlavně Ulgge Je to fajn pocit, když někdo stojí při mě. Kromě od Tarneyho a teď od Ulgge se mi toho nikdy nedostalo. Usměji se sama pro sebe a tím zažehnám náběh na jakoukoli další reakci, která by byla stejně zbytečná a akorát by to nejspíš došlo do nějaké hádky. A to nechci. Už tak mi mrzí, že jsem musela vyjet na Shatyru. Když čekám na Tarneyho reakci, zrovna se na mě nedívá a na čele se mu objeví vráska. To je opravdu nečekané. Něco se musí dít. Jen doufám, že to není nic kvůli mě. To už se ale zvedá teplota v místnosti a všude se objeví červené částečky, až je tu skoro taková červená mlha. Soudě dle Tarneyho očí, to má na svědomí on. Ocitám se na Ulggově hrudi. Na tváři mi to okamžitě vykouzlí úsměv. Pak to najednou všechno vzplane a mě bodne v hrudi. Není to tak strašné, ale i tak je to nepříjemné. Když slyším Ulgge syknout, starostlivě se na něj podívám. "Já ano, ale co ty?" Přece jen jsem zvyklá na mnohem vyšší teploty a to pálení se dá vydržet, ale vím, že Ulggovi to dobře rozhodně nedělá. Už jen jeho barva a pot tomu nasvědčují. Jemně mu rukávem otřu pot z obličeje. |
| |||
Jídelna Především Gill a Jack Když se Gill otočí, aby odpověděl, všimnu si jeho zlatavých očí. Hledím do nich po celou dobu co mluví a zkoumám každičký detail jeho zlatých duhovek. Vypadají téměř jakoby byly ze samotného zlata. Kdybych do nich hleděla ještě chvíli, asi bych zapomněla na okolní svět. Odtrhnu se pohledem až s Jackovou reakcí a otočím hlavu jeho směrem. "Hlavně teď z toho nebuď nijak špatný. Každému se občas něco takového stane. Důležité je se z toho poučit a příště to udělat lépe. A pokud je to složité, tak až tě poznáme víc, tak to určitě pochopíme a budeme ti s tím moct pomoci." Povzbudivě se na něj usměji. Oteplí se a všude se to rozsvítí červenými částečkami. Zmateně se rozhlídnu po místnosti. "Neřekla bych..." Když si všimnu, že svítí i moje pokožka a začne mě to spalovat zevnitř, začnu panikařit. Ve tváři mám vyděšený výraz a do očí se mi nahrnou slzy, protože nevím co se to děje. A taky to bolí. Vděčně sahnu po tabletce od Jacka a když se mi uleví, otřu si slzy. "Děkuji." Stále se tvářím ještě trochu vyplašeně. |
| |||
Jídelna Mám podezření už u bubliny, nicméně se mi to potvrdí, když doregeneruje a místo pořádně BŽUNDY jen dostane flák masa. Alespoň to vypadá, že její chování zaujme, když začne žvejkat i svůj prst. Uchechtnu se a tak nějak zapomenu vnímat ten Tarneyho proslov. Místo toho uvažuji, jak strašně zklamaný jsem a že budeme muset najít jinou příležitost. Což bude asi o ocas, když je tady ten škrobeňáček. Přijdou novinky a jedna si čapne u Ylrys. Tak nějak zteču ze stolu, abych se mohl přesunout za holku Kyoki. "A to ještě nevíš, co dovede," strčím ji čumák nad rameno a zašeptám do ucha. |
| |||
Jídelna především Sukui a Jack Tak nějak jen okrajově vnímám Jackovu a Sukui konverzaci, když se ozve mé jméno a Sukui najednou sedí mezi námi, nikoliv z druhé strany Jacka. "Hmmm?" zabručím, zatímco si rychle přehraji co jsem slyšel, abych zjistil, na co se mne vlastně ptala. "Ale jistě. Přeci jen jsem říkal, že je to jen rada," pokývnu hlavou a přestanu si prohlížet přísedící a podívám se na ně. Takto zblízka je vidět, jak se mi oči skoro až kovově lesknou zlatou barvou. "Z mého pohledu se stačí jen více zamýšlet nad tím, co říkáš a jak by to mohlo vyznít. Předejde to spoustě podobných situací. Zvláště pokud jsi věděl, že to nevezmeme dobře a použil jsi to ve své poznámce jen jako kontext," zlehka pokrčím jedním ramenem a mluvím stále stejně klidně. Na židli sedím vzpřímeně a rovně. Lokty mám položené na stole a prsty spletené. Na bolest způsobenou rudou mlhou také reaguji jen zatnutím zubů a svalů, abych to na sobě dal co nejméně znát. Je to opravdu nezvyklý vjem, vzhledem k tomu, že pálení jsem nezažil opravdu dlouho. Povytáhnu obočí a neudržím překvapený pohled, když se podívám po Jackovi. To jsem nečekal. Potom co jsem ho tak vyškolil se s námi ještě podělí? "Já... děkuji," shrnu nakonec své pocity a tabletku přijmu, abych si ulevil a nemusel vystupovat ze svého klidu. |
| |||
Jídelna Jahoda Přes všechny okolnosti se tvářím smutně a omluvně. Nikdy bych nechtěl ani si nepřál, aby to dopadlo takhle. V jídelně jen tiše sedím a poslouchám všechny novinky, abych všechno postřehl a nemusel se nikoho na nic doptávat. Na nově příchozí se usměji a když se potom jeden usadí vedle mne a pozdraví, zvednu k němu pohled a ještě více se usměji. "Ahoj, mne říkají Dolly," oplatím mu představení. "Jsem si jistý, že tady někde budou toalety," pokývnu hlavou a zatvářím se starostlivě. Než mu stačím nabídnout, že ho třeba doprovodím, nebo to zjistím, prochází kolem jiný z nováčků a Jahoda se na něj oboří. Chlapec ale nereaguje a jde dál. Než stačím cokoliv dalšího, ve vzduchu se zažhne rudá mlha a začne to hrozně pálit. Zakňučím bolestí a sevřu si hruď, jako kdybych to pálení snad mohl sevřít v ruce. Až z toho ani pořádně nevnímám, že nás vyzval k jídlu. |
| |||
Jídelna Čekám až se někdo ráčí postarat o naši snídani, když se Tarney pustí do monologu. Jiná planeta? To zní docela použitelně. Pokud tady podmínky nebudou ještě horší než na Zemi. Nakloním hlavu lehce na stranu. Nová Země? To původní konečně spálili na prach? Trochu nakrčím čumák. Jak jako v jiné galaxii? Budoucnost? A co synátor a vnoučata? Když už si je ten ploutvonožka pořídil. Zavrtím se, jak kdyby mne svědily šupiny. Jak si vůbec mohou dovolit, nás tady takhle nechávat? Dělají, jak kdyby změna pohlaví byl beďar nebo co. Všichni v jedné třídě, no to si docela troufají. Rozhlédnu se po té skvadře individuí. Jeden by řekl, že ten průchod přežijí jen ty nejsilnější. Ale tady jsou i takové padavky... Někteří tady očividně mají ochranářský komplex. Prudce škubnu hlavou zpět a vydere se mi z hrudi nespokojené vrčení. To nemyslíte vážně. Ujede mi i nahlas do mého okolí. Ta podřadná podoba tady má být má hlavní? No.... Nemám slov. Ještě více nás snad ponížit nemo.... Aha, tak mohou. Protože nás ještě narvou do unifikovaných hadrů. Nejlepší obranou jsou dračí šupiny. To neslyšeli? Pokoje mne nezajímají, jestli je pravda co říkala ta vlčice, tak budu spíše spát na břehu či dně. To záleží jestli i tady se pokusí něco znásilňovat draky nebo ne... Trochu se otřepu při té vzpomínce, i když jsem nebyl ještě zcela probuzen. Nemám dotazy, jen hromadu připomínek, takže si je nechám zatím pro sebe a tiše soptím. Kdyby mohl můj pohled mrazit, tak je Tarney již v permafrostu. Nové studenty jen přejedu pohledem a více se jim nevěnuji. Roztržky mezi dvounožkama mne také nehákují. Co mne však pohorší je rudá mlha, která začne hořet i ve mne. Odfoukávám nozdrama a vrčím, zatímco se kroutím ze strany na stranu. Snažím se vnitřek těla opět zchladit, ale trvá, než to alespoň trochu pomůže. Loupnu okem po studentu, kterého si Tarney zavolal. Toho si musím zapamatovat. Tohle mu nedaruju. I když nevím, co se vlastně stalo, může za můj diskomfort a to mi bohatě stačí. Pak už se konečně! objeví maso v míse, u které ležím, takže si odfrknu, abych dal najevo můj názor na situace. Od nozder se mi vyvalí lehká mrazivá mlha. Potom už strčím čumák do masa, abych se konečně pořádně najedl. |
doba vygenerování stránky: 1.6895308494568 sekund