| |||
Jídelna Max Vděčně se na něj usměji a naráz do sebe vyklopím celou sklenici džusu. Naštěstí je stoprocentní takže se mi hned uleví. Cítím, jak se mi opět rozproudí energie po těle. "Díky, jsi to ale roztomilý záchranář," usměji se na Maxe, než se dám do loupání ovoce. Když odzvoní, Maidka informuje, že je jídlo připraveno. Max tak krátce zmizí k pultům, aby přišel se svým jídlem. "Dobrou chuť," také mu popřeji. Spolužáky, které procházejí kolem registruji, ale nevěnuji jim nějakou větší pozornost. Během jídla se mé myšlenky opět dostanou až ke sklepení, takže možná působím trochu duchem nepřítomně. |
| |||
Hlavní vchod Tarney, Dyna Odkývu v podstatě příkaz pana otrokáře, přeložím ruce přes hruď, tak jak jsem to dělal věky a čekám. Trpělivost té jsem byl nucen se za ty věky naučit. Ne, že bych o to až tak stál. Krátím si tedy chvíli očumováním kozatice. Má opravdu výstavní dudy. Jen škoda toho spodku. I tak by se s ní dalo ledasco zažít. Jak tady tak stojím začnou někam proudit asi studenti, soudě dle uniforem. Na bližší posouzení si nechám lepší příležitost a lepší výhled. Poočku mě sleduje otrokář, jestli jsem se náhodou nevzal roha, otráveně se podívám na podlahu, pohledem typu jo, vystojím tady klidně důlek. Ironie? Samozřejmě. Zaskočí mě, když se ozve zvon. Co to? Do pr... Otrokáře to nijak nezaskočilo, takže to patří k místnímu koloritu. |
| |||
JÍDELNA Ani se nenadějeme a jsme poměrně obklopení. Čas příprav věnuji tomu, že si každého v jídelně prohlížím. Takhle ale, když z nich vidím jen polovinu a cítím celou směs najednou, toho stejně moc nepoznám. Naštěstí je brzy jídlo připraveno. Postavím se a nabídnu Gwen ruku, aby vstala. Vyrazím k pultům, abych zjistil, co je k dispozici k jídlu. Neříkám, že bych nezaváhal i nad nějakou tou syrovější stravou, ale nechci na sebe úplně upozorňovat a rozhodně nechci Gwen děsit ještě více. Stejně tak dobře polovinu mého talíře tvoří nejrůznější maso. Vrátím se zpět na původní místo, abychom se při tom pozorování alespoň najedli. |
| |||
Společenská místnost - Jídelna Hodím občas pohledem po někom, kdo projde nebo se zastaví ve společence, ale vzhledem k tomu, že mne nikdo příliš nezaujme, tak se spíše věnuji své knize. Když se ozve zvon, zaklapnu knížku, uklidím ji do brašničky a ladným krokem se vydám do jídelny. Přejdu její délku, zatímco jen zběžně přejedu pohledem po zdejším osazenstvu. O sekundu delší pohled věnuji jen jednomu. Dojdu k pultu se speciální stravou a ulovím svou lahev alkoholu. Vedle zabavím skleničku, než se přesunu do čela stolu. Tam lahev otevřu a přičichnu si k ní. Nakrčím nosánek. Rozhodně žádná kvalita. Přeci jen si ale naliji a začnu upíjet. |
doba vygenerování stránky: 1.4234728813171 sekund